Náčelník
Aleš Palán , Miloslav Nevrlý
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521577/mid_nacelnik-64e87c62e31e0.jpg
5
88
25
Rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým. Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.... celý text
Přidat komentář
Pan Nevrlý je obdivuhodný člověk a jeho vyprávění je opravdu poutavé. Je mi blízký jeho vztah k přírodě a moc se mi líbí, jak jí umí popisovat.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Pánové Jan Vlasák a Vladimír Kroc načetli knihu vskutku skvěle. Příjemně se poslouchala a měla pozitivní náboj nejen textem, ale i přednesem. Díky za to.
Karpatské hry jsou mojí srdcovou knihou.
Když jsem zjistila, že se jejich autor ke svému životnímu jubileu spojil s mým oblíbeným Alešem Palánem v knižním rozhovoru, zajásala jsem!
Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, je velký milovník přírody, cest na lehko s batohem, zoolog, spisovatel, skaut a pro mě opravdu fascinující člověk.
V rozhovoru společně pánové projdou celý život pana Nevrlého. Přiznám se, že kapitoly z dětství mě úplně nebavily. Ale postupně mě kniha pohlcovala víc a víc.
Přístup k životu, životní moudrost, skromnost a pokora mě místy bavily, místy dojaly k slzám.
Velice inspirativní.
Rozhovor je zpovědí nejen o putování a trampování, jak jsem si myslela, ale celkově vhlíží do bohatého a dlouhého života přírodovědce, přírodomilce, tichého, ale odpůrce režimu, který skrze přírodu a samotu třeba našel cestu k víře. A taky má naprosto nepochopitelného pamatováka. Na jednu stranu hodně inspirativní, na druhou stranu je to už tak bytelně vyprofilovaný člověk, že se čtenář musí smířit s tím, že každý jsme nějaký a možná se v něčem neshodneme.
I kdyby člověk přečetl jen část, svým způsobem to nevadí: žádnou dějovou linku tím nepřetrhnete a inspirace zůstává.
Z knihy čiší nostalgie a tak nějak má člověk pocit, že v dnešní době se nedá už na cestách nic tak niterného, jako je putování po liduprázdných Karpatech zažít. Ale je třeba si najít krásu i dnes, a nemusí to nutně znamenat stovky nachozených kilometrů a spaní pod širákem ? Kdo chce, ten si to svoje místo v přírodě najde. I u nás, v přeplněných Beskydech, najdete místa, kde nepotkáte ani živáčka. Doktor Nevrlý je neobyčejně skromný, a pokorný člověk, oddaný své práci, v dnešním uspěchaném světě, něco nevídaného.
Jako neúčastný na sociálních sítích jsem se nemohl připojit k těm hlasujícím, kterým Karpatské hry změnily život. Proto jsem se na rozhovor s jejich autorem velmi těšil.
Bohužel je patrné, že Náčelník je již na sklonku života a v rozhovoru již není ta obdivuhodná síla (kouzlo? moudrost? radost?), kterou oslovoval čtenáře Karpatských her. Je to pohled moudrého muže, který má svůj pohled na svět, který ale nikomu nechce podsouvat, nebo snad vnucovat.
Překvapila mě jeho potřeba vytvářet si seznamy. Napadá mě jak by si asi rozuměl s Umbertem Ecem?
Každopádně jsem si Náčelníka přečetl rád, s úctou, ale bez pozitivního uhranutí (uhranutí je spíše záporné). A tiše mu závidím.
Tolik jsem se těšil... Náčelníka i pana Palána můžu, ale tady se moc nepotkali. Takže za to zklamání hvězdička dolů.
Krásná, pozitivní kniha o realizovaném a šťastném člověku:-) To se čte samo, mně to vydalo tři vánoční večery a v polovině ledna jsem si knihu rád přečetl ještě jednou a pomaleji. Musím však souhlasit s dřívějšími komentáři (Mánička178), že to nejpodstatnější a nejhlubší se o M. Nevrlém dozvíme spíše z jeho vlastních knih než z tohoto rozhovoru.
Knize trochu škodí, že vznikla korespondenčně, A.P. opakovaně příliš naléhá "vadí Ti to?", "je to dobře nebo špatně?" a M.N. mu trpělivě musí opakovat, že to je jedno, tak to prostě je, neřeš to, "Co jest, dobré jest." (s.91) nebo "Naučil jsem se brát věci tak, jak přicházejí i jak odcházejí." (s.206). To by při osobním rozhovoru asi nevzniklo, a v knize mi to místy až vadilo. Velké pasáže knihy jsou poněkud nehluboké, popisují "běžný život" - studia, práci nepráci v muzeu, rodinný život; tazatel často uteče od předchozí slibně se rozvíjející odpovědi k další celkem plytké otázce, což je zřejmě způsobenou právě tou korespondenční formou rozhovoru. Pak ale přicházejí perly - odstavce o chasidismu, o cestě k víře, velmi intimní "stařecká" pasáž s. 168 - 170. Stojí to za čtení, tato kniha rámuje dílo M. Nevrlého, dává nahlédnout pod pokličku Náčelníkova díla i života.
Neodpustím si dvě faktické výtky: Sušky rozhodně nejsou vápencové. A hustota zalidnění Mongolska v procentech lidí na čtvereční kilometr, to je opravdu úlet;-)
A kromě pár odkazů na další zajímavou literaturu kniha obsahuje i pro mě inspirativní výroky:
s.81 "...byl požehnán tím, že nikdy nic nepotřeboval dřív, než se mu toho dostalo. ...nikdy nepostrádal nic z toho, co mu bylo odňato."
s.87
"Nejjistější cesta k Bohu vede skrze veselost."
"Člověk se bude po smrti zodpovídat Bohu za to, že za života nevyužil a neokusil všechna potěšení, která mu byla nabídnuta."
"Všechno nakonec dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, znamená to, že ještě není konec."
Díky, pane Nevrlý, za všechny knihy, které jste napsal! Díky, pane Paláne, za poctu pro pana Nevrlého, protože Váš Náčelník takovou poctou podle mě je.
Ačkoli jsem původem z rovin Pardubicka, od dětských let jsem milovala hory. Příčinou byly určitě každoroční pobyty ve Svatém Petru v Krkonoších - panorama okolních hor mám stále v srdci A po přestěhování blíže Moravě jsme "objevili" Jeseníky, tajemné hory se zvláštní melancholií. Ale jednou jsem si v knihovně půjčila Knihu o Jizerských horách, ačkoli jsem v těchto horách nikdy nebyla. Četla se výborně a já jsem litovala, že svého pana Nevrlého nemají i jiná pohoří. Všechna by si zasloužila takové láskyplné vyprávění od někoho, kdo je velmi důvěrně poznal.
Jizerky se staly naším dalším oblíbeným cílem výletů. A osada Jizerka jedním z nejkrásnějších míst vůbec. Když z ní odcházíme po silničce nahoru směrem k Bukovci, neotáčíme se, chceme si ten pohled užít naplno a celý. Ještě ne, ještě ne, teď...
Další kniha rozhovorů z pera Aleše Palána - tentokrát ovšem nikoli rozhovorů vis-à-vis, nýbrž formou jeho písemných otázek a následných odpovědí tázaného. Tím se trochu vytratila autenticita a bezprostřednost dialogu a na knize je to znát. Miloslav Nevrlý, přírodovědec, cestovatel, tulák, skaut a autor několika spisů o pohořích východní Evropy, si vedl od útlého mládí deníky a z nich při odpovědích, někdy docela obsáhlých, čerpal. Ne vždy to bylo úplně k věci. Za nejslabší považuji část popisující jeho činnost v libereckém muzeu, tam šlo v některých případech o pouhé banality. Naopak jeho vzpomínky na cesty, většinou do zcela opuštěných lokalit, které absolvoval sám nebo jen s malou skupinkou přátel, jsou nesmírně zajímavé. To vše se odehrávalo za totality a v mnoha případech to bylo spojeno s porušováním tehdejších zákonů a nařízení. Z dnešního pohledu je pozoruhodné, s jak minimálním vybavením a prostředky (a za silně problematických hygienických podmínek) mohl tehdy člověk putovat pěšky celé týdny a těšit se přitom z dosud nedotčené přírody.
S chutí jsem si přečetl životopis člověka, jehož knihy jsem četl, o kterém jsem toho i dost věděl a se kterým jsem byl rovněž v kontaktu. Velmi se mi líbila jeho skromnost a vytrvalost. Jeho nadšení (a úcta) pro krásu a bohatost přírody je nakažlivá. Také oceňuji pana Palána, který musel přípravě na tuto knihu věnovat moře času.
Poslední kniha, kterou jsem přečetla v minulém roce. Náčelník je skautská přezdívka, pod kterou se skrývá jméno Miloslav Nevrlý. Nevrlý však není nevrlý, jinak by se asi nemohl stát inspirací nejen pro ty, kteří se s ním kdysi jako skauti a turisti vydávali na toulky nejen po Karpatech a Jizerkách.
Jeho knihy, zejména Karpatské hry a Kniha o Jizerských horách inspirovala k toulkám, nejen generaci dětí, se kterou se toulal, ale i další, výrazně mladší ročníky, kteří se vydávají na toulky nejen v jeho stopách i nyní.
Rozhovor tohodle člověka s Alešem Palánem je pohlazením na duši, které donutí zavzpomínat na toulky přírodou a táboření. Prohloubí touhu se zas někam vydat.
Nuda. Styl formou otázek a odpovědí mě nenadchl. Pan Nevrlý prožil zajímavý život, který může být pro mnohé inspirativní, avšak ze stránek knížky se na mě nic z těch krásných míst nepřeneslo.
Pro mne kniha roku 2023 - nejen mezi rozhovory a v rámci literatury, jíž se nepřesně říká "populárně naučná". Způsob tázání Aleše Palána slouží a je odrazovým můstkem zpovídanému, Miloslav Nevrlý odpovídá podmanivým až strhujícím způsobem. Ať už se hovoří o floře, fauně, horách, vlastním životě, druhých, s nimiž se potkal cestou či na toulkách, či obecně lidských věcech. Vrchovatě se mi dostalo toho, čemu soukromě říkám "ACH efekt"- užila jsem si maximálně. Další zastávka Karpatské hry, následující Kdo chodí tmami... Veliké díky oběma autorům.
"Netrápí tě konečnost, smrtelnost? Jak se ti to podařilo? A bolelo to, zabydlet se v takovém východisku?"
"Vlastně ani nevím. Nebolelo a nebolí mě zatím nic, ale to se může změnit. Nevím, jestli se trochu nerouhám, ale zdá se mi, že se smrti nebojím. Prostě něco mně bude jednou odňato a já to již nebudu postrádat."
(s. 235)
Miloslav Nevrlý, muž, který se nejlépe cítil s batohem na zádech a když se mohl toulat po Jizerských horách, Karpatech a na dalších místech. Díky svým zkušenostem, zážitkům a knihám, inspiroval mnoho dalších cestovatelů, kteří se vydali v jeho stopách. Jeho kniha Karpatské hry mnohým lidem změnila život.
Při příležitosti jeho devadesátých narozenin vychází kniha rozhovorů, ve které se dozvíme více o jeho cestách, ale vzpomíná i na své dětství, na svou rodinu, později pak na své zaměstnání a my tak poznáváme jeho naplněný život.
Ten, kdo klade otázky, je Aleš Palán. Jeho knihy rozhovorů jsou úžasné. Nedočkavě vyhlížím každou jeho novinku a díky tomu se mi dostal do rukou Náčelník, který by mě jinak možná minul, naštěstí se tak nestalo a já jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst velice zajímavý a inspirativní lidský příběh.
Pan Nevrlý má rozhodně o čem povídat, myslím, že by jeho povídání vydalo ještě minimálně na dvě knihy. Bavilo mě vše, jak jeho vzpomínání na mládí a dětství, které prožil za války, jaké měl rodiče a jak vůbec přišel na to, že jsou hory a pobyt v přírodě pro něj tak důležité. Tak i jeho pohled na svět, víra v Boha a láska ke knihám. V knize najdete také fotografie, které vám text krásně doplní.
Zajímavý člověk, který má co předat dalším generacím. Skvěle pokládané otázky. Určitě mě kniha navnadila na to, abych si přečetla knihu Karpatské hry, a to i přesto, že zrovna nejsem největší fanda horské turistiky. Knihu však rozhodně koupím tchyni pod stromeček, neboť po celý život miluje chození po horách a myslím si, že ji tato kniha osloví ještě více než mě.
Ať už jste milovníci hor nebo nikoliv, tato kniha je pro každého. Krásné myšlenky a životní příběhy vás rozhodně zaujmou a třeba i v něčem namotivují.
Kniha mě nadchla. Zpočátku jsem si trochu zvykala na dlouhé odpovědi dané tím, že rozhovor neprobíhal při osobním rozhovoru, ale písemnou formou. Nicméně, to je jen taková maličkost. Celkové vyznění knihy je úžasné - úplně z ní sálá životní optimismus, energie, láska k přírodě, životu i celoživotní práci... A já mám zase větší potřebu vydat se do Jizerek, které jsem zatím (zjevně neprávem) na cestách po českých kopcích míjela. Děkuji za tuto knihu!
Pokud Náčelníka neznáte, vůbec to nevadí. Vyprávění vás zaujme od prvních stránek. Dostane se vám příběhu muže, který je neuvěřitelným způsobem pokorný, skromný. Z jeho vyprávění je cítit láska k vlasti, horám, přírodě - prostě skaut každým coulem. Skaut s velkým srdcem. Bylo to velmi inspirativní setkání, rozhostil se v mé duši klid a mír.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Nádhera. Životní filozofie pana Nevrlého mě dojímá a inspiruje. Dokázala bych jeho myšlenky číst stále dokola.
Skvělý počin pana Palána.
Krásná kniha o přírodě, o moudrostech starého a přitom tak mladého člověka. Pan Palán opět nezklamal, jeho knihy mám moc ráda. A tahle byla balzám na duši, v dnešní době, kdy slyšíme jen samá negativa, krásné a čisté vyprávění. Poučná, skromná a nadšená pro hory a přírodu. Budu se k ní ráda vracet.
Kniha Náčelník je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 111x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 47x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Velmi milá a pozitivní knížka o velmi milém, pozitivním a skromném člověku.