ut.la
komentáře u knih
Nadechnout se
George Orwell (p)
Tohle není špatné. Jenže si, týden od dočtení, už příliš nevybavuji, jaký dojem na mě udělala. Tedy, spíš mdlý, než nějak silný. Ale spíš dobrý.
Je to celé prodchnuté předzvěstí války (která ještě nebyla, v té době, kdy to Orwell psal). O té to ale není. Je to o pojišťákovi, který se cítí průměrný, vede průměrný život, a cítí se tím tak trochu lapen. Vzpomíná pak na dětství a mládí, a závěrem se na pár dní vrací do své rodné vesnice, která se ale úplně změnila. Trochu zklamaný, že nenašel, co hledal, se tedy vrací zpět do svého života. Asi proto je můj dojem z knihy mdlý a nevýrazný. Protože takový je i hlavní hrdina.
Na druhou stranu, je hodně hustý, jak je jeho žehrání na přítomnou realitu (nekalé praktiky realitek, nutnost zajistit rodinu, vztahy s okolím), vzpomínání "jak dřív byla tráva zelenější", i strachy z budoucnosti (ať už válka, nebo "jen" zdražování, obavy o práci) naprosto shodné s dnešní dobou. Klidně by to mohl být příběh ze současnosti.
Ve vlastním srdci
Alan Marshall
Zajímavý náhled do doby hospodářské krize v Austrálii. Knížka mě ale nevtáhla, spíš mě nebavila.
(Už zase skáču přes kaluže se mi naopak líbilo... čekala jsem podobný zážitek i zde, ale nekonalo se.. možná je to překladem?)
Velká kniha vánočních detektivek a záhad
Otto Penzler
Ideální kniha do zimního období, ke krbu a čaji. Když jsem si ji půjčovala, byla jsem trochu zrazována, že některé povídky za mnoho nestojí, ale popravdě po přečtení nevím, které byly myšleny. Každá je jiná, ale vlastně se mi to líbilo celé.
Jako žena nula
Luisella Fiumi
Tahle knížka mě bavila. Trochu mi připomínala Vejce a já. Italská žena s humorem popisuje v krátkých kapitolách sebe i své blízké. Styl i jazyk mi hodně sedly, byla to oddychovka přečtená za pár dní.
Rok na kanadské vsi
Josef Novotný
Kniha z knihobudky. Dobrá. Proto mám knihobudky ráda - dokáží přinést zajímavá díla.
Bála jsem se, že bude poplatná době, ale není to tak zlé. Zajímavý pohled českého učitele, který stráví rok vyučováním na škole v Kanadské vesnici kdesi v téměř pustině, kde půlku obyvatel tvoří Indiáni a druhou půlku menonité. Glosuje tamní způsob života, kulturu, výchovné postupy, školství. Občas hodnotí a srovnává (to jsem většinou přeskočila, nebo prolítla), ale ne příliš často a celkový dojem z knihy je kladný.
Vracím do knihobudky pro další čtenáře (-:
Ucho
Jan Procházka
Tyjo. Tak tohle jsem nečekala. Věděla jsem, že atmosféra bude těžká, že to nebude veselé. (před pár lety) známí odešli z kina, jak moc jim to připomnělo pochmurné časy. Já jsem je nezažila. Film jsem neviděla. A když se mi knížka dostala pod ruku, odložila jsem ji na hromádku "do antikvariátu". Ne, děkuji, depresivní čtení nechci. Jenže v antikvariátu ji nechtěli, tak jsem knížku ze zvědavosti otevřela (trochu i proto, že kapitoly jsou sympaticky krátké, a celá knížka útlá). A teda, nadchla mě. Jako fakt super, nechávám si v knihovně. Skvěle se čte. Všemu věříte. Žádný rozbředlý konstrukty a květnatý popisky. Všechno je přesné, strohé, dávkované přesně tak, jak je potřeba. Ani o chlup víc. A, přes tu úspornost, ten příběh je živej. Jste v něm, prožíváte to. Je to jak přepis filmu - ale skvělej přepis filmu - rychlé scény za sebou, co vás pohltí. Hustý. A ta story, z té tedy mrazí. Tohle, tohle by měla být povinná četba.
Lehce neuvěřitelné příhody z hor
Martin Úbl
Jedna hvězdička za fotky. Už z anotace "Tuto knihu nečtěte, jestli si nepamatujete, kdy jste se naposledy zasmáli" jsem byla rozpačitá. Deníkové záznamy a "prostý text" byly stylově úplně stejné. Není to žádná hoch literature. Už jsem četla mnohem, mnohem, mnohem lepší cestopisy. Tady parta kamarádů, co cestuje, popsala (dost jednoduchým jazykem) svoje zážitky. Nic víc, nic míň. Fanoušci a kamarádi výletníků si přijdou na své, zasmějou se, a bude je to bavit.
Královská rodina
Kitty Kelley
Kniha je rozhodně vytištěna uživatelsky nepřívětivým písmem, i na tenkém papíře, a špatně se čte už kvůli tomu.
Působila na mě už od začátku bohužel jako "vyřizování účtů", kdy bylo jasné stanovisko autorky, a všechny argumenty a "důkazy" tím byly patřičně ovlivněné. Těžko pak říct, čemu věřit, a co jsou konspirace. Za mě ztráta času.
Skutečný život Alžběty II., anglické královny
Vincent Meylan
Knížka se ke mě dostala spíše náhodou, než že bych ji měla nějak v hledáčku, ale byla jsem celkem příjemně překvapena. Otevřela jsem ji, jak už to u obdobných knih bývá, s myšlenkou "tak to zkusím, a když mě to nebude bavit, tak to po 20 stránkách odložím" - a kupodivu mě zaujala a dočetla jsem ji celou celkem s potěšením. Příjemné bylo, že je docela střízlivá, nesnaží se o nějaké exkluzivní sólokapry, není zbytečně bulvární, ani se v ní přehnaně nepere špinavé prádlo. Sem tam nějaký drb či zajímavost uvádí, ale aspoň to tím bylo zajímavé a nešlo o suchý výčet dat a faktů. S některými úhly pohledu by šlo asi polemizovat, stejně jako si všímat drobných překladatelských škobrtnutí, ale celkový dojem z knihy mám pozitivní, dozvěděla jsem se díky ní nové věci (ať už faktické, nebo právě ty jiné úhly pohledu) a prostě za mě dobrý.
Východ, Západ
Salman Rushdie
Zajímavá knížka, docela dobrá. Některé příběhy byly zajímavější, některé mě nebavily a přeskakovala jsem je. Do batohu do autobusu dobré.
Na plovárně 2
Jiří Janoušek
Četla jsem před pár lety nějaké novější "Plovárenské" rozhovory, a z těch jsem byla tedy odvařenejší víc. Tenhle díl mě prostě moc nechytl. Rozhovory jsou hrozně krátké na to, aby se v nich dalo něco pořádně rozebrat, jít s nějakým tématem trochu do hloubky, a ne jen klouzat jednu otázku sem, jednu otázku tam. Knížka mě zklamala.
Velká smůla trpaslíka Smůly
Iva Gecková
Knížka mě zaujala milými ilustracemi a ani text mi nepřišel špatný. Jazykově hodnotím kladně, byť místy bych si to spíše dokázala představit jako film (podle popisků a vývoje událostí). Trochu mě zklamal příběh. Ten sice plyne od začátku do konce, ale jednotlivé epizody (Perníková chaloupka, setkání s vílou, zmínka o panu Vlkovi) nemají s hlavním dějem příběhu nic společného (je vlastně jedno, jestli by vílu potkali dříve nebo později, protože na jejich putování nemá to setkání žádný vliv). Takže, obrázky hezké, podruhé číst nepotřebuji a s klidem bych ji poslala dál.
Raději zešílet v divočině
Aleš Palán
Zajímavé čtení. Nechtěla bych žít takhle v samotě, ale asi v každém příběhu bylo něco inspirujícího. A nejkrásnější lidská svoboda.
Černobylské dívky
Anne Blankman
Hezká knížka. Líbilo se mi, že pojednává o nelehké době civilně, bez zbytečného poukazování na bolest a utrpení, které s sebou také nesla. I když se odehrává v "šedých" a někdy téměř až ponurých kulisách, v prostředí chudoby i strachu, je v ní to hezké, co život přináší. Zejména tedy hezké vztahy mezi hlavními hrdinkami.
Název knížky je trochu zavádějící, o Černobyl v ní totiž skoro nejde, ani se v něm většina děje neodehrává. Je to spíš opravdu o přátelství, pomocné ruce a dobrých vztazích.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
O téhle knížce jsem tu a tam zaslechla, ale nikdy ji nečetla, až nedávno, kdy jsem na ni s dětmi narazila v knihovně. A přiznám se, že mě nenadchla. Na to, jak často a nadšeně bývá zmiňována a citována, mi zas tak skvělá nepřišla. Nedávalo mi to smysl, a vlastně se mi to moc nelíbilo ani jako pohádka pro děti. O nic jsem jako malá nepřišla.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Přiznávám, že trochu nevím, jak knihu hodnotit. Chápu, že ve své době budila pozornost - ale při čtení jsem z ní víc než co jiného měla pocit klasické literatury. Ale třeba jsou nové překlady jiné? Pravda je, že já mám vydání z roku 1961.
Začátek mi přišel hodně rozvleklý, v první třetině knihy se toho událo hrozně málo, oproti událostem druhé poloviny knihy, a nebyla ani nijak moc zábavná. Ta druhá půlka ale měla spád. Rozhodně je zajímavá, lepší, než jsem čekala, že bude :D
Za poklady brdských Hřebenů
Otomar Dvořák
Nakonec me prekvapilo, ze jsem knihu precetla (skoro) celou. Preskocila jsem oblast z Prahy k Mnisku, kde to prilis neznam - a cist zajimavosti z me blizsiho kraje - at uz z "podhorskych" osad, nebo z hrebenu samotnych - me bavilo. K ruce jsem si brala mapu, abych si zminovana mista dokazala presne umistit a predstavit. Tak snad si aspon neco z toho budu pamatovat, az zas pojedu/pujdu kolem.
Sidra Noach
David Jan Novotný
Tahle me bavila. Bala jsem se pripadnych vzpominek na holokaust a tak (tohle tema je pro me hodne tezke cist), ale tady byly jen drobne (byt ne nijak ojedinele) narazky. Hrdinove udalosti brali s takovym klidem, humorem, mozna diky vedomi, ze nad vsim stoji Buh. Drobne peripetie zivota, zadne dramaticke zvraty thrillerovych formatu. Moc fajn knizka. Zasmala jsem se, pobavila. A pritom to neni ad hoc sranda.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Me se knizka libila. Je tam tedy dost postav, ale to vyvazuje styl psani autorky - ta knizka ma proste spad. Zazivala jsem opet ten pocit z dob, kdy jsem cetla Harryho Pottera, a nedokazala vecer knizku odlozit. Tohle bylo stejne - chtela jsem cist dal a dal :D
Náčelník
Aleš Palán
Karpatské hry mě unesly. Mluvily mi z duše, už jen jejich čtení mě naplňovalo takovou zvláštní rozechvělostí, nutkáním někam vyrazit, oprostit se od všeho... No prostě, patřím k těm, kteří je řadí k nejdůležitějším knihám svého života.
Jelikož žádná další Nevrlého kniha takový efekt neměla, ani těmhle rozhovorům jsem nevěnovala příliš pozornost a nijak aktivně je nesháněla - ale když se mi naskytla příležitost si je přečíst, neodmítla jsem. A pravda je, že to (opět a očekávaně) druhé Karpatské hry nejsou. Zprvu je to vzpomínání starého pána na svá mladá léta v muzeu, i pozdější léta v muzeu, o psaní knih, i o pozdějším psaní knih - až se to zhruba na stránce 200 přehoupne a na posledních 50 stránkách je ten rozhovor, pro který stojí za to to číst.