Petr Šesták

česká, 1981

Nová kniha

Vyhoření

Vyhoření - Petr Šesták

Románový pamflet o životě člověka ve světě aut. Text oscilující okolo osy pamfletrománalegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, ne... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Vyhoření Vyhoření

Pamfet (tj. hanopis) na nás lidi a svět, který si tvoříme rozhodně zaujme formátem. Působil na mne jako sled literárních obrazů ve stylu "postů", které mají samostatné vyznění. To je styl, který si autor užívá a tady funguje. V Kontinuitě parku (pro mne) byl spíše na obtíž. Není to oddychové, ale jasně provokativní čtení. Je otázka kdo a proč si to přečte. Ty hodně uvědomělé, kteří témata sledují může fakticky zjednodušené, alegorické ztvárnění štvát. Nebo si lze užít (drsnou) ironii zjevnou i schovanou a pak je to přístupnější. Tu mimochodem cítím hodně i v názvu. Konec knihy byl asi takto lepší než kdyby měl ambici na nějaké (rozh)řešení. Po (protrpěné) první čtvrtině jsem se naladil na ironii, přizpůsobil si styl čtení, "vyzobával" si i myšlenky, kterými je kniha až přeplněná: "Jediny způsob jak se potkat je bouračka. Jediná možná svobodná volba je vzdor." "V určité fázi společenského vývoje se žena stává člověkem, teprve když se chová jako opravdový muž." "Jednou z variant evoluce je konvergence." "(Domnělá) svoboda jako nevyhnutelná volba"…. Příběh je v zájmu pamfletu/alegorie také zjednodušený, blíže k novele. Skvěle a zajímavě je provedený obal. Pro mne je kniha více kandidát na Literu za nakladatelský počin.... celý text
Klepi


Vyhoření Vyhoření

To byla jízda! Knihu jsem si moc užila, měla tempo, které gradovalo. Velice čtivé, současné a prostě skvělé.
gbrgbr


Vyhoření Vyhoření

Tahle kniha je doslova jízda. Má tempo, spád a adrenalin překotné jízdy poslíčka velkoměstem, které je vůči všem neautomobilistům v zásadě nepřátelské. Šestákovi se podruhé povedlo napsat hutný a fundovaný (lze-li to tak o próze říct) příběh-reflexi, který je v mnoha ohledech podobenstvím dalece přesahujícím spor auta vs. cyklisté a chodci, respektive tezi, že všeobecný motorismus se pomalu, ale jistě stává neudržitelným přežitkem. Mou čtenářskou výhodou bezesporu bylo, že tuto v knize poněkud vyhraněnou (avšak ne karikovanou) myšlenku o přebujelém automobilismu jakožto jedné z největších potíží našich měst a země už řadu let sdílím. A na rozdíl od některých Šestákových postav, deformovaných tzv. kariérou a demaskovaných ve svém pokrytectví, se mi to daří i vcelku konsekventně přenášet do praxe. Není pro mě tudíž snadné odhadovat, jak by tuto knihu četl běžný uživatel automobilu, o zarytém motoristovi ani nemluvě. Nicméně nerad bych její kvality redukoval na pouhé téma: Je to literatura dobře promyšlená, suverénně napsaná, nechybí jí nápaditost, trpký humor (ba častěji možná hořký škleb) ani vypointované, kontroverzní finále. To sice bezesporu může být chápáno jako obraz zhoubnosti radikálního aktivismu (jak – aspoň mám takový pocit – někteří čtenáři níže naznačují), ale pro mě je to mnohem spíš metafora revolty utlačovaných. A tím nemyslím nic levičáckého, nýbrž jen a pouze odhodlanou, tvrdou reakci na upostraňování lidské přirozenosti – její odsouvání na druhou kolej ve prospěch kultu technického výdobytku, zde zastoupeného automobilem, který je v našich podmínkách bez nadsázky fetišem. Šesták v knize, často jen tak mimochodem (však je to rychlá a ostrá jízda!), předkládá podstatné otázky a trefně glosuje danou problematiku. Ukazuje, jak neblaze systém, který klade důraz na nadřazenost techniky coby předmětu sociální a materiální touhy, produktu a v neposlední řadě zboží, ovlivňuje nejen životní praxi, ale i lidské uvažování a morálku (člověk ve velkém a drahém autě se v provozu chová jinak, bezohledněji než řidič menšího vozidla, cyklista či chodec). Nechybí mu přitom povědomí o sociologických, ekonomických a ekologických souvislostech a zdařile to vše přetavuje v myšlenkový tok hlavní postavy, aniž by tím narušoval zběsilé plynutí vyprávění. Zkrátka kniha skvěle napsaná a s tematikou dnes velice potřebnou. Doporučuju.... celý text
V_M



Vyhoření Vyhoření

Asi mě nejvíce zaujalo tím, že to není tolik náročné, je to z mého prostředí a dávalo to smysl. V něčem taky strašná jednohubka. Konec asi moc na sílu a v otazníku spíš než "jak dál?", "proč?".... celý text
Kopta


Vyhoření Vyhoření

jak píší čtenáři "jitrnic" a "3497299" níže, nevystihl bych to lépe... (jako "pražský chodec" vnímám žabomyší válku auta versus bicykly v městských ulicích většinou přitisknut na omítku domu, právě když si třeba vtipně v Melantrišce (!) razí cestu SUV a potká hejno elektro-koloběžkářů, nebo když cyklista ignoruje "svůj" pruh na silnici a kličkuje po chodníku mezi lidmi a kočárky) ...jen ještě přidám ten druhý plán, který v textu čtu: Vyhoření se mi - podobně jako Kontinuita parku - četlo obtížně - snad pro ty absence řešení?, milostný i aktivistický příběh poslíčka "Platformy s kostkou na zádech" je ztlumen variacemi jeho stále se opakujících úvah a reflexí, symbolický konflikt mezi dvěma a čtyřmi koly tak vlastně zobecňuje na konflikt sociální, a propast chudí vs. bohatí pak kope přehlubokou: přesto se pokusí "něco změnit": nejprve sám sebe, ale na výletu do přírody s přáteli brzy poznává, že už není schopen přežít mimo infrastrukturu města, její nejmodernější technologické inovace a služby dostupné 24/7; přidá se tedy k aktivistické "EKO buňce Akademie", vnitřně však cítí, že její bytové schůze i veřejné demonstrace jsou jen okázalým divadlem generace dětí oněch zbohatlíků, kteří ho denně míjejí (a ohrožují na životě) v luxusních autech, a uvědomuje si, že ani drobný vandalismus, ani přilepování se k silnici v plném provozu k ničemu nevede (s hořkostí si přiznává, že i jeho milá aktivistka je zbohatlický pokrytec, když jí dováží bio-eko-veganské pohoštění rozporcované do obrovského množství plastových obalů, a všichni jím opovrhují jako buranskou pracující! sockou) a závěr? poslední pokus o řešení mocenské nerovnosti: pomstychtivá agrese... která se zvrtne... v nenávist... celý text
los