Greg25

Příspěvky

Hezký, ale narovnej se!Hezký, ale narovnej se!Johana Fundová

Pro cílovou skupinu hezky nostalgicky napsané. O pomíjivosti dětského přátelství především, v tom se najde asi skoro každý. Ale i o tom, jak vzpomínky pro jednoho důležité, jsou pro druhého zapomenutelné. Velice čtivě napsané, pointa i paralely za mě slabší. Minulost, atmosféra, vzpomínky z 90. let autorka zpracovává přeci jen poutavěji než současnost (anebo v tom hraje roli nostalgie? :-D ). Každopádně na mě je tu množství odkazů na 90. léta, byť příjemných, přeci jen hodně vzhledem ke spíše skromnějšímu ději i životu postav spíše v náznacích. Příjemné odpočinkové čtení, třebaže ne tak pozitivní, to ovšem je. 65%

22. února


BelgraviaBelgraviaJulian Fellowes

Julian Fellowes v sobě nezapře scénáristu a v knize je to hodně znát ve velmi promyšleném, až šachovém ději, s velmi promyšlenou gradací. Každá mini kapitola v knize jakoby byla scénou ve filmu. Nic to nemění na tom, že je to velice čtivá a zajímavá kniha. Jak už tady bylo řečeno v jiných komentářích, ne nějak zvlášť myšlenkově nabitá, i když si myslím, že to je spíš způsobeno Fellowsovým scénaristickým řemeslem, kde se tak nějak počítá, že to nevyřčené dodá film a scénář má být v tomhle trošku při zemi a vše má být vyřčeno mezi řádky. Příběh je to zajímavý a postavy jsou dobře promyšlené. Velmi dobře napsané a především čtivé. S dobovou atmosférou a pár historickými fakty přirozeně plynoucími v ději. 80%

30. ledna


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Šikmý kostel není knihou pro každého. Ze všeho nejvíc připomíná vyprávění vaší babičky o událostech z mládí. To s sebou sice nese jistou hloubku a opravdovost (vyprávění pamětníků), ale taky mnoho obecného a jaksi bez charakterů postav. Když vám vaše babička bude vyprávět příběhy svého mládí, bude to zajímavé, poutavé a jaksi obecně platné. Budou tam emoce, ale s odstupem, s nadhledem všeho, co prožila. A to je i případ Šikmého kostela, který se velice neliterárně trochu topí v tom, že to je jakoby "vyprávění pamětníků". Z toho důvodu příliš nepracuje s charaktery postav, ani s dialogy. A předkládá jaksi obecně platnou vzpomínku z minulosti, která ale bohužel je vlastně málo specifická pro daný region. Jakoby se v tom autorka trochu utopila. Protože Těšínsko není jediný region s havířskými problémy, takových historických oblastí je kupa i v Čechách, není jediným regionem se specifikou problémů pohraničí. Je třeba výjimečný se svými problémy a byl, ale to se nedozvíte. Autorka vám totiž předloží obecně platný příběh minulosti. A to zamrzí, nejsem z regionu, a námět mě skutečně lákal, ale dozvěděla jsem se pramálo o regionální historii a dostalo se mi obecných informací a představy autorky, že život v Karvinné (Karwine) byl těžký, ano, ale v téhle době byl těžký na spoustě jiných míst i spoustě jiných havířských, to není to sdělení, které bych od knihy čekala. Autorka zároveň z opravdu specifické historie regionu předkládá velice málo a veskrze zmiňuje základnější fakta z hodin dějepisu. Pokud už se dozvíte skutečně zajímavé a nové informace (u mě především o lázních Darkov), pak se z nějakého důvodu text jakoby přepne z děje do faktografické části, poněkud násilně. Anebo na jednu zajímavou informaci dostanete třicet stran (solná pouť), které nějak zvlášť nikam nesměřují (možná je to problém práce s textem a gradací celkově, nebo spíš znak vyprávění pamětníků, taky se dozvíte jen to, co chce vypravěč a občas to nikam nesměřuje, v románu to je ale krapet na závadu). Pokud se autorka nechce něčemu věnovat, bohužel to v knize vypne tak, že to dějově nepůsobí věrohodně (Julka a její život v tehdejší Ostravě), osud osob je někdy velmi nelogický a násilně budovaný (hlavně příběh Barbory). Nechápu, proč když autorka strávila takového času rešeršemi v závěru knihy vypustí národnostní otázku na Těšínsku do velikého zjednodušení - proč jen Češi a Poláci? Kam se poděli Němci a Šlonzáci? Autorka to sama na konci v doslovu zmiňuje, ale v knize to docela chybí a snižuje se tím spletitost problémů daného regionu. Rovněž použití slezského nářečí je poněkud zavádějící, pokud hlavní postavy ve skutečnosti mluvili polsky, jak autorka sama několikrát v knize zmiňuje. V doslovu si autorka přeje, aby knihu četli lidé mimo region, upřímně mně napadá, že by bylo fajn přidat ke knize slovníček. Některé termíny lze odvodit jen z kontextu, ale pokud chcete skutečně přesný termín, je poměrně těžké najít překlad. Nepochybuji o tom, že místní vědí, ale všichni nejsou z regionu. Členění kapitol nedává upřímně moc obsahový smysl. Za mě docela zklamání, ale opravdu oceňuji snahu napsat něco takového a autorka má můj velký obdiv ohledně rešerší a nasbíraného materiálu (třebaže z mého pohledu je více o způsobu žití tehdejších lidí, které není zase tak moc odlišné od žití jinde ve stejné době, a ne o regionální historii jako takové). Velké problémy s gradací, tempem a dynamikou textu (v popisech často dlouhé a opakované, v ději a dialozích stručné). Čte se dobře, zajímá vás to, ale je to vyprávění pamětníka, smutné, opravdové, osobní, životní a přece jaksi obecné, bez vývoje, gradace, hlubších emocí, tedy to, co odlišuje neukotvené vzpomínání od románů. 65%

20.02.2021


Kroniky prachuKroniky prachuLin Rina

Představa o tom, jak vypadala viktoriánská Anglie blížící se k přelomu století (pravděpodobně, protože časová neukotvenost je patrná z několika zmínek - například je zmíněno, že se kniha odehrává za královny Viktorie, nicméně je také zmíněno, že se vzducholodě používali pro veřejné cestování, to se však stalo až kolem roku 1909 za vlády Eduarda, syna Viktorie, rovněž je zmíněna univerzita pro ženy a její krátké působení, nejstarší ženská univerzita pro ženy v Londýně byla však založena už roku 1849, tzv. Bedford College, tomuto času však příliš nenapovídá popis kočáru a ošacení hlavní hrdinky), nejsem zase takový hnidopich, ale je nutno knihu brát jako čistě představu o "pohodovější" viktoriánské Anglii (včetně popsaného společenského chování), která s tou reálnou má pramálo společného ve faktech, ale překvapivě hodně v atmosféře. Je vlastně pozoruhodné, jak Lin Rina dokázala vykreslit danou dobu v atmosféře knihy bez dobových faktů a reálií. Postavy jsou zábavné a vtipné a pana Reeda budete milovat. Autorka občas ráda natahuje jednotlivé pasáže a konec je poněkud moc kýčovitý, vzhledem k tomu, jak je kniha předtím psaná i s ohledem na dobu o které by měla pojednávat. Příjemné, moderní oddechové čtení ve fantaskních kulisách to nicméně je. 65%

29.03.2020


BaletkyBaletkyMiřenka Čechová

Upřímné, autentické, bez obalu a skvěle zpětně glosované. Jednotlivé kapitoly vytváří dokonalou mozaiku obrazu života dětských baletek, které příliš brzy nakoukli do světa dospělých včetně šikany autorit, která je částečně zformovala. Hodně čtenářům se nelíbí přeskakování v časových úsecích hlavně uprostřed knihy, mně to naopak přijde jako skvělý způsob jak vyjádřit zmatenost a hledání sebe sama i cesty hlavní postavy, skvěle to odráží zmatené pocity. Navíc po přečtení knihy nebude mít problém si tu časovou osu přehledně udělat sami. Styl psaní se k tématu skvěle hodí a některé přirovnání autorky jsou cynicky naprosto trefné a jedinečné. 85%

29.03.2020


První den mého životaPrvní den mého životaPaolo Genovese

První den mého života je kniha zvláštně napsaná, je jako filmový scénář. Popisy jednoduché jako poznámky pro režiséra, který má vlastní představu a scénárista mu jen tak naťukává podstatné body, dialogy přesně takové, které postava pronese a pak by vás ve filmu odrovnala svojí mimikou, tím nevyřčeným, tím mezi řádky. Spousta odkazů na hudbu, která by danou scénu podbarvila a pokud ji znáte, nebo si ji dohledáte a pustíte, pochopíte, jak přesně se k dané scéně hodí, jako ve filmu. Samozřejmě, že to není scénář, ale hrozně moc ho připomíná. Zpočátku jsem si myslela, že Paolo Genovese v sobě prostě především nezapře scénáristu a režiséra, ale zpětně musím říct, že je to skvěle zvolená forma, mnohem více vlastně odpovídá tématu, bez patosu, bez logiky, bez výraznějšího nimrání, někdy je to jen o všudypřítomném pocitu, a jsou věci, které důvody nemají, nejsou vidět, jen je cítíte, nebo důvody mají, ale v daném momentě už vlastně nejsou tím rozhodujícím. Možná emoce podávané trochu zvenčí, ale hrozně moc přesné. Všechny hlavní postavy budete milovat, budete jim rozumět, chápat je a moc si přát, aby našli naději. Možná taky proto, že v některých jejich rozpoloženích se sami tak trochu najdete. Ne obzvlášť příjemné, ale neskutečně lidské. 100% PS: Pokud vás téma knihy zaujalo kvůli tomu, abyste poodhalili, jak takový svět z anotace knihy funguje, pak vás kniha patrně zklame, tohle je spíš emoční, pocitová a filozofická záležitost.

01.03.2020


SpolubydlícíSpolubydlícíBeth O’Leary

Příjemná oddechovka, nicméně něco mi přeci jen chybělo ve stylu psaní, co by mě víc chytlo. Možná nějaký ten humor navíc, osobitější styl. Každopádně za přečtení stojí, dějem to není klasická "žánrovka" oddechové romantické komedie, jak by se podle anotace nebo obálky dalo soudit. Překvapivě je kniha takovým zvláštním způsobem "oddechově vážná". 65%

27.11.2019


Introvertka v hlučném světěIntrovertka v hlučném světěDeborah Tung

Jako kdyby každá stránka byla o mně (až na to že jsem kávomilka a ne čajomilka). :-D Myslím, že se s tím identifikuje hodně lidí a to je dobře, je vždycky dobré vědět, že spousta lidí vidí a cítí svět okolo podobně. :-) Perfektní cit pro kresbu, stripy, příběh, myšlenky. Skvělá knížka. 100%

26.10.2019


ChirurgChirurgPetra Dvořáková

České autory zase tak moc nečtu, ale náměty Petry Dvořákové jsou natolik zajímavé, že jsem tu výjimku udělala a rozhodně nelituji. Petra Dvořáková píše neskutečně čtivě a zároveň podává skvělé charakteristiky postav, vztahů i prostředí. Ty postavy vás prostě zajímají až do poslední stránky. A nevědět, že to napsala žena, tak bych si vsadila na autora muže, protože pokud autor píše v první osobě za opačné pohlaví, tak to obvykle v nějakém nepatrném náznaku poznáte a říkáte si, tak to by si asi takhle nemyslel... Ale v Chirurgovi vás to nenapadne ani jednou. Klobouk dolů. 80%

06.10.2019


Ze života knihomolkyZe života knihomolkyD. Tung (pseudonym)

Asi každá čtenářka se v tom najde. :-) Být tam místo čaje káva, pak by to skoro fungovalo jako zrcadlo. :-) Krásné výtvarně a výstižně napsané. 90%

30.09.2019


KaktusKaktusSarah Haywood

Kaktus není špatná kniha, jen se autorka zaměřuje na nudné, popisné, nepodstatné věci a to nejzajímavější rychle odbude. Vzácnost dialogů tomu moc neprospívá, protože častěji se v knize dočtete, že má hlavní postava smysl pro suchý humor, než že by ho tam fakticky předvedla. Z tohoto pohledu je Kaktus poměrně rozvláčné a někdy táhnoucí dílo, kterému chybí hlubší charakteristika postav mimo Susan. Je zvláštní odnášet si z knihy pocit, že čím dál čtete, tím méně se něco podstatného nebo zajímavého dozvíte, všechno se to utápí v nepodstatném balastu a průměrném psaní (bohužel pro mě je styl autorky takový hodně uspávací, nenápaditý). Děj jde odhadnout poměrně záhy, ale nevadí, protože autorka to dělá cíleně, v tomhle má kostru příběhu dobře promyšlenou. 60%

20.08.2019


Sex, smrt a manželstvíSex, smrt a manželstvíJon Øystein Flink

Na jednu stranu super černý humor, na straně druhé snaha neustále a postupně šokovat. Ale takovým tím rádoby pozérským způsobem. Kniha, která má stejné problémy, o kterých autor poučuje, že by se spisovatelům stát neměli. Pro děj zcela zbytečné odbočky k hudbě, nejspíš proto, abychom se dozvěděli, že autor tomu rozumí. Konec seversky klasický. Kdo čte severskou beletrii častěji, konec spolehlivě odhadne. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha nese autobiografické rysy autora akorát více vyhrocené. Za mě zklamání. Velice nevyvážené a navzdory kratičké délce občas docela nudné. Světlá místa přináší jen černý humor, který, jak jde kniha dál, ustupuje a je nahrazen rádoby poučnými pasážemi o hudbě (v tak kratičké próze, kde autor nemá čas na nic a vše jen letmě a povrchně naťukne, zato plýtvá na popisné pasáže o něčem, co není pro knihu samotnou vůbec podstatné, mi přijde jako těžce nezvládnuté autorovo ego). 55%

16.08.2019


Eleanor se má vážně skvěleEleanor se má vážně skvěleGail Honeyman

Eleanor je originální, jedinečná postava, taková na kterou jen tak nezapomenete. Kniha v podstatě představuje svět očima hrdinky a sleduje její vývoj, protože se autorka zřejmě bála, že by jí leckdo mohl osočit z nepřítomnosti děje, vložila do něj střípky minulosti pro napětí, co se kdysi stalo. Bohužel právě táhle část s malými náznaky na mě moc nefungovala, je příliš předvídatelná a na konci jsem čekala na výraznější pointu minulosti, než tam je. Což je pro hlavní část knihy - studii jedné originální postavy vlastně dobře, ale té druhé, mlhavé minulosti to moc neprospívá. Každopádně dobře napsaná kniha. 80%

11.08.2019


Láska dobré ženyLáska dobré ženyAlice Munro

Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka se záměrně snaží přesvědčit čtenáře, že její povídky obsahují něco víc - jakousi dvojsmyslnost, a proto záměrně mlží, nebo před koncem použije nejednoznačné věty, které ale jejímu příběhu onu kýženou schopnost vykládat povídku více způsoby, prostě stejně nedají. Spíš tomu škodí, protože obyčejné příběhy jsou bez tak většinou ty nejpravdivější. Další věc, co mě překvapila, je fakt, že téměř všechny povídky mají sexuální podtext a často poněkud divný (Cortésův ostrov), jindy příběhově absolutně neuvěřitelný (Jenom žnec), tady snad autorka nevěděla, co je cílem té povídky, tak tam náhodně přidávala až vznikla... no docela blbost. Nejlepší povídky jsou pak jednoznačně ty, kde si autorka na nic nehraje a jsou vlastně nejobyčejnější, ale zároveň nejopravdovější - Děti zůstanou tady a Matčin sen. A svým námětem rozhodně i Než přijde změna, která je ale zakončena dost neobratně. Patrně nejoceňovanější povídka Láska dobré ženy je pak poněkud rozvláčná, byť má asi zřejmě nejzdařilejší neurčitou pointu (vlastně asi jako jediná z povídek, rozhodně však není nejlépe napsaná). Přestože autorka píše o obyčejných věcech, z jejích knih vyzařuje jakási (a upřímně ne zase tak moc příjemná) stísněná snovost, která celou atmosféru knihy sice ozvlášťnuje, ale já bych přece jen radši tu pravdivou obyčejnost bez kudrlin, protože v tomhle případě, by to vážně bylo ku prospěchu věci a nebyl by to dost často takový absurdní pokus o to, tvářit se, že to má větší hloubku - asi tak jednou neurčitou větou těsně před koncem. Přitom to mohly být opravdu trefné povídky pro ženy a jejich svět, třebaže bez pointy (ale život taky nemá pointu). 60%

22.07.2019


SophieSophieGeorgette Heyer

Záleží, jak se na to díváte. Já jako na velmi zdařilou parodii na romány 18. století - autorka sice datuje děj někdy do období po roce 1815 a patrně před nástupem Jiřího IV. na trůn, ale kdyby se tam objevili bandité a únosy dam v kočáře, bylo by to jako vystřižené z románů (a nejen těch červené knihovny) 18. století a jejich neuvěřitelných příhod. Nicméně Heyer se na vše dívá s nadhledem, nadsázkou a všechno, co se v knize děje protínají dialogy plné ironie, komična a vlastně tak trochu frašky. Některé scény skoro připomínají salonní komedie (ten závěr rozhodně). Vše je to zábavné a její postavy živé a zajímavé. Což samozřejmě nic nemění na faktu, že je to celé nereálné - autorka velice dobře zná reálie doby, ale ani v nejmenším se jich nedrží v popisu konvencí v dané době. Pro mě byla trochu přes čáru celá linie s Hubertem, protože ta byla nejen nepravděpodobná, ale i bez humoru, což tomu ubíralo tempo i zábavnost a vlastně i ochotu brát to s nadhledem a zábavně jako zbytek knihy. Za přečtení, ale kniha rozhodně stojí, je to taková bláznivá dobová komedie se zběsilým tempem. A navíc dobře napsaná (obzvlášť v dialozích). 65%

21.07.2019


Americká hospodyňkaAmerická hospodyňkaHelen Ellis

Pocitově bych to zařadila do 50. let v USA a podle mě se k tomu trochu i autorka chtěla přiblížit (takové moderní Stepfordské paničky). Bohužel většina povídek, je sice zajímavě načrtnuta, ale pointa veškerá žádná (Hledání pokladů s hvězdami toho je jasným důkazem, přitom by ani tak nešlo o třaskavou pointu, jako spíš o dotažení myšlenek hlavní hrdinky, její vývoj, atd.). Nemluvě o tom, že některé povídky končí dřív než začnou (zdlouhavý úvod a zakončení šmahem). Odkazů na americké prostředí je tam hodně a to možná některým povídkám - jako například Mou knihu vám přináší... činí více vtipnou a zábavnou pro americké čtenářky. Bohužel je to onen druh narážek, který je tak úzce svázán s žitím v daném státě a v podstatě zkušenostmi žen z běžného života (včetně značek, apod.), že následné ironické poznámky jsou nepřenositelné (byly by kdyby je autorka dávala do kontextu, ale její styl je spíš seskupení narážek na jedno místo jen tak, neřečení hlavního a zběsilý úprk dál) . Možná s lepším překladem, který je poněkud neobratný (za všechny to je hodně vidět v povídce Pásovec, překlad téhle knihy by byl ale pro překladatelku znalou reálií a žijící v USA) a sem tam nedávající smysl (nemluvě o překlepech). Ale na druhou stranu, problém může být už v samotné předloze. Za mě jsou povídky nedotažené, spíš spousta nápadů ležících na jednom místě, kterým by prospěla větší propracovanost. Jako náčrty by to totiž (většinou) nevypadalo vůbec špatně. 40%

16.06.2019


Pýcha, předsudek a seznamkaPýcha, předsudek a seznamkaCurtis Sittenfeld

Autorka se nechala až příliš moc unést a některé pasáže jsou moc přitažené za vlasy (finální část je na mě opravdu trochu moc ulítlá). Zápletka kolem Jane je zase v zájmu dodržení struktury vykládaná v jiný prospěch, než by měla. Přijde mi, že autorka se tam snažila nacpat všechno moderní, až to celé působí uměle a neuvěřitelně. Je paradoxní, že se Curtis Sittenfeld držela striktně zápletky, ale přitom tam nacpala všechny společenské "novinky" dneška. Vlastně bych uvítala víc obyčejnosti a klidně ne tak moc velké držení se původní zápletky. Co nakonec zamrzí nejvíc je fakt, že autorka ohýbá své postavy ve prospěch děje. A to nemám ráda ze všeho nejvíc. Když máte pocit, že postavy dělají něco, co by neudělali. Nicméně řemeslně není kniha špatně napsaná, takže jako oddechovka to jde. 55%

22.04.2019


Já a pan DarcyJá a pan DarcyAlexandra Potter

Za mě - je to strašně špatně napsané. Ten styl je hrozně slohový, propojení neohrabané, předvídatelné a nudné. Nerespektující vlastně i Jane Austen, ke které se hlásí. Propojení je tak mizerně zapracované, že vlastně nezbývá čas ani na současnou hlavní mužskou postavu. "Scén" s ním je vlastně tak strašně málo, že to celé působí děsně nereálně. Ale to všechno by šlo u oddechovky ještě přežít, ale to jak je to napsaný je otřesný. Za mě ne, v daném žánru existují mnohem, ale mnohem lepší spisovatelky a spisovatelé, aspoň tací, kteří mají smysl pro čtivost a skvělý jazyk včetně vtipných dialogů. 35%

22.04.2019


LessLessAndrew Sean Greer

Jsem trochu na vážkách. Less je dobře napsaná kniha, s úžasným hlavním hrdinou. Ale to putování po světě, které se vždy letmo dotkne kultury, ale i emocí a osudů hlavních hrdinů. Ano, takhle to obvykle je, když člověk cestuje. Ale já pořád čekala nějakou větší existenciální hloubku. Ne že by tam nebyly ty emoce, ta osamělost, ale nějak jsem každým dalším řádkem čekala, že to přijde a ono nepřišlo (už když to vypadalo, že do té niternosti autor zabrousí, tak se pomaličku zase začal vzdalovat). Každopádně stojí za přečtení, už jen díky té atmosféře a skvěle napsaným postavám. 70%

29.03.2019


Dívka s tetováním na zádechDívka s tetováním na zádechAmy Schumer

I pro ty, kteří mají rádi Amy to není úplně kniha, nad kterou by jásali. Někde mezi humorem Amy a klasickým životopisem vyprávěným skrze příběhy a zážitky z dětství a dospívání. A ani jedno není úplně ono. U životopisů nikdy nepůsobí dobře, když se chvílemi neberete vážně a vše hodnotíte s nadhledem, abyste z toho spadli do vážné roviny a sem tam i zbytečného ospravedlňování (kapitoly o penězích a majetku na začátku knihy), přechody jsou to neostré a o to více vyčnívají, protože jejich optikou je nahlíženo prakticky na ty samé věci. Je to životopis psaný pro ženy (a teď to vůbec není o komičnu, jako spíše o pojetí celé knihy a poučení z jednotlivých kapitol, které se do něho snaží Amy vkládat). Chvílemi se Amy opakuje pořád dokola a občas to šustí papírem. Větší redakční zásahy by tomu prospěly (dynamika textu, opakované a znovu opakované), protože Amy je opět skvělá - pokud se jedná o jednotlivé poznámky, glosy a krátké vtipy, ale sáhodlouhý text není úplně její parketa. Máte-li rádi Amy, anebo jste žena (co se nebojí upřímnosti), určitě vás kniha potěší, protože navzdory tomu všemu, je z toho cítit životní nadhled a upřímnost, byť literárně a fabulačně to zase takové terno není. 65%

24.11.2018


Saturnin se vracíSaturnin se vracíMiroslav Macek

Mrzí mě velice, že samotná postava Saturnina je v knize docela poskrovnu a taky mi vadí, jak je téměř v každé kapitole poněkud zbytečně v nějakém dialogu, apod. připomínán děj a příhody z dílu prvního, což považuji místy za docela násilné. Vtip to má, byť Jirotkův humor to úplně není, což je ovšem v pořádku. To se ani nedá napodobit a snad by se to ani dělat nemělo. Co mě trochu zarazilo je, že kniha je ve skutečnosti svojí strukturou spíše podobná Wodehouseovi Jeevsovi a Woosterovi než Saturninovi. Jirotka se více snažil příhody na sebe vázat a koneckonců i Jirotkův Saturnin měl děj (jak představoval jednotlivé postavy), gradace výstupem na Hradovou a pointou s nemocným dědečkem. Tady žádný děj není a většina knihy se skládá z historek, které si protagonisté mezi s sebou vyprávějí. Často nenavazující příhody má i právě zmíněný Jeeves a Wooster. Takže pro mě je ta změna poměrně dost patrná hlavně ve struktuře a neuceleném pojetí celé knihy. Na což jsem si úplně nemohla při čtení zvyknout. 65%

21.04.2018


Děvče na ocetDěvče na ocetAnne Tyler

Pro mě je trochu zklamáním fakt, že autorku vlastně citový vztah mezi Kate a Pjotrem moc nezajímá. Zajímá ji vztah Kate k sestře a k matce (ty vlastně nejvíc), k otci, tetičce, ale k Pjotrovi vlastně moc ne. Takže je tu málo střetů mezi dvojicí, málo rozhovorů, málo scén. Díky čemuž máte pocit, že to vlastně negraduje, pořád čekáte až autorka rozvrství svůj román a všechny do něj obsáhne, a pak najednou skončí, bez toho aniž by byl zaznamenán vývoj hlavní postavy, nebo vývoj vztahu mezi ústřední dvojicí. Takže pokud se budu na knihu dívat optikou děje původního Zkrocení zlé ženy, nebo optikou toho, co má mít děj, gradaci a je v knize nejzajímavější, totiž onu ústřední dvojici, spokojena být moc nemůžu. Pokud se na to podívám ze strany vedlejších postav a nahlodáváním křehkých rodinných vztahů (což je koneckonců i hlavní téma autorky napříč její tvorbou), pak budu mnohem více spokojena. Má to místy opravdu vtipně vyvedené dialogy, ale celé to postrádá gradaci (tolik zřejmou u Shakespeara), a místy to možná působí poněkud rozvláčně než dynamicky (opět zřetelný protiklad k předloze). Nicméně postava Kate je charakterově velmi hezky vykreslená a zajímavý je i Pjotr, ale u něho možná visí trochu otazník, protože je v knize bohužel docela poskrovnu. 70%

21.04.2018


NezmarNezmarJean-Michel Guenassia

První půlka čtivější a dějově dynamická, čtenáře to navnadí, co se bude dít dál, v druhé půlce se to překlopí do roviny, která je na první pohled žánrově hodně odlišná. Ale zdání klame, portrét jednoho muže je tím dokonale ilustrován. Možná mi místy ve druhé části přišlo, že některé události se dějí spíše kvůli tomu, aby bylo poukázáno na něco z indické kultury a že je to jen taková odbočka od děje (oproti první části, kde tyto odbočky byly do děje skvěle zapadající). Ale skvěle vykreslené charaktery, kultury, doba i hledání odpuštění a ztraceného dětství ve vzpomínkách. Snad ten konec méně uvěřitelný, ale zase pěkně uzavřené myšlenky knihy. 80%

23.03.2018


Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebudeKomu není shůry dáno, dlouho duchem nebudeArto Paasilinna

Dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Arta Paasilinny a tahle kniha mě zaujala svým námětem, takže očekávání velká a jak to tak bývá, o to větší zklamání. Některé pasáže jsou velice zdlouhavé a nudné, což v podstatě v krátké bezdějové knížce, představuje jistý problém. Celé to jsou takové cestovatelské zápisky o světě a jeho sociálních problémech v současnosti (tedy v roce 1980) a v minulosti. Štvalo mě, jak v některých pasážích autor poučuje o věcech, které se vyučují v dějepise a z toho nemá zapotřebí zmínit jakýkoliv záchytný detail o postavách finské kultury (což ale může být způsobeno kulturními rozdíly nejen v náboženství, aneb to, co je někde základní fakt, nemusí být jinde a naopak). Je to kniha pro Finy, nebo velmi zasvěcené čtenáře finské kultury, ti si knihu možná užijí a patřičně ji ocení. Pro mě osobně zklamání, nezasmála jsem se ani jednou. V knize jsem našla laskavý způsob psaní, ale ne laskavý humor, není tam žádný humor, ani špetka. Často jsem slyšela čtenáře přirovnávat Jonase Jonassona k Artu Paasilinnimu, což vážně nechápu. Jonasson má vypilovaný absurdní humor groteskních situací, které ale obstojí i celkově. Jeho humor nemusí sednout každému, ale prokazatelně tam je. U Paasilinniho jsem ho prozatím neobjevila. Jediné co mají tito autoři společného jsou absurdní výchozí situace, ale to je spíš typický rys humoristické skandinávské literatury (a nejen humoristické) obecně. 55%

19.03.2018


Ydris: kniha prvníYdris: kniha prvníKvětoslav Hönig

Tak předně jsem sice fanynka sem tam i moderního umění, ale pokud někoho lákám na úžasné kresby, tak bych očekávala něco skutečně o dost lepšího než jsou ilustrace v knize (buď reálnou kresbu, nebo abstrakci, ale s nápadem). To samozřejmě jen tak mimo, že PR kampaň bude lepší než kniha se dalo očekávat, ale nic proti. Za mě jsou největší zklamání postavy, kromě Wraela je to docela bída. Dějová linka o Acrel je pouhým čekáním na to, co se stane v dalších dílech. Informace o světě jsou dávkovány násilně a dlouze a v ději je můžete poměrně často očekávat dopředu. Vyvrcholení prvního dílu je prakticky pouhou počáteční zápletkou, která se u většiny fantasy odehraje na prvních deseti stranách, aby mohlo začít to pravé dobrodružství. A třeba začne, ale rozhodně ne v prvním díle. Nicméně na debut to není špatné. Možná mi to trochu připomíná fanfiction na to, co je podle autorů ve fantasy "cool" než fantasy jako taková, ale to se může v dalších dílech změnit. 60%

03.02.2018


Agnes GreyováAgnes GreyováAnne Brontë

Velmi náboženské dílo, ve kterém samostatnost hlavní hrdinky brzdí její víra v boží osud (nevadilo by to, kdyby se sama autorka dokázala rozhodnout, jestli je důležitější pokora a osud, nebo vlastní samostatnost, vnitřní zápas o to ovšem nesvede, takže se jedná v podstatě o velmi neživou až literárně vykonstruovanou hrdinku). Možná je odrazem samotné Anne, ale mravopoučný, ve všech ohledech poučující román, který má ambice čtenáře pokárat prostřednictvím hlavní hrdinky, která nepochybuje o zkaženosti druhých, ale nikdy ne o vlastních schopnostech (nepochybuji o věrohodném vykreslení tehdejších poměrů a hrozném postavení, které guvernantky a vychovatelky měly, ale autorka nepřipouští ani na okamžik, že byste si mohli utvořit vlastní názor na to, co říká, takže všechno podtrhne mravopoučným kázáním), ale zdaleka nedosahuje literárních, příběhových ani myšlenkových kvalit. Anne opakuje moudra, která se můžete dočíst v bibli sami, nebo si zajít na kázání do kostela. Příběh, hrdinové, to Anne prakticky nezajímá. Otázky k zamyšlení nepodává, rovnou vám naservíruje to, co si máte podle ní myslet. Literárně velmi těžkopádné, zatím mě žádná ze sester Bronteových (i když nejblíž k tomu má rozhodně Charlotte) nepřesvědčila o tom, že oproti Jane Austen (kterou hojně kritizovaly, ale jejích literárních kvalit a vytříbeného stylu nikdy nedosáhly), Elizabeth Gaskell a později třeba George Elliot, jsou jejich knihy těžkopádné a povýšenecky poučné anebo neopodstatněné chováním postav (Na Větrné hůrce). 50%

03.02.2018


ŠvadlenaŠvadlenaRosalie Ham

Zpočátku se budete v množství postav mírně ztrácet - ze začátku totiž budete mít možnost identifikovat postavy v knize pouze podle toho, co si kdo koupil v krámku se smíšeným zbožím. Kniha vás však velmi brzy vtáhne do svého světa a prožitek z knihy místy brzdí jen poněkud kostrbatý překlad (jehož věty sem tam nedávají smysl) a velké množství popisů látek a střihů. Velmi čtivá a velmi dobrá kniha s úžasnou atmosférou, zajímavou hlavní hrdinkou a perfektně vykreslenou mozaikou charakterů městečka. Navíc Rosalie Ham ovládá ještě jeden skvělý prvek - věci se dějí náhle a jsou tak v kontrastu k poklidnějším fázi knihy, díky čemuž je jejich emoční dopad na čtenáře výraznější, navíc si dokáže hrát se syrovostí jednání i popisů děje u některých postav, díky čemuž v celku vynikne osud některých postav i nehostinnost a zkažená morálka městečka. Emočně velmi silná kniha pro pozornější čtenáře, protože některé věci ohledně postav jsou jen nastíněny mezi řádky. 80%

19.07.2017


Láska a přátelství a jiné prózyLáska a přátelství a jiné prózyJane Austen

Jane Austen byla skvělá spisovatelka už v mladistvých letech. Tolik báječné ironie, sarkasmu, nadsázky, nadhledu a brilantní parodie tehdejšího chování, konvencí a perfektního vykreslení postav, někde až na samé hranici karikatury, se kterými si ale autorka skvěle hraje a trefně se do nich strefuje. Neskutečné množství parodických narážek a utahování si z tehdejších románových postupů (ale i konkrétních literárních děl) je senzační. Stejně jako místy až překvapivá syrovost popisu postav, která je však naprosto přesná. Pro mě je Jane Austen nejoblíbenější autorkou vůbec a přečtení jejích raných prací mě utvrdilo v tom, jak výjimečná spisovatelka Jane byla. 80%

19.07.2017


Ulice temných krámkůUlice temných krámkůPatrick Modiano

Zdaleka největší předností knihy je její atmosféra - tíživá, nepříjemná, dusivá, osamělá, melancholická i smutná. Nicméně střípky poskládané do mozaiky jsou stejně chaotické jako kniha sama. Představit téma skrze dusivé střípky životů je sice velice autentické vzhledem k tématům knihy, ale na druhé straně poměrně čtenářsky nepřívětivé. Přes kratičkou délku knihy se budete někdy ztrácet a listovat nazpátek, abyste získali ucelenější představu, kterou ale stejně nezískáte, protože to není autorovým záměrem. Má to myšlenky hodné zamyšlení a nádherně vykreslenou atmosféru, ale možná že je kniha vlastně až moc dobrá v té atmosféře, protože se k její dusné atmosféře vlastně znovu nebudete chtít vracet. Nic pro milovníky dějových knížek, ani pro milovníky dobře vykreslených postav. V obojím případě zde najdete (záměrně) jen črty. 65%

12.06.2017


Bridget Jonesová: Láskou šílenáBridget Jonesová: Láskou šílenáHelen Fielding

Ne tak lehce čtivé, jak je u Fieldingové zvykem (lehce těžkopádné hlavně v polovině knihy). Je to pořád ta Bridget a oceňuji, že ji Fieldingová nechala hlavní atributy včetně zmatkování, byť je to pro mnoho čtenářů nedospělé, jsem toho názoru, že lidské vlastnosti se s věkem tak snadno nemění. V jistém směru Fieldingová vlastně překračuje tabu, protože Bridget ponechává ztřeštěné myšlenky a myšlenky takového typu, které řada lidí odsoudí, protože nesplňují společenský úzus toho, jak má myslet a chovat se padesátiletá žena a matka. Co je pro mě zklamání je fakt, že tu není Mark Darcy, samozřejmě trošku připouštím, že proto, že Darcy je prostě vysněný princ, ale vlastně by bylo mnohem zajímavější sledovat, jak oni dva vypadají ve vztahu po tolika letech, jaké strasti a nedorozumění jim to přináší. Jenže Fieldingová se tomu pro mě trochu nešťastně a hlavně mírně "srabácky" vyhnula. Možná nemá dostatek poznatků na to, jak může dlouhodobý vztah v této fázi vypadat, spíš si ale myslím, že prostě chtěla uchovat Bridget ten status přemýšlení o mužích, randění, atd. a chtěla Bridget jako single vdovu, která řeší sex a muže zase sólo jen v doprovodu kamarádů (hrozně mi tu chyběla Shazzer). Naneštěstí možná to je kámen úrazu, celé to působí křečovitě a nepřirozeně. A hlavně je z toho jasně vidět, že záměr vyhnout se popisu soužití Marka a Bridget je zcela zjevný a jasně čitelný. A tak je to vlastně mírné zklamání, protože je tam cítit ten vypočítavý kalkul toho, že Fielding to prostě ani nezkusila napsat a rovnou to zabalila, takže napsala totéž jen méně věrohodné, méně zábavné a méně uvěřitelné. Velká škoda. I zkažený pokus na téma partnerské soužití Marka a Bridget bych ocenila víc než vykrádání sama sebe. I tak za spoustu vtipných momentů a nápadů. A hlavně za Bridget. 65% Protože ji máme rádi takovou jaká je.

25.05.2017


1