• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Jazz na Donbase - Serhij Žadan

Nepříliš úspěšného nezávislého experta Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně... detail knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Serhij Žadan

Internát

„Tři dny na frontě. Ledový déšť, mlhy, zima, černý sníh. Zvuk dělostřelectva. Hranice, o které mnozí vlastně nevěděli, nevěnovali jí pozornost, nezajímala je. Stejně jako politika jejich státu, volby, zprávy. Věřili, že všechno bude pořád stejné, že se svět nezmění. Svět, kdy se Sovětský svaz o všechny staral, kdy nebylo třeba řešit nic, protože by to stejně k ničemu nebylo, nemělo by to žádný dopad. A najednou se hranice každý den mění, z kdysi přátelského státu centra říše přijíždějí tanky, střílejí, zabíjejí. Člověk neví, jakým jazykem může mluvit, aby ho nezastřelili. Hranice mezi my a oni je nejasná, rozostřená. Když se hlavní hrdina vydá pro svého synovce na internát, poprvé musí čelit realitě, kterou se snažil ignorovat. Stejně jako svůj život. Při záchraně syna své sestry zachraňuje také sám sebe, stejně jako celá země se i on probouzí z letargie a šoku a snaží se pochopit, co se stalo. Tohle by mělo být v čítankách všech, kteří se při diskusích o válce mezi Ukrajinou a Ruskem staví na ruskou stranu. A vlastně by si to měl přečíst každý. Je to kniha napsaná tak poetickým jazykem, až je člověku líto, když ji dočte. Přečtěte si ji. Nebudete litovat.“... celý text
— ivokick

---

Big Mac

„Vynikající povídky asi nejznámějšího ukrajinského spisovatele současnosti Serhije Žadana, bohužel momentálně bránícího svou zemi na frontě proti ruské agresi. Četl jsem je po letech už podruhé a tu divokou jízdu jsem si užil snad ještě víc. V knížce jsou jednak texty zasazené do prostoru západní Evropy (Rakousko, v jehož metropoli autor pobýval na stipendiu, Německo), jednak v menší míře i prózy (často na pomezí pronikavého eseje) pojednávající o postkomunistické a postindustriální realitě Žadanovy rodné východní Ukrajiny – Donbasu (viz zejména skvělá povídka Autoatlas Ukrajiny). Ve všech ovšem najdeme mísení těchto elementů a silný všeobjímající pocit přechodnosti, vykořeněnosti či snad přesazenosti. Nejen místní, ale i časové, duchovní a duševní (a platí to zdaleka nejen pro vypravěče-autorovo alter ego, leč i pro valnou většinu postav, jež se v jeho prózách s větším či menším otiskem mihnou). A samozřejmě i řadu velice vtipných momentů, rafinovaných zcizujících prvků, demaskování literárního provozu a vznešenosti uměleckého tvoření: vše v této „branži“ působí jako zběsilý a improvizovaný alkoholový tah plný intelektuálně vyhořelých a vyprázdněných individuí (mj. povídky Balanescu Quartet, Deset způsobů, jak zabít Johna Lennona) či pozoruhodné interkulturní reflexe. Je to knížka suverénní a živá, v nejlepší topolovsko-stasiukovsko-andruchovyčovské tradici, tak jako i jiné autorovy prózy. Pevně doufám, že budou časem přeložena i jeho díla, jež v češtině doposud chybí (zajímal by mě hlavně román Anarchy in the UKR).“... celý text
— V_M

---

Jazz na Donbase

„Strhující kniha, která svou koncepcí a stylem upomíná jednak na pikareskní romány, kdy jednotný (v tomto případě nikterak výrazný a vlastně poněkud nedořešený, což ovšem nevadí, neboť v tom netkví meritum) rámec uzavírá sled barvitých, v Žadanově případě dosti bizarních příhod a historek. A jednak je tu hodně z jakési devadesátkové postmoderní exploze nápadů a narativů, zasazených do poněkud přehnané (resp. vykloubené či pokroucené) reality, jež se stylisticky nezřídka blíží magickému realismu. V lecčems mi to připomnělo Andruchovyče, Topola nebo Stasiuka. Mimoto je to kniha formující určitý mýtus, ba dokonce několik mýtů – a nemyslím tím zdaleka jen onen mytický „nebeský Vorošilovgrad“ (jak zní původní titul knihy), ač právě on je metaforou mytizace sovětského, pozdně sovětského a následně postsovětského prostoru a reality. Unylé a v jistém smyslu propagandistické sady pohlednic z dob SSSR se u hrdinů románu stávají spouštěčem pozitivní nostalgické reflexe, ne asi vysloveně ostalgie, ale konglomerátu vzpomínek a pocitů, jež jsou – v rozporu s vybledlostí pohlednic i s tím, že jinak k žádné chvále sovětského života v knize nedochází – barvité, jiskřivé a jakoby bezstarostnější než v okamžiku, kdy jsou vyvolávány a tematizovány. A pak je tu samozřejmě mýtus Donbasu (v době ještě před ruskou agresí v roce 2014) – coby romantické krajiny mezi západem a orientem, jakéhosi divokého východu, jenž má u Žadana atributy a dynamiku divokého západu, jen tam místo pistolníků figurují farmáři či pumpaři a místo indiánů cikáni. V této souvislosti se patří podotknout, že román nelze brát jako realistické vystižení tamních poměrů (byť si dovedu představit, že jednotlivé příhody mohly mít reálné předobrazy – v knize ovšem hyperbolicky nadsazený a karikovaný), jak se někteří čtenáři v komentářích níže mylně domnívají. Příznačné je, že v Žadanově pojetí se Donbas jeví sice jako kraj dobrodružný, ale současně až melancholicky krásný (ty úžasné popisy krajiny, přírody, denních a ročních dob, počasí, vegetace!), navíc ve vší své vnitřní rozpornosti vlastně souladný a svorný. Důraz na sílu komunity, pospolitosti a přátelství, ale i na trvalost vazeb s rodištěm, jeho atmosférou a lidmi, což je mimořádně silné a výrazné poselství celé knihy, příkře kontrastuje s tím, co se v reálném Donbase začalo dít čtyři roky po vydání originálu. Při vědomí toho jsem knihu četl i tak trochu jako „donbaskou elegii“. Shrnuto: Svěží, čtivá záležitost, jejíž síla nespočívá v celkové konstrukci ani zápletce (to ostatně nejspíš ani nebyl záměr), nýbrž v mistrném vystižení jednotlivých epizod, v nichž nechybí patřičná dávka absurdity a humoru, humanistickém podtónu i brilantní práci s jazykem a stylem, za jejíž převod náleží Miroslavu Tomkovi veliké uznání.“... celý text
— V_M

---

---

Jazz na Donbase

„Život na Donbase je tu vylíčen v nijak necenzurované verzi. Místo, kde neplatily a nadále neplatí žádné zákony, vše je podřízeno pouze snaze se uživit a lehce přijít k penězům. Zákony a pravidla pochopitelně musí něco nahradit. V tomto případě rodinné a kamarádské vztahy. Autorův jazyk je spíše poetický, což je v protikladu onomu drsnému životu, ovšem působí to dost přitažlivě na to, aby si čtenáře přidržel, i když o děj je v knize dost velká nouze. Celou dobu jsem například očekával, co se vyklube ze zmizení bratra hlavního hrdiny. Nedočkal jsem se.“... celý text
— Iki1

---

Depeche Mode

„Je to hodně vtipný a povedený čtení. Okamžitě se na vás navalí nezastavitelný tok vyprávění, dialogů, úvah a podivných vsuvek, co vás vtáhne zpátky do devadesátek (v knize v Charkově). Místy jsem se smál, až jsem se zajíkal. Připomnělo mi to Topolovu Sestru, jen mladší, kratší a svižnější.“... celý text
— nikterak