charlizee komentáře u knih

Nestává se mi často, abych (si) řekla,
že jsem nic podobného ještě nečetla,
pro Vyhoření to ale platí rozhodně.
Na české literární scéně upřímně obdivuju každé vybočení z rodinných traumat.
Zabalit problém vysoké intenzity městské dopravy do příběhu kurýra na kole mi přijde jako mimořádně povedený a originální nápad. Co víc, mám dojem, že Petr Šesták dokázal uspořádat chaos.
Ačkoliv ve Vyhoření vrství změť myšlenek a střídá mluvnické osoby klidně větu od věty,
pro orientaci v ději to není přítěží, naopak jej dynamizuje.
Vlastně mi to dost připomíná právě jízdu na kole,
při té se v hlavě mísí témata jedno přes druhé stejně tak, a přesto pojem o tom, kde se zrovna nalézáme, a kam směřujeme, neztratíme.
Pokud hledáte něco svižného a nového, touto volbou chybu neuděláte. Nominace na Literu za prózu budiž důkazem.

Prozaický debut Marka Torčíka včera získal nejprestižnější českou literární cenu, a sice Literu (za prózu).
Mám z toho upřímnou radost, protože přesně tenhle typ literatury bych přála ke čtení celému spektru naší společnosti. Pořád totiž neochvějně věřím, že takové „nenásilné vnášení autentičnosti do uměleckých forem může být hybatelem změny.
Román Rozložíš paměť jsem si oblíbila od prvních vět, je totiž psán v du formě, k jejímž skalním fanouškům náležím. :)
Tady funguje jako jakýsi zmizík objektivity,
stírá rozdíly mezi vzpomínkami matky a Marka
a umožňuje oddělit hrdinu a vypravěče,
umožňuje autorovi poodstoupit od sebe sama.
Čeho si nesmírně cením, je věcnost,
s jakou Marek k vyprávění přistupuje.
Ten tam je sentiment,
tak typický pro českou tvorbu posledních let.
Ačkoliv román funguje v podstatě bez děje, narativ je neuspořádaný a skládá se ze střípků různých vzpomínek, pročež je velmi snadné se v něm ztratit,
ani na chvíli nepřijde o svou dynamiku.
Bavilo mě to nesmírně, při čtení jsem prožila celou škálu emocí, a pokud bych někdy musela radikálně vytřídit svou knihovnu, Rozložíš paměť v ní jistojistě zůstane.

1 19.04.2024

Simon Sinek je marketingový konzultant a motivační řečník. Otázkou „PROČ podněcuje organizace a jednotlivce ke schopnosti inspirovat druhé a učí je, jak si takové jednání osvojit bez nutnosti vrozených predispozic.
Každou myšlenku začíná právě úvahou nad proč - protože když si nedokážeme odpovědět na proč, nemůžeme vědět ani jak. Předkládá přitom svůj koncept Zlatého kruhu, pro který ho inspiroval zlatý řez, jednoduchý matematický vztah, který dodnes fascinuje nejen matematiky a další přírodovědce, ale také architekty, malíře, hudebníky a jiné umělce. Zlatý řez je v podstatě vzorec pro ideální proporce a krásu a ukazuje, že v přírodě existuje mnohem více řádu, než se na první pohled zdá: například v symetrii listů nebo geometrické dokonalosti sněhových vloček.
Čtenáři Sinekovi vyčítají, že velmi často volí jako příklad společnost Apple a že jeho texty pak působí jako reklamní kampaň. Jakou jinou společnost ale zvolit, aby byla celosvětově dostatečně známá a zároveň ve shodě s principy, které autor vyznává? Mně dává využití jednoho hlavního příkladu pro pochopení celku perfektní smysl, přijde mi to snazší, než skákat od jednoho k druhému a muset se tak soustředit i na to, o kom je právě řeč.

1 07.04.2024

„O tom, co se stalo doma, jsme se nezmínili ani jedinkrát. Neexistovala slova, která by usekla strachu hlavu, jako břitvy kombajnu stínající řepku, aby zbylo jen to, co je použitelné.´´

S večerem přichází tíseň je mimořádně napsaný román, nekompromisní a nezapomenutelný.
Tíseň přichází nejen s večerem, ale prostupuje celou knihou. Ne v prvním plánu, ale o to silněji na vás dopadne.
Jaké to je, když vám umře starší brácha a žádný z rodičů to s vámi neřeší? Místo podpory a slov útěchy se vám dostane jen odtažitosti a mlčení, do toho se potácíte mezi biblickými výroky, které vám vlivem silně náboženské komunity na mysl naskakují tak běžně, jako jiným puberťákům naskakují texty popových písniček, a podněcují vaši už tak bujnou fantazii.
Je to temné, naturalistické, je to o hledání svého místa na zemi, o dospívání a objevování sexuality, a hlavně si to vůbec na nic nehraje, autor/ka se neschovává za hezká slova.
Asi to není čtení pro každého, ale za sebe ho doporučuju moc.

3 30.03.2024

Jestli mě nějaká knížka v poslední době naplňovala až dětským nadšením a radostí, tak to byla tahle. Nebyla snad stránka, abych se netetelila blahem.
Neal Shusterman napsal vynalézavý příběh, který se sice schovává za nálepku „young adult,“ přitom ale motiv nesmrtelnosti zpracovává mnohem důsledněji než mnohá sci-fi pro dospěláky.
Skrze dystopický příběh se prolínají deníkové záznamy smrtek – lidí, kteří byli vybráni pro udržování rozumné populační křivky v době, kdy se neumírá, neexistuje nemocnost, ba kdy se dokonce ani sami nemůžete zabít. Deníky mají v příběhu funkci jakýchsi filozofických úvah, které čtenáře vedou k zamyšlení se nad novým uspořádáním světa, významem a důsledky jeho nastavení, zároveň na něj ale nekladou moralizující zátěž.

15 19.03.2024

Feminismus, osobní identita, mateřství, homosexualita, otroctví, etnický původ, expanze moderní společnosti, střet kultur, všudypřítomnost Boha,
Jedna knížka a TOLIK témat,
přičemž všechna plynou volně a do děje vstupují přirozeně,
bez zbytečného vysvětlování a pitvání,
a přesto (nebo právě proto) vás nutí přemýšlet, hledat příčiny, souvislosti a zabývat se důsledky.
Jednotlivé kapitoly představují dopisy, které hlavní hrdinka adresuje zprvu Bohu, posléze své ztracené sestře,
díky tomu se s ní velmi snadno identifikujete a do příběhu ponoříte.
Dopisy jsou hutné a svou formou odpovídají spíše deníkovým záznamům a jejich dynamiku podpoří i pozdější zařazení odcizených dopisů od už zmíněné ztracené sestry, které rozsah a hloubku témat ještě rozvinou.

6 10.03.2024

Věděli jste, že Finové jsou experti na pořádání bizarních šampionátů?
Koná se tady např. světový šampionát
- ve hře na vzdušnou kytaru (na kytaru bez kytary),
- v pobíjení komárů (od roku 1999 je zrušen kvůli nátlaku ochránců zvířat),
- ve fotbale hraném v bažině,
- v hodu mobilním telefonem,
a taky v saunování.
Příběh románu Žár je pak inspirován tím posledně zmíněným a volně adaptuje událost, k níž došlo v srpnu 2010. Právě tenkrát proběhla soutěž naposledy.
Nenechte se oklamat, že by takové soutěžní saunování byla nějaká pohodička, startovní teplota totiž činila 110 stupňů Celsia a každých 30 vteřin se horké kameny na kamínkách polévali půllitrem vody.
A jako i v jiných šampionátech, i tady šli účastníci na hranici svých možností, protože vítězství pro ně bylo otázkou cti.
Co na tom, že riskovali popáleniny a doživotní zdravotní následky
Nicméně prosím vás, nečekejte žádnou tragédii (pro tu si zajděte do internetového bulváru, který situaci samozřejmě poctivě sledoval), ten příběh je popsán s velkým nadhledem a docela přesně vystihuje ten bizár celého počínání.

1 26.02.2024

To dá přece rozum, že když obrblu první díl série, že se pustím do pokračování
Vždyť u čeho bych jinak vyvracela oči? :))
Díky tomu vás teď taky můžu ubezpečit, že je dr. Theo Cray ještě geniálnější, nebezpečné masové zabijáky začal vyhledávat cíleně a za tímto účelem vyvíjí i sofistikovaný výpočetní systém. Samozřejmě, že o něj mají zájem i americké bezpečnostní složky.
Celé je to svižné, rozhodně se to dá považovat za zábavné, jen nad tím, jakým způsobem dochází k odhalování faktů a propojování souvislostí, nad tím by každý vědec i vyšetřovatel zaplakal.
Nebo snad rozřezaná těla obětí, která mají MOŽNÁ nějakou spojitost s magií, a MOŽNÁ jsou součástí nějakého rituálu, zároveň vždycky značí kanibalismus?
Proč mi nikdo neřekl, že je to tak snadné? Už dávno jsem mohla být elitní vyšetřovatelkou! :D

7 26.02.2024

Proč se cítíme tak špatně, když se máme tak dobře?
Protože jsme pořád lovci a sběrači,
kteří jsou naprogramovaní k přežití a reprodukci, ne k tomu, aby se cítili v pohodě a šťastní.
Tušili jste, že za úzkostmi a depresemi stojí v podstatě tak jednoduché vysvětlení?
Autor se v knize věnuje předkládání argumentů, které tvrzení potvrzují, tyto hromadí a vrší na sebe.
Upřímně by mi k dostatečnému pochopení stačila tak čtvrtina rozsahu. Mám dojem, že se na těch dvě stě stranách opakuje stále dokola totéž, a co se nějaké užitečné rady týče, tak zní přibližně:
Když porozumíte a pochopíte, stanete se vyrovnanějšími a smířenějšími.

26.02.2024

Asi nejde nevědět, kdo je Nick Cave, ale mě veškerá jeho tvorba dosud míjela, v mnohých pasážích pro mě proto byly rozmluvy těžko uchopitelné.
Čemu jsem ale rozuměla dokonale, to byly výpovědi o tísni, neustálém boji o nalezení smyslu všeho, o hledání víry a o bezradnosti po ztrátě blízkého člověka. Tu bolest ze smrti syna jsem (z pouhých slov) až fyzicky cítila.
Ten rozhovor není pro každého,
je hodně meditační až mystický,
a je zase důkazem toho,
že jsme na tom ve výsledku všichni stejně. Nic nového pod sluncem,
nicméně opakování tady těch hlubokých pravd není nikdy od věci.

Chilský autor Benjamin Labatut se se svým románem Strašlivá závrať dostal do finále Man Bookerovy ceny za rok 2021, ačkoliv mu označení román tak úplně nesedí.
Více se jedná o povídky, které vzájemně propojuje téma existenciální krize nejvýznamnějších světových vědců 20. století (z oblasti chemie, fyziky a matematiky) a jejich myšlenek.
Propagační text ke knize se táže, zda světu díky vědě lépe rozumíme, nebo ho naopak ztrácíme.
Od velkých objevů je totiž vždy jen krůček k jejich zneužití a absolutní destrukci.
Kniha je vystavěná právě na protikladech pokroku a zkázy, geniality a šílenství, biografický přístup se mísí s fikčními prvky, které se postupně zahušťují.
První polovina knihy mě bavila jako dlouho nic a zároveň ve mně probouzela silné pocity zoufalství Když ho totiž prožívají největší mozky v dějinách lidstva, co si pak máme počít my ostatní?
V druhé polovině pak ale vyprávění ztratilo jiskru, nebo jen možná autor téma vyčerpal dříve, než si připustil a zamýšlel.
Kniha nicméně rozhodně stojí za vaši pozornost a rozšíří vám obzory.
No jen považte, jak často se vám naskytne příležitost přečíst si prózu z Chile? :)

2 24.01.2024

Hned na úvodní stránce Nina Špitálníková čtenáře upozorňuje, ať nečekají erudovaný text, ani literární klenot,
protože se jedná o čistý přepis myšlenek naivní holky, která jela poznávat Pchjōngjang.
Pokud byste touto knihou z Nininy tvorby měli začít, nejspíš budete spokojení.
Pakliže jste toho od ní už ale četli více, příliš nových informací nezískáte a pravděpodobně s formou opravdu souznít nebudete.
Já jsem se velmi potýkala s důvěrou v autentičnost, především záznamy z roku 2011 na mě nepůsobily jako bezprostřední denní vzpomínky, ale spíše jako zápis provedený s odstupem.
Do podobných přepisů navíc nepatří poznámky v závorce typu (můj tehdejší přítel) - to totiž té autentičnosti taky moc nepřidá.

1 18.01.2024

Jak Otto Wichterle vyrobil první kontaktní čočky?
Kolikrát byl Jaroslav Heyrovský nominován na Nobelovu cenu, než ji skutečně získal?
A kolik průměrných platů stála Škoda MB v roce svého uvedení na trh?
Spoustu podobných zajímavostí se dozvíte v publikaci Dobrých 100, která vznikla ke stému výročí založení Československa, a která podporuje myšlenku, že máme být jako národ na co hrdí.
Každé desetiletí uvozuje dvoustrana s krátkým zástupným příběhem a shrnutím milníků uvedeného období, následují dvoustrany jednotlivých let, kdy každou z nich zpracoval jiný student Fakulty designu a umění, publikace je proto velmi rozmanitá a pestrá.
Rozhodně se nenechte mýlit, že je to knížka pro děti, protože i dospělým přinese plnohodnotný umělecký a informační zážitek.
Dobrých 100 do každé rodiny!

14.01.2024

Ona, urozená dáma z Francie.
On, poslední z významného českého šlechtického rodu.
Ona je vdovou po jeho bratrovi, které on musí poskytnout přístřeší. Nemůže ji vystát, opovrhuje jí,
ona nemůže uvěřit, že tak neuctivý muž je opravdu bratrem jejího milovaného muže
A že už teď taky víte, jak to dopadne? ;))
Domyslete si kulisy 16. století, mor, potulné lupiče, dávné rodinné křivdy A děj Jeleního vršku máte na talíři.
Já se musím přiznat, že jsem si nad tím talířem vlastně hezky odpočinula a při závěrečné postelové kapitole těm dvěma i fandila. Chápejte, dobrali se do ní téměř po 400 stranách :D

Hned na úvod musím vypíchnout, že se Martin Moravec umí zeptat.
Vždycky, když mě napadla nějaká otázka, kterou bych chtěla sama dr. Dvořákovi položit, tak za chvilku padla.
Mnohem víc ale bylo otázek, které (by) mě naopak nenapadly vůbec a přitom byly tak trefné, že jsem je měla chuť pochválit nahlas.
A jestli si myslíte, že tohle není rozvojová knížka, tak se pletete.
Nejenže se vám dostane spousty užitečných rad, ale dozvíte se dost informací i sami o sobě.
Já jsem jednak vzpomínala na všechny lidi, kteří mi pomohli, když jsem nebyla zdravotně ok, nebo když se mi stala dopravní nehoda,
a pak taky na lidi, kterým jsem naopak pomohla já nebo můj nejbáječnější muž.
Ten zastaví vždycky třeba i na pomoc s defektem kola a to vám, panečku, bývá vděk! Aneb takhle se balí holky. :)))
(Not my case.)
V zásadě mám vlastně jediné.
Čumte kolem sebe.
Když totiž stojíte ve vánici na blikačkách, projede kolem vás stovka aut a s dotazem, jestli jste v pohodě, zastaví jedno jediné, je to dost smutná vizitka naší společnosti.
Raději 100x řeknu, že jsem v pohodě a že pomoc už je na cestě, ono je to totiž přesně 100x lepší, než být svědkem bezohlednosti - protože co kdyby to v pohodě nebylo? (Based on a true event.)

Stephen Chbosky už mě jednou dostal a byla jsem přesvědčená, že to dokáže i podruhé. Imaginární přítel mě ale hned po vydání šokoval svým rozsahem
a tak mi doma ležel dlouho, dlouho. Nicméně teď v prosinci podlehl. Představte si mix Stranger Things a Stephena Kinga. Jeden výjimečný jedinec, zpočátku outsider, později vyvolený, bůh, ďábel, země na pokraji zkázy Asi tak.
Bavilo mě to podstatně víc jako audiokniha (v podání Igora Bareše) než jako klasická kniha.
Když jsem to četla, výrazně jsem si uvědomovala, že je to zbytečně prodlužované, že se neustále opakuje totéž. Atmosféra výborná - výborně budovaná, ale když čtete pořád dokola to stejné, nějak to vyčpí.
A ten závěr? Wtf?

3 02.01.2024

Mohla bych napsat, jak je povídková kniha ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko hutná, plná metafor, různorodých ženských charakterů a literárních postupů,
jak je chytrá, plná sáhodlouhých vět, a jak moc mi dala,
místo toho ale napíšu, že už bych se fakt měla naučit odkládat knížky, kterým nerozumím, které mi nedávají smysl, a u kterých se trápím.
Za sebe můžu vyloženě doporučit jen povídku Pohádka o kalinové píšťalce,
která je postmoderním zpracováním tradiční pohádky, a kterou jedinou jsem četla bez pocitu povinnosti.
Prosím vás, ale hlavně si to přečtěte někdo vnímavější a vzdělanější, než jsem já, ať tohle nezůstane příliš zásadním zářezem českého vydání Sestro, sestro.

Jane Austen mě vždycky hodně bavila, proto se mi skoro ani nechce věřit, že jsem ji naposledy četla před 16 lety.
Teď si mě získalo její Northangerské opatství, byť za to zdaleka nemůže příběh obdivovatelky strašidelných příběhů, která se z touhy po vlastním dobrodružném zážitku nechává unést svými fantaziemi a zapomíná racionálně uvažovat. Oceňuji především styl Jane Austen a její neustálou přítomnost, prostřednictvím které příběh komentuje, a otevřeně promlouvá ke čtenáři.
„Pokud jde tedy o tohoto, musím pouze dodat (vědoma si toho, že pravidla kompozice zapovídají uvedení postavy, která nemá spojitost s příběhem), že šlo přesně o toho pána, jehož
Tyto prvky jejímu psaní dodávají lehkost, rádoby nanicovatý příběh pozvedají, rytmizují a mě v pozici čtenáře uvádí v úžas a nekritický obdiv.
Ten si zaslouží i překladatelka Kateřina Hilská, protože jazyk autorky vystihla tak přesně, že snadno zapomenete, že nečtete text v jeho originálním znění.

„Všímám si lidí, které jiní obvykle nevidí nebo nechtějí vidět nebo je hodnotí zkratkovitě a předsudečně. A chci je nechat mluvit. Když člověk poslouchá - naslouchá, často se dozví hodně i o sobě, ačkoliv to vždycky nemusí být lichotivé.

Těžko bych hledala slova, která budou o tvorbě Kamily Hladké vypovídat lépe, než tato její vlastní z doslovu knihy Lidi od kolotoče.
Kamila je pro mě nejen vynikající literární dokumentaristkou, je pro mě rovněž talentovanou psycholožkou. Lidi, o nichž vypráví, totiž dokáže otevřít a jejich prožitky přenést na čtenáře, který je reflektuje.
Lidi od kolotoče jsou emotivní, zpracovávají hluboké příběhy provázané láskou a vírou, dělají to ale nepateticky a s tak inspirativním nábojem, že vás to přiměje hodit starosti všedních dní za hlavu a probrat svou vlastní dřímající sílu.
Pro mě byla ta knížka v posledních dnech opravdu velkou vzpruhou.
Nechte se vtáhnout do vyprávění také a já vám minimálně slibuju, že se budete o příští pouti na „toho člověka“ za pokladnou kolotoče dívat jinak.

3 15.11.2023

Pokud si ze školních lavic vybavíte, o čem pojednává poslední Havlíčkův román Helimadoe, budete zákonitě očekávat velké (nebo alespoň nějaké) emoce.
V příběhu sledujeme Emila, prominentního hocha z malého města, který naváže intenzivní přátelský vztah s pěti dcerami (HElenou, LIdmilou, MArií, DOrou a Emou) svého podivínského lékaře Hanzelína, a ač zpočátku okouzlen nejmladší Emou, po setkání se starší Dorou propadne té . Slepě, bezhlavě, a důvtipný čtenář samozřejmě velmi záhy vycítí nevyhnutelnost zrady. Jakkoliv bolavá však má pro Emila tato zkušenost být, v mém případě k přenosu jakýchkoliv emocí vůbec nedošlo. Možná se celý příběh ztratil v poetických konstrukcích vět a významů, možná sám autor neměl zcela jasno v záměru, který chtěl ve vyprávění následovat.
Helimadoe jsem původně začala poslouchat jako audioknihu a myslela si, že mi tak zásadně nevyhovuje interpretace Václava Knopa, až jsem ukořistila klasickou knižní podobu, nicméně můj dojem z četby to příliš nezměnilo - bylo to pro mě zkrátka úporné a namáhavé.

02.11.2023