puml puml komentáře u knih

Návštěva na Godenholmu Návštěva na Godenholmu Ernst Jünger

Ty první dvě třetiny jsou parádní. Tíživá atmosféra téměř opuštěného ostrově kdesi na hlubokém severu je vystižena skvěle. Vyhořelý psychiatr Moltner se po válečných zkušenostech snaží vrátit do života, pomoct mu k tomu má tajemný Schwarzenberg. Ve skutečnosti je to ale celé jinak a pomoc nakonec přichází z nitra, pod dojmem zkušenosti změněného stavu vědomí. Úplně bych v tom nehledal to LSD, i když ta zkušenost se Jüngerovi v těch halucinačních popisech asi hodila. Ve výsledku je to hlavně Jüngerovský pohled na vrstvy vědomí a nevědomí a svým způsobem je to takový až archetypální sestup do sebe a nahlédnutí sebe sama jako nepatrnou součást většího, božského a mystického celku. Ale stále je to hlavně literární dílo. Mě osobně ty opulentní obrazy v poslední třetině přišly tak nějak přepálený a bavily mě hlavně první dvě třetiny, kde se pozvolna buduje skvělá atmosféra. Doporučuji.

14.02.2025 4 z 5


Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné Jakub Chrobák

Ve svém celku velmi dobrá sbírka. A i ty fotografie se k tomu hodí, což ne vždy bývá, zvláště u básnických sbírek. Tady se to ale skvěle doplňuje. Při četbě mi několikrát vytanul na mysli Bohuslav Reynek a Magor Jirous, ale přeci jen je to Chrobák. A tak je tu po dlouhé době zase sbírka silná, která jde takříkajíc až na dřeň. Doporučuji.

12.02.2025 5 z 5


Kámen, nůžky, papír a jiné povídky Kámen, nůžky, papír a jiné povídky Maxim Osipov

Velmi dobré povídky, měl jsem občas pocit spřížněnosti autora s Nabokovem. Pestrý vhled do ruské nedávné minulosti a současnosti, respektive období po rozpadu sajuzu. Osipov na mnoha charakterech nasvětluje takovou tu stálou mentální (žel nejen tu) přítomnost sajuzu v životě současných Rusů. Ke kladům povídek také patří velmi specifický humor a tady bych řekl, že je ta určitá podobnost s Nabokovem. Takovou tou někdy až jízlivou ironií. Ze současné rusky psané literatury je to asi to nejlepší, co jsem zatím četl. Doporučuji.

12.02.2025 4 z 5


Paranoia: Dějiny nepíšou vítězové Paranoia: Dějiny nepíšou vítězové Luigi Zoja

Podle mě zásadní práce na pomezí psychologie (jednotlivce i dějin), psychiatrie a sociologie. Navíc velmi čtivě napsané, přitom se jedná ve své podstatě o odbornou knihu. Zoja se nijak nepodbízí, jak to tak někdy u podobných knih bývá, naopak vše je poctivě ocitované a opoznámkované, ale není to na úkor čtivosti a hloubky. Nejsilnější je pak za mě závěrečná část, která podává umnou syntézu předchozích kapitol a přidává originální rozbor Othella, na jehož textu Zoja velmi briskně demonstruje zhoubnou sílu paranoie. Důležitá kniha, zvláště v dnešních notně paranoických časech. Doporučuji.

03.02.2025 5 z 5


Každý za sebe a Bůh proti všem Každý za sebe a Bůh proti všem Werner Herzog (p)

Brilantně napsané memoáry jednoho z největších filmařských dobrodruhů.

02.02.2025 5 z 5


Internát Internát Serhij Žadan

Není to to ten ironický a ostrovtipem sršící Žadan jako u Depešáků a Jazzu. Tady je vidět větší míra angažovanosti (pochopitelně) a autorské vyzrálosti a něčeho u Žadana až netypickoho jako vážnosti. Je to ale dobrý román, jedná se ve své podstatě o válečný román, ale v tomhle ranku je to, myslím si, škola toho, jak by měl dobrý současný válečný román vypadat. Autor se totiž moc nezajímá o ten konflikt jako takový, ale o situaci běžného zdánlivě zcela neheroického občana/mamlase tu blíž a tu dál samotné válce a její bojové linii; válečný konflitk je pak u Žadana pojat jako svým způsobem bizarní cirkus a přehlídka všech možných i nemožných typů a charakterů, kdy většina působí (zcela záměrně) jako vytržená z kontextu, jako tápající mátohy v přízračné válečné mlze. Žadan ale pro mě osobně Depešákama a pak hlavně Jazzem nastavil laťku tak vysoko, že ji prostě Internát těžko mohl překonat. I tak ale doporučuji.

02.02.2025 4 z 5


Minulost sní o dnešku: Dějiny superhrdinů a kritické teorie Minulost sní o dnešku: Dějiny superhrdinů a kritické teorie Václav Janoščík

Skvělá kniha o superhrdinském komiksu a filmech a jejich společensko-filosofická analýza v kontextu dobové filosofie. Jen možná toho marxismu je tam trochu moc, ale i tak paráda. Skvěle skloubená analýza jednotlivých komiksových děl a superhrdinů a kritické teorie. Jen jak je občas Janoščík trefný ve svých komentářích a superhrdinských dobových paralelách, tak někdy sklouzne do vod ryze teoretických a rozjede takovej ten hutnej filosofickej kafemlejnek, ve kterym se semele kde co, a kdy jste bez znalosti některých pojmů a termínů nahraný; někdy mi to tak přišlo už trochu mimo rámec "popiny". Ale i tak doporučuji.

30.01.2025 5 z 5


Down The Highway: Život Boba Dylana Down The Highway: Život Boba Dylana Howard Sounes

Dobrá kniha, možná trochu moc rozvláčná, ale dobrá. Chtěl jsem si trochu ujasnit, kdo je Bob Dylan. Pro pár známých a kamarádů je to kultovní písničkář a autor, no osobně mě nikdy moc nezaujal, ale řekl jsem si, zkusím se do toho trochu ponořit, a jen jsem si potvrdil, že Bob Dylan je písničkářský dříč, ale neřekl bych génius. Hudba i texty, nic moc, tam jsem spíš na straně toho, co o Dylanovi řekl Vonnegut. I ty rádoby nejlepší alba jsou tak nějak hudebně nezajímavý a takový Beatles (a spousta dalších kapel a hudebníků) jsou úplně jiná liga. A textově? Nechci to nějak rozebírat na to jsou povolanější, ale mě to přijde často hrozně plytký, ty jeho texty. Je to mistr jednoho dvou veršů ve spoustě vaty. Je to ale chytlavý a zpěvný, to zas jo, i když často taky mudřecky rozvláčný a až vtíravě vlezlý. Ale to z toho asi dělá tu rádoby geniální esenci, která se trefuje do vkusu (a nostalgie) mnoha posluchačů a obdivovatelů. Bob Dylan je určitě jedna z největších hudebních ikon. A tahle kniha spolu s poslechem alb stojí za to.

PS - Zajímavá je poslední přidaná kapitola, která reflektuje i udělení Nobelovy ceny. Na jednu stranu obdivuji Dylanův postoj, kdy se jako správný starý lišák nenechal "vykouřit z díry" a nepřijal logiku Akademie, která se podle mě už už tešila na soukromý koncert, raut, after párty a fotečky. Nic z toho se nestalo. Na druhou stranu ten inaugurační projev, působí jak kdyby ho Dylan sesmolil pozdě večer ve svém autubusu po koncertě na cestě do dalšího města. Možná ho ani sám nenapsal, nevím, ale je dost jalový a připomíná spíš esej nějakého středoškoláka. Dylan si cenu určitě zasloužil, ale ne jako jednotlivec, spíš jako příslušník té neskutečně silné generace amerických písničkářů, kteří ovlivnili celé generace posluchačů a umělců a mezi kterými bylo i pár opravdových spisovatelů, jako třeba Leonard Cohen. Jinak chápu to dílčí rozhořčení některých kritiků, kteří Akademie ani tak nevyčítali samotnou cenu pro Dylana, jako spíš fakt, že trojice těch největších a nejvlivnějších amerických spisovatelů (Pynchon, McCarthy a Roth) zůstala bez ceny.

29.01.2025 4 z 5


Charles Bukowski: Bláznivý život Charlese Bukowského Charles Bukowski: Bláznivý život Charlese Bukowského Howard Sounes

Kniha potvrzuje to, co jsem si tak nějak vždycky myslel, Bukowski byl hlavně měšťák a fabulátor, ale to není míněno jako kritika, naopak, psát o tom, co jsem zažil, je na pár slušnejch knížek, někdy jen na jednu. Ale psát o tom, co jsem zažil a zároveň to skloubit s tím co jsem slyšel, co mi kdo odvyprávěl, zveličit to barový popíjení a pletky se ženskejma, vysedět to a hodit to pak v originálním vypravěčskym stylu na papír, a ještě to okořenit trochou surrealisticko-naturalistické obraznosti a hláškami jak od zenového mistra... Paruku dolů. Bukowskýmu jsem nikdy úplně nevěřil, jako že bych ty jeho věci bral doslovně, jediný, co jsem mu vždycky věřil, je to pivení, ta jeho neskonalá láska k pivu, která se prolíná jako červená nit celým jeho dílem... Ale když si jeden uvědomí, co za patoky musel asi pít a že možná nikdy nesmočil vous v plzeňským... Zbývá tak jen spekulovat, co by tak asi Bukowský napsal, kdyby to svý psaní zapíjel vychlazenou plzeňskou dvanáctkou...

28.01.2025 5 z 5


Terminál ráje Terminál ráje Benoît Duteurtre

Další skvělý román od jednoho z nejlepších francouzských spisovatelů začátku 21. století. Jestli je George Orwell považován za proroka druhé půle 20. století, tak je Benoit prorokem 21. století. Břitký, hořce ironický a notně satirický román o tom našem "uneseném západu". Doporučuji.

23.01.2025 5 z 5


Vyvrhel Vyvrhel Samir Hauser

Těžko to hodnotit, když o tom o čem autor píše vím vlastně jen z doslechu a to ještě velmi vzdáleném doslechu. Ale místy to je podle mě dobrá kniha, zvlášť tím osobním účastenstvím v subkultuře, kterou sice můžeme vnímat jako notně "ujetou" a plnou magorů a excesů "za hranou", ale Hauser to často popisuje s nadhledem a není to podle všeho žádnej idiot, ten nadhled tam je a i to zhodnocení 90´s vůči dnešku. A i když je to "okraj", kterej se nemusí každýmu líbit, tak tahle kniha docela dobře doplňuje knihu KMENY o 90´s subkulturách u nás a obecně o devadesátkách.

19.01.2025


Smuteční pochod Smuteční pochod Gyrðir Elíasson

Opět další skvělý román/novela o dobrovolné izolaci jedince na islandský způsob. I přes to, že se jedná spíše o smutnou knihu, tak Elíassonovo psaní je doslova koncertem jemné ironie a tlumeného humoru. Doporučuji.

19.01.2025 5 z 5


Živý Dante Živý Dante Giovanni Papini

Skvělý úvod pro všechny, kdo se chtějí důstojně popasovat s Božskou komedií. Papini přináší množství zajímavých informací o životě a díle Danta, včetně mnoha vysvětlujících nebo spíš osvětlujících pasáží z Božské komedie. Doporučuji.

17.01.2025 5 z 5


Jedu Jedu Karel Škrabal

Skvělý výbor. Škrabal je takový Bukowský současnosti, akorát místo toho ležérního poflakujícího se kalifornskýho pivního barda je Škrabal ležérním poflakujícím se korporátním pivním bardem, ale je jím v tom nejlepším slova smyslu. Jinak v anotaci výše je chyba, správně má být: Vyhrává ten, komu stojí. Doporučuji.

14.01.2025 5 z 5


Jazz na Donbase Jazz na Donbase Serhij Žadan

Přeju si jediný, a to aby si konečně Švédská akademie vytáhla hlavu z prdele a ocenila spisovatele a literárního desperáta Žadana nobelovkou. Pro mě je to jeden z největších současných spisovatelů, který tne do živého bez toho aby se uchyloval k pseudokorektnosti a dalším vesměs laciným proprietám současného notně vyčpělého a ustrašeného literárního provozu. Tohle je výsostný literární smirglpapír čpící benzínem a močí. Doporučuji.

08.01.2025 5 z 5


Swans: Oběť a transcendence Swans: Oběť a transcendence Nick Soulsby

Konečně kniha o Swans v češtině. Skvělá kniha, která popisuje poměrně detailně fungování tohodle jedinečnýho hudebního tělesa a jeho proměny v průběhu dekád. Občas je tam trochu tý vatáže a to zejména v rámci rozhovorů lidí mimo kapelu, ale zas tomu dávaj ty postřehy odjinud potřebný nadhled, i když osobně bych asi ocenil víc příspěvků Michaela Giry (Swans byli, jsou vždycky budou hlavně Michael Gira). Skorem kdyby to byl rozhovor jen s Girou, tak z toho mohla být kniha brutálně něžná jako hudba Swans a s duchem básnictví řezaným do draků jako Girovy texty. Doporučuji.

07.01.2025 5 z 5


Chudinkové Chudinkové Michal Skalník

Zdánlivě civilní povídky, které ale místy přecházejí do často bizarní situační komiky, která ale nepostrádá specifickou autorovu lakoničnost, což dává povídkám na originalitě a nevšednosti, jinak by to totiž byly jen "obyčejný panelový storky". Pro mě jedna z nejlepších povídkových knih za poslední rok.

05.01.2025 4 z 5


Kremulátor Kremulátor Saša Filipenko

Zatím asi nejlepší autorův román. Skvěle napsané, skvěle zkomponované, skoro jako by Filipenkovi stál za zády Vladimir Nabokov, má to takovou tu jeho hravost a ironický odstup. Drsný svět sovětského člověka první půle 20. století, ale s přesahem ke dnešku. Autor nenapsal historický polodokumentární román, jen aby popsal situaci minulosti, ale je zde více tu méně zjevný paralelismus se současností a spousta anachronických situací, které jako by více sedí na současnou situaci Ruska než na "dávnou" minulost. Doporučuji.

01.01.2025 5 z 5


Anna Kareninová Anna Kareninová Lev Nikolajevič Tolstoj

Je to výborný román, jen mu podle mě v druhé půli tak nějak dochází dech. První půlka a rozehrání postav je výborné, ale v druhé půlce mi to přišlo tak nějak příliš schematické a začalo mě to postupně i nudit.

Nejzajímavější byly pro mě paradoxně ty části, které většina spíš přeskočí a to sice ty úvahy o venkově, o dělnících, o tom, jak by se měla spravovat ruská zem, sice to šustí papírem, ale sem tam se tam objevila myšlenka jako šleha, která by se dala aplikovat i na současnou situaci v Rusku. Lev prostě uměl psát a hlavně takový ten filosoficko-esejistický styl mě sednul. Horší už to bylo s tím papundeklovým milencem Vronským, kterej mě časem dost štval a vlastně i Anna je časem dost nesnesitelná. Nejzajímavější linka byla ta s Levinem a líbil se mi i bodrý kníže (manžel Dolly).

Annino rozhodnutí jeden pochopí, ale stejně mi to přišlo tak nějak moc na sílu. Ale je to rozhodně jeden z těch nejlepších románů z 19. století. Jsem ale na trochu jiné vlně, co se čtenářských preferencí týče, takže nedokážu tenhle opus docenit a ocenit plným počtem.

23.12.2024 4 z 5


Neobyčejný život obyčejného muže: Paměti Neobyčejný život obyčejného muže: Paměti Paul Newman

Slušné paměti, které staví na promluvách nejen Paula. Množství textu je od Paulových nejbližších rodinných příslušníků, kamarádů a spolupracovníků. Líbilo se mi hlavně to herecké zrání a začátky velkého herce na malých divadlech.

16.12.2024 4 z 5