Petr Jaroněk

česká, 1988

Nová kniha

Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku

Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku - Petr Jaroněk

Kdo byli pokořitelé legendární Tróje? Jak žili, bydleli, pracovali, bavili se a umírali? V co věřili? Jak bojovali a proč? Na tyto otázky odpovídá kniha Dobytí ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Theomachia: Válka bohů Theomachia: Válka bohů

Obrovská sága. Hutné, plné akce. Souboj lidí, intriky bohů. Na tohle si musíte najít svůj čas, musíte se soustředit. Ale fakt to stojí za to.
ZuzanaZ83


Theomachia: Válka bohů Theomachia: Válka bohů

Není to knížka pro každého. Autorovým záměrem bylo napsat epos, kde se na osudech jedinců vykresluje vývoj celé země, v němž jsou ti jednotlivci vlastně jen podružnými kolečky vlečenými nezvratným osudem. I bohové jsou jen symbolem sil, které formují vývoj světa a někdy má jejich náhodný rozmar dalekosáhlé následky. Sledujeme osudy mnoha postav a dlouho není zřejmé, které jsou vlastně důležité a které za chvíli zmizí semlety nezvratným osudem. Autor se soustředí na popis života ve starověkém Řecku a hýří zajímavými detaily, kdo si potrpí na historickou věrnost a dobře podané reálie, bude ve svém živlu. Příběh popisuje především boj o moc mezi znepřátelenými rody i spojenci a přípravy na finální střetnutí. Fantasy prvků je velmi málo a v podstatě by se knížka obešla bez nich, rozhodně nečekejte moc kouzel a bájných nestvůr, i když i těch se tam pár najde. Pokud máte rádi starověké mýty a hrdinské eposy, dejte knížce šanci, jen počítejte s tím, že to není jednohubka na jedno odpoledne.... celý text
andante


Theomachia: Válka bohů Theomachia: Válka bohů

Ještě, že jsem nedávno četl se školákem ty Staré řecké báje a pivěsti od Petišky, jinak bych byl zde docela ztracen.
dpxcz



Theomachia: Válka bohů Theomachia: Válka bohů

Třetí díl Homérovy trilogie byl dopsán. Alespoň tak popisuje autor s nadhledem svůj záměr a osobně si myslím, že se mu to povedlo. Petr Jaroněk se totiž pokusil ambiciózně navázat na druhý díl rozsáhlého básnického díla. Jak? Velká část detailů ohledně pádu mykénské civilizace se v historii nedochovala. Některé z těch, které však mnoho staletí přežily, dávají autorovi základ k tvorbě děje, který se teoreticky skutečně mohl stát, pakliže tedy pomineme bohy. To bychom však neměli, neboť název, Theomachia znamená v překladu válka bohů. Jejich role je zde podobná starým řeckým mýtům, maximálně jsou zde mírně lidštější a zábavnější, což jen přispívá čtivosti knihy. Příběh sleduje především dvě dějové linie, které samy o sobě mají i díky odlišnému výběru postav a prostředí zcela specifickou atmosféru. Jedna sleduje především Dora, druhá Thraxe. Jejich příběh udrží pozornost po celou dobu děje a skvěle dokresluje charakter postav, jejich pocity, historii i motivy. Nutno podotknout, že autor vypráví bravurně. Žádná nudná knížka plná pouze historických faktů. Text je čtivý, děj plynule ubíhá, až člověk zjistí, že je na konci této velké výpravy. A to je škoda. Autor dokáže věrně popsat scény, prostředí, nálady, postupné vývoje postav a jejich postupné odkrývání minulosti. V knize se dočká čtenář také rozpracovaných strategií i chyb ve vedení válek, epizodických příhod na pokraji či za pokrajem nadpřirozena. V celé knize lze navíc cítit autorovu rozsáhlou rešerši, co se týče mytologie i jazyka, který je protkán archaismy a cizími slovy, které však nijak neznemožňují čtivost i díky vysvětlivkám. Příběh samotný je tak plný zvratů a neotřelých postupů. Autor se zkrátka nebál jít do toho naplno i s autentičností a vytvořil tak kompletní a především originální epos se vším všudy. Snad až na to, že nejde o báseň :) Rozhodně doporučuji, 6 z 5, kdybych mohl.... celý text
Marxt5


Theomachia: Válka bohů Theomachia: Válka bohů

K Válce bohů jsem došel vlastně úplnou náhodou, když jsem hledal nějakou tematickou knihu na letní dovolenou na Korfu. Nebudu lhát a rovnou řeknu, že jsem byl zprvu trochu skeptický, protože starověk miluji a s podobnými motivy s prvky fikce si už dříve zahrávala velká světová spisovatelská jména (a ne vždy to úplně vyšlo). Nicméně po dočtení více jak 500 stran (a skoro spálených ramenech) mohu konstatovat, že Petr Jaroněk stvořil vskutku kolosální epos hned s několika dějovými linkami, u něhož jsem si místy říkal, že něco takového přece nemohl napsat Čech ve 21. století. Autor chytře zvolil archaický styl psaní, nebál se jít za hranice pevninského Řecka a naplno využil fascinující starověkou mytologii s celou plejádou bohů i bájných postav, které známe z děl Homéra. Možná to je i tím prostředím, kde jsem knihu četl, ale já jsem absolutně nadšen a budu jedině rád, pokud si něco podobného budu moci znovu zase přečíst od některého českého autora či autorky.... celý text
iam.sokol