Rainer Maria Rilke

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 56 knih

Nové komentáře u knih Rainer Maria Rilke

Zápisky Malta Lauridse Brigga

„Smrt na každém kroku, nemoci, melancholie, odcizení, úzkost. Hutné čtení, které si člověk musí dávkovat. Ale víte co? Mě tahle morbidní knížečka po celou dobu fascinovala. Atmosféra je těžká, z příběhů sálá osamělost, a přesto je v tom něco hypnotického, co člověka nutí číst dál. Možná je to právě ta neodvratnost, možná syrovost emocí. Možná to, jak Rilke (s až chirurgickou přesností) zachycuje tíseň, která se rozlézá po stránkách jako mlha nad hřbitovem. Četla jsem po částech, někdy musela přerušit, nechat doznít, rozležet. Není to pohodové čtení, není to kniha, kterou zhltnete na posezení. Je to něco, co se vám vryje pod kůži, vsákne do mysli a ještě dlouho po dočtení bude strašit v hlavě. „Býti milován, znamená vznítit se. Milovati, toť svítit nevyčerpatelným olejem. Býti milován, toť zanikat, milovati, toť trvat.““... celý text
— dasa6360

Zápisky M. L. Brigge

„Je vidět, že toto dílo psal básník, ten vtiskne do slov i jiné významy a hloubku, nejen to, co znamenají. V deníku je rozebíráno několik tváří člověka, vztah člověka ke smrti, dále pojednání o verších, vztahu k matce, vzpomínky na dětství i vztah k ženám. Není to lehké čtení, člověk se musí soustředit, aby mu neuniklo to, co je mezi řádky. Miluju tyto starší knihy psané nádherným jazykem.“... celý text
— Kory98

Elegie z Duina / Sonety Orfeovi

„Teda musím říct, že tato kniha mi dala docela dost zabrat, měla jsem dost problém se dostat až na konec. Bohužel za sebe musím říct, že básně v části "Elegie z Dunia" byly pro mne dost nesrozumitelné, neuměla jsem si k nim najít cestu, četly se mi opravdu velice těžko. Líbily se mi z nich dvě, u kterých jsem měla pocit, že jsem se na ně uměla nějak "napojit", něco si z nich vzít, porozumět. Ale o zbytku elegií se to bohužel říct nedá. Nerozuměla jsem. Dost podobně jsem to měla i u těch sonetů. Ty se sice po jazykové stránce četly o něco snáz, ale obsahově mne dost míjely, nerozuměla jsem obsahu. Je mi líto, hodnotím bohužel dost nízko. Tím netvrdím, že se jedná o špatnou poezii - hodnocení je určitě velmi subjektivně založené na tom, jak na mne kniha zapůsobila. S touto knihou jsme se dost těžce nepotkali... asi bych k ní potřebovala nějaké obšírné detailní vysvětlivky, abych ji uměla ocenit.“... celý text
— sgjoli

Zápisky Malta Lauridse Brigga

„„Pro jeden verš musíme vidět mnoho měst, lidí a věcí. Musíme znát zvířata, musíme cítit, jak létají ptáci, a znát pohyb, s nímž se zrána otvírají malé květiny. Musíme se dovést rozpomenouti na cesty v neznámých krajinách a na rozchody, které jsme viděli dlouho přicházet. Na dětské dny, které jsou neujasněny; na rodiče, které jsme museli zarmoutit, když nám přinášeli radost a my ji nechápali. Byla to radost pro někoho jiného. Na dětské nemoci, které tak podivně začínají s tolika hlubokými a těžkými proměnami. Na dny v tichých uzavřených světnicích. A na jitra u moře. Na moře vůbec; na moře, na cesty za nocí, které vysoko šuměly a letěly se všemi hvězdami. A ještě to není dost, když můžeme na to na všechno myslit. Musíme mít vzpomínky na mnoho nocí lásky, z nichž žádná se nepodobala druhé; na výkřiky rodiček a na lehké bílé spící šestinedělky, které se zavírají. Ale také u umírajících jsme museli být; museli jsme sedět u mrtvých ve světnici s otevřeným oknem a s praskavými zvuky. A nestačí také ještě, že vzpomínky máme; musíme je umět zapomenout, když je jich mnoho, a musíme mít velkou trpělivost a čekat, že se vrátí, neboť vzpomínky samy to ještě nejsou. Teprve když se stanou v nás krví, pohledem a posunkem, jsouce bezejmenné a již nerozlišitelné od nás samých, teprve potom se může stát, že za velmi vzácné hodiny povstane v jejich středu a vyjde z nich první slovo verše. Ale všechny mé verše vznikaly jinak. Nejsou tedy žádné."“... celý text
— B.V.

Píseň o lásce a smrti korneta Krištofa Rilke

„Další kniha od Rilkeho, do které jsem se pustila, abych se s tímto autorem více seznámila. A přiznám se, že jsem v tomto případě docela na rozpacích, jak to mám vlastně hodnotit. Příběh sám o sobě se čte velice dobře. Vydání, které jsem četla, je dvojjazyčné - německý originál a český překlad. Četla jsem tedy jen tu českou polovinu. Četlo se to snadno, bylo to plynulé, příjemné čtení. Ale když jsem se dostala na konec (což bylo rychle, neb je to kratičká kniha), vlastně jsem si nebyla jistá, jestli mi něco neuniklo. Tu lásku i smrt, které jsou avizovány již v názvu, jsem tu v textu našla, ale přijde mi, že je v textu asi něco skryto mezi řádky, co se mi nepovedlo odhalit tak, aby na mne kniha dokázala více zapůsobit. Něco, co mi zůstalo skryto a kvůli čemu si to budu muset přečíst znova a pomaleji. Chyběla mi tu nějaká hlubší emoce, kterou bych si mohla z knihy odnést, a přitom si myslím, že tohle má potenciál v člověku nějakou emocionální odezvu vyvolat. A já ji v tom nenašla. Takhle to čtení na mne působilo, lépe to už popsat neumím. V tuto chvíli průměrné hodnocení a knihu si budu muset přečíst někdy ještě jednou - asi jsem nebyla v tom pravém rozpoložení.“... celý text
— sgjoli

Přejít na knížky autora