1. Domů
2. Autoři
3. Marieke Lucas Rijneveld
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marieke Lucas Rijneveld

S večerem přichází tíseň

„Uf. Tieseň v názve knihy bola prítomná od prvej stránky a bolo to čím ďalej, tým horšie. Podľa všetkého traumatizovaná hlavná hrdinka žije v rodine, ktorá by sa rozhodne nedala označiť za harmonickú a kde sa v duchu rodinnej tradície problémy potláčajú už v zárodku. O smrti brata sa nehovorí, hoci je prítomná počas celého príbehu. Otec je náboženský fanatik, ktorého viac, než vlastná rodina zaujímajú jeho kravy a ktorý zavolá veterinára ešte aj k dieťaťu. Matka sa po smrti syna prepadá do čoraz hlbšej depresie. Brat je sadistický úchyl a deviant. Ani najmladšia sestra nie je úplne v poriadku. Hoci som knihu zvládol za dva dni, nepríjemný pocit z nej asi zostane ešte pekne dlho.“... celý text
— Shindo

---

S večerem přichází tíseň

„Vlastně nevím, jak tu knihu mám hodnotit. Přišlo mi to děsivě zvrácené. Všechno skoro. Hlavní hrdinka psychicky narušená, vše líčeno se syrovostí a obnažeností na kost. Pokud se tohle opravdu stalo, nemám slov a netuším, co na to říct. Bohužel mi některé scény pořád vězí v mozku. Šokují dodnes...“... celý text
— TomTomis

---

Ty moje skvostné zvířátko

„Kniha se nečetla lehce, je to hutný text bez odstavců, předlouhá rozvitá souvětí - jako horečnaté vyjadřování člověka v manickém stavu, svádí k rychlému horečnatému čtení, ale obsah velmi komplikuje srozumitelnost. Barvitá přirovnání, opakování podivných halucinací a neustálé zatoulávání myšlenek do New Yorku, k Hitlerovi a Freudovi, o čemž čtenář vlastně neví, co si má myslet... ano, to všechno jde proti čitelnosti v jádru jednoduchého příběhu o predátorovi a jeho oběti. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu jedinou věc z knihy, byly by to popsané (byť v obsahu často zanikající) manipulační techniky, o kterých věřím, že se přesně takhle používají a přesně takhle fungují. Jinak je můj názor ten, že Lolita z roku 1955 je umělecké dílo. Tato kniha se snaží, možná až moc, zaujmout a odlišit se, ale za cenu zbytečných obscénností. A druhá věc, kterou jsem silně vnímala jako nefunkční: mladý autor píše za postavu veterináře ve věku 49 let, pána ve středním věku zmučeného svými tužbami. Chyběla mi tam "Humbertova" životní naléhavost. A chybělo mi to tak moc, že jsem většinu knihy četla se sluchátky s hudbou Nicka Cavea, abych si podmanivým hlubokým hlasem doplnila podmanivý a naléhavý prvek, který podle mě hlavní postava postrádá. Závěrem dodám, že postava bratra je velmi zajímavá a škoda, že nedostal o trochu víc prostoru. Poznámka k vydání: kniha nemá ani 300 stran, ale těch překlepů...!“... celý text
— Dáma s hrnstjm

---

---

S večerem přichází tíseň

„Mezi všemi těmi detailními rozbory nechutností, slizu, něčeho zaschlého, něčeho ztvrdlého a fujtajbl odporného sem tam probleskla poetika. Toho prdkového textu bylo tolik a tak převažoval, že mě to i přes některé nesporné literární kvality naprosto nebavilo číst.“... celý text
— hvozdik

---

Ty moje skvostné zvířátko

„„Pomalu jsem se ti dostával pod kůži jako motolice jaterní dobytku, hezčí už to nebude: jsem parazit.“ Holandský venkov, nemocný skot a trauma bublající pod povrchem. Ty moje skvostné zvířátko je pro mě premiéra s autorem, a rozhodně zanechala silné dojmy. Zpracovat tak náročné téma a postavit ho do kontrastu s vytříbeným, bohatým jazykem – někdy něžným, jindy syrově konkrétním – je skutečný um. Právě tahle kombinace dodává příběhu o to větší tíseň. Ještě, když k tomu přičteme fakt, že kapitoly jsou psané jako jedno dlouhatánské souvětí, roztažené do několika stran - zpověď protagonisty tak působí o to naléhavěji, znepokojivěji, neklidněji. A třešničkou na dortu je autorova detailnost, věcné pojmenovávání, někdy až poetické... fakt mi běhal mráz po zádech. Líbí se mi, že téma bylo zpracované velmi věrohodně prostřednictvím nespolehlivého vypravěče, dovedu si představit, že přesně takto predátor o své oběti uvažuje, a nebylo to rozhodně nic příjemného na čtení. Příběh je skutečně jedinečný, ale velmi morálně i emočně náročný. Asi nejsilnější moment knihy pro mě nastal, když si protagonista procházel morálním dilematem - líbí se mi dětská nevinnost, současně ji však moje nekontrolovatelná touha chce vzít a rozcupovat. Už nikdy nepomyslím stejně na slovo parůžek, švestka, močení a moučkový cukr... Hvězdičku ubírám za přehnané množství všemožných kulturních a náboženských referencí. Ze začátku se to ještě dalo, od poloviny už to pro mě byl rušivý element.“... celý text
— krevetinka