Vyhoření
Petr Šesták
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527289/bmid_vyhoreni-6565be0d9d6e7.jpg
4
48
14
Románový pamflet o životě člověka ve světě aut. Text oscilující okolo osy pamfletrománalegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti. Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné?... celý text
Přidat komentář
Velmi příjemné i zpočátku nepříjemné překvapení o pohledu pumpičky na volanty a jejich svět, náš svět, se kterým jsem jako převážný volant musel chtě-nechtě souhlasit a trochu mi to otevřelo oči. Myšlenky zajímavé a pronikavé, velmi chytré. Ke konci kniha utekla trochu do extrému alá Houellebecq, ale budiž. Styl vyprávění s přeskakováním vypravěčů poněkud náročný na pozornost. Útlá knížka na dvě hodiny čtení a týdny přemýšlení. A samozřejmě body za design knihy, to je ta pátá hvězda.
Pamfet (tj. hanopis) na nás lidi a svět, který si tvoříme rozhodně zaujme formátem. Působil na mne jako sled literárních obrazů ve stylu "postů", které mají samostatné vyznění. To je styl, který si autor užívá a tady funguje. V Kontinuitě parku (pro mne) byl spíše na obtíž. Není to oddychové, ale jasně provokativní čtení. Je otázka kdo a proč si to přečte. Ty hodně uvědomělé, kteří témata sledují může fakticky zjednodušené, alegorické ztvárnění štvát. Nebo si lze užít (drsnou) ironii zjevnou i schovanou a pak je to přístupnější. Tu mimochodem cítím hodně i v názvu. Konec knihy byl asi takto lepší než kdyby měl ambici na nějaké (rozh)řešení.
Po (protrpěné) první čtvrtině jsem se naladil na ironii, přizpůsobil si styl čtení,
"vyzobával" si i myšlenky, kterými je kniha až přeplněná:
"Jediny způsob jak se potkat je bouračka. Jediná možná svobodná volba je vzdor."
"V určité fázi společenského vývoje se žena stává člověkem, teprve když se chová jako opravdový muž."
"Jednou z variant evoluce je konvergence."
"(Domnělá) svoboda jako nevyhnutelná volba"….
Příběh je v zájmu pamfletu/alegorie také zjednodušený, blíže k novele.
Skvěle a zajímavě je provedený obal.
Pro mne je kniha více kandidát na Literu za nakladatelský počin.
To byla jízda! Knihu jsem si moc užila, měla tempo, které gradovalo. Velice čtivé, současné a prostě skvělé.
Tahle kniha je doslova jízda. Má tempo, spád a adrenalin překotné jízdy poslíčka velkoměstem, které je vůči všem neautomobilistům v zásadě nepřátelské. Šestákovi se podruhé povedlo napsat hutný a fundovaný (lze-li to tak o próze říct) příběh-reflexi, který je v mnoha ohledech podobenstvím dalece přesahujícím spor auta vs. cyklisté a chodci, respektive tezi, že všeobecný motorismus se pomalu, ale jistě stává neudržitelným přežitkem.
Mou čtenářskou výhodou bezesporu bylo, že tuto v knize poněkud vyhraněnou (avšak ne karikovanou) myšlenku o přebujelém automobilismu jakožto jedné z největších potíží našich měst a země už řadu let sdílím. A na rozdíl od některých Šestákových postav, deformovaných tzv. kariérou a demaskovaných ve svém pokrytectví, se mi to daří i vcelku konsekventně přenášet do praxe. Není pro mě tudíž snadné odhadovat, jak by tuto knihu četl běžný uživatel automobilu, o zarytém motoristovi ani nemluvě. Nicméně nerad bych její kvality redukoval na pouhé téma: Je to literatura dobře promyšlená, suverénně napsaná, nechybí jí nápaditost, trpký humor (ba častěji možná hořký škleb) ani vypointované, kontroverzní finále.
To sice bezesporu může být chápáno jako obraz zhoubnosti radikálního aktivismu (jak – aspoň mám takový pocit – někteří čtenáři níže naznačují), ale pro mě je to mnohem spíš metafora revolty utlačovaných. A tím nemyslím nic levičáckého, nýbrž jen a pouze odhodlanou, tvrdou reakci na upostraňování lidské přirozenosti – její odsouvání na druhou kolej ve prospěch kultu technického výdobytku, zde zastoupeného automobilem, který je v našich podmínkách bez nadsázky fetišem. Šesták v knize, často jen tak mimochodem (však je to rychlá a ostrá jízda!), předkládá podstatné otázky a trefně glosuje danou problematiku. Ukazuje, jak neblaze systém, který klade důraz na nadřazenost techniky coby předmětu sociální a materiální touhy, produktu a v neposlední řadě zboží, ovlivňuje nejen životní praxi, ale i lidské uvažování a morálku (člověk ve velkém a drahém autě se v provozu chová jinak, bezohledněji než řidič menšího vozidla, cyklista či chodec). Nechybí mu přitom povědomí o sociologických, ekonomických a ekologických souvislostech a zdařile to vše přetavuje v myšlenkový tok hlavní postavy, aniž by tím narušoval zběsilé plynutí vyprávění.
Zkrátka kniha skvěle napsaná a s tematikou dnes velice potřebnou. Doporučuju.
Asi mě nejvíce zaujalo tím, že to není tolik náročné, je to z mého prostředí a dávalo to smysl. V něčem taky strašná jednohubka. Konec asi moc na sílu a v otazníku spíš než "jak dál?", "proč?".
jak píší čtenáři "jitrnic" a "3497299" níže, nevystihl bych to lépe...
(jako "pražský chodec" vnímám žabomyší válku auta versus bicykly v městských ulicích většinou přitisknut na omítku domu, právě když si třeba vtipně v Melantrišce (!) razí cestu SUV a potká hejno elektro-koloběžkářů, nebo když cyklista ignoruje "svůj" pruh na silnici a kličkuje po chodníku mezi lidmi a kočárky)
...jen ještě přidám ten druhý plán, který v textu čtu:
Vyhoření se mi - podobně jako Kontinuita parku - četlo obtížně - snad pro ty absence řešení?, milostný i aktivistický příběh poslíčka "Platformy s kostkou na zádech" je ztlumen variacemi jeho stále se opakujících úvah a reflexí, symbolický konflikt mezi dvěma a čtyřmi koly tak vlastně zobecňuje na konflikt sociální, a propast chudí vs. bohatí pak kope přehlubokou:
přesto se pokusí "něco změnit": nejprve sám sebe, ale na výletu do přírody s přáteli brzy poznává, že už není schopen přežít mimo infrastrukturu města, její nejmodernější technologické inovace a služby dostupné 24/7; přidá se tedy k aktivistické "EKO buňce Akademie", vnitřně však cítí, že její bytové schůze i veřejné demonstrace jsou jen okázalým divadlem generace dětí oněch zbohatlíků, kteří ho denně míjejí (a ohrožují na životě) v luxusních autech, a uvědomuje si, že ani drobný vandalismus, ani přilepování se k silnici v plném provozu k ničemu nevede (s hořkostí si přiznává, že i jeho milá aktivistka je zbohatlický pokrytec, když jí dováží bio-eko-veganské pohoštění rozporcované do obrovského množství plastových obalů, a všichni jím opovrhují jako buranskou pracující! sockou)
a závěr? poslední pokus o řešení mocenské nerovnosti: pomstychtivá agrese... která se zvrtne... v nenávist
Pro mě milé překvapení v nominacích na cenu Magnesia Litera. Četla jsem už Kontinuitu parku, ta mě ale tolik nebavila, možná ten rok bylo příliš podobných knih (Biler, ...).
Jazyk knihy, koncept i obálka, to všechno je tu podle mě ve hře. Baví mě ta hra na pamflet, ten postupný rozklad postavy, se kterou na začátku možná i sympatizuji, ale postupně mě začíná štvát.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby ML tahle kniha vyhrála.
Vyhoření, románový pamflet Petra Šestáka, který mě na první pohled zaujal svou nevšední obálkou. Do čtení jsem se pustila po přečtení ani ne půlky anotace a má očekávání byla vysoká.
A kniha mě nadchla. Myslím, že podobných knih jsem četla velmi málo. Je v ní tolik pochmurných myšlenek, agresivity a upřímnosti. Opravdu mě to velmi bavilo. Pokud hledáte nevšední čtení, která se Vám po pár stránkách neokouká, tak určitě zkuste tuto knihu, věřím, že budete nadšeni.
Na Petra Šestáka se budu muset v budoucnu ještě zaměřit! Z knih, které napsal mě zaujaly: Cesta je pes a Kontinuita parku.
Stejně jako v případě Kontinuity parku poměrně zvláštně zvolený název, ani trochu nenapovídající, co můžeme očekávat. Kniha samotná je naopak od počátku jednoznačným anarchistickým pamfletem, Klubem rváčů pro 21. století, v českých reáliích.
Petr Šesták je i zde bystrým pozorovatelem, narozdíl od Kontinuity parku, kde spravedlivě rozdával rány na všechny strany, zde zaujímá jednoznačná stanoviska. To může být pro leckoho imponující, mně vadí hodně zjednodušený pohled na "nepřítele", pohrávání si s řešeními ve formě chaosu a násilí a (třeba ve srovnání s výše zmíněným Klubem rváčů, který, hádám, byl tak trochu inspirací) chybějící sebeironický a morální nadhled.
Kladně hodnotím velice pěknou edici.
S autorem jsem se setkala na knižním festivalu od Hostu, a protože byl Petr Šesták sympaťák a vtipně a pěkně mluvil o svých knihách, tak jsem neodolala. A byla to jízda!
Hrdina knihy, který jezdí na kole jako kurýr a rozváží jídlo, je bezesporu na pokraji Vyhoření. A je naštvanej na auta, řidiče, na lidi, na svět, na všechno.
„Kam čumíš, kreténe!“
Autor popisuje jeho den, zážitky, starosti, problémy a nebere si servítky. Dotýká se tématu ekologie a nechybí ani milostná zápletka.
„Nauč se parkovat, krávo!“
U knihy jsem se hodně nasmála, překvapila mě, především závěrem (šílenost!) a vede k zamyšlení.
Skvělá oddychovka, rozhodně doporučuji k přečtení. Oceňuji i netradiční obálku, kde je kus textu.
Nesmírně upřímný, vlastně v něčem docela agresivní a frustrující text o člověku, který je čím dál tím víc nespokojený - se světem, s lidma, se společností, s konzumem, se sebou... - a tak nějak to v něm všechno narůstá a hnije a kvasí a bublá až se ta přeplněná následovaná nádoba rozletí na střepy. A ty mají docela velkou šanci zranit.
Bylo to skvělé, intenzivní, nakyslé, plné výfukových splodin a čmoudu, kterým se člověk může snadno zadusit.
Nevím no, Zuzana Boehmová v nedávném sloupku v Respektu psala, že největší hrozbou pro chodce v NY jsou poslíčci na elektrokolech - rodinám s dětmi prý dělají ze života každodenní peklo a už byli i nějací mrtví. Možná by o tom taky měla napsat beletrizovaný pamflet. Vždyť strčit klacek do špic jedoucího cyklisty, aby si hubou trochu poryl v zemi, to je přece touha každého spořádaného chodce... Takže: fuck all bikers and let's burn them in hell!
Skutečně jde o jakýsi beletrizovaný pamflet, který popisuje zkušenost cyklokurýra pracujícího pro platformy rozvozu jídel. Zaměřuje se tak na nejistotu, odcizení a námahu platformové práce. Hlavním tématem je ale těžký život cyklisty v Praze. A dále také každodenní válka řidičů osobní dopravy, cyklistů, chodců a řidičů hromadné dopravy o ulice. Válka, ve které roste nenávist. Autor v pamfletu kritizuje sobeckost řidičů aut, kteří zamořují ovzduší, jsou hluční a bezohlední. Hlavní postava se postupně radikalizuje a celá kniha ústí v jediné možné řešení - cílené ničení aut. Do příběhu se ale autorovi podařilo nenásilně vecpat mnoho myšlenek a skvělých postřehů, které prvoplánově nepoučují, ale výstižně odhalují zoufalost současného stavu pražské dopravy.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Kontinuita parku |
| 2023 |  Vyhoření |
| 2015 | Štvanice |
| 2014 | Kočovná galerie |
| 2023 | Cesta je pes |
Kniha Vyhoření je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 58x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 6x |
| Chystám se číst | 74x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 4x |
I když to svou výpověď má, tak stylem mi to moc nesedlo.