puml
přečtené 1920
Země Indiánů
2014,
Jason Aaron
Hodnocení je k celé sérii: Když mi kdysi před lety doporučoval jeden známý Skalpy, tak to kolem mě jen tak prošumělo. "Jasný, další komiksová série," říkal jsem si. "Ne, tohle je fakt pecka," říkal mi známej, "a na každej další díl se těším jak malej kluk." A pak jednou vidím na netu nabídku na úplně nové nečtené a kompletní Skalpy s cca 35% slevou, tak jsem do toho šel a celou sérii si naráz pořídil. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem v rámci nákupu komiksů učinil. Nelituju ani koruny a upřímně, nelitoval bych ani koruny, kdybych to koupil bez tý slevy. Tahle série je jak zjevení, jak ta banda jezdců z Apokalypsy od Dürera. Přirovnal bych to ke komiksovýmu ekvivalentu Cormaca McCarthyho a asi nejvíc to připomíná Krvavý poledník a Tuhle zemi. Vlivů by se ale našlo víc, jako filmový spaghetti western, Sam Peckinpah, Johny Cash, Bob Dylan atd. Brutální, nekompromisní ale přitom rafinovaný, chytrý a vlastně i svým způsobem lyrický. Je tam jen minimum slabých nebo spíš slabších momentů, ale celkově se nedá říct, že by nějaký díl byl slabý, kdybych to měl vyjádřit nějak procentuálně, tak každý díl je minimálně za 90%, ale spíš víc. Udržet deset dílů takovou kvalitu a přitom nesklouznout k laciným variacím, to je opravdu nevídané. Jasně, je tam spousta násilí a brutálních scén, to se trochu opakuje, ale není to samoúčelná estetizace násilí, má to svůj význam v rámci toho žánru, o který se Aaron snaží. Jedná se o špinavý nebo lépe řečeno gritty thriller v tom nejlepším slova smyslu. Žánr to naplňuje vrchovatě a ještě k tomu přidává melodrama, horor a další výlety do dalších subžánrů, včetně několika historických vsuvek a skvostné krátké vsuvky - milostného příběhu dvou stárnoucích lidí žijících na okraji společnosti. Příběh navíc ke konci nádherně graduje v duchu těch nejlepších spaghetti westernů a filmů Sama Peckinpaha. Takže abych jen zbytečně nežvanil: Jděte do toho, buď si to rovnou kupte nebo si to někde půjčte, ale varuju vás předem, protože až to dočtete, tak se budete jednak proklínat, za jaký jalový komiksový srágory z Marvelu a DC jste vyhodily takový prachy a budete je chtít nejspíš rituálně spálit; zároveň si ale budete chtít Skalpy hned koupit a nejsem si úplně jistej, jestli budou ještě někde v prodeji, anebo jestli je vůbec někdo bude chtít prodat...... celý text
Sirotčinec v údolí
2024,
Philip Fracassi
Nesdílím zdejší nadšení. Horor je to slušný, ale jak jsou zhruba ty první tři kapitoly atmosférické a hutné, tak je ta poslední část slabá a nudná. Teda akce je v závěru třetí části a pak ve čtvrté kotel, ale to je právě to, co mě na tom přijde slabé. Množství zběsilé akce namísto hutného pomalého plíživého strachu, který vyplňuje první cca půlku knihy. Navíc se to téma dostane do takových těch klasických flanďáckých kolejí, které nijak nevybočují z žánru o posedlosti ďáblem a z toho vyplývající zápletky. Ta ohnivá show... to už bylo vážně moc, to je "absolutní klišé". Vidím to na slušné tři. Jestli chcete chytrý a přitom atmosférický horor z nakladatelství Gnóm! tak doporučuji Barrona nebo Evensona. Tohle je za mě jen lehce nadprůměrný horor.... celý text
Gemer: Den první
2023,
Daniel Majling
Opět skvělá "majlingovka". Dávám si autora do kategorie: novodobý klasik komiksu. Každý autorův komiks je zábavný, ale přitom chytře napsaný. Nejinak je tomu u Gemeru. Škoda jen toho rozdělení do tří dílů, to je poslední dobou taky taková klasika, žel ne úplně vítaná. Radši bych investoval litra (nebo i víc) do vázanýho špalku s kompletem. Ale budiž. Doporučuji.... celý text
Nietzsche v Nice
2015,
Christian Schärf
Zajímavé téma a zpočátku i docela dobré čtení, žel časem se ty "rozhovory" stávají dosti nesnesitelnými. Chápu, že chtěl autor přiblížit Nietzscheho běžnému čtenáři. Ale ve výsledku to působí dost rozpačitě. Líbil se mi popis vztahu Nietzscheho a Lanzkyho. A ten závěr je také povedený. Cením téma, ale zpracování nic moc. Ale jako četbu na cestu do Nice bych to doporučil. Atmosféra Nice období fin de siécle je popsána dobře.... celý text
To, co zabíjí děti. Kniha první
2023,
James Tynion IV
Kresba je docela v pohodě, občas jsem jen trochu tápal v rozložení políček na stránce, ale celkově moc povedená kresba i barvy. Příběh je ale docela slabota. Moc mě to nebavilo. Pokud jste fanoušci young adult horor a fantasy, přidejte si jednu a možná i dvě hvězdy. Horor to bude spíš pro mladší ročníky, aspoň myslím. Za sebe dávám slušný tři.... celý text
Božský imperátor Duny
2001,
Frank Herbert
Zase trochu jiná Duna. Tohle byl dost komorní příběh, ale s epickým přesahem mnoha tisíciletí, i když to vlastně není na příběhu moc znát. Hlavní protagonista a tahoun celého toho příběhu je notně melancholický a zádumčivý imperátor "Červ" Leto II. Celkově dobré, možná jen je té filosofie občas už trochu moc na úkor poměrně malátného děje a příběhu. Ale Duna je spíše o těch rozhovorech a myšlenkách než o nějakém dynamickém ději a akci.... celý text
Děti Duny
2007,
Frank Herbert
Po nevýrazném Spasiteli (po něm jsem to chtěl zabalit) přichází velmi zdařilý třetí díl s názvem Děti Duny. Nakonec velká spokojenost, tenhle díl uzavře mnoho těch nedokončených dějových linek z první a druhé knihy a vysvětlí další aspekty života na Duně, včetně její pozvolné proměny na "zelenou" planetu a s tím související vymírání písečných červů. Hodně se intrikuje a hodně filosofuje, ale to nic neubírá na atraktivním ději, který je vesměs založený na někdy přeci jen trochu moc šroubovaných dialozích a vnitřních monolozích. Ale to holt k Herbertovi patří. Velmi zdařilý díl, pro mě zatím asi nejlepší z celé série. PS - Jsem zvědav na Villeneuva, jak pojme svůj třetí díl Duny, bylo by fajn, kdyby do něj pojal i tenhle díl, protože právě až Děti Duny uzavírají Paulův příběh.... celý text
Dežo Ursiny: Pevniny a vrchy
2011,
Marián Jaslovský
Výborná biografie asi nejoriginálnějšího rockového muzikanta v Československu v druhé polovině 20. století. Dežo byl víc než jen obyčejný rocker, i když, a to mě docela překvapilo, jeho život byl veskrze sex, drogy, rock´n´roll. Těch drog nebylo asi tolik, ale jinak byl Dežo dost komplikovaná a rozervaná osobnost. Uměl se umělecky a hudebně naladit na své spolupracovníky, ale žít s ním asi nebylo úplně jednoduché. A sedět s ním v hospodě po pár pivech a panácích bylo, dle svědectví, občas dost o hubu. Ale jinak skvělá práce, která čerpá z množství výpovědí a to jak Dežových spoluhráčů tak jeho životních partnerek a nakonec i syna Jakuba. Ten konec byl pro Deža nelehký, ale překvapí, že i během těch posledních cca pěti let, kdy už byl vážně nemocný, vytvořil čtyři skvělá alba, včetně posledního mimořádného alba Príbeh. Doporučuji.... celý text
Opevnění měst středověké Evropy
2023,
Vladislav Razím
Fenomenální práce ve všech ohledech. Neříkám, že jsem ji přečetl od začátku do konce, to zatím nikoliv. Ale i z toho mála, co jsem si zatím přečetl a viděl, nelze než hodnotit plným počtem. Ojedinělá publikace a ty fotky. Nádhera. Autor musel zřejmě nejednou počkat na ideální světlo a vlastně se i naučit takovéto objekty fotit. Klidně by z toho mohla být i výstava. Navíc ani cena, v rámci toho jak je kniha vypravená, není nijak přehnaná. Doporučuji. PS - Trochu škoda, že tahle skvělá publikace asi neměla náležitou propagaci a tak se nedostala do širších nominací na Magnesii. Ne že by to k něčemu bylo, ale zrovna tahle kniha by si nějakou tu nominaci nebo cenu určitě zasloužila.... celý text
Zemřít pro vlajku: Moc a tajemství národních symbolů
2023,
Tim Marshall
Text je docela v pohodě, ale chyběly mi tam obrázky vlajek. Chápu, že, kdo si tuhle knihu pořídí, tak se nějak počítá se znalostí vlajek, ale přeci jen, občas u těch méně známých vlajek a pak při srovnání některých vlajek bych to uvítal, a navíc by to knihu příjemně osvěžilo. Pro mě je tak tahle knížka spíše zklamáním.... celý text
Poslední cestopisy
2023,
Zofia Bałdyga
Víceméně to vystihl kolega V_M. Zároveň je tu jistý protipól a velmi dobrý příspěvek kolegy lubticha, který (a je to moje dojmologie) svou veskrze pozitivně laděnou kritikou vystihuje pro mě ty hlavní nedostatky Posledního cestopisu. Na první dojem zaujme Baldyga neotřelým stylem psaní, který se jako by vzpouzí jakémukoliv zaškatulkování. Bohužel je to jen dojem, nebo přesněji: měl jsem ten dojem. Ve výsledku se totiž jedná o takové dost halabala psaní, spousta útržků třebas i zajímavých a neotřelých, ale poskládáno je to tak nějak prapodivně. I to by přece mohla být definice současné poezie, mohl by někdo namítnout. To jistě, ale mě tenhle styl psaní přijde tak nějak zaumně nijaký nebo spíš nic neříkající. Kdybych to měl nějak zemitě popsat pár slovy: neurazí, nenadchne. Je to často jen takové pěkné víření slov. Ale zároveň mám pochopení pro ty, jimž se Poslední cestopis líbí. A nějak skrytě a skorem trpitelsky bych chtěl, aby se mi tahle poezie taky líbila. No, nelíbí.... celý text