Thomas Lanier Williams
Tennessee Williams · pseudonym
americká, 1911 - 1983
Populární knihy
/ všech 18 knih
Nové komentáře u autorových knih
Tramvaj do stanice Touha
„Skvělé nadčasové psychologické drama. Super vykreslené všechny postavy.
Perfektní dárek pro Blanche od Stanleyho :):)“
— Doubravka1975
Skleněný zvěřinec
„Krásné, dojemné, křehké. O to víc, že jde o částečně autobiografické vyjádření vztahu autora k rodině, která není typickým vzorem rodinných vztahů.“
— marketa1860
Tramvaj do stanice Touha
„Ve vícero zdejších komentářích k různým divadelním hrám je připomenut fakt, že vnímání té či oné postavy nebo situace je zásadně závislé na jevištním ztvárnění. U čtveřice hlavních hrdinů Williamsova dramatu se mi to zdá obzvlášť platné. Zde je mimořádně důležité, jak jsou divadelně adaptováni. Což vnímám jako důkaz literárního mistrovství autora, který nepíše jednorozměrné postavy, ale naopak takové, v jejichž hloubkách, zákoutích a temných koutech je těžké se orientovat. A které je těžké nějak jednoduše definovat. A které je tedy možné představit různě a tím vyprávět na stejném půdorysu různé příběhy. A vlastně k tomu není ani zapotřebí chodit do divadla. I při prostém čtení textu je možné si Tramvaj nějak vnitřně „režírovat“ a Williamsovy postavy dotvářet tam, kde se autorská tvořivost potká se čtenářskou vnímavostí a životní zkušeností. (To platí samozřejmě pro každou hru, pro každé literární dílo, ale u Tramvaje do stanice Touha to je, myslím, patrnější víc než jinde.)
Tahle neuchopitelnost charakterů, které se vzpírají snadné interpretaci, platí pro Harolda, Stellu a vlastně i Stanleyho. Ale nejvíc pro Blanche, samozřejmě. Ta je geniálně stvořena tak, že je stejnou mírou na pár facek i na dlouhé něžné obětí. Lezla mi na nervy svojí sebestředností a ve stejnou chvíli mě za srdce brala její bezbranná neschopnost čelit realitě a její dětsky naivní – a k neúspěchu předurčená – snaha o udržení si své tváře. Před ostatními i před sebou. Ano, mohla si objektivně vzato za všechno sama, to já vím, že má Stanley pravdu. Ale stejně se na ni nedokážu zlobit a nedokážu se nad ní nedojímat a nedokážu jí přestat litovat.
Vnějškově není osud Blanche podobný ničemu, co bych z vlastní zkušenosti znal. Přesto jsem měl pocit, že je mi důvěrně znám ten boj, který vede. I proto je „moje“ Blanche spíš nevinná oběť než mrcha (i když vidím, že nejvíc je obětí své vlastní povahy a kritizovat ji není nespravedlivé). Ale nějak ji rozumím, snad. Vnímá sama sebe jako cennou a krásnou bytost a zoufale touží si toto vnímání udržet. Je to totiž to nejcennější, co má: kdyby si připustila, že není půvabnou a milováníhodnou osobou, její osobnost by se nevratně rozbila. (Což se nakonec i stalo, že.) No, ale protože vinou různých okolností už sama v sobě nemůže nalézt takovou jistotu a oporu, nutí ji to vystupovat ze sebe a hledat ubezpečení ve svém okolí, kde její neochota dělat kompromisy naráží na nutnost dělat kompromisy.
Vnímal jsem ji jako dezorientované unavené zvířátko, které ve strachu a neklidu zmateně běhá kolem, unavuje se tím a ubližuje si tím, z toho se dostává ještě do většího strachu a neklidu a únavy, takže pak běhá ještě zmateněji. A tak pořád dokola.
Východisko z její situace by se možná našlo, ale chybí ji dost klidu pomocnou ruku nepřehlédnout, nemluvě o tom, že vysvobození by mohlo přijít jen s otevřeným vztahem a v otevřeném vztahu by jí nezbylo než sdílet sama sebe včetně svých minulých selhání. Jenže to by narušilo její vnímání sebe jako cenné a krásné bytosti, čímž se dostávám zpět na začátek tohoto dlouhého odstavce a cyklím se do situace, ze které vede cesta ven jen s lékařským doprovodem. :-(“... celý text
— mirektrubak
Tramvaj do stanice Touha
„Nadčasové psychologické drama z roku 1947 právem patří do zlatého fondu divadelních her. Autor velmi zdařile odkrývá nitro a charaktery všech hlavních postav. Ostré rozhovory plné expresivních výrazů dodávají dramatu na působivosti a diváka (popř. čtenáře) nekompromisně vtahují do svérázného děje, který je okořeněný střetem různých povah a temperamentů. Divadelní hra, našlapaná různorodými emocemi a rozličnými touhami, člověka rozhodně hluboce zasáhne.“... celý text
— 666Jitka
Tramvaj do stanice Touha
„Četla jsem podruhé a jsem tomu ráda. Nahlížím na to drama jinak, než když jsem to dočetla prvně před nějakými dvěma lety.
Hned na začátku mě zaujalo to, že když se referuje o sousedkách coby vedlejších postavách, tak u jedné je prozrazeno jméno (je to běloška), zatímco u druhé ne (je to černoška) a je oslovována svou rasou. Možná uniklo něco mně, ale nemohla jsem se ubránit myšlence, jestli to není do hry implicitně vložený detail, jenž ilustruje společenské klima v USA té doby.
Co se Blanche týče, musím říct, že jsem se do ní dokázala mnohem lépe vžít nežli před těmi dvěma lety. Její životní příběh bych orámovala názvem jedné z nejznámějších Kunderových knih. Na konci mi bylo tak nějak smutno.
V příštím roce se chci na Williamse zaměřit víc, jelikož věřím, že toho má hodně co nabídnout.“... celý text
— Teribookoholik
Thomas Lanier Williams - knihy
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Novely Povídky Romány Umění
Štítky z knih
homosexualita zfilmováno americká literatura divadelní hry Řím USA (Spojené státy americké) výbor z díla rodinné vztahy Itálie psychologické romány
Williams je 61x v oblíbených.