Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496263/bmid_dum-v-blankytne-modrem-mori-ly0-496263.png
5
567
148
Magický ostrov. Tajný úkol. Nebezpečné tajemství. Linus Baker vede tichý, osamělý život. Je mu čtyřicet a žije v malinkatém domečku s ďábelskou kočkou a sbírkou starých elpíček. Jako sociální pracovník na oddělení péče o magickou mládež se celé dny stará o dobro dětí ve vládních sirotčincích. Když si Linuse nečekaně předvolá nejvrcholovější management, obdrží velmi zvláštní a přísně tajný úkol – odcestovat do sirotčince na ostrově Marsyas, kde žije šest nebezpečných dětí: zahradní trpaslice, lesní víla, vyvern, neidentifikovatelný zelený sliz, špicodlak a Antikrist. Linus musí překonat strach a zjistit, jak pravděpodobné je, že by mohly přivodit konec světa. Jenže děti nejsou jedinou záhadou na ostrově. Jejich opatrovatelem je totiž šarmantní a tajemný Arthur Parnassus, který udělá cokoli, aby své svěřence ochránil. Když se Arthur a Linus začnou sbližovat, vyplují na povrch dávná tajemství a Linus se musí rozhodnout, zda má dětem i Arthurovi zničit domov, nebo přihlížet, jak se svět ocitá v plamenech. Dům v blankytně modrém moři je okouzlující, mistrně vystavěný příběh o cestě a hlubokém prožitku, jakým je nalezení neobvyklé rodiny na nečekaném místě – a poznání, že do té rodiny také patříte.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2022 , Fantom Print , conQueerOriginální název:
The House in the Cerulean Sea , 2020
více info...
Přidat komentář
A co ty, nechtěl bys být tady?
Tento příběh toho nabízí tolik. Štěstí, smích, smutek, opovržení, špetku morbidního humoru. Co si vzpomínám, nemám s ničím podobným srovnání, ale po dočtení musím na Dům v blankytně modrém moři neustále myslet. S každou postavou jsem si vytvořila pouto, u čtení jsem se dojatě usmívala (což se moc často neděje :D) a rozhodně chci od autora víc.
Ačkoliv příběh neobsahuje vlastně žádnou akci, bitvy, nečekané zvraty, tak je napsán s takovou lehkostí a vřelostí, že nic z toho nepotřebujete. Pro čtenáře, kteří akci preferují tato kniha nejspíš nebude, nicméně proč to nezkusit.
Atmosféru krásně podtrhuje prostředí, ve kterém se děj odehrává - jako bych sama slyšela narážet vlny do skal s neustálým šuměním oceánu. Jako bych cítila čerstvě zrytou zahradu od šikovné Thalie nebo vůni lesa, který tak miluje víla Phee. A opravdu bych si přála číst pokračování z dospělosti jednotlivých dětí - zůstane v oblibě Chaunceyho nosit kufry? Co se stane s Lucym, vyroste z něj onen obávaný Antikrist s nezkrotnou mocí? Udrží si svůj sveřepý humor? A co Sal, splní si on svoje sny? Jak moc bych chtěla pokračování :-)
Na základě doporučení jsem si pořídil (a přečet) Dům v blankytně modrém moři . A musím říct, že to byla láska na první přečtení
Nečekejte žádný těžký příběh, jde spíše o lehčí knihu ze světa podobnému tomu našemu, kde mezi lidmi žijí magické bytosti. V průběhu čtení narazíte na spoustu současných témat, která se objevují i v našem světě, ale vše je podáno jemně a nenásilně. Kromě toho je příběh plný (občas malinko černého) humoru.
Z čeho jsem měl největší obavy byl překlad, ale FANTOM Print příjemně překvapil. I když bych například “Božínku z anglického “Oh dear přeložil poněkud méně stereotypně, ale to jsou jen drobné mušky.
Pozorný čtenář si, kromě samotného příběhu, odnese poučení do života. Klune poukazuje na respektování ostatních a zejména bezdůvodné obavy z neznámého. To vše je zabaleno v milém příběhu.
Dům v blankytně modrém moři nemá snad věkové omezení. Doporučil bych knihu jak školákovi, tak i dospělákovi. Všechny věkové skupiny si v příběhu najdou to svoje. Hledáte-li něco lehčího na čtení s touto knihou nešlápnete vedle, naopak, příjemně vás zahřeje u srdce.
Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem četla něco tak nádherně magického. Do Lucyho a Thalie jsem se zamilovala na prvních stránkách a do příběhu bych se chtěla nastěhovat. Ne, život není fér, nikdy nebyl a nikdy nebude ale můžeme se naučit proplouvat mezi proudy a najít si svou cestu. Možná to někteří mají jednodušší, ale my máme o to větší touhu. Hledáme a nacházíme. Děkuji za tuto knihu. Bude mi mosazným knoflíčkem ještě hodně dlouho.
Knížka se mi ze začátku moc líbila, chtěla jsem ji zařadit dokonce mezi doporučené, ale posledních asi cca 80 stran už mě knížka tak nebavila, takže proto o něco slabší hodnocení.
Tento příběh není úplně takový, jak se zdá na první pohled a i přes značnou prvoplánovost se tu našla spoustu moudrosti a laskavosti.
Jsem heterosexuál a toto byla asi moje první kniha s LGBT tematikou, která se mi líbila. Jako člověk, který se snaží vyvarovat předsudků k čemukoliv nebo ke komukoliv se mi líbila myšlenka trochu jiné rodiny a domova - místa plného lásky, porozumění a pomoci.
Ti "jiní" jsou také lidé a mají city.
"Jsem jenom papír. Křehký a tenký. Zvednou mě proti slunci a jeho paprsky mě prosvítí. Popíšou mě a už se nedám znovu použít. Tyhle škrábance jsou dějinami. Jsou příběhem. Vypráví věci, aby je ostatní mohli číst, ti ale vidí jenom slova, a ne to, na čem jsou napsaná.
Jsem jenom papír, a i když takových jako jsem já, je spousta, žádný není úplně stejný. Jsem vyschlý pergamen. Brázdí mě čáry. Mám v sobě díry. Namoč mě a já se rozpustím. Zapal mě, a já shořím. Uchop mě mozolnatýma rukama, a já se pokrčím, potrhám.
Jsem jenom papír. Křehký a tenký."
Kniha je vtipná, často sarkastická, a třebaže je to YA fantasy, bavila mne.
Na to, jak závažné téma si autor vybral (diskriminace jinakosti, opuštěné děti, ústavy) tak je to krásné a povznášející čtení plné naděje.
Na rovinu hlásím, že nebýt Pevnosti, asi bych se k této knize v životě nedostal. A musím se přiznat, že se jednalo o velice milé a zábavné čtení.
Dům v blankytně modrém moři není vůbec složité čtení. Vypráví příběh Linuse Bakera, který celý život jezdí kontrolovat sirotčince pro nebezpečné čarodějné děti a žije poměrně smutný život. Žije ho ale především proto, že ví, že je jiný, ale nějak to nemůže pojmenovat. A tak se raději uzavře do sebe a pasivně se staví ke všemu, co vyjadřuje jakoukoliv emoci.
Jenže pak se mu naskytne příležitost dostat se do sirotčince, odřízlém na ostrově, který mu změní život. Doslova.
Celá kniha je poměrně čitelná, ale nesmírně poutavá. Navíc pokud máte strach z LGBT témat, tak vězte, že zásadní to bude až na závěr knihy. A tam to bude všechno tak přirozené a upřímné, že to vezmete za absolutní samozřejmost.
Tak toto je úžasná kniha. Sama som prekvapená, že sa mi páčila až tak veľmi, pretože ja väčšinou na také ňuňu veci nie som. Ale tento príbeh vie naozaj pohladiť na duši a chytiť za srdce.
Linus mi spočiatku nebol veľmi sympatický, zdal sa mi taký skostnatelý a bez ambícií (ale aspoň mal mačku). A ani samotné zázračné deti mi na prvý pohľad neboli sympatické, zdali sa mi až príliš divoké a svojské. Ale postupne som si našla cestu ako k Linusovi, tak k deťom. Navyše som zistila, že s Linusom toho máme veľa spoločného, napríklad aj ja som sa už dávno rozhodla, že behanie nie je práve moja obľúbená činnosť :D. A jednotlivé deti si jednoducho každý musí obľúbiť. Postupne ma príbeh tak vtiahol, až som mala pocit, že som s nimi na tom ostrove. A to sa tam toho veľa ani nedialo. Ale vykreslenie jednotlivých vzťahov, postupné hľadanie ciest k priateľstvu, láske, tolerantnosti... Viem, že sa opakujem, ale veľmi sa mi to páčilo. A hlavne ten koniec, aj keď sa musím priznať, že romantická linka mi prišla trošku nasilu. Dúfam, že od autora vyjdú aj ďalšie knihy, takéhoto čítanie nikdy nie je dosť. A viem, že aj k tejto knihe sa ešte určite vrátim.
To bylo tak ŇUŇU... Byla jsem o víkendu sama, tak jsem si říkala, že si ho něčím zpříjemním a proto jsem si vybrala tolik opěvovanou knihu. Moji přátelé ji měli v TOP knihách roku, tak jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Protože tohle bylo fakt krásné a nic takového jsem ještě nečetla. Ostrov i děti si prostě zamilujete.
(SPOILER)
Nechtěl bys být tady? Chtěl. A já taky.
DŮM V BLANKYTNĚ MODRÉM MOŘI
Jaká to cesta
Vydejte se s Linusem na nezapomenutelnou jízdu na ostrov, kde vás přivítá Antikrist s vášní pro hudbu a velice temným smyslem pro humor, zahradní trpaslice vás bude chtít pohřbít na své zahradě a jistá víla pak na vašem hrobečku nechá vykvést nádhernou květinku. To aby vám odchod ulehčila. Ale předtím dejte prosím nevelké spropitné poslíčkovi...
Slovy nedokážu vyjádřit jak moc mi tahle knížka přirostla k srdci. Milé, oddychové, moudré čtení, ze kterého by si dnešní školství i někteří lidé měli vzít příklad. Řeší se tu morální hodnoty, vnitřní traumata, odsuzování společnosti a mnoho jiných.
Postavy jsou propracované, příběh hezky plyne a s dobrým svědomím považuju Dům za nejlepší dílo, co jsem během roku přečetla.
Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení brečela smíchy, netrpělivě otáčela stránku za stránkou a culila se jak puberťačka nad krásným, pozvolna se rozvíjejícím poutem mezi oběma muži.
Linus byl perfektní hlavní postava. Osamocený obézní čtyřicátník, který se se svou kočkou vydává na průzkum tajemného ostrova. Vyvíjel se, přehodnocoval své názory a nakonec udělal správnou věc. To jak se sbližoval s dětmi (a Arthurem!) bylo prostě krásné. Jeho konečné vyjádření před jeho nadřízenými jsem si nesmírně vychutnala.
Když už je řeč o dětech Za mě vedl rozhodně Lucy. Ten byl parádní. Společně s trpaslicí tvořili legendární duo. Já tenhle styl humoru zkrátka miluju. Dále Sal, další má oblíbená postavička z dětí. Jeho trauma a léčení mě dojímalo.
A pak je tu Arthur Parnassus. Ředitel, který opravdu udělá cokoli, aby své děti ochránil. Fascinující postava a navíc je FÉNIX?! Tak to bylo opravdu šokující odhalení.
Určitě si někdy dám re-reading. Hodně věcí jsem si díky knize připomněla a kdybych tu měla vypsat všechny postřehy, které jsem si poznamenala, nepsala bych nic jiného.
Vůbec nechápu, jak je možné, že má kniha tak vysoká hodnocení. Je to jako scénář pro další seriál od Netflixu o ničem, hlavně, aby to bylo politicky korektní. Všichni jsou tak uvědomělí a našlapují kolem sebe po špičkách, až nuceně perfektní dialogy - to je na tom to největší fantasy. Přitom to vypadalo docela nadějně, ale vlastně to nemá žádný pořádný děj a od poloviny jsem se začala opravdu nudit a neustále obracela oči vsloup.
Nechtěl bys být tady... To jsem si při čtení říkala. To je tak krásné čtení. Každý jsne jiný, ale to je fajn, jinak by byl svět i život nudný.
Z prvních stránek jsem byla poněkud rozpačitá - teda od chvíle, kdy jsem zjistila, že ten neuvěřitelně nesympatický chlápek má být hlavním hrdinou. Ale pak jsem se do příběhu začala dostávat a bylo to čím dál lepší. Dočetla jsem s pocitem, že bych si to celé dala klidně ještě jednou od začátku.
Príbeh Linusa Bakera, škrobeného sociálneho pracovníka pre magickú mládež, ktorý je posadnutý pravidlami a smernicami a jeho celý život je len o práci. Po práci mu prinášajú jediné momenty šťastia gramofónové platne, dve slnečnice a mačka Kalliopé.
Dostane úlohu skontrolovať na ostrove Marsyas sirotinec s najnebezpečnejšou mládežou, ktorý vedie Artur Parnassus. Netuší, že tam nájde šesťročného Lucifera, vyverna, neobjavený druh v tvare zeleného slizu, záhradnú trpaslíčku, lesnú vílu a meniča.
Okrem toho nájde aj množstvo iných vecí, pre ktoré sa oplatí žiť a ktoré hodnoty sú skutočne dôležité.
Dej sa odvíja pomaly, nečakajte žiadnu rýchlu akciu, alebo prudké zvraty. Osobnosti detí ma pobavili aj dojali, ako aj popraskanie škrupiny uzatvoreného Linusa. Je to o silných momentoch, morálnych hodnotách a o tom, že si každý zaslúži lásku a domov.
Milá, nevinná, hravá a dojemná rozprávka pre malých i veľkých. Mrzí ma ale, že postavy (predovšetkým detí v sirotinci) sú dosť slabo opísané a ploché, proste akoby tam boli len preto, aby boli a ja som si ku nim nevytvoril vzťah. S výnimkou Lucy. Po dočítaní o nich neviem povedať ani tri vety. Čo je vzhľadom na tému a zasadenie príbehu dosť veľký zápor.
Inak ale spokojnosť.
V životě každého čtenáře přijde chvíle, kdy si řekne: to je to, co jsem vždycky hledal.
U mě tahle chvíle přišla právě při čtení této knihy.
O této knize byla napsána už spousta pozitivních recenzí a ani tato nebude jiná.
Každý má asi nějakou svojí srdcovou knihu, knihu která se dotkne úplně všeho, co je ve vás. Kniha, která je tak úžasná, že nevědomky prodlužujete její čtení a nezajímá vás že je to jediná kniha, kterou v měsíci přečtete. Kniha, díky ní se cítíte prostě dobře. Tak jako by jste seděli v zasněžených horách v chatě u krbu s teplým nápojem a nemuseli nikam spěchat, nic řešit, být zase jen bezstarostným člověkem.
Zní to přehnaně? Nevím, možná jo, ale přesně takhle jsem se cítila já při čtení tohoto zkvostu. Nechci nikoho přesvědčovat ke čtení této knihy, na to si člověk musí přijít sám, zda je to jeho styl nebo ne. Jen bych opravdu chtěla, aby se tak jako jsem se citila já, cítil jednou každý čtenář.
Knihu mám přečtenou už dlouho, ale v myšlenkách se k ní stále vracím. Pořád myslím na určitě věty, části příběhu, postavy...
Prostředí samo o sobě bylo okouzlující.
Kombinace Harryho Pottera a slečny Peregrinnové... To je magické samo o sobě, a když se k tomu přidal naprosto úžasný styl autora...dokonalé!
Číst tuto knihu byl zážitek a jediný negativní dopad, že podobnou budu dlouho hledat....
Začínala jsem mít už trochu těžkou záložku po vší té neutěšené temnotě... takže tuhle partu božanů jsem teď potřebovala snad víc než Lucy konec světa nebo Talia svůj vysněný rýč... naprostá a absolutní zamilovanost... nešlo se přestat culit nad tou dětskou bezelstnou přímočarostí... láskyplná vlídnost kontra lidská malost... společnost zalknutá předsudky... jinakost obalená opravdovostí a láskou... výjimečnost každého jednoho z nich... výjimečnost každého jednoho z nás... tohle vyprávění mi zkrátka tak moc načechralo duši. Miluju a děkuju!
Štítky knihy
magie rodina konec světa romantika sirotčince pro dospívající mládež (young adult) nadpřirozené schopnosti LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 |  Pieseň vlka |
Kniha Dům v blankytně modrém moři je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 655x |
| Čtenářské výzvě | 140x |
| Doporučených | 93x |
| Knihotéce | 326x |
| Chystám se číst | 374x |
| Chci si koupit | 107x |
| dalších seznamech | 15x |
Moc pěkný příběh. Přiznám se, že mě zaujala obálka a anotaci jsem četla až těsně před čtením, ale o to víc mě to pak zaujalo. Styl psaní mi trochu místy nesedl, ale až moc mě zajímalo, co bude dál na to, aby to vadilo a pak jsem si zvykla. Na některé postavy asi budu chvíli vzpomínat :D Hvězdička dolů jen za pár dle mého trochu kostrbatějších míst a že ne vše mi úplně dobře zapadlo do sebe. Ale i nad plným počtem jsem chvíli uvažovala :)