To, co zabíjí děti. Kniha první

04.04.2024

Kresba je docela v pohodě, občas jsem jen trochu tápal v rozložení políček na stránce, ale celkově moc povedená kresba i barvy. Příběh je ale docela slabota. Moc mě to nebavilo. Pokud jste fanoušci young adult horor a fantasy, přidejte si jednu a možná i dvě hvězdy. Horor to bude spíš pro mladší ročníky, aspoň myslím. Za sebe dávám slušný tři.

02.02.2024

„Vím víc,
než si myslíš,
ale uznávám,
že vím méně,
než si myslím.“

Nevím, zda mě to má vadit nebo ne, ale mám trochu problém s kresbou. Je povedená, příjemná, temná, se spoustou pozadí. Problém nastane, když se na stránkách odehrávají akčnější a rychlejší scény. Při nich se kresba začne jakoby rozplývat, roztahovat, a skoro se stává nečitelnou až zmatečnou. To je ta vada, co mi na příběhu vadí. I když, i ty zrychlené kresby nevypadají špatně, stejně k nim mám výhrady. A to se nebojím příšer. Se strašidly je to horší, na ty já věřím. Další problém s kresbou je plynulost děje. Na jedné dvojstraně jde děj vodorovně přes obě stránky, na další dvojstraně jde zase nejdříve na jedné straně a pak na druhé stránce od shora dolů. No a někdy jsem se v tom ztrácel a musel se vracet. Teď jsem vlastně přišel na to, že mi to vadilo.

Citát: Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla.

Obsahově je to strašidelné, krvavé, smutné a napínavé. Všechen ten děj se stupňuje, všechen ten strach nepomíjí a čtenář má pocit, že se to ani nezlepší. Hlavní hrdinka je záhadná a neprůhledná a navíc má podivný zvyk mluvit s plyšovou chobotnicí. A ano, je divné, že jí ta chobotnice někdy odpovídá. Avšak události v Archer´s Peak teprve nabírají na obrátkách a bude ještě hůř. Jsou tam totiž momenty, kdy už si myslíte, že je konec. Ale opak je pravdou. A vlastně si musíte uvědomit, že je to teprve kniha první. Musím se však přiznat, že chování bílejch masek vůbec nepochopil. Nejdříve chtěj všechny zabít, aby nebylo svědků a najednou otočej. Trochu jsem v tom plaval.

Citát: Začneme tím, že zjistíme kde začít.

07.12.2023

"To, co zabíjí děti" je vážně moc fajn příběh.

Abych začala na začátku...
Kniha je pořádný kousek. Velikostí kolosálky a tíhou kolosálního nákupu. Takže je to vážně hodně. Tady jsem spokojená. A přestože je vidět, že si na knize (jako vždy) dal vydavatel záležet, tentokrát mi neudělalo radost řazení oken. Častokrát se pokračuje na vedlejší stránce. A možná to rozpoznání bylo lépe vidět, když to bylo jenom na arších. Ale kvůli vazbě je v tak polovině případů těžký to rozpoznat. No, takže to nepříjemné máme za sebou. Teď k tomu příjemnému...

Moc mě bavil příběh. Což je asi odvážné tvrzení, protože vlastně do žánru (nejspíš?) nepřináší nic nového. Přesto musím napsat, že čtení je vlastně moc příjemný. Protože zároveň v určitých momentech se vždy našlo něco, co mě mile překvapilo. A to pro mě bylo nejdůležitější. Příběh má totiž skvělou gradaci a fajn přidávání informací, takže nutí číst dál a dál. To podporuje i konec knihy samotné. Je to uzavřený příběh, ale zároveň je jasný, že další dobrodružství bude stejně napínavý jako bylo tohle. Napínavý, děsivý a zajímavý. Nechci se moc šťourat v ději, podstatné je řečeno v anotaci. Ale bylo to moc fajn  :)

Kresba je moc...zajímavá. Prostě mi to k příběhu sedlo. Paradoxně (na dané téma) tam ani není tolik krve, ale když už tam je, pracuje se s jejím zobrazením moc dobře. V kontrastu tmavé barvy to vypadá moc dobře. A celkově práce s barvama je úplně super. Jenom jsem potřebovala chvilku si zvyknout na zobrazení hlavní hrdinky. Ale potom to bylo moc fajn  :)

Povedená kniha, skvělý příběh, na pokračování se těším :)

4,8/5

12.10.2023

To, co zabíjí děti je čistokrevný komiksový horor. Při jeho čtení jsem se nemohl ubránit vzpomínce na Kinga, devadesátkové slashery a ostatní filmy, kde jen zmateně pobíháte a čekáte než vás sejme bubák. Naštěstí mezi bubákem a námi stojí Erika. Tak jí fanděme, aby s námi vydržela. V Archer´s peaku jí totiž čeká pořádná jízda!
Více v recenzích.

08.08.2023

James Tynion IV nebude českému komiksovému čtenáři neznámým jménem - má za sebou totiž řadu, v češtině vydaných především netopýřích zářezů. Ovšem mě, tento mladý a perspektivní scénárista (hehe, je o pár let mladší než já, tak musí být mladý a perspektivní!), dosud míjel. Na superhrdinskou klasiku si nepotrpím, takže první setkání se začalo, v mém případě péct až v okamžiku, kdy Comics Centrum ohlásilo hororový komiks. Ano, sice jsem měl maličko strach z díla autora, který dosud pracoval snad výhradně právě jen s hlavním proudem Marvel a DC, ale to zase kompenzoval slíbený formát knihy, totiž ten nejlepší jaký se mi může v knihovničce objevit - kolosální, i ukázka v edičním plánu Comics Centra, která mnohé napověděla. Teď jsem se konečně dočkal a komiks si mohl přečíst. Veškeré obavy definitivně zapomenuty, zaplašeny, zameteny pod koberec a spláchnuty do...pryč.
To co zabíjí děti je velmi, velmi znepokojivý horor. Podobně jako u Zámku a klíče, To, nebo Stranger Things jsou v něm totiž právě děti cílem skrytého a záhadného zla a jsou to zase ony, kdo se v konečném důsledku musí se zlem vypořádávat. V minulosti, současnosti i do budoucna. Se zmíněnými - komiksovým, beletristickým a televizním počinem vidím ale paralel více. Ve všech případech jde o chytře budované příběhy, které nestojí na laciných lekačkách, hnusu nebo nechutnostech, ale na pečlivě budované a gradované atmosféře. Dobře, u Stranger Things to není vždycky tak geniální, ale zase ty osmdesátky... ;-P
Zvláštní je u první knihy To, co zabíjí děti také to, že původní koncept zamýšlený autory byl úplně jiný, než výsledek jejich práce. Jak nám prozrazují v obsáhlém rozhovoru na konci knihy, v plánu byly jednosešitové povídky, každý s jiným příběhem a jinou hlavní postavou. Během psaní ale scénáristovi vyšla pětisešitová série, s poměrně uzavřeným koncem. Ovšem člověk míní, život mění a tak ani po pátém sešitu zdaleka nekončíme. Předěl je dost výrazný, avšak to co vás čeká za ním není jen nastavovaná kaše. Autoři se s problémem zakončení minisérie popasovali zcela hladce a bez logických nebo těžkopádných přešlapů. Začali budouvat zajímavý svět, který čtenáře nenechá v klidu, servíruje množství otázek a odpovídá jen na ty, na které je odpovědět nutné (například incentivy a původ Eriky) a to rozhodně ne obyčejným polopatickým způsobem. Rozvíjí postavy i mytologii, nebo nám lehce poodhalují tajemství zla i jeho nejednoznačnost. Zlo tu totiž nejsou jen nadpřirozené příšery. Zlo jsou zde i ti, kteří pro ti nim bojují a zlo, pomstou vyvolané, je částečně i v tom, kdo bojuje jak proti příšerám, tak proti těm, kteří proti nim bojují. Nakonec zlo je i v obětech, v té autorově autobiografické části s chlapcem gayem, který je terčem předsudků a šikany vrstevníků.
Příběh čtenáře, nebo alespoň mě ano, od začátku čapne a nepustí až do samého konce. Naštěstí už na obálce jsem si všiml něčeho, co mi při ohlášení, nebo v edičním plánu uniklo - totiž té krásné jedničky, která znamená, že budeme pokračovat! Chci vědět víc o Erice, chci vědět víc o Koleji, o příšerách. Chci se do toho světa vrátit.
Absolutní objev je pro mě kreslíř Dell'Edera. Jeho práce s Erikou a zejména jejím neobvyklým obličejem je úžasná. Ale i na ostatních postavách, na první pohled rozpoznatelné a do jedné zcela charakteristické a charismatické, je vidět, že ač třeba vedlejší, nakresleny jsou s maximální péčí a kusem mistrovství.
Kresba je spíše minimalistická, nezabývá se kurdlinkami v pozadí, ale jde syrově až na kost a právě tím, spolu s ponurými barvami Miquela Muerta, vytváří hutnou a napjatou atmoséru. Zmínku zaslouží i zvláštní rámečky panelů, což je opět zmíněno i v rozhovoru na konci knihy a nebo práce s denní a noční dobou.
Asi nemá cenu doporučovat, ať si to všichni okamžitě běžíte koupit. Nebude to pro každého - Pochmurný Kraj, Měsíční stín, Údolí zrůd, Bestie Burdenské, Arkwright a další tituly, také nejsou pro každého. Kdo ale nepotřebujete být vždy vedeni vypravěčem za ručičku a mít pomalu ke každému panelu vysvětlivky, nebo dokonce máte rádi nemainstreamové experimenty, práci své vlastní fantazie a zrovna moc nemusíte klišé, zkuste to.

07.08.2023

Nejsme hrdinové. Jsme lovci.
Dětská vyvražďovačka, která netrpí hluchými momenty a umí zaujmout rozporuplnými postavami. V detailech pak připomíná díla jako Jujutsu Kaisen, Noční můra v Elm Street nebo Resident Evil a to jak konkrétními scénami, tak celkovou brutalitou. Sympatický je autorův odpor k jakémukoliv druhu vysvětlování, takže souvislosti si musíte postupně domyslet sami, což zdaleka není takový problém, jak by se mohlo zdát. Ono totiž k chápání moc není, venku zkrátka žijí monstra, která mohou vidět jenom děti, protože mají na rozdíl od dospělých fantazii čistou. A tyhle příšery mají tu nepěknou vlastnost pojídat lidské maso - čím mladší, tím lepší. Děj se následně točí kolem jednoho takového útoku, zkomplikovaný potřebou celou věc utajit před veřejností, aby se předešlo panice. V důsledku tak nejde o nijak sofistikované dílo, ale tempo, jakým děj plyne, udržuje čtenáře v napětí až do úplného konce, který je i přes rozsah celé série uzavřený jako jedna seriálová sezóna.