gwineth
přečtené 209
Siréna
1965,
Marie Majerová
Asi jako hodně ostatních jsem očekávala více méně nezáživnou propagandu. Místo toho jsem dostala skvělý čtenářský zážitek. Kdo je velmi konzervativní čtenář, který nemá rád, když se forma nebo obsah v čemkoli vymykají tomu, co očekával a co je obvyklé, tak knížkou nadšený nebude. Všem se holt zavděčit nedá. Občasné „rozbití“ textu dopisem, deníkem atp. mě osobně vyhovuje, pokud to není jen tak nahodile naplácané, což není tento případ. Někoho může rušit i množství postav a to, jak autorka živě přechází od jedné ke druhé. Má to svůj řád i logiku a osobně se mi to velmi líbilo. Jak tu kdosi psal, že 90 % času se nic neděje… No, tak pokud člověk sáhne po společenskokritickém románu z první poloviny 20. století, tak asi nemůže čekat moderní thriller. Každopádně za mě to bylo velmi čtivé, mělo to spád. Výborná psychologie postav. A co se údajné propagandy týče… Nevybavuju si, že by někde v knize například padlo slovo komunismus, že by jej autorka čtenáři jakkoli podsouvala. Že měli některé postavy, dělníci, havíři, jejich hladovějící ženy atp. socialistické sny? No, to se vůbec nedivím, s ohledem na bídu, ve které žili! Bylo by to velice divné, kdyby autorka takovéto úvahy (které navíc byly tak rozšířené!) postav vynechala. Nicméně se jim tam dohromady věnuje tak na třech z téměř čtyř set stran. Tak tomu teda říkám propaganda! Čekala jsem, že dělník bude idealizovaný vzor dokonalosti, a každý boháč bude více méně vypatlanec. TO by byla propaganda. Ani to se nekonalo. Postavy jsou autentické, bez příkras, ale lidské. Těch pár bohatších lidí, kterým se Majerová věnuje jsou vesměs sympaťáci. Jen žijí s klapkami na očích. Stejně jako ti dělníci, jejichž bídu Majerová vylíčila bez příkras, ale taky bez citového vydírání, čehož si cením. Nikdo by asi nepsal o Kateřině Tučkové pro její Fabriku, že je to levicová propaganda (pochybuju ostatně, že by Tučková byla levicově smýšlející). A přesto si myslím, že v té zmatečné Fabrice Tučková chudobou a bídou akorát tak dojí ze čtenáře co nejvíc emocí. Majerová nic takového nedělá. A to tu bídu měla před očima. Že se později za totality nějak zachovala a někde uchytila, je něco, co bychom mohli vytýkat jí osobně. Na román, který psala dávno před tím, bych to nepřenášela.... celý text
O Palestině
2015,
Noam Chomsky
Pro mě velmi zajímavá kniha, která mi hodně pomohla utřídit si názor na některé problémy týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. Jinak je bohužel kniha poněkud zmatečná. V první části rozhovorů zůstávají některé věci takříkajíc "viset ve vzduchu" nevyřčeny těmi, kteří rozhovor vedou, a kteří jsou v tématu mnohem zasvěcenější, než lze očekávat od čtenáře. Mnohé formulace a informace se opakují opravdu nesčetněkrát, což je dáno charakterem knihy - série rozhovorů a esejí. Myslím, že editorská práce mohla proběhnout lépe. Nedoporučuji pro někoho, kdo o konfliktu ví jen velmi málo nebo nic.... celý text
Kultura českého středověku
1987,
Pavel Spunar
Nádherná kniha psaná se skutečnou láskou ke středověku a k umění. Obsahuje velice bohatý obrazový materiál, pro nějž je radost knihu už jen prolistovat. Text je místy náročný, dost odborný, takže bych váhala ji jako celek jednoznačně doporučit komukoli. Každopádně autorovým analýzám a závěrům nechybí hloubka, přesah (i k dnešním dnům) a upřímná láska k předmětu knihy. Nebýt čtenářské výzvy, nesáhla bych po ní a to by byla obrovská škoda.... celý text
Kafka na pobřeží
2006,
Haruki Murakami
Pro některé čtenáře kniha může být (a zjevně také je) v jistém smyslu filosofující a podnítit je ke kladení otázek, které je nenapadly. Myslím, že se to týká spíše mladších čtenářů a kdo by na základě komentářů čekal něco skutečně filosofického, bude bohužel (jako já) zklamán. Označovat dílo pro pár fantastických prvků jako surrealistické mi přijde skutečně velmi přehnané. Některé z fantaskních motivů mají mytologizující podobu, nicméně jsou skutečně spíš „profánní“, jakkoli se to mnohým čtenářům tak zjevně nejeví. Konec mi i z tohoto důvodu přijde velmi odbytý. Autor mluví o „hádankách“, jejichž zodpovězení nechává na čtenáři… Mno… to mi přijde takové silné slovo. Spíš bych řekla jen otazníky, které zůstanou sice viset na posledních stránkách, ale největší otázkou pro mě osobně zůstává, co mělo být na těch otázkách tak velkolepého, že měly zůstat nezodpovězeny. Jinak se mi teda hodně líbila výborná psychologie postav. Autor si pěkně pohrál i s těmi, které se příběhem jen mihly na pár stránkách. Některými vzpomínaný „nejdrsnější patnáctiletý kluk na světě“ je pochopitelně součástí propracované psychologie hlavního hrdiny a osobně se mi to dost líbilo.... celý text
Bůh není veliký
2009,
Christopher Hitchens
"...nad dogmatickými věřícími lze mít navrch a zesměšnit je, když člověk předstírá, že všechna jejich kázání bere doslova," píše Hitchens a přesně tím se v knize i řídí. Pokud to umírněným věřícím, kterým není racionální uvažování cizí, vadí, měli by svůj spravedlivý hněv obrátit spíše na své fanatické souvěrce než na jejich kritiky. Věřící lidé nevidí svá náboženství pod drobnohledem rádi. Je to pochopitelné - jen málo kdo si libuje v kritice toho, co má rád a co považuje za správné. Je to však právě tato slepota, která vede k tragickým koncům. Autorova kritika je tvrdá, nesmlouvavá a jeho jazykový cit i sarkastický humor dodávají argumentům ještě větší důraz. Ačkoli je kniha čtivá a vtipná, to, o čem Hitchens píše, není legrační ani trošku. Fakta, která předkládá, jsou snadno ověřitelná, leč nepopulární a o mnoha z nich se mluví až příliš málo. Někteří mu zde neoprávněně vyčítají nepochopení některých principů náboženského myšlení a z nich plynoucích obrazů a myšlenek. Autorovým záměrem není psát teologický traktát, nýbrž předložit kritiku myšlenek, které až příliš často končí zmařenými životy, zničeným zdravím a psychickými problémy nepočítaného množství lidí, bez ohledu na to, zda původní úmysly byly dobré. Jestliže chtějí věřící důstojně dostát nejen své víře, ale také svému lidství, měli by před těmito "nešvary" náboženství přestat zavírat oči, ale začít je brát skutečně vážně. Kniha by měla být čtena, neboť inteligentním způsobem připomíná, "jak barbarsky se [náboženství] chovala v době, kdy byla silná a dělala nabídky, které si lidé nemohli dovolit odmítnout." Měli bychom si to připomínat obzvláště v situacích, kdy se náboženství snaží zvýšit svůj podíl na společensky významných institucích.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Děcko nepřebalené, oběd neuvařený, bordel jak na kolečkách... Maminko, pojď si hrát! Jen vteřinku, zlatíčko, jen si dočtu tenhle odstavec, jo?... Za tuhle katastrofu může Prašina. Nebylo možné se od ní odtrhnout. Naprosto nemám co vytknout. Napínavé, originální, skvěle napsané. Postavy jsou živé, uvěřitelné, děj dobře vymyšlený a strukturovaný, pěkně odsýpá. Nádherné ilustrace. Vrátilo mě to do doby dětství a dospívání, kdy jsem četla dobrodružné knížky. Naprosto souhlasím, že Prašina není jen pro mladší čtenáře, bude bavit všechny milovníky dobrodružství.... celý text
Bajky barda Beedleho
2008,
J. K. Rowling (p)
Vlastně je to fanfiction z pera autorky. Žádný zázrak to není, ale potterofily to musí bavit, což dokazují ostatní komentáře. Myslím, že "bajky" jsou slabší než Fantastická zvířata... a Famfrpál..., ale jo. Proč ne. Člověk to má přečtené za chvilku.... celý text
Ideály humanitní; Demokratismus; Problém malého národa
1968,
Tomáš Garrigue Masaryk
Knihu těžko hodnotit. Sama o sobě vlastně neříká ani nic nového ani převratného a konec konců to není ani cílem. Jsou to vesměs Masarykovi přednášky nebo články určené veřejnosti. Přesto si myslím, že jsou velmi zajímavé a konečně i aktuální. Rozhodně by bylo fajn, kdyby si knihu přečetli alespoň ti, kteří se Masarykem tak rádi zaklínají. Možná by zjistili, že měl úplně jiné názory, než si myslí...... celý text
Fabrika
2014,
Kateřina Tučková
Hrozná knížka. Myslím, že ta pozitivní hodnocení nepatří ani tak této, jako spíš ostatním autorčiným knihám. Někdo méně známý by posbíral méně hvězdiček a oprávněné. Je to opravdu naprostá slátanina. Pasáže, kde se připravuje výstava, jsou až na výjimky několika málo vět zcela nezajímavé a naprosto nic se v nich nedozvídáme absolutně o ničem leda o tom, že sehnat portréty továrníků fakt nebylo jen tak. Pecka. Pasáže čistě faktografické byly sice skutečně zajímavé, nicméně s písmem tak malým a světlým, že nebyly skoro vidět, takže si kladu otázku, proč tam vlastně byly, zda ke čtení, či prohlížení. Naprosto nijaké byly i pasáže, řekněme, románové. Byly to spíš jen takové krátké fantasie nebo črty, které by mohly být podkladem pro povídku nebo novelu nebo klidně pro román, který autorka nechtěla napsat a já myslím, že to bylo velmi rozumné. Mám totiž trochu dojem, že podlehla ilusi, že o duchu té či oné doby se dozví nejvíc v archivu a encyklopediích a velmi málo četla z myslitelů, kteří tehdy žili a svoji dobu reflektovali. Dokonce myslím, že o té bouřlivé době nepředstavitelného bezpráví, navzdory snůšce halabala vybraných zajímavostí a faktů, nedokáže říct prakticky nic. Moje hodnocení: kolosální mrhání časem. Ale dobře, dozvěděla jsem se o Brně, co jsem nevěděla. Tak tu hvězdičku, malou, ušmudlanou, osamělou tam nakonec taky přihodím.... celý text