Pieseň vlka
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534648/bmid_piesen-vlka-65faa0631f192.jpg
4
43
43
Green Creek série
1. díl
Bennettovci nie sú len obyčajná rodina. Skrývajú temné tajomstvo, ktoré jedného dňa všetko zmení. Keď Ox dosiahne vek dvanásť rokov, jeho otec mu uštedrí cennú lekciu: Ox nestojí za nič a ľudia ho nikdy nepochopia. O štyri roky neskôr sa do susedného domu nasťahuje energická rodina Bennettovcov aj so svojím temným tajomstvom. Ich najmladší syn Joe sa zrazu prekvapivo stáva prvým a jediným Oxovým spojencom. No nie na dlho. Mestom otrasie vražda, ktorá Oxovi vypáli do srdca obrovskú dieru. Vypuknú nepokoje a Joe musí utiecť. Oxa zanecháva zdrveného a zničeného. Vo chvíli, keď to Ox najmenej očakáva, sa však Joe po rokoch znova vracia...... celý text
Přidat komentář
Moc krásná knížka. O vlkodlacích jsem jich moc nečetla, ale tahle mi učarovala. Strašně se mi líbilo, jak se lidé a vlci ve smečce neustále dotýkali, jak moc byli kontaktní. Tolik citu a intimity, prosté erotiky, se v knížkách běžně nevidí. Ox a jeho vztahy s Bennettovou smečkou mě okouzlily. O jeho lásce k Joeovi nemluvě. Prostě krásný příběh plný citu.
Tato kniha ve mně bude doznívat ještě dlouho…
Zvláštní. Zvláštní a krásná… na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale pak… ach. Láska, absolutní.
Rodina, láska, místo v životě a na světě. Dialogy!?
Potřebovala jsem pár dnů na vstřebání pocitů a napsání svého vůbec prvního komentáře. Recenzí to nazvat nemohu, k tomu nemám dostatek slov.
SmečkaSynBratrLáska
Můj domov, moje láska, můj život, moje smečka, můj druh
(SPOILER)
Už není pochyb, T. J. Klune vstoupil do panteonu mých nejoblíbenějších autorů. Po předchozím zklamání (V životech loutek) mě Vlčí píseň opět uvedla do naprostého nadšení a po dočtení se mi stýská po smečce, Joeovi, a samozřejmě Oxnardovi.
Přitom bych mohla vyjmenovat spoustu zjevných závad. V průběhu čtení mi asi nejvíc skřípal podivný styl, strohé, úsečné věty, ale zároveň paradoxní mnohomluvnost, kdy se určitá informace opakovala pořád dokola, především otcova prognóza o sračkách. A to i v situacích, kdy už vlastně nedávala smysl. Na konci mi začalo lézt na nervy Oxovo chování Mirka Dušína. Jak jsem ze začátku obdivovala charakter, který se nenechal otcovým destruktivním působením zlomit, tak jsem na konci marně vyhlížela jednu malou vadu. V tomto ohledu byl Joe neskonale sympatičtější, asi právě pro svoje očividné a přiznané chyby.
A vlastně přesně to je zdůvodnění mé bezbřehé lásky k této knize, právě ony nedokonalosti. V kontrastu k nim vyniknou všechny úžasné složky, jako především plnohodnotné, komplikované postavy. Přes všechno jsem si Oxe zamilovala a jeho závěrečné pitomé rozhodnutí už nemohlo nic změnit. S tím souvisí vztahy a interakce mezi jednotlivými hrdiny, a pochopitelně dialogy, v těch je autor dokonalým mistrem. Ačkoli bych se přimlouvala za větší dávku jiskrného humoru, který zde probleskuje v pouhých náznacích. Ani tak zoufalá situace, v níž se octla Bennettova smečka, přece nebrání tomu, brát cokoli s nadhledem. No jo, uvažuju jako Čech.
Děj. Nebo vůbec prostředí. Jedná se o očividnou a opět několikrát na férovku přiznanou variaci na Stmívání. Což jsem zařadila mezi klady, protože jsem si to nebetyčně užívala. Podivná rodina boháčů, která žije v odlehlých lesích a skrývá tajemství. Lidský ňouma, jehož přijmou za svého a ochraňují. Útok nezničitelného krvežíznivého nepřítele, víceméně nelogické rozchody ústřední dvojice, no a samozřejmě v závěru ono pitomé rozhodnutí. Meyerové děkuji za to, že Edwarda Cullena stvořila, ovšem Klune jeho příběh zpracoval nesrovnatelně emotivněji a uvěřitelněji. Přes všechno vlkodlačí vytí.
Takže jo, vřele doporučuju a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Naprostá bomba. Psané takovým stylem, že si nešlo Oxe nezamilovat. To samé platí pro partu z dílny. A Gordo, láska. Nemůžu se dočkat dalšího dílu o něm.
Myslel si, že není důležitý. Byl přesvědčený, že je nikdo. Ale, stal se z něj "ten, který běhá s vlky..." TJ Klune stále překvapuje, zdá se. Bylo to drásavé, spalující, živočišné... Rovněž plné oddanosti a lásky... Zkrátka takové jako sami vlci. Je to dobře napsané, jsou tam výrazné postavy i skvěle vystavěný svět. Vůbec celá ta podstata smečky, včetně jejího fungování a sounáležitosti s lidmi, je tady velmi hezky podána. Tohle je kniha (navíc série), která je skutečně jiná než všechno to, co u nás od autora doposud vyšlo - chcete vědět jak, nebo proč - přečtěte si. Hodnocení 4,5*
Dočetla jsem před pár dny a musela jsem si dát pár dnů na rozmyšlenou, abych napsala kloudnou recenzi, jakou si tato kniha zaslouží. Ještě před tím musím smeknout klobouk tady před mistrem TJem Klunem, že dělá co dělá a že jeho knížky mi přináší spoustu radosti. A Vlčí píseň není výjimka. Opravdu jsem měla pocit, jako kdybych po nějaké dlouhé cestě přišla domů. Takové emoce jsem měla během čtení této knihy. Co se týče postav, miluju je všechny (až na záporáky, samozřejmě). Ox a Joe dávaly dohromady tak skvělý tandem, jaký jsem si kdy mohla přát. Nemluvě o Gordovi a Markovi, na jejichž knihu se neskutečně těším. Takže tímto prosím bohy z conQueeru, aby mi snesly do rukou celou sérii.
Další věc... Ten spice mezi hlavními hrdiny!! Já, když to na mě TJ vytasil, tak jsem byla nejen překvapená, ale taky jsem se nedokázala přestat červenat, protože ten spice spiceoval teda. Nechápejte mě špatně, já jenom že takového Klunea neznám XD
Abych to zakončila, zatím nejlepší Kluneovka, co u nás vyšla. Zbývá mi přečíst Pod šeptajícími dveřmi, tak uvidíme, s čím autor přijde tentokrát :)
Wolfsong jsem kdysi četla v originále, takže pro mě jasná volba. Popravdě je tahle kniha a vůbec celá série mojí nejoblíbenější od T. J. Klune.
Autor se tady věnuje tématu, které prolíná většinu jeho tvorby, tedy nalezení rodiny a sveho místa ve světě. Navíc je kniha plná akce, ale také romantiky. A vlkodlaků, vrčících, kňučících a taky spousta praskajích kostí, ale pod poměrně kýčovitou kostrou příběhu se skrývá krásný příběh a propracovaný vývoj hlavni postavy. Není to plné přímočarých citací, které utočí přímo na čtenářovy city, jako na příklad v knihe Dům v blankytně modrém moři, ale spousta mouder se ukrývá pod povrchem.
Tak šup šup, ConQueer, nemůžu se dočkat dalších dílů.
Uprimne mi chvilku trvalo si zvyknout na autoruv styl psani. Ale sedlo si to. Z anotace jsem byla trochu zmatena co me ceka. Vyklubalo se z toho neco uzasneho a ja se fakt nemuzu dockat dalsich dilu :)
Vlčí píseň je úplně jiná, než ostatní Kluneho knihy.
Není to feel good fantasy, homosexuální vztah není jen načrtnutý, ale vyskytují se tam i dost explicitní scény, a krom toho se připravte na dost šílené věci včetně ztráty oblíbených postav.
Pokud vám ale nic z toho nevadí, užijete si úžasný vlkodlačí příběh o klukovi, který měl hodně těžký začátek života, a chlapci, kterému bylo ublíženo natolik, že nedokázal ani promluvit, dokud nepotkal toho jednoho výjimečného. Vlci jsou oddaná, něžná a inteligentní stvoření, mají silné vazby ve smečce a přemýšlí trochu jinak než my. A když jsem četla láskasynbratr je tady, je s námi... Ráda bych si myslela, že jsem to viděla v podobných obrazech jako oni.
Celou sérii jsem si přečetla už v angličtině, protože jsem ani nedoufala, že by mohla někdy vyjít v češtině, ale jsem ráda, že opak je pravdou. Pokud se vám líbily předešlé autorovy knížky, které se dají označit jako "feel good" či "family friendly", tak k této sérii přistupujte s obezřetností, protože to je poměrně jiné kafe. Sice to z počátku není tak zjevné, jelikož sledujeme hlavního hrdinu od jeho dětství (leč ne zas tak idylického) až po dospělost, kdy teprve začíná ten pravý děj - a ten se neštítí brutality, vulgarismů a sexuálních scén (především v dalších dílech). Jak by taky ne, když se příběh točí okolo smečky měničů - vlků, jejichž podstatu z části ovládají zvířecí pudy. Pokud tedy máte rádi příběhy s alfami, betami a omegami (aneb povídek na tento specifický subžánr existují miliony), nevadí vám časové skoky a jste především fanoušky tvorby T.J. Kluneho, tak si tuhle drsnou zábavu nenechte rozhodně ujít.
P.S. - všechny nové obálky téhle čtyřdílné série vám budou dělat hezkou ozdobu v knihovně:-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Začátek měl švih a spád, neotřelý děj, všechno dobrý. V druhé polovině knihy se to nějak pokazilo. Vadily mi především tři věci:
1. Neustálé opakování "otec mi říkal, že na mě čekají samý ****" furt a furt dokola. Dala jsem si práci to ve čtečce spočítat - 24x v této konotaci(!)
2. Ty ofuky, když je Joe vrátil (vážně?)
3. Uspěchaný konec záporňáků
Odradí mě to od dalších dílů? Ne. Hrňte to do mě :-)