Knížku jsem si z naší školní knihovny odnášela s nadšeným očekáváním, ale doma mě čekalo veliké zklamání - nebyla totiž o žádném pejskovi, jak jsem se původně domnívala.
Moje oblíbená dětská knížka. "Zdědila" jsem ji po starším bratránkovi a když dozrál čas předat ji v rodinné štafetě dál, bylo mi po hrusických kamarádech dlouho smutno.
Knížku jsem četla jako holka a doslova jsem hltala popis života domorodců i jejich zvyků a pověr. Úplně nejvíc jsem obdivovala jméno Tagraj a říkala si, že jednou tak pojmenuju svého syna... (ale nestalo se) :-)
Kniha, která se nečte snadno, ale přesto se od ní nedokážete odtrhnout. Doporučuji hlavně mladé generaci, která má tendenci bagatelizovat události z doby nacistického holocaustu. Zde je na příběhu jedné jediné rodiny celá ta hrůza ukázána.
green-tea
