Teclaireddy komentáře u knih

Má druhá knížka od autorky, líbila se mi ještě víc. Četla jsem norsky.
Ano, postavy jsou nesympatické, ale zároveň lidské. Dokážu si představit, že hodně lidí přemýšlí podobně, i když to možná nepřiznají ani sami sobě. Autorka umí věrohodně popisovat emoce, jde až na dřeň, ale děj přitom zůstává komorní, nepřehnaný, nesklouzne až tam, kam by ho mnoho jiných autorů dotáhlo.

Intenzivní, poutavé. Líbilo se mi, jak měly jednotlivé ženy odlišný přístup k životu (a to dost nezávisle na podmínkách, ve kterých žily).

Letní oddechovka o rodinných vztazích. Kniha se dobře čte a témata jsou tak přiměřeně těžká (líbí se mi, že je to vlastně docela civilní, žádné velké drama a slátanina, docela ze života). Přečtu si i autorčinu druhou knihu.

Hlavní myšlenka pěti jazyků lásky je rozhodně inspirativní, ukázky u dětí fungují také dobře. Líbila se mi myšlenka, že dítě, které se necítí milováno, nejde pořádně vychovávat.
Bohužel je ale kniha i dost americká, vše se opakuje, místy je to trochu nabubřelé. Trochu mě iritoval i křesťanský moralismus.

Dobře zpracovaná a zajímavá studie doplněná pestrým výběrem postklasických ság. Možná trochu zbytečně dlouhý obecný úvod, ale jinak mě kniha bavila.

Opravdu skvělá knížka, podobně podnětná jako Nejsou stejné. Osobně mě teda bavilo i číst si o všech ostatních typech, ne jen o svém - poznávat v nich ostatní maminky. A velice zajímavý byly i závěrečné, obecnější kapitoly o partnerství a našem vztahu k matce. Doporučuji!

Ke knize jsem se dostala náhodou, bez hlubší znalosti japonské literatury nebo zájmu o ni. Ze začátku mě bavilo sledovat neznámé prostředí a osudy postav (které jsou opravdu specifické a žádná není zrovna typickým hrdinou), ale v druhé půlce už se mi kniha četla trochu hůře - děj se posunul k další generaci a hodně se rozvětvil. Jako celek přesto román působí kompaktně a promyšleně a myslím, že mi zůstane v paměti.

Autorův příběh je bezesporu zajímavý, ale kniha se mi nečetla moc dobře, zvlášť v druhé polovině jsem začala dost ztrácet pozornost, protože se to všechno dost opakuje. Jsou to spíše takové deníkové zápisky, je vidět, že to autor napsal v mladých letech, možná by byl lepší trochu větší odstup, více to proškrtat.

Průměrná detektivka - docela napínavé a čtivé, ale zločin příliš vyhrocený a "úchylný", mám radši civilnější příběhy.

(SPOILER) Docela čtivý, ale zbytečně natahovaný příběh s nevěrohodným chováním postav, které mělo spíš uměle vytvářet zvraty. Konečné "překvapení" týkající se Johnnyho identity mi došlo hned na začátku. Saša se podle mě chovala dost nepochopitelně - její extrémní obraty od rodiny a zpět mi nepřišly věrohodné. Do toho všeho "trendy" témata jako druhá světová válka a konflikt na Blízkém východě. Na můj vkus překombinované, ale jako oddechovka ok.

Skvělé, podrobně popsané všechny typy. Uznávám, že pro někoho, kdo o tom slyší poprvé, může být teoretická část složitá. Já už jsem znala MBTI, ale i tak jsem se dozvěděla mnoho nového.

Zajímavá knížka, líbí se mi, že je z pohledu mladého Čecha, který se na Labrador dostal spíše náhodou a neměl o něm moc informací ani očekávání. Postřehy z každodenního života - není to žádná etnografická studie, kniha spíše připomíná deníkové zápisky.

Značně rozdílná kvalita jednotlivých povídek. Některé skvělé (Rosa Mathiella; Ten, kdo přišel z vesmíru; Jednou bude tma), jiné průměrné, některé až moc experimentální a pro mě nepochopitelné (Na rubu světa; Růžová krychle).
Ale je zajímavé sledovat autorčin vývoj, například na povídce Ten, kdo přišel z vesmíru - nejdřív jsem četla autorkou revidovanou verzi v rámci Mycelia, tato je o dost delší, ale také dobrá.

Líbilo se mi více než Na pomezí Eternaalu (s Myceliem samozřejmě ani srovnávat nelze), je to takové kompaktnější, má to skvělou atmosféru. Taková lehce lyrická fantasy legenda v tolkienovském stylu. Ve své době (a vzhledem k autorčině věku) musela mít opravdu úspěch.
Obálka tedy strašná a naprosto neodpovídající, ale na ven lze zabalit :-D. O to pozitivněji překvapí obsah.

Už u tohoto raného díla jsou poznat autorčiny spisovatelské kvality, ač na Mycelium to samozřejmě nemá. Je zajímavé vidět původní podobu argenitového vesmíru, a co pak autorka ponechala, pozměnila a doplnila.

Čtivá oddechovka z prostředí malé vesnice. Je to hodně o vztazích, řekla bych, že spíše pro ženy. Jednu hvězdu strhávám za případ Kadeřníka.

(SPOILER) Ano, závěr byl opravdu šokující, otáčela jsem dál a nevěřila, že to je opravdu úplný konec...opravdu se Aš-šád zachoval takto? Opravdu už (zase) neuvidíme Kamëlë? A tak dále, a tak dále. Přiznávám se, že jsem byla trochu rozčarovaná. Ale pak jsem si celý závěr přečetla znovu, několik dní se nad ním zamýšlela...a nakonec ho přijala. Ono to totiž opravdu není všechno tak jednoznačné. Celé je to spíše to Směřování, o kterém se tam tolik mluví. A jsem optimistka, tak věřím, že to nakonec pro většinu postav dopadlo docela dobře :).

Opět skvělé. Tato série se stává mou nejoblíbenější, už začínám mít pocit prázdna z blížícího se konce.
Nepřestává mě fascinovat propracovanost postav, můj vztah k nim se stále vyvíjí, nic není černobílé.

Opět skvělé. Začínám cítit stesk, že už zbývají jen dva díly a tolik už se toho odhalilo (a začínám chápat ty, co si sérii jednou přečtou celou znovu). Je neuvěřitelné, jak to má vše autorka od začátku promyšlené a postupně to do sebe zapadá. Nevadí mi některými kritizovaná zdlouhavost, naopak je mi líto, že není prostor věnovat se takto do hloubky pořád všem postavám.
Ke čtení doporučuji poslouchat soundtrack Interstellar nebo The Planets od Gustava Holsta.

Začínám být na sérii opravdu závislá. Vůbec mi nevadí pomalejší tempo, naopak, líbí se mi, jak se vše prohlubuje, postavy se vyvíjejí a to, co se dříve zdálo povrchní, získává hlubší rozměr.