ut.la
komentáře u knih
Raději zešílet v divočině
Aleš Palán
Zajímavé čtení. Nechtěla bych žít takhle v samotě, ale asi v každém příběhu bylo něco inspirujícího. A nejkrásnější lidská svoboda.
Černobylské dívky
Anne Blankman
Hezká knížka. Líbilo se mi, že pojednává o nelehké době civilně, bez zbytečného poukazování na bolest a utrpení, které s sebou také nesla. I když se odehrává v "šedých" a někdy téměř až ponurých kulisách, v prostředí chudoby i strachu, je v ní to hezké, co život přináší. Zejména tedy hezké vztahy mezi hlavními hrdinkami.
Název knížky je trochu zavádějící, o Černobyl v ní totiž skoro nejde, ani se v něm většina děje neodehrává. Je to spíš opravdu o přátelství, pomocné ruce a dobrých vztazích.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
O téhle knížce jsem tu a tam zaslechla, ale nikdy ji nečetla, až nedávno, kdy jsem na ni s dětmi narazila v knihovně. A přiznám se, že mě nenadchla. Na to, jak často a nadšeně bývá zmiňována a citována, mi zas tak skvělá nepřišla. Nedávalo mi to smysl, a vlastně se mi to moc nelíbilo ani jako pohádka pro děti. O nic jsem jako malá nepřišla.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Přiznávám, že trochu nevím, jak knihu hodnotit. Chápu, že ve své době budila pozornost - ale při čtení jsem z ní víc než co jiného měla pocit klasické literatury. Ale třeba jsou nové překlady jiné? Pravda je, že já mám vydání z roku 1961.
Začátek mi přišel hodně rozvleklý, v první třetině knihy se toho událo hrozně málo, oproti událostem druhé poloviny knihy, a nebyla ani nijak moc zábavná. Ta druhá půlka ale měla spád. Rozhodně je zajímavá, lepší, než jsem čekala, že bude :D
Za poklady brdských Hřebenů
Otomar Dvořák
Nakonec me prekvapilo, ze jsem knihu precetla (skoro) celou. Preskocila jsem oblast z Prahy k Mnisku, kde to prilis neznam - a cist zajimavosti z me blizsiho kraje - at uz z "podhorskych" osad, nebo z hrebenu samotnych - me bavilo. K ruce jsem si brala mapu, abych si zminovana mista dokazala presne umistit a predstavit. Tak snad si aspon neco z toho budu pamatovat, az zas pojedu/pujdu kolem.
Sidra Noach
David Jan Novotný
Tahle me bavila. Bala jsem se pripadnych vzpominek na holokaust a tak (tohle tema je pro me hodne tezke cist), ale tady byly jen drobne (byt ne nijak ojedinele) narazky. Hrdinove udalosti brali s takovym klidem, humorem, mozna diky vedomi, ze nad vsim stoji Buh. Drobne peripetie zivota, zadne dramaticke zvraty thrillerovych formatu. Moc fajn knizka. Zasmala jsem se, pobavila. A pritom to neni ad hoc sranda.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Me se knizka libila. Je tam tedy dost postav, ale to vyvazuje styl psani autorky - ta knizka ma proste spad. Zazivala jsem opet ten pocit z dob, kdy jsem cetla Harryho Pottera, a nedokazala vecer knizku odlozit. Tohle bylo stejne - chtela jsem cist dal a dal :D
Náčelník
Aleš Palán
Karpatské hry mě unesly. Mluvily mi z duše, už jen jejich čtení mě naplňovalo takovou zvláštní rozechvělostí, nutkáním někam vyrazit, oprostit se od všeho... No prostě, patřím k těm, kteří je řadí k nejdůležitějším knihám svého života.
Jelikož žádná další Nevrlého kniha takový efekt neměla, ani těmhle rozhovorům jsem nevěnovala příliš pozornost a nijak aktivně je nesháněla - ale když se mi naskytla příležitost si je přečíst, neodmítla jsem. A pravda je, že to (opět a očekávaně) druhé Karpatské hry nejsou. Zprvu je to vzpomínání starého pána na svá mladá léta v muzeu, i pozdější léta v muzeu, o psaní knih, i o pozdějším psaní knih - až se to zhruba na stránce 200 přehoupne a na posledních 50 stránkách je ten rozhovor, pro který stojí za to to číst.
Vítěz je sám
Paulo Coelho
Od Coelha jsem doposud nic nečetla, byť ho mám v merku - a tahle knížka se mi dostala do ruky skoro náhodou. A zklamala mě. Napsané je to asi dobře, čte se to celkem dobře, ale přišlo mi to o ničem. Ze začátku se mi trochu motaly postavy (modelka, herečka, snad ještě jedna herečka - několikrát jsem musela nalistovat nazpátek, abych podle jména zkontrolovala, jestli už se tam tahle postava objevila, nebo je to někdo jiný), nebylo ani dost dobře jasné, koho sledovat jako hlavního hrdinu, a kdo je jen epizodní figurou. Má-li to být o povrchnosti filmového světa, tak to asi je, ale nespěje to nikam. Mám z toho takový rozpačitý pocit. Doporučovat nebudu, a přečtu si raděj něco z autorovo rannější tvorby, to by snad mělo být lepší.
Za sny
Karin Krajčo Babinská
... aneb "Jak si našinec představuje život managera v nadnárodní společnosti". Napsáno na základě amerických filmů/seriálů.
Plné klišé.
Zbytečné číst.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Ke knížce jsem se dostala docela náhodně, aniž bych tušila, že půjde o "duhovou" literaturu (i když mi to pak kamarádka stejnak prozradila, ještě než jsem začala číst). A přiznám se, že jsem se trochu zalekla, jestli to nebude moc LGBTQ+ masáž. Ale byla jsem příjemně překvapená. Po dlouhé době to byla knížka, která mě chytla dějem i stylem psaní. Náznaků na orientaci hlavních dospělých postav tam pár bylo, ale opravdu maloučko, diskrétně a v rozumných mezích, takže to ani mě nevadilo. Naopak se mi líbilo, že "jinakost" dětí lze pochopit tak obecně, že se v tom může najít každý (jakože, každý, kdo má pocit, že je v něčem jiný, než ostatní).
Bohužel, jak jemné a diskrétní byly projevy náklonnosti obou mužů během celé knížky, tak na posledních třech stránkách to autor zabil. (spoiler) Div si nerejdili jazyky v krku. A aby byli spokojeni všichni, tak se ještě objevil lesbický pár a došlo k žádosti o ruku.
Buď mu dali nůž na krk, že je tam málo "duhové lásky", nebo mu došly stránky, nebo mu šíblo.
Bod zlomu
Danielle Steel
Mnoho postav na tak krátkou knihu. Ze začátku jsem měla problém se v hlavních postavách zorientovat (dokonce jsem si to musela vypsat na kartičku). Úvodní seznámení s postavami asi na 40 stránek, nepříliš záživné vysvětlování a popisování kdo je kdo. Ani potom se nic moc nedělo, všechno dost povrchní, nezáživné popisy postav, míst, událostí, dějů. Víc než román to bylo prostě vysvětlování co kdo dělal, nebo myslel. Když jsem zhruba v půlce došla k "osudové události", aniž by se děj dostával nějak (jinak než pouz chronologicky) dopředu, odložila jsem.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Odložila jsem po 140 stránkách, když mi došlo, že mě to nebaví, nepůsobí radost, ani nepřináší nic nového. Četla jsem víceméně ze zvědavosti, jak bude příběh Leny pokračovat, ale vlastně ani ten mě moc nebavil, vyvíjel se super-rozvlekle a hrdinka mi byla nesympatická. Něco o internaci řádů a podzemní církvi si raději přečtu v literatuře faktu, kde nebudu muset přemýšlet nad tím, co byla skutečná historie a co jsou autorčiny fabulace. Nicméně chápu, že to pro někoho může být poutavý způsob seznámení se s méně známými událostmi z historie.
Zvonkohra
Eliška Václavíková
Knížku jsem začla číst na doporučení. Dostala jsem se až do třetí kapitoly, ale pak už bylo definitivně jasné, že je opravdu nezajímavá, zbytečná a bavit mě nezačne. První dva příběhy podivně klišoidní, plytké postavy, účelové dialogy, nulový děj. Hudbu jsem k tomu neposlouchala, ale pochybuji, že by povznesla špatný text do nebeských výšin.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Dlouho jsem chtěla od autorky něco přečíst, a jako první se mi dostala do ruky tahle knížka. A bylo to přesně to, co jsem čekala. Oddychová romantická story, s trochou toho gastro-, pár zápletek v příběhu, a šťastný konec - musím říct, že na mě tam bylo všeho přesně tak akorát.
Jediné, co nebylo moc praktické, a můžu si za to sama - knížku jsem četla v těch největších vedrech a měla jsem místy problém se do vlezlé skotské zimy vžít :D Stále jsem měla pocit, že tam musí mít takové slunko a teplo, jako jsem zažívala já.
Vánoční oratorium
Göran Tunström
Docela fajn knížka. Hůř se mi do ní dostávalo, ale byla jsem byla zvědavá, jak se budou příběhy hrdinů odvíjet. Přes pomalejší rozjezd se ale nakonec četla dobře, byť některé "snové" pasáže mi nesedly a měla jsem problém oddělit fantazie a realitu. Není mi dosud ale jasné, proč se knížka jmenuje Vánoční oratorium - chápu, že se jednalo o oblíbenou skladbu maminky, ale nepřišlo mi, že by se tento motiv knihou nějak výrazně táhnul, nebo dokonce rozvíjel.
Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou
Peter Wohlleben
Musím říct, že "Tajný život stromů" měl pro mě mnohem větší wow-efekt. Tohle bylo taky dobré, spoustu nového jsem se dozvěděla - ale bylo to ně mě asi moc okecané, některé věci se opakovaly... No, nevadí mi, že jsem ji přečetla, ale zhruba od půlky mě to moc nebavilo.
Agatha Raisinová a otrávený koláč
M. C. Beaton (p)
Příjemná oddychová detektivka z britského venkova. Bez velkých drasťáren. Dobře se četlo.
Píšu, dokud si pamatuju
Taťána Lukešová
Přiznám se, že mě knížka překvapila. Dostala jsem ji jako dárek, a moc nadějí, že ji dočtu, jsem jí nedávala (byť mě lákalo ji aspoň rozečíst). O to víc mě překvapilo, že už po pár stránkách jsem věděla, že ji chci přečíst celou. Není psaná nijak květnatě, neoplývá detailními rozhovory ani velkými popisy osob (výjimku tvoří rodiče). Je to takový prostý popis života ovlivněného dobou, ve které se TL narodila. Všechny ty události "moderní historie" se jí týkaly. A přitom to působí střízlivě, byť to "obyčejný" život určitě nebyl.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Bylo to jako vrátit se do Bradavic. Svižný děj, dobře se to četlo (co asi čekat jiného od scénáře), zápletka dost zamotaná, ale to mě bavilo.