gwineth
přečtené 209
Ve jménu inky Túpaka Amarua
1998,
Bohumír Roedl (starší)
Jestliže přebal knihy je nádherný, obrazový materiál uvnitř byl pro mě celkem zklamáním - fotografie jsou vesměs nic neukazující a docela zbytečné. Za to bych ocenila barevné mapy, které by byly poněkud výmluvnější. Kniha je psána velmi čtivě, autor se nebojí barvitých popisů někdy hraničících s uměleckou licencí. Roedlovi bych vytkla častou nepřehlednost textu. Opakovaně jsem se setkávala s tím, že věta měla mnohoznačný význam, v závorce se objevilo nějaké datum, u nějž nebylo dobře jasné, k čemu se váže atp. Autor používá přehršel jmen, otrocky vypisuje početná jména všech aktérů, což je čtenářsky úmorné a snižuje to přehlednost textu. Některé věty připomínají spíš jazykolam než co jiného. Mě osobně objektivita autora až tak ohromující nepřijde, nemohla jsem se ubránit dojmu, že straní roajalistům. Jinak ale skvělá práce, žádné heroizující bláboly se nekonají, což je třeba oproti Stingolvi skvělé. Navzdory některým pro mě v celku iritujícím nešvarům, abych ale knihu určitě doporučila každému, koho zajímá Peru, Túpac Amaru nebo prostě situace v Jižní Americe obecně. Ale ani ten, kdo po knize sáhne náhodou, nebude zklamán.... celý text
Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla
1995,
Hannah Arendt
Hannah Arendtová nám předkládá především popis soudního přelíčení s jedním z významných nacistických zločinců. Jejím hlavním deklarovaným cílem je popsat proces a to, zda a do jaké míry se v něm "podařilo dostát požadavkům spravedlnosti". Přitom jde daleko za tento rámec. Klade pro mnohé evidentně nepříjemné otázky, jaký je rozdíl mezi právem a spravedlností či spravedlností a odplatou. Aniž by soudila, popisuje chování židovských elit, které v dobré víře spolupracovaly s vlastními katy, aby zabránily "ještě většímu utrpení". V konečném důsledku se však ukázalo, že dokonce i marný odpor může být klíčový pro závěrečnou krvavou bilanci. Neboť tam, kde se lidé rozhodli nespolupracovat nebo se bránit, byly důsledky katastrofy o něco méně hrůzné. Toto až příliš draze vykoupené ponaučení je něco, co by nemělo být zapomenuto jen proto, že je pro mnohé jistě nesmírně bolestné na tragický omyl těch, co spolupracovali, poukazovat. Zejména se mi zdá v dnešní době důležité zdůraznit, jak tragicky špatné bylo rozhodnutí zamlčovat pravdu, aby se předešlo "zbytečné panice". Arendtová otevírá problém osobní odpovědnosti a samostatného morálního úsudku v situacích, kdy není bezpečné jít "proti proudu". Popisuje, jak banální zlo vycházející z poslušnosti, kariérismu, ignorantství a neochoty vidět osobní díl viny, může v současném světě stvořit zločiny enormních rozměrů. Arendtová se svým bystrým úsudkem a pregnantními formulacemi poukazuje na celou řadu morálních a etických problémů, které si naše společnost nese s sebou dál: vnímat jako horší vraždu nadaného hudebního skladatele než "Honzíka Kohnů odnaproti, i když to nebyl žádný génius". Tendenci vnímat jako hrůznější ty zločiny holokaustu, které byly zaměřeny proti "dostatečně" kulturnímu národu (tj. Židům, navíc ještě těm západním) než ty, které stejně tvrdě dopadly na Cikány. (Zkusme si představit vepřín z Let vedle Terezína - opravdu by byla stejná diskuse?). Arendtová otevírá otázky a mnohde také nabízí odpovědi. Předkládá fakta i jejich brilantní analýzu, vlastní závěry však ponechává čtenářům. S hrůzami, jejichž přímou obětí mohla být velmi snadno i ona sama, se vypořádává s obdivuhodnou objektivitou a nadhledem. Že si místy pomáhá opravdu velmi střídmou ironií mi přijde absurdní jí vyčítat.... celý text
Fantastická zoologie
1999,
Jorge Luis Borges
Myslím, že název by mohl znít "Fantastická zoologie aneb co mě zaujalo..." Je to takový průřez nejznámějšími i méně známými fantastickými bytostmi nejen bájí, pověstí a pohádek, ale také beletrie a poezie. Je to trochu letem světem, něco z Ameriky, něco za Asie... Dobře se to čte, hesla jsou velmi úsporná, takže člověk může slupnout jedno zvíře a zase zavřít. Pěkné. Místy se čtenář dočká i menšího výkladu a ne jen velestručného popisu. Je to příjemná populárně naučná knížečka, která by v moderním hávu s bohatým obrazovým materiálem mohla být fakt super. Osobně bych ji nebýt výzvy asi nedočetla, nabízí jen povšechný pohled. Pro většinu zájemců o dané téma ale určitě naprosto dostačující.... celý text
Spartakovo povstání 73-71 př. n. l. - Vzpoura gladiátora proti Římu
2010,
Nic Fields
Kniha čtenáři nabízí popis Spartakova povstání, jeho širší kontext i ohlas v umění. Autor pracuje se skromnými historickými prameny, které jsou k dispozici, velmi citlivě, nepouští se do bláznivých spekulací, ke kterým tak silné téma vybízí. Knížka je útlá, o Spartakovi a jeho povstání se toho bohužel moc nedochovalo, takže lze říct, že přináší i vyčerpávající informace. Nic víc už z historie patrně nevytěžíme... Na svých 96 stranách je provázena pěkným obrazovým materiálem, který místy budí (nejspíše oprávněný dojem), že se jedná tak trochu o vycpávku, aby to mělo aspoň těch pár stran. Bohužel mapy mě trochu zklamaly, tam bych čekala víc podrobností, byť s otazníkem. Velmi mě potěšil především fakt, že je povstání zasazeno do širšího kontextu, za mě mohl být klidně ještě trošku širší. Totéž platí o dopadech, jaké povstání mělo. Byť tedy byly minimální. Jednoznačně doporučuju!... celý text
Trpaslíci a elfové ve středověku
1998,
Claude Lecouteux
Kniha je rozdělena do dvou částí: Literární tradice a Mytologie a pověry. Přiznám se, že smysl tohoto rozdělení mi trochu unikl, první polovina mi přišla poněkud zmatečná, závěry analýz místy unáhlené, neukotvené, nebo poněkud zvláštní. Navíc autor značnou část svých závěrů skutečně vysvětluje (nebo dokonce je teprve činí) až ve druhé části. Celkově je text, myslím, zcela srozumitelný i pro laiky, čte se to velmi dobře i díky tomu, že autor téma očividně miluje a co se s láskou píše, bývá obyčejně radost číst. Koho zajímají elfové a trpaslíci nejen ve středověku a rád by si přečetl něco fundovaného, leč čtivého, toho kniha nezklame. Přes určité rozpaky jí dávám 4 hvězdy a jednoznačné doporučení.... celý text
Jídlo a proměna
2004,
Eve Jackson
Koho zajímají jak mýty, tak jídlo, toho knížka nejspíš jednak zaujme a jednak může i bavit. Celkově ale mezi odbornou literaturou věnující se mytologii patří spíš mezi slabotu. Málo interpretací je původních, spíš se jedná o kompilaci myšlenek lepších autorů. Mnoho témat, která téměř volají po tom, aby se jim autorka věnovala trochu víc (např. odmítání jídla a jeho historické a mytické pozadí) přejde velmi lehce. Na knize je až příliš evidentní, že co se jí nehodí, raději nerozvíjí. Např. autorka pěkně popisuje, že jakékoli zabíjení zvířat, jakkoli si ho umíme zdůvodnit, v nás vyvolává pocit viny. Docela zajímavým způsobem se stručně věnuje tomu, jak se s nimi vyrovnáváme (na úrovni mýtů). Celé vegetariánství, které evidentně nemá ráda, shrne slovem: "pokrytectví", což respektuju. Na druhé straně vegany, kteří by do její definice pokrytectví nezapadali, ve své analýze vynechá a jen zmíní, že takoví lidé existují. Podobných faux-pas je v knize víc. Její analýza snů klientů ve mě budí neodbytný dojem, že se víc než reálné terapii věnovala honbě za dobrými sny, aniž z nich pro čtenáře dokázala něco víc vytěžit. Z mého pohledu se kniha více méně rovnala ztrátě času. Přesto pro mnoho čtenářů může být velmi zajímavá a podnětná.... celý text
Nejkrásnější čínské příběhy
2005,
Věna Hrdličková
Není to špatné, za přečtení určitě stojí, ale cosi tomu chybí. Je to snad poněkud příliš suché, stručné převyprávění příběhů, které by měl znát každý, koho zajímá čínská kultura. Myslím, že veškerá čtivost je zajištěna kvalitou příběhů samých, nikoli dobrými vypravěčskými schopnostmi autorky. Občas jsem se musela do čtení celkem nutit. Bohužel kniha nenabízí žádný druh přesahu - ani po obecně kulturní ani po mytologické stránce , což je škoda. Vidím v tom nevyužitý potenciál. Na druhé straně je dobře, že se autorka nenutí do něčeho, co by možná nedokázala dotáhnout na dobrou úroveň. Úvod mi přišel poněkud zmatečný a rádoby filosofující, škoda ho.... celý text
Loutkář z Krakova
2019,
R. M. Romero
Kniha mě dost zklamala. Námět je skvělý a nabízí ohromný potenciál, který ale zůstává zcela nevyužitý. Propojení mezi světem loutek a světem lidí autorka nedokázala využít k ničemu lepšímu než je vyprávění dvou paralelních příběhu, což je tedy opravdu škoda. Autorka píše o holokaustu, mnoho lidí během knihy zemře, ačkoli ona se houževnatě vyhýbá tomu, aby tuto skutečnost explicitně napsala. Popisy jsou nesmírně strohé, postavy neživotné, zápletky nepravděpodobné a dialogy místy téměř imbecilní. Na druhé straně je to vše asi do půlky pořad tak nějak čtivé. Dlouho jsem si myslela, že bych knihu doporučila pro děti na základce jako možné seznámení se právě s tématem holokaustu. Bohužel je ale závěr velmi prázdný a nenabízí ani žádnou katarzi, konec je (možný SPOILER) prostě jen špatný a nic víc. Nabízí (pokud připustíme, že kniha dokáže v někom vyvolat nějaké emoce) jen zoufalství. Kvůli tomu bych naopak knihu malým čtenářům nakonec spíše nedoporučila. Nenáročného teenagera by nicméně mohla zaujmout. Výborné hodnocení knihy je podle mě mimo, ale zase ukazuje, že své čtenáře si může najít.... celý text
Ospalá slovanská díra
2019,
Petr Jaroněk
Škoda, začátek parádní, inteligentní, odpočinková četba. Postupně pro mě kniha ztrácela... Naprostý souhlas, že jako historická detektivka by to bylo super. Kdyby se autor zaměřil tímto směrem a fantasy prvky byly jen malým okrášlením nikoli nosným tématem, výsledek mohl být někde úplně jinde. Prostřední část, která měla být mytopoetická nebyla ani dobře mytická natož aby byla poetická ;) Bohužel chování postav pro mě bylo málo uvěřitelné. Nakonec jsem tomu dala 3 hvězdičky. 2 za knihu a třetí za téma a autorův potenciál. Věřím, že tam je a určitě zkusím i další knihy od něj, až se objeví i u nás v knihovně.... celý text
Mytologie Řeků I
1996,
Karl Kerényi
Člověk by se neměl nechat odradit neuvěřitelně zmatečným úvodem, o kterém můžu otevřeně říct, že jsem ho prostě vůbec nepochopila... :D Každopádně zbytek knihy je tak srozumitelný, jak je to jen u mytologie možné. Kniha má jasnou strukturu, což velmi oceňuji. Kerényi přechází od jednoho boha či jiné mytické bytosti ke druhému a dalšímu. Propojuje jednotlivé mýty v jeden celek a krásně ukazuje osobitost i značnou zaměnitelnost bohů. Představuje čtenáři smysl jednotlivých mýtů i mýtů obecně. Autor se rozhodl, že text bude čtenáři zprostředkovávat vypravěč, fiktivní dnešní Řek, který nám tohle všechno, občas téměř žoviálně, vykládá, což považuju za skvělý tah. Text je díky tomu nejen srozumitelnější, ale taky čtivější. Pro někoho, kdo se v mytologii příliš neorientuje to může být náročný text. Ostatně to je náročný text, takže jaképak copak... Ale čte se to jedna báseň! Přirovnala bych to k Vernantovu Vesmír, bohové, lidé, jen level 2. Nebo možná 3.... celý text
Egyptská kniha mrtvých I.
2003,
Jaromír Kozák
Myslím, že je skutečně třeba k této knize říct, že její odbornost je opatrně řečeno diskutabilní. Nemůžu v žádném případě posoudit kvalitu překladu. Egyptologové tvrdí, že se jedná o překlad z angličtiny a němčiny, nikoli z egyptštiny. V tomto směru bych řekla: ať si! Hlavně, že je to pro českého čtenáře dostupné... Jenže samotný úvod ve mě nejprve vzbudil značné rozpaky rychle přecházející ve znechucení. Knihu je třeba brát jako historickým textem podloženou fabulaci autora na téma posmrtného života jako takového. Pokud si někdo půjčuje, nebo nedejbože kupuje tuto knihu doufaje, že se bude jednat o vědecký text, měl by ji zase vrátit zpátky do regálu. Neříkám, že kniha nemůže být velmi vhodná pro spoustu čtenářů. Zejména těch, které zajímá esoterická literatura. Bohužel s literaturou faktu nemá Kozákův text nic společného. Je těžké uvěřit, že je překlad kvalitní už jen proto, že se autor vehementně dovolává všemožných bláznivých teorií, pro které přinejmenším nejsou žádné přesvědčivé důkazy. Autoritativní (z mého pohledu až demagogický) způsob vyjadřování pak neznalé čtenáře snadno povede k přesvědčení, že je Kozák jeden z mála autorů (pokud ne dokonce první), který si všiml, že duchovní texty a tradice jsou si i přes všechny rozdíly napříč kulturami povážlivě podobné. Škoda, že si nepřečetl víc z jiného milovníka esoterismu, kolegy Junga. Kdyby přidal i Kerényiho a Eliadeho a pak možná pro pořádek aspoň toho Campbella, možná by ztratil pocit geniality a nemluvil nesmysly o záhadné a nevysvětlitelné podobnosti myšlenek o posmrtném životě. Možná, ale opravdu jen možná, by je hledal v našem lidství a způsobu myšlení, který máme všichni společný, mnohem spíše než ve vybájené prapradávné civilizaci, která měla potřebu nám všem svěřit pravdu o tom, že až zemřeme, budeme mrtví, a která patrně nikdy neexistovala.... celý text
