S večerem přichází tíseň

Někdy mi přijde, že potřeba mladých autorů šokovat za každou cenu je tak silná, že jsem na to asi už stará. Nehledě na počet ocenění, které mají jejich knihy. Tady jsem šlápla vedle s pořadím knih, ač nenavazují, určitě doporučuji číst chronologicky nejdřív tuto a až potom Ty moje skvostné zvířátko. Já to vzala naopak a je to asi škoda. Co dodat k příběhu... ani nevím, je to prostě hrůza, odstrašující případ nefunkční rodiny, kde je časem špatně asi už opravdu všechno. Pro čtenáře, který je rodič, je to velké sousto.

(SPOILER) Uf. Tieseň v názve knihy bola prítomná od prvej stránky a bolo to čím ďalej, tým horšie.

Podľa všetkého traumatizovaná hlavná hrdinka žije v rodine, ktorá by sa rozhodne nedala označiť za harmonickú a kde sa v duchu rodinnej tradície problémy potláčajú už v zárodku. O smrti brata sa nehovorí, hoci je prítomná počas celého príbehu. Otec je náboženský fanatik, ktorého viac, než vlastná rodina zaujímajú jeho kravy a ktorý zavolá veterinára ešte aj k dieťaťu. Matka sa po smrti syna prepadá do čoraz hlbšej depresie. Brat je sadistický úchyl a deviant. Ani najmladšia sestra nie je úplne v poriadku.

Hoci som knihu zvládol za dva dni, nepríjemný pocit z nej asi zostane ešte pekne dlho.

Vlastně nevím, jak tu knihu mám hodnotit. Přišlo mi to děsivě zvrácené. Všechno skoro. Hlavní hrdinka psychicky narušená, vše líčeno se syrovostí a obnažeností na kost. Pokud se tohle opravdu stalo, nemám slov a netuším, co na to říct. Bohužel mi některé scény pořád vězí v mozku. Šokují dodnes...

Mezi všemi těmi detailními rozbory nechutností, slizu, něčeho zaschlého, něčeho ztvrdlého a fujtajbl odporného sem tam probleskla poetika. Toho prdkového textu bylo tolik a tak převažoval, že mě to i přes některé nesporné literární kvality naprosto nebavilo číst.

Jelikož jsem nejprve četl “Ty moje skvostné zvířátko", tak pro mě krávy, Hitler a pindíci nebyli ničím novým, vlastně to bylo důvěrně známé prostředí. Vyprávění je křehké, intenzivní, nekompromisně, místy až krutě upřímné. Bunda je chytrá, citlivá a má úžasný vhled do své situace, ale tím víc si uvědomuje, že je ztracená a že potřebuje někoho, kdo ji zachrání. A pomoc nepřichází ani od rodičů, ani od veterináře, ani od staršovstva, ani od Boha. V podstatě je to skvělá studie traumatu, obzvláště traumatického působení temné stránky náboženství.

“Každá ztráta v sobě nese všechny předchozí pokusy udržet si něco, oč člověk nechce přijít, ale přesto se toho musí vzdát. Od pytlíku plného nádherných kuliček a vzácných skleněnek po mého bráchu. Ve ztrátě nalézáme sami sebe a jsme tím, kým jsme: bytostmi zranitelnými jako neopeřená ptáčata, která sem tam vypadnou z hnízda a doufají, že je tam zase někdo vrátí.

Pokud tíseň nepřichází s večerem, přichází s touhle knížkou. Naturalistické tak moc, že cítíte tu tíživou domácí atmosféru, bolest připínáčku, pach dobytka, který ulpívá na oblečení i ve vlasech. Ošíváte se, když dojde na "dětské hry". A přejete si, aby už spolu sakra začali mluvit. Nebo aspoň s Bundou. Celé je to vlastně nepříjemné, zneklidňující a plné hnusu, ale zároveň psané barvitým jazykem a se spoustou opravdu krásných metafor. Tahle knížka není pro každého a vlastně si nejsem jistá, jestli v rozpoložení, ve kterém se mi dostala do rukou, byla vhodná i pro mě.

Silná, traumatizující témata podaná velmi barvitým jazykem. Snaha šokovat a jít až na hranu (nebo spíš za ni) je zjevná, chtěná a znepokojující. Proto je čtení místy dost psychicky namáhavé.

Jas sa na rodinnom statku niekde na vidieku v Holandsku snaží vyrovnať so stratou v blízkej rodine. Avšak tvrdé kalvínske vierovyznanie spolu s bohatým prežívaním hlavnej hrdinky vyúsťujú v zvláštne zvrátenosti, ktoré mi pripomínali Betónovú záhradu od McEwana.
O knihe sa popísalo mnoho. Veľakrát sa aj preložila a vyhrala rôzne ocenenia. Jazyk a hlavne metafory veľmi originálne a nevšedné, verím, že preklad bola riadna fuška. A veľmi nevšedným je aj popis a vnútorné premýšľanie Jas- na jednu stranu vycibrený opis ľudí, sveta, atmosféry. Na druhú stranu neuveriteľná naivita, čomu sa ani nečudujem, keďže má Jas len 12 rokov.
Kniha o strate, o extrémnej viere, o neschopnosti otvoriť sa v najbližšej rodine, o zverstvách a krutostiach detí, o (ne)láske v rodinách. A len sa pýtam, čo to z tých detí vyrastie?!

Na knížku jsem se moc těšila, vzhledem k tomu, co jsem věděla o autorce jsem upřímně chtěla poznat, co ji v dětství ovlivnilo, že se dnes cítí nebinárni. Ovšem téměř celou dobu čtení jsem se nedokázala povznést nad pocit zhnusení, který všechno převážil. Otec, veterinář, bratr prostě bleeee. Hnus. Ta dívka Bunda byla taky extrémně divná od mala. Její fascinace prdkami mi fakt nedělala dobře. Prostě fuj. Rodina a její stav po neštěstí to bylo taky neskutečné a k tomu všemu ta faleš reformované církve a biblické verše vhodně vybrané pro každou situaci ...

Když knihu otevřete, tak ji zkrátka MUSÍTE dočíst. Nutkání knihu odložit bude mít asi kde kdo, ačkoliv je nutné vzít na zřetel, že takovéto věci se bohužel mohou dít i někde vedle nás.

Jak moc je důležité porozumění mezi rodiči a dětmi? Jaká je pravděpodobnost, že se narodíte do tak příšerné fanatické rodiny, jako je tato?
Jak nás může ovlivnit nečekaná smrt někoho blízkého a nemožnost setkat se s vřelou náručí - byť jen tou náručí bez tepla. Kniha ve mně vyvolává tisíce otázek, na které snad ani nevím, zda chci znát odpovědi.

Příběh podaný dívkou, které přezdívají Bunda, se odehrává na farmě v holandské vesnici. Před Vánoci postihne "rodinu" (dá se tomu říkat rodina, když jediné, co vám rodiče nadělili jsou chromozomy?) tragická událost, a od této doby se Bunda ocitá na prahu mezi svým vnitřním bojem, zda by neměla onen břeh navštívit i ona sama...
Dívka se v příběhu nachází ve stavu dospívání, což s sebou přináší i poznávání sebe sama, okolního světa,... ale ne tak úplně šťastným způsoben, který je v příběhu velice zevrubně obsažen...

Příběh mi přijde vcelku zamrzlý - kromě gradování nechutností ohledně poznávání sexuality, nebo způsobu vyměšování - se děj nijak neposouvá, postavy se nevyvíjejí.

Jelikož mou prvotinou autora/ky bylo 'Skvostné zvířátko', věděla jsem už trochu dopředu, co čekat,...
Možná, kdybych si přečetla knihy v obráceném pořadí, zanechalo by to ve mně něco jiného než jen další dávku vrásek mezi svraštěným obočím.
*****
„Mravenci unesou až pětitisícinásobek vlastní váhy. Ve srovnání s nimi jsou lidé nicotní, unesou sotva vlastní hmotnost, natožpak tíhu svého smutku.“
*****
"Jsem jako zmačkaný nákupní seznam v koši. Potřebuju, aby mě někdo vyhladil a znovu přečetl."

Autorka nám předložila hlubokou sondu do nitra traumatizovaného dítěte, syrovou, bez jakýchkoli příkras. Komorní dílo je protkáno metaforami a biblickými verši, které jej posouvají na vyšší úroveň. Líbila se mi práce s napětím - čtenář ví, že tohle nemůže dopadnout dobře, Bůh nikoho nepřijde zachránit, ale jak to tedy skončí? Oceňuji skvělý překlad do češtiny bez zbytečných kostrbatých výrazů.

"Jen kabáty našich visí na dřevěných ramínkách, která jsou zohýbaná vlhkostí z promoklých límců. Kdysi to bývala jediná spolehlivá ramena v domě, ale i ona jsou čím dál svěšenější."

Hrozne mi to pripomnelo dve knizky: Betonova zahrada a Vse,co jsme si nikdy nerekli. Precteno za dva dny, ale nejen k veceru u toho prichazela tisen. Ale i tak, fascinujici. "Teď je přece naše ztráta větší? Všechna ta hřejivá těla, která máme tak rádi, budou za nedlouho utracena. Je to stejné jako s Židy, akorát že oni byli nenávidění, a to se umírá dřív, než když vás přivede do hrobu laska a bezmoc."

„O tom, co se stalo doma, jsme se nezmínili ani jedinkrát. Neexistovala slova, která by usekla strachu hlavu, jako břitvy kombajnu stínající řepku, aby zbylo jen to, co je použitelné.´´

S večerem přichází tíseň je mimořádně napsaný román, nekompromisní a nezapomenutelný.
Tíseň přichází nejen s večerem, ale prostupuje celou knihou. Ne v prvním plánu, ale o to silněji na vás dopadne.
Jaké to je, když vám umře starší brácha a žádný z rodičů to s vámi neřeší? Místo podpory a slov útěchy se vám dostane jen odtažitosti a mlčení, do toho se potácíte mezi biblickými výroky, které vám vlivem silně náboženské komunity na mysl naskakují tak běžně, jako jiným puberťákům naskakují texty popových písniček, a podněcují vaši už tak bujnou fantazii.
Je to temné, naturalistické, je to o hledání svého místa na zemi, o dospívání a objevování sexuality, a hlavně si to vůbec na nic nehraje, autor/ka se neschovává za hezká slova.
Asi to není čtení pro každého, ale za sebe ho doporučuju moc.

Omlouvám se autorce/autorovi (je nebinární, takže dávám na výběr), ale tohle jsem dočíst nedokázala. Nepopírám, že napsaná je tato kniha dobře, ale... právě to je možná ten kámen úrazu. Protože ta plejáda všemožného hnusu, lidských výměšků a zvrhlostí, líčená s obrovskou měrou sugestivity a naturalismu, nebyla pro můj žaludek únosná. A jelikož čtu většinou večer nebo před spaním, tak i na mě s večerem přicházela tíseň a po scéně s křečkem jsem knihu musela definitivně odložit.

no to bylo divný, uff... po dlouhé době jsem četl skutečně "naturalistický" román, v němž se díváme na svět očima dítěte - raného pubescenta, který vyrůstá v bublině sociálně slabší a silně bigotní katolické rodiny; vyprávění zaujme živočišností, pudovostí, otevřeným popisem objevování rodící se sexuality, přirozené dětské agrese, sobectví a krutosti - oproti živočišnosti a přirozenosti dospívání se výrazně tematizuje tragická, nepřirozená smrt: sourozence, krav (epidemie v kraji), plánování sebevraždy + ponižované dítě si kompenzuje svou slabost na ještě slabším (zabíjí drobná zvířata, trápí mladší děti)

děj je zasazen do současné doby, a proto se pozastavujeme nad "citově chladnou" výchovou, domnívám se ale, že ještě před 20 lety by takový přístup k dětem nikdo neřešil

po celou dobu četby jsem musel pořád myslet na Betonovou zahradu

nedoporučuju slabším povahám: v textu se objevují podrobné popisy snad úplně všech (nejen) lidských tělesných výměšků a často i bizarních operací s nimi

Temná a silně stylizovaná kniha, pojednávající o konzervativní, nábožensky založené rodině, která se vyrovnaná se ztrátou jednoho z členů. Vše se odehrává v prostředí staré farmy, na které se vrší katastrofy a její obyvatelé postupně upadají do naprostého zmaru.

Vše začíná motlitbou naštvané, dvanáctileté dívky přezdívané "Bunda", která prosí boha, aby otec neporážel jejího milovaného králíka a ať si raději vezme bratra Mattiese. Chvíli poté se rodina dozvídá, že pod Mattiesem praskl led během bruslařského závodu. Tímto okamžikem padá na celou rodinu hluboká temnota, která se s dalšími stránkami stále prohlubuje.

Kniha očima "Bundy" ukazuje úpadek rodiny vzniklý disfunkčními způsoby vyrovnávání se ztrátou jednoho z členů. Oba rodiče spojuje naprostá tabuizace jakýchkoli rozhovorů o Mattiesovi. Jediný způsob útěchy shledávají ve striktně puritánské víře spojené s citováním žalmů. Děti "Bunda", Hanna a Obbe tak nedostávají prostor k pochopení a usmíření. Vzhledem k úplné absenci  rodičovské péče u nich vnikají traumata, projevující se temnými fantaziemi, které přecházejí v sadistické sklony.

Hlavní síla knihy spočítá ve stylizaci, silné obrazotvornosti a poetičnosti, která naturalistickým  způsobem předkládá utrpení ve formě psychické i fyzické. Tím je vytvářena bezútěšná atmosféra naprosté opuštěnosti a bezmocnosti. Mnoho scén má schopnost emočně zasáhnout a doslova uvíznout v mysli.

"S večerem přichází tíseň" řeší témata týkající se absence komunikace, náklonnosti a s tím spojenými pocity opuštěnosti. Velký důraz je také na hledání vlastní identity. Celá kniha je psaná v metaforách a symbolech, čímž autor(ka) podněcuje k zamyšlení a prohlubuje celkový zážitek.

Dlouho jsem nečetl tak fascinující a emočně zahlcující knihu. Jedna ze tří nejlepších knih, co jsem letos četl. Přesto bych byl opatrný s jejím doporučení a to především proto, že jde mnohokrát za hranu snesitelnosti a postrádá jakékoli pozitivní momenty.

Tak tohle byla jedna velka deprese.

Toto ma naozaj nebavilo, štýl písania strašne nudný, na postavy som sa nenapojil, nedostavil sa žiadny pocit empatie, či zdesenia, skrátka iba nuda. A v ničom mi to neprišlo originálne ani poetické. Bohužel...

S večerem přichází tíseň musíte strávit, jinak z ní budete nafouknutí jak Bunda. Silně naturalistický dílo. Víte co, občas když kniha obsahuje tolik temnoty, smrti, ropuch, hoven, sexuálního objevování, tak za tím vidím jen tu snahu co nejvíc šokovat, ale tady to není. Příběh plyne, myšlenky přichází a odchází, není to čtení na dva letní večery. Proč ty děti nikdo neviděl?