Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust

od:

Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust

Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde maminka byla zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře. Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění. V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou, začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/34_/340882/co-odval-dym-aneb-jak-jsem-prezil-h-ZNA-340882.jpg 4.936
Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry
Vydáno:, Prostor
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
Kratoradka
19. srpna

Jednim dechem,opravdu

Plaknel
17. června

Pan Miloš Bondy má můj obdiv - tedy všichni přeživší holokaustu.
Takové knihy bych zařadila do povinné četby.

Mišulenka
03. dubna

Po dlouhé době jsem si udělala morbidní radost knihou, která mě v knihkupectví doslova přivázala k sobě a nechtěla se mě pustit, takže jsem si ji prostě koupit musela.

Mám za sebou pěknou řádku zpovědí osob přeživších holocaust a ještě mě jich dost čeká a u této knihy mě zase celé tělo brnělo a svíral se mi žaludek. Já k tomu vlastně ani nemám slov, protože k tomu, co bylo, už de facto není co říct. A k něčemu takhle fatálnímu tuplem.

Je divné podotknout, že pan Bondy sepsal svoje vzpomínky nesmírně čtivou a atraktivní formou, ale tak na knihu mimo jiné pohlížím.

Maryjane3315
19. března

Velmi zajímavá kniha o hrůzách, co se děli a je dobře, že se o tom píše, aby se nezapomnělo. Knihu bych doporučila jako povinnou četbu.

Klára329
21. února

Kniha mě svým tématem velmi zaujala. Kniha byla moc pěkně napsaná a já stále čím dál víc obdivuji autora, že se o těchto otřesných zážitcích dovedl rozpovídat na tolik stran. Podle mě by určitě neuškodilo nikomu si tuto knihu přečíst a dozvědět se tak pravdu přímo od člověka, který si tímto prošel.

lencin
15. února

Mrazivé vzpomínky na koncentrační tábory, kterými autor prošel. Měl by si přečíst každý!!!

_ld91
25.12.2017

Zdrcující a mrazivá výpověď z doby 2. světové války. Tohle téma mě nikdy nepřestane zajímat a “Co odvál dým” je v této kategorii jednou z nejlepších knih. Napsala bych, že by to měla být povinná četba, ale já ji na základní škole nenáviděla už jen proto, že byla povinná, ač jinak čtu celý život. Tak jen doufejme, že se tato kniha dostane k co nejvíce lidem... a ne z povinnosti. :)

Silmarien
09.12.2017

Spomienky Miloša Bondyho na život v koncentračných táboroch. Ďalšia kniha do mozaiky utrpenia, nenávisti a krutosti. Ďalší čriepok na dôkaz toho, že prežiť mohli len tí, čo mali dosť síl, odhodlania a riadnu dávku šťastia.
Bondy svoje spomienky na priame dianie v koncentračných táboroch prekladá spomienkami na rodinu i rôznymi historkami z predošlého života. Nemožno mu uprieť istú zatrpknutosť, na druhej strane jeho štýlu je vlastný vtip, ľahkosť a kde to treba i skutočná hĺbka, a to z jeho spomienok robí okrem nesmierne hodnotného zdroja i veľmi zaujímavé čítanie.


"Taky naši maminku ode mě a od tatínka oddělili. Uprostřed toho pekla jsem ji najednou uviděl v záblesku světel. S několika jinými ženami ji cpali na nákladní auto, které už bylo úplně plné. Když ji tam vyzdvihli, zabouchli za ní postranici. Stála hned za ní a zírala vydéšeně do tmy v směru, kde jsme stáli s tatínkem. Pak se to přeplněné nákladní auto, na němž stála, rozkývalo a zmizelo za rouškou deště a světel reflektorů. V té chvíli jsem ještě nevěděl, že to bylo naposledy, co jsem ji spatřil."

"Opravdu mě moc mrzí, že jsem jeho jméno zapomněl. Protože jeho, a nikoliv jenom jeho, ale jména všech zavražděných Židů by měla na věky zůstat nezapomenuta, natruc záměru německých vrahů. Ale, bohužel, dnes je tomu právě naopak: jména Němců, kteří největší zločin v dějinách vymysleli, způsobili a provedli, zůstávají nezapomenuta, i když jen jako jména vrahů. Zatímco miliony jejich obětí zapadají, a to i tam, kde se kdysi narodili, v jejich obcích a zemích, do propadliště dějin."

"Tou dobou už jsem byl v Osvětimi dlouho a viděl jsem už mnoho mrtvých, mnoho utrpení a mnoho hrůz. Ale tenhle pohled předčil všechny moje zkušenosti i představy. Tady nebyl ani Bůh, ani ďábel. Toho byl schopen jen člověk."

"Naše milá, stará tetička Tonča! Jaká nezměrná, ponižující a bolestivá muka musela asi přetrpět, jak dlouho asi musela zápasit s dechem, než ji přemohla smrt, která byla milosrdnější než Němci. Všechno co po ní zbylo, jsem držel v ruce - její kufr s bílým nápisem: Antonie Wagnerová. Jenom to jméno zůstalo."

"Aby je alespoň ten černý mramor ještě nějakou chvíli podržel v paměti a vzdoroval tak zapomnění. Nemají nikde žádný hrob ani pomník, u něhož by bylo možné se ponořit do vzpomínek a podle židovského zvyku položit malý kamínek. Neboť byli spáleni a jejich jména odvál dým:
BONDY
Bohumil - Kamila
BONDY
Rudolf - Žofie
FISCHL
Richard - Anna
FRIED
Berta, Ludvík
Bohumír, Olga, Josefína
PICK
Gustav, Bedřiška, Helena
František, Kamila
WAGNEROVÁ Antonie"

Ivulka90
23.10.2017

Kniha vzpomínek, ze kterých mrazí. Ačkoli jsem se jako studentka během besed setkala s několika přeživšími holocaust (chcete-li šoa či hebren), nikdy mě toto téma asi nepřestane fascinovat - lidská krutost i ohleduplnost na jednom místě.
Události kolem 2. světové války nesmí být zapomenuty - a jak sám Miloš Bondy říká - nemůžeme ani odpustit, ani zapomenout....

Pivka1
04.09.2017

Úžasná knížka sepsaná podle vzpomínek. Hrůzy prožité za války jsou popsané tak živě... Byla bych pro, doporučit tuto knížku jako povinnou četbu, protože tohle se nesmí nikdy zapomenout! Díky, pane Bondy

hanys654
29.08.2017

Skvělá kniha... těžko si představit všechno to co se odehrálo v té době a obdivuji autora, že dokázal takto sepsat své vzpomínky i přes to, co všechno zažil... za mě určitě nejlepší kniha, kterou jsem letos četla...

barbora7231
25.06.2017

Kniha o událostech a činech, které si neumím představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Je psána s nadhledem a občas i humorem, i přes ty hrůzy které popisuje. Doporučuji každému, nejlépe zařadit i do povinné četby, aby dnešní děti nebraly tuto smutnou součást naší historie jen jako něco abstraktního.