Balumba
komentáře u knih
Celý život 1
Jan Zábrana
„... a proto jsem odešel
do ústraní
a překládal detektivky,
poněvadž jsem komunisty znal
a nechtěl s nimi už do smrti nic mít.
Mé životní neštěstí bylo,
že jsem žil v zemi,
kde se dostali k moci."
Tahle slova vystihují všechno...
Dějiny Španělska
Jiří Chalupa
Z mého pohledu poněkud tendenční, ale on to autor koneckonců sám přiznává. Nicméně je zde krásně vidět, že objektivní výklad historie neexistuje.
Naše životy jsou řeky
Jorge Manrique
Lope de Vega o těchto verších řekl, že by měly být napsané ve zlatě. Coplas a la muerte de su padre (Sloky na smrt mého otce), česky pod názvem Naše životy jsou řeky, španělského prerenesančního básníka 15. století jsou považovány za skvost španělské básnické tvorby. Elegie na smrt dona Rodriga Manrique (básníkova otce) je nadčasovým zamyšlením nad smyslem života v konfrontaci se smrtí, ke které všichni, jako řeky, jež ústí do moře, spějeme. Nádherné verše.
Chudá žena
Léon Bloy
Tato kniha je jakousi alegorií dobra a zla. Bloy byl rozervanec, konvertita, po celý život neuznávaný spisovatel žijící v bídě. Ale také mystik s hlubokou, velmi citlivou duší. Já jsem knihu vnímala jako výkřik duše drásané špínou a zlem kolem, jakési vykřičení bolesti a touhy po kráse, čistotě a ryzosti v církvi, v lidech... Bloy neváhá použít velmi hrubé až naturalistické výrazy pro vyjádření svého zhnusení a odporu, ale jako protipól nabízí výstup do mystických výšek a chval na ctnost a čistotu duše. V knize se prolíná děj s úvahami, styl ale působí neobratně, jakoby se autor zajíkal svými myšlenkami a neuměl pro ně najít vhodné vyjádření. Přece však svými knihami oslovoval: např. francouzský filozof Jacques Marritain a jeho žena Raissa se s ním díky této knize spřátelili a konvertovali ke katolické církvi a Léon Bloy jim byl za kmotra. Pro bližší seznámení s Bloyem bych proto doporučila knihu od Raissy Maritainové, Velká přátelství. Moc krásná kniha.
Balzac
Stefan Zweig
Vždy je zajímavé vědět něco o zákulisí knih, o tom, jaký byl/ je jejich autor, jak a proč a v jakém kulturním a politickém ovzduší tvořil, co ovlivnilo jeho světový pohled. Balzac - viděno a popsáno Zweigem (budeme mu snad věřit) - před námi vystupuje jako mimořádně nadaný člověk, který celý život svádí sisyfovský zápas s časem a s dluhy, zaviněné jeho nešťastnou nepraktičností, tak typickou pro geniální lidi, kteří jakoby se pohybovali na hranici šílenství. Jeho neuvěřitelné pracovní tempo hraničící až s posedlostí ho přivedlo předčasně do hrobu. Upsal se až k smrti.
Zweig opět mistrně vykresluje čtenáři charaktery osob a historický kontext. V porovnání s jinými jeho knihami se však místy opakuje, točí kolem jedné myšlenky, kterou snad zbytečně rozvádí na několik stran. Na překladu je již znát mírná zastaralost.