Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha pojednává o soudním procesu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961. Eichmann byl 11. května 1960 unesen z Argentiny, kde žil od konce války a dopraven do Izraele. Eichmann byl obviněn jako hlavní aktér konečného řešení židovské otázky. Celá kniha je koncipována jako reportáž z průběhu Jeruzalémského procesu, při kterém byl nakonec Eichmann odsouzen k trestu smrti. Arendtová si pokládá otázku, zda může být Eichmann vůbec souzen, a pokud ano, tak za co. Znovu se tu opakuje dilema z norimberských procesů, při kterých se obžalovaní hájili především tím, že poslouchali rozkazy, za jejichž neuposlechnutí jim hrozil vysoký trest a řídili se tak podle platného práva. Jedná se o nejkontroverznější dílo autorky, které napsala ­v roce 1963 a popudila si jím židovskou komunitu, když zpochybnila schopnost člověka používat v podmínkách sílícího stranictví, nacionalismu a modernizace racionální uvažování....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23601/eichmann-v-jeruzaleme-zprava-o-bana-N7I-23601.jpg 4.794
Žánr
Literatura naučná, Filozofie, Historie
Vydáno, Mladá fronta
Orig. název

Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil, 1970

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Eichmann v Jeruzalémě: Zpráva o banalitě zla

Přidat komentář
gwineth
16. října

Hannah Arendtová nám předkládá především popis soudního přelíčení s jedním z významných nacistických zločinců. Jejím hlavním deklarovaným cílem je popsat proces a to, zda a do jaké míry se v něm "podařilo dostát požadavkům spravedlnosti". Přitom jde daleko za tento rámec. Klade pro mnohé evidentně nepříjemné otázky, jaký je rozdíl mezi právem a spravedlností či spravedlností a odplatou.
Aniž by soudila, popisuje chování židovských elit, které v dobré víře spolupracovaly s vlastními katy, aby zabránily "ještě většímu utrpení". V konečném důsledku se však ukázalo, že dokonce i marný odpor může být klíčový pro závěrečnou krvavou bilanci. Neboť tam, kde se lidé rozhodli nespolupracovat nebo se bránit, byly důsledky katastrofy o něco méně hrůzné. Toto až příliš draze vykoupené ponaučení je něco, co by nemělo být zapomenuto jen proto, že je pro mnohé jistě nesmírně bolestné na tragický omyl těch, co spolupracovali, poukazovat. Zejména se mi zdá v dnešní době důležité zdůraznit, jak tragicky špatné bylo rozhodnutí zamlčovat pravdu, aby se předešlo "zbytečné panice".
Arendtová otevírá problém osobní odpovědnosti a samostatného morálního úsudku v situacích, kdy není bezpečné jít "proti proudu". Popisuje, jak banální zlo vycházející z poslušnosti, kariérismu, ignorantství a neochoty vidět osobní díl viny, může v současném světě stvořit zločiny enormních rozměrů.
Arendtová se svým bystrým úsudkem a pregnantními formulacemi poukazuje na celou řadu morálních a etických problémů, které si naše společnost nese s sebou dál: vnímat jako horší vraždu nadaného hudebního skladatele než "Honzíka Kohnů odnaproti, i když to nebyl žádný génius". Tendenci vnímat jako hrůznější ty zločiny holokaustu, které byly zaměřeny proti "dostatečně" kulturnímu národu (tj. Židům, navíc ještě těm západním) než ty, které stejně tvrdě dopadly na Cikány. (Zkusme si představit vepřín z Let vedle Terezína - opravdu by byla stejná diskuse?).
Arendtová otevírá otázky a mnohde také nabízí odpovědi. Předkládá fakta i jejich brilantní analýzu, vlastní závěry však ponechává čtenářům. S hrůzami, jejichž přímou obětí mohla být velmi snadno i ona sama, se vypořádává s obdivuhodnou objektivitou a nadhledem. Že si místy pomáhá opravdu velmi střídmou ironií mi přijde absurdní jí vyčítat.

Erikdecim
14. října

Výborně napsané, skvělé téma, ale od poloviny to naprosto ztratí tempo a zbytek knihy jsem už jen trpěl.


georgearrow
05. července

Kniha je sice občas trochu chaotická, ale to nejdůležitější předává vcelku spolehlivě - svědectví o procesu s Eichmannem, kontext zabíjení židů v jednotlivých evropských zemích, pohled na výkon spravedlnosti v nelehké situaci setkání s bezprecedentním zločinem. Kniha stojí za přečtení!

kurama45
17. května

Arendtová svoje myšlienky formuje úderne a so sympatickým sarkazmom. To je napokon kameňom úrazu, hlavne keď človek zistí, že je kniha historicky nepresná a zámerne skreslená. Následne sa silné reči o objektivite, pravde a i všetok údajný nadhľad rozplynú do prázdna. Prvým varovným signálom mi malo byť asi už to, že kniha neobsahuje žiadny zoznam použitých zdrojov. V texte sa síce vyskytlo zopár názvov, avšak je ich málo a opakujú sa tie isté. Nuž a irónia (minimálne u mňa) jaksi nezaberá, ak si človek prispôsobuje históriu podľa seba. Autorka tak na jednej strane presvedčivo ukazuje problémy toho, keď povojnové súdy vedú víťazi, na druhej strane sa sama nedokázala vyhnúť skresľovaniu a prispôsobovaniu reality.

Mal by teda človek na túto knihu zabudnúť a odsúdiť ju? Rozhodne nie. To, čo sa Arendtovej nepodarilo po stránke historickej, bohato prekonala na rovine filozofie. Otázky kladie jasne, nezaobalene, kašle na akúkoľvek korektnosť a bez zaváhania spochybňuje to, čo mnoho ľudí považuje za nespochybniteľné. V podstate vám nasadí červíka do hlavy a už sa ho tak ľahko nezbavíte. A v svete, kde sú filozofické knihy a otázky pre množstvo ľudí nestráviteľné, je kniha, ktorá všetko toto dokáže podať pútavo, nadčasová, bez ohľadu na to, že po faktickej stránke bola prekonaná už dávno.

grillica
05.11.2019

Předchozí komentující snad vše řekli, jen dodám, že mě velmi potěšilo nové vydání od Oikoymenh, kniha byla prakticky k nesehnání.

hnatlubo
02.09.2019

Výborné, ale těžké čtení, knihu je třeba přečíst vícekrát.

PMR
05.05.2019

Velmi slavná a ve více ohledech pozoruhodná kniha,
i když kvůli takové svini je i škoda plýtvat papírem...

mi-380
26.09.2018

Neuvěřitelně podrobný a zároveň poutavý popis jednoho z posledních velkých procesů s německým válečným zločincem. Eichmann měl za úkol přesuny židovských obyvatel, při výsleších nezatloukal, snažil se vše popsat co nejpodrobněji a při procesu, který byl nejen o něm, ale o celé zrůdnosti genocidy, vycházely najevo také podrobnosti o chování jednotlivých států a národů vůči Židům. Se ctí z této zkoušky vyšli Bulhaři, Dánové, Italové. Naopak pogromy srovnatelné s Němci podle autorky aktivně prováděli Rumuni, Ukrajinci, Poláci, Lotyši. Arendtová nerespektuje politickou korektnost a tvrdě se pouští i do některých židovských organizací a autorit, které se snažily spoluprací s fašisty zmírnit utrpení a většinou dosáhli pravého opaku. Smutné a poučné čtení.
100 % (zatím 62 hodnotících s průměrem 94%).

1

Doporučujeme

Vladař
Vladař
Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva
Sapiens - Úchvatný i úděsný příběh lidstva