Bůh není veliký

O tom, jak náboženství všechno ničí. V této polemice s věřícími předkládá základní argumenty proti náboženství (a ve prospěch sekulárnějšího přístupu k životu), a to formou podrobné a poučené interpretace stěžejních textů hlavních světových náboženství. Hitchens vypráví o vlastních nebezpečných zkušenostech s náboženstvím a popisuje svůj vývoj k sekulárnímu nazírání na svět, založenému na vědě a rozumu. Je to svět, ve kterém jsou „nebesa“ nahrazena záběry vesmíru získanými pomocí Hubbleova teleskopu, nad nimiž se nám tají dech, a Mojžíš s hořícím keřem ustupuje nádheře a symetrii dvojité šroubovice DNA. „Bůh nás nestvořil,“ píše autor. „To my jsme stvořili Boha.“ Náboženství, vysvětluje dále, nabízí zkreslenou představu o našem původu, o naší podstatě a o vesmíru. Tím, že je dětem vštěpujeme, jim škodíme – a ohrožujeme svůj vlastní svět. Vůbec nezáleží na tom, zda jste celý život věřící, nebo přesvědčení ateisté, či zda patříte k těm, kdo si o úloze náboženství v životě dosud neudělali jasno. Polemika předložená na stránkách knihy Bůh není veliký vás bezpochyby vyprovokuje k zamyšlení a možná i ke kritické revizi svých dosavadních životních hodnot....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32562/buh-neni-veliky-bOW-32562.jpg 455
Originální název:

God Is Not Great (2007)

Žánr:
Literatura světová, Filozofie
Vydáno:, Metafora
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
Shindo
03. září

Čítaná dvakrát, najprv v origináli, potom po pár rokoch v českom preklade. Oboje dobré.

S autorom v mnohom súhlasím, prvýkrát som ho čítal, keď som ešte ako kresťan mal svoju "pochybovaciu fázu", po opätovnom prečítaní som si akurát znova uvedomil, že odchod od kresťanstva bol dobrá voľba.

Autor so sarkazmom sebe vlastným na príkladoch ukazuje, ako náboženstvo (ktoré po rovnako ako boha považuje za výtvor ľudí) škodí a škodilo spoločnosti aj jednotlivcom. Hoci bola kniha napísaná pred vyše 10 rokmi, je aktuálna ešte aj dnes, ak nie ešte aktuálnejšia.

Jediné, s čím som nesúhlasil bol autorov obdiv voči Karlovi Marxovi, vyzdvihovanie Orwellovej Zvieracej farmy (áno, je poučná a nadčasová, no zďaleka to nie je tak geniálne dielo ako tvrdí) a občasné povýšene znejúce "my ateisti" (ak to nebol sarkazmus).

Kniha do každej rodiny. Možno by nebolo na škodu zaradiť ju aj do školských osnov, keď tam už (aspoň na Slovensku) máme to vnútené katolícke náboženstvo.

Alma-Nacida
17. června

Knihu jsem si nekoupila, abych s jejím autorem polemizovala, ale spíš proto, že s jeho názory povětšinou souhlasím. Jediné, s čím nesouhlasím zcela, je autorův názor, že Orwellova Farma zvířat "patří k nejpůvabnějším a nejpoučnějším bajkám moderní doby, o jejíž přečtení jsou muslimské děti ochuzeny". Ochuzeny jistě jsou, ale půvabnou bych tuto knihu teda nenazvala, spíš syrovým a děsivým obrazem diktatury a zvrácenosti zprvu (snad) pokrokové revoluce - pro mě jde o jasný obraz Sovětského svazu a komunismu vůbec.
Občas myslím, že autor směšuje jednání církví a náboženství jako takové, ale souhlasím s tím, že obojí lze oddělit jen stěží. Stejně jako autor (a Thomas Paine) myslím, že organizované náboženství přineslo a přináší mnohem víc zla než dobra. A i já jsem si při kontaktu s vírou kladla stejné otázky o tom, jak všemohoucí, spravedlivý a milující může být Bůh, když svět vypadá tak, jak vypadá, a že teda nejspíš některé z těch atributů Bůh nemá (a i to už tu bylo - mistr Eckhart).
Můžu říct, že jsem po přečtení ještě radši, že mám to štěstí žít v tak sekularizované společnosti, v jaké žiju.

gwineth
13. května

"...nad dogmatickými věřícími lze mít navrch a zesměšnit je, když člověk předstírá, že všechna jejich kázání bere doslova," píše Hitchens a přesně tím se v knize i řídí. Pokud to umírněným věřícím, kterým není racionální uvažování cizí, vadí, měli by svůj spravedlivý hněv obrátit spíše na své fanatické souvěrce než na jejich kritiky. Věřící lidé nevidí svá náboženství pod drobnohledem rádi. Je to pochopitelné - jen málo kdo si libuje v kritice toho, co má rád a co považuje za správné. Je to však právě tato slepota, která vede k tragickým koncům.
Autorova kritika je tvrdá, nesmlouvavá a jeho jazykový cit i sarkastický humor dodávají argumentům ještě větší důraz. Ačkoli je kniha čtivá a vtipná, to, o čem Hitchens píše, není legrační ani trošku. Fakta, která předkládá, jsou snadno ověřitelná, leč nepopulární a o mnoha z nich se mluví až příliš málo. Někteří mu zde neoprávněně vyčítají nepochopení některých principů náboženského myšlení a z nich plynoucích obrazů a myšlenek. Autorovým záměrem není psát teologický traktát, nýbrž předložit kritiku myšlenek, které až příliš často končí zmařenými životy, zničeným zdravím a psychickými problémy nepočítaného množství lidí, bez ohledu na to, zda původní úmysly byly dobré.
Jestliže chtějí věřící důstojně dostát nejen své víře, ale také svému lidství, měli by před těmito "nešvary" náboženství přestat zavírat oči, ale začít je brát skutečně vážně. Kniha by měla být čtena, neboť inteligentním způsobem připomíná, "jak barbarsky se [náboženství] chovala v době, kdy byla silná a dělala nabídky, které si lidé nemohli dovolit odmítnout." Měli bychom si to připomínat obzvláště v situacích, kdy se náboženství snaží zvýšit svůj podíl na společensky významných institucích.

bubka
02.08.2017

zajímavé,jak jsou mnozí( ne všichni) věřící hákliví na poučenou kritiku ačkoliv sami ateisty a nakonec i věřící v jiné bohy tak rádi zkritizují.

Kniha je výborná, čtivá, vyargumentovaná a velmi velmi potřebná zejména pro snadno zmanipulovatelné mladé lidi

fes
28.10.2015

Kniha vynikající, čtivá, faktická a skvěle vyargumentovaná. Více takových.

cat5
27.08.2015

Knihu jsem si pořídila kvůli jejímu tématu, ale byla na mě tak těžkopádně napsaná, že jsem ji nedočetla. Po chvíli jejího čtení jsem totiž jen zklouzávala očima po řádkách a jela jak robot, ale za boha jsem u toho nedokázala přemýšlet nebo si dát dohromady souvislosti. Nevím, čím to bylo, ale i když mě téma velmi zajímá, tato kniha mi vlastně nedala téměř nic...

Stilico
26.04.2014odpad!

I kritika křesťanství by měla mít určitou úroveň - například bych odkázal na esej B. Russela Proč nejsem křesťanem.
Zde jsou fakta přebyta bulvárností až urážením oponentů (věřících). Stejně jako se mi nelíbí demagogie T. E. Woodse Jak katolická církev budovala západní civilizaci, tak se mi nelíbí ani opačný extrém Ch. Hitchense. V obojím případě se jedná o omezenost autorů.

Faither
04.01.2014

Ano, určitě to není vědecká práce, ale to asi opravdu nebylo cílem pana Hitchense. To, že se s ním neshodnu v ne příliš související problematice, neshazuje jeho názory a argumentační obraty proti náboženství. Vzhledem k již zmíněnému neuchopení knihy jako věděcké práce a její směřování spíše k široké veřejnosti, mi Hitchensovo osobní zkušenosti a občasné vztahování na svojí osobu (což mohlo být možná důvodem, proč si někteří recenzenti myslí, že je to spíše kniha o něm) nevadilo. Souhlasím s ním, že náboženství je dnes již delší dobu velkým přežitkem a je otázka, jestli by pod objektivní SWOT analýzou obstálo náboženství i ve svých počátcích. Vzhledem k výstupům v následujících stoletích a překvapivě i tisíciletích asi těžko. K vytýkané argumentační vyčpělosti řeknu jen tolik, že je nutné si uvědomit, že s člověkem, který argumentuje způsobem: "Je to tak, protože je to psáno ve Svaté knize." není úplně jednoduché a právě absolutní argumentační vyčpělost jedné strany táhne dle mého názoru dolů i stranu druhou. Nakonec jen dodám, že mě udivuje dnešní přetrvávající víra v Boha vzhledem ke znalostem, které lidstvo má (jako je například teorie superstrun, ať už bude dotažena dokonce či nikoliv a astrofyzikové se vydají jiným směrem). A proto souhlasím s tzv. novým ateisty (mezi které autor patří) v tom, že je třeba náboženství kritizovat a vystavovat ho racionálním argumentům, jinak bude rozum poražen líbivostí jednodušších řešení, stejně jak tomu bývá v politice. Od knihy nečekejte zázračné osvícení (páč to není Bible :) ), ale mírné rozšíření argumentačního arzenálu. Milovníci černého a sarkastického humoru si v popisovaném jednání lidí také přijdou na své (byť je to spíše k pláči).

Flipper
03.01.2014

Vidieť nespočetné diskusie, alebo argumentáciu s R. Dawkinsom v "The Four Horsemen", zachytávajú Hitchensov zjav a vystupovanie v lepšej miere než tento preklepový preklad. Aj keď obsahovo nie je absolútne čo vytknúť je lepšie si o Hitchensovi vopred niečo vedieť a potom sa dá ľahšie vžiť do jeho neľahkej úlohy čoby ateistu, odborníka na biblický výklad, učiteľa atď. Pri kognitívnom portréte náboženstiev si Christopher (zoceleným "žárem bitev" na poli spravodajcu a novinára) neodpustí pre mnohých nepríjemnú iróniu, ktorú používa ako zbraň pri kúskovaní jednotlivých celkov či už biblie, koránu, alebo náboženských rituálov. Tu by v mnohých metaforách lepšie pasovala angličtina a čeština pána prekladateľa pôsobí niekedy nedostačujúco, mierne buransky no na druhej strane viac slovansky vtipne. Každopádne som úprimne rád, že som sa k tejto publikácií dostal (aj keď zohnať ju vo vypredaných e-shopoch bola úloha skoro nadpozemská) a utvrdil sa v názore, že náboženstvo ničí všetko.

eraserhead
02.10.2013

Vždycky mě velmi těší posbírat nějaké nové argumenty "v boji" nebo se ujistit, že i jiní lidé smýšlejí stejně "logicky", jako já. Z téhle strany je kniha výborná. Její problém možná trochu je, že se obrací spíše na ty, "kteří už ví" a jen si chtějí svůj argumentační arzenál rozšířit a vytunit, než na ty, kteří ještě tápou, nebo nevidí vůbec. Je totiž psaná trochu stylem, u nějž si nedovedu představit, že by mohla nějak pohnout s někým, kdo "ještě neprozřel" a "otevřít mu oči a mysl". Naopak, spíše ho možná jen utvrdí v tom, že ti nevěřící jsou opravdu zlí, sprostí a drzí. Může ji (a autorovi) být také vytýkáno, že si nebere servítky a občas se vyjadřuje ne že by nadřazenecky, ale neostýchá se určité myšlenky (většinou) a jejich nositele (minimálně) označovat nelichotivými a pro mnohé hanlivými nebo urážlivými jmény. K tomu bych měl jen dvě věci: 1) Pokud se někdo chová, vyjadřuje a projevuje jako idiot, je to samozřejmě jeho svaté právo, ale nemění to nic na tom, že se chová, vyjadřuje a projevuje jako idiot a já mám svaté právo to o něm říci. 2) Vezmete-li si slovník těch bezchybných, eticky a morálně nadřazených, neomylných a diamantově vybroušených věřících dejme tomu vzhledem k homosexuálům, jinému bohu věřícím nebo třeba svobodným matkám či emancipovaným ženám, často se od slovníku autora knihy neliší, ba je jím autor ještě zahanben. Takže, kniha vlastně jen utvrdila mé přesvědčení, nabila mé argumentační logikomety novou municí a zhrozila věcmi, o nichž jsem dosud nevěděl. Občas jsem se i trochu divil, kam až autor zachází, jakou argumentační taktiku a cestičky používá a proč vůbec nějaké věci řeší. Ale je to zajímavá kniha. Škoda, že asi jen pro ateisty. Obrovským kladem knihy je, že si autor opravdu nebere servítky a nemilosrdně pálí rovnoměrně kolem sebe do všech stran, takže to úplně stejně (logicky) schytávají křesťané všech odrůd a úchylek, židé, muslimové, i budhisté a ostatní jakýmikoliv bohy postižení (jen ti satanisté mi tam chyběli). Ano, lidi jsou dost často idioty, a nejhorší na tom je, že to ještě častěji vydávají za svou přednost.

Garik
20.09.2011

Hitchens je známy a mnohými často spomínaný a citovaný „humanista“. A bojovník proti náboženstvu (a obriezke zvlášť). S jeho menom sa možno stretnúť často a tak som neodolal zvedavosti a vzal do rúk túto jeho knihu. Knihu človeka, ktorý svojou (údajne brilantnou) argumentáciou dokáže osloviť toľkých ľudí.
A či oslovil aj mňa? Pravdupovediac – vôbec. A dôvody? Tu sú niektoré z nich:
* Po tej erudícii sľubovanej v anotácii niet v knihe ani stopy. Žeby sa pod tým slovom skrývala schopnosť svojvoľnej a účelovej interpretácie dejín, ktorou je toto dielo také charakteristické?
* Spomínaná polemika vôbec nie je pôsobivá. Tá k zamysleniu bezpochyby provokuje, no nie zrovna tým smerom, ktorým autor zjavne zamýšľal.
* „Dôkazy“ sú, poväčšine, takpovediac cucané z prsta, teda ničím nepodložené, čo ukazuje na nedostatok vedeckého myslenia u autora, ktorý sa práve naň tak rád a často odvoláva.
* A spomínanou „poučenou interpretáciou“ som taktiež nebol práve oslnený. Hitchens sa snaží presvedčiť, že je akýmsi odborníkom na svetové náboženstvá, snaží sa sugerovať, že je autoritou v oblastiach, ku ktorým sa tak suverénne vyjadruje, pričom táto jeho snaha vyznieva dosť detinsky. Navštíviť pár bohoslužieb rôznych konfesií, párkrát sa oženiť a formálne konvertovať, pár rozhovorov s veriacimi, prečítať si pár knižiek, prelúskať Korán a mrknúť do Biblie. Hotovo - je z vás odborník!
* Svojím obdivom k Marxovi a Freudovi, týmto „velikánom“, si ma tiež zrovna nezískal.
* Ani pred jeho častým zdôrazňovaním vlastnej morálnej nadradenosti som nepadal na zadok. Vyvstáva otázka, či by sa snažil správať tak morálne, aj keby necítil potrebu neustále sa predvádzať a dokazovať svoju často deklarovanú morálnu nadradenosť.
* Navyše som z knihy Christophera Hitchensa až príliš často mal pocit, akoby bola z veľkej časti hlavne o Christopherovi Hitchensovi, i keď sa to snaží zakrývať zdôrazňovanou skromnosťou. Tá ale vyznieva dosť falošne (obyčajne sa prizná k nejakej tej vlastnej slabosti, spomenie nejaký ten svoj nevýznamný poklesok, aby vzápätí ospieval svoje úžasné cnosti – starý a trápny trik).

Zhrnutie: cca 350-stranové nepresvedčivé rétorické cvičenie jedného egomaniaka.