Greg25
přečtené 284
Stoprocentní riziko
2015,
Jean-Michel Guenassia
Samotná myšlenka o osudovosti a zákonitosti hráčů a celé konečné vyvrcholení je mrazivé a skvěle vypointované. Problém je, že se autor spoléhá až na příliš mnoho náhod v ději, což ve čtenáři automaticky vzbuzuje nedůvěru. Osobně mi to zase tolik nevadilo, protože to vyvažuje styl psaní a atmosféra knihy a myšlenky, které autor jako nitě jemně vplétá do příběhu. Co mě osobně trochu vadilo byla gradační kostra, pomalé tempo s rychlým závěrem, což je sice velmi typické pro filmy noir, jímž svým způsobem autor touto knihou vzdává hold, ale v tomhle případě mi to nepřišlo jako nejlepší řešení. Problémy s tempem - respektive jeho nejednotné udržení a neustálé střídání je ostatně znakem celé knihy, což je zrovna zde na škodu, protože to brání se lépe začíst. Ale jako prvotina autora, slušná kniha, o které bych uvažovala, že se k ní ještě vrátím. Lepší průměr. 70%... celý text
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Zábavné, lehce napsané - příjemný svět plný absurdního a neskutečného zěměplošského humoru. Postavy si okamžitě zamilujete - hlavně Bábi. Její roadmovie s mágem patří k nejvtipnějším momentům knihy. Jediné, co mě mrzelo v českém překladu (četla jsem knihu, která byla součástí dotisku k prvnímu vydání - z roku 2007) bylo zejména v druhé části velké množství překlepů, špatného skloňování, apod. Ve chvíli, kdy příběh gradoval, obzvláště rušivé. Zrovna u Pratchetta mi to přišlo líto snad více než u ostatních knih, kdy jsem ochotna přimhouřit oko, snad proto, že jinak je to opravdu báječný překlad. 85%... celý text
Báječný únik
2010,
Anna Gavalda
Sourozenecké přátelství, které mohou pochopit jen sourozenci. O přátelství, které se mění a zároveň nemění s věkem, o společných poutech, které ani čas nerozdělí. Krásná vzpomínka. Bezdějová, ale plná pocitů, útržků, snů, proher, pádů i nadějí. Poetika života. Krásně nenásilně plynoucí. Vtáhne vás přímo mezi Simona, Garance, Lolu a Vincenta a jejich takový malý krátký únik do vlastního světa. 80%... celý text
Rozšíření bitevního pole
2004,
Michel Houellebecq
Není to příjemné čtení, z části proto, že to ani nemá být příjemné čtení, z části proto, že autor nenabízí východisko a z části proto, že a přiznejme si to, každý máme nějaký názor na svět, bytí, samotu a další Houellebecqova klíčová témata, ale málokdo tak vyhrocené, nihilistické, nesmířlivé a hlavně tak moc "pasivní". To ale nejsou důvody, proč Rozšíření bitevního pole nepřečíst. Nebude se vám to číst dobře (ale to je účel), někdy budete souhlasně pokyvovat hlavou, někdy skoro zuřivě kroutit hlavou, někdy jen přemýšlet. Pravděpodobně se k téhle knize nebudete chtít vracet, stejně jako k jiným knihám autora, ale za to si je budete pamatovat. Nezapadnou a některé pasáže vám sem tam vytanou na mysl. A to není málo, Houllebecq je svůj, má svojí filozofii hořkosti a jeho knihy jsou do jisté míry více polemikou než románem. Rozšíření bitevního pole pak jako prvotina trpí především roztříštěností a neuceleností, ale rozhodně stojí za přečtení. Nutí k myšlení, ne ke změně postoje, ale k přemýšlení nad vlastním životním postojem a "světonázorem" ano. A někdy je nutno nad těmito věcmi přemýšlet, pak je skvělé sáhnout právě po tomto autorovi, právě ten (ne)souhlas s jeho stanoviskem a rozebrání věcí z více úhlů vám může posunout obzory. 65%... celý text
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Mně se to líbilo - hlavně postavy, až na ten konec, nebo spíš tu koncovou pointu. To celkové směřování ke konci na tom není ono. Knížečka, která je z mého pohledu poctou evropským sedmdesátkovým filmovým kriminálkám, která má stejnou atmosféru, stejný styl vyprávění i zápletky. A kdyby taková byla až do konce, tu hvězdičku bych bez váhání přihodila. Takhle zůstává jen čtivé krátké dílko, banální konec bych brala spíš, ale je jasné, že právě tomu se chtěl Nesbo vyhnout. Za jedno přečtení určitě stojí, ale nemá to takový ten "wow" efekt, ovšem kde se píše, že to musí mít každá jeho kniha? 65%... celý text
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
2011,
Hallgrímur Helgason
Úžasné spojení drsného humoru s průvodcem islandského národního naturelu, nedávné evropské historie i studiem lidských charakterů. Čím dál kniha jde, tím je vážnější (ovšem stále vrchovatě černo-humorná), ovšem jde to ruku v ruce s vývojem hlavního hrdiny i celkového příběhu. Neskutečně čtivě napsané, i když pravda ne pro každého. Trochu jsem se bála konce, ale Helgason to měl promyšlené skvěle, konec nezklamal, spíš jste skoro nechtěli, aby to takhle skončilo, ale pak si uvědomili, že právě tenhle konec knize dává ten punc promyšlenosti, smyslu i hloubky. 90%... celý text
Poslední přání
2007,
Andrzej Sapkowski
To jak si Andrzej Sapkowski dokáže hrát s motivy z pohádek i jiných literárních žánrů a pak je totálně otočit je úžasné. Stejně jako postava Geralta z Rivie, která je neskutečně literárně přitažlivá a usazená do fantaskního světa, do kterého se společně s Geraltem budete chtít neustále znovu a znovu vracet. Chytne vás i Sapkowského styl psaní - lehký, svěží, přímočarý, v málu je někdy víc, vůbec to však nebrání hlubším myšlenkám. Zpočátku se možná budete lehce ztrácet, ale nepamatuji, u jaké kvalitní fantasy byste se zpočátku neztráceli, všechny promyšlené světy musí být složité, a tudíž ze začátku nepřípustné pro čtenáře, jinak by nebylo co obdivovat a nač se těšit. 90%... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Příjemná čtivá kniha, která vám vykouzlí úsměv na rtech. Není to nic pro milovníky dějových knížek (Poslední aristokratka v podstatě nemá zápletku, jen rozvíjí výchozí situaci), ale pro milovníky humoru ano. Místy je kniha trochu přitažená za uši, ale to nevadí, protože od humoristických knížek se nežádá ani tak bezchybná realita jako spíš humor, všudypřítomná nadsázka potěší. A nejlepší postavou je tutově kastelán Josef, který prostě nemá chybu a jeho cynické poznámky v tu nejméně vhodnou chvíli, jsou tím nejlepším v jinak nadprůměrné knize. 80%... celý text
