Knut Faldbakken

norská, 1941

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u autorových knih

Adamův deník Adamův deník

Nezaujalo mne tolik jako Bídné roky, ale je to kvalitní psychologický román, který ani dnes nepůsobí zastarale, i když vychází z dobové diskuze. Zajímavé pojetí - pohled tří mužů na jednu ženu. Druhá část mě bavila trochu méně, ale možná byla ta unylost daná i povahou postavy.... celý text
Teclaireddy


Bídné roky Bídné roky

Napínavé. Skvělé. Drsné. Početla jsem si.
Zemlja


Adamův deník Adamův deník

Tak tohle bylo žrádlo! Nápad, velmi přitažlivé a zajímavé.
Zemlja



Bídné roky Bídné roky

Tohle jsem tedy nečekala. Knížku jsem si náhodně vzala z knihobudky do autobusu, začátek jsem teda prokousávala trochu déle (ono celkově chvíli trvá, než člověk knihu přečte), ale motiv života na smetišti jako únik před hroutící se civilizací mě zaujal. A je to napsané dobře. Situaci si lze dobře představit, vžít se do "hrdinů". Nepřišlo mi to vlastně ani moc depresivní, jako by obdobně "apokalyptický" scénář mohl být. Spíš jako o objevování jiných možností žití, bokem rozpadající se společnosti. Kniha je ze dvou dílů, dobré mi přišly oba.... celý text
ut.la


Bídné roky Bídné roky

Pokud se chcete něco dozvědět o fenoménu „kolaps civilizací“, můžete sáhnout po knihách renomovaných autorů, jako jsou Joseph Tainter, Jared Diamond nebo náš Miroslav Bárta a okruh autorů na něj napojený… … nebo sáhnout po knize Knuta Faldbakkena. V té se nedozvíte nic o teorii přerušovaných rovnováh či komplexitě moderních společností, ale zato z první ruky dostanete představu, o co jde, když se společnost bourá jako domeček z karet. Poprvé jsem to četl před 40 lety coby gymnazista a bral jsem to jako příběh z rodiny „Malevilu“ – působivá fikce. Nyní, jsa o těch 40 let starší s vědomím přízraku opravdového kolapsu, jenž pár stovek kilometrů od nás nabývá děsivé reality, jsem pozorně vnímal všechny okolnosti, které autor ve svém románu nastínil. Napsal to před padesáti lety, ale společnost jako taková, snad s výjimkou konkrétních – lokálních -dopadů na životní prostředí, nepokročila tak, aby se příběh města Sweetwater nemohl odehrát i dnes. Dalo by se říct, že v zásadě nic z toho, co si Faldbakken tehdy vyfabuloval, nelze zamést pod koberec. Vše z toho může nastat, a nic na tom nemění, že toho jako společnost víme více než tehdy a tváříme se mnohem civilizovaněji. Skoro by se dalo říci, že opak je pravdou: lidé se dobrovolně vzdávají možnosti něco vědět a skrytá agresivita jako rakovina prorůstá společností. Faldbakken napsal velmi sugestivní příběh a jednotlivé detaily jsou v mezích spisovatelské „licence“. Najdeme v něm spektrum postav, která zahrnují různé póly komunity ocitnuvší se za okrajem společnosti. Kladným hrdinou není nikdo, kladní hrdinové žijí někde za horizontem – pokud neskonali jako první. Přesto si podle okolností čtenář může najít postavy jemu sympatické, případně jím opovrhované. Nelze vyloučit ani to, že sympaťák se časem změní v hajzla a naopak. Na velké dialogy si autor nepotrpí. V boji o holý život jde filosofie stranou. Výjimkou jsou monology jednoho z outsiderů komunity – pasáka Smileyho -, které stejně nikdo neposlouchá, popřípadě na ostatní působí jako červený hadr. Je dobře, že se kniha před dvěma lety dočkala nového vydání (vydalo nakl. Maťa a tady to vydání chybí). Nepatří asi mezi literární skvosty, ale velmi dobře zapadá do své žánrové kategorie a nemělo by se na ni zapomenout. Musím konstatovat, že se mi velice zamlouval překlad knihy. Překladatelka tehdy (mám na mysli vydání z roku 1981) odvedla profesionální práci.... celý text
Camelot