Fififjonka
přečtené 61
Napsáno krví
2020,
Chris Carter
Po předchozí knize, která mě velmi zklamala, je to starý dobrý Carter. Zde trochu ubral na brutalitě (ono taky nemá už moc kam stoupat), velmi se mi líbil zvolený "background," záporáka, stejně tak Angela (ačkoliv teda si mohli odpustit SPOILER, že je tak blbá a volá Hunterovi, ačkoliv předtím je strachy úplně vyřízená a ví, že po ní jde brutální zabiják, teda já bych seděla na gauči a ani se nehnula, už vůbec bych nevolala, když vím, že mě přes telefon může vysledovat KONEC SPOILERU). Konec dobře vygradovaný, s tím záporákem má člověk místy i trochu pochopení. Celou knihou je prostoupený motiv sebevraždy - z pochopitelných důvodů - a má jako by něco osobnějšího a "navíc," než ty předchozí. Jsem zvědavá, s čím Carter přijde příště.... celý text
Nenávist
2019,
Chris Carter
Pro mne nejslabší Chris Carter ever. Zřejmě mi nevyhovuje změna struktury děje, kdy pachatel je známý od začátku, celé je to děsně osobní a vůbec, ale největší problém jsem měla s neustálým a přehnaným démonizováním hlavního záporáka, které vyznívá hodně lacině a samoúčelně. Takové to "vedle toho je Jack Rozparovač jenom rozlobenný chlapeček," nebo jak je Lucius opravdu ten nejhorší, ale opravdu ten úplně nejhorší na světě, navíc opakované snad v každé větě. Zvláštní, ale mělo to na mě úplně opačný efekt, tenhle Lucius Folter mi přišel přehaný, absolutně nezajímavý a vlastně i jeho konání nezdůvodněné. Mnohem lépe většinou mluví činy, v jejichž vymýšlení a popisování je Chris mistr, a netřeba neustále omílat, jak je tenhle chlap fakt teda strašná a nejhorší bestie. Každý předchozí Carterův vrah měl nějaký motiv, trauma či událost, která ho ovlivnila, a na tohle vysvětlení jsem se většinou hodně těšila. Tato kniha - a to Chrise naprosto zbožňuju a jeho knihy čtu většinou pod 24 hodin - mě ale tak absolutně nechytla, že jsem nebyla schopna ji ani dočíst. Tak strašně mě to nezajímalo, že jsem skončila v půlce, a to dělám opravdu jenom málokdy. Přišlo mi ale, že číst něco, co mě tak nezajímá, je opravdu ztráta času. Ovšem Chris Carter má už na pažbě tak silné zářezy, že mě to nijak nerozladilo a těším se na jeho příští knihu.... celý text
Noční lov
2017,
Robert Bryndza
87% mě asi trochu moc navnadilo. Přečtla jsem milion detektivních románů na téma sériový zabiják. Na tomhle jsem nenašla nic, co by ho nějak výjimečně odlišovalo od ostatních - i styl psaní mi přišel generický a obyčejný, hlavně to ale pro mě bylo děsně předvídatelný. Ani jednou jsem si neřekla něco jako "hm, nečekaný." Prostě žádný moment překvapení. Shrnuto - čte se to rychle, postavy jsou některý celkem sympatický (ale žádná velká sláva, snad až na patologa mě nikdo zvlášť nebral včetně hlavní hrdinky "s traumatem,") a na letní čtení to stačí. Další knížky v sérii ale asi číst nepotřebuju, maximálně bych si přečetla Dívku v ledu, protože by mě zajímalo, co z toho dělá takový bestseller.... celý text
Muž z temnôt
2006,
Cody McFadyen
Děs běs. Každý má právo na názor, jasně, ale vysoké hodnocení téhle knihy mě skutečně zaráží. Ale tak asi je problém ve mě nebo co. Předně - otřesný styl psaní. První osoba přítomný čas, to vždycky zavání. Pak neskutečně ubíjející emoční průjmy hlavní hrdinky. Místo aby děj odsýpal, tak za každou rádoby napínavou větou následuje půl stránky zbytečně zdramatizovaných myšlenkových pochodů hlavní hrdinky. Dám příklad: Po větě "Teď se rozluč se životem," následuje místo akce tuna keců jako "Drak ve mě zařval, temný vlak násilí už v dálce troubí, dívám se do očí démona a slyším vytí a nářky z pekla." Jako beze srandy, v tomhle fakt nepřeháním. Další podstatnou část knihy zabírají sentimentální a patosácké scénky jako například něco ve stylu, že Elaina vyzařovala ze svojí osoby tolik naprosto úžasné a silné a bezkonkurenční lásky nebo co, že traumatizované němé dítě, co jí vidělo poprvé, se jí vrhlo do náručí a společně si vyměňovaly dlouhé emoční řetězce, zatímco ostatní se na to láskyplně dívali. No naprosto příšerný! Snad horší, než Twilight! Hlavní hrdinka je taková kráva, že jsem s ní nesoucítila ani jednou! A k tomu to jméno - Smoky. Podezírám Codyho McFadyena, že si zřejmě neudělal internetový test "Je moje hrdinka Mary Sue?" což je škoda, vyšla by mu plná palba. Co se týče zápletky - klasika, nic nového, nějaký to násilí no, toť vše. Vraha jsem odhalila (beze srandy) hned při jeho představení v knize. To ovšem nemluví za můj nebetyčný intelekt, spíš to ukazuje, že kdo má z tohoto žánru aspoň trochu načteno, taky dlouho tápat nebude. Zaujala mě jedna jediná věc - postava Jamese. Té je v celé knize věnováno asi tak půl stránky, zbytek zabírají neskutečně trapné kecy. Kdyby se z knížky vypustily tyhle duševní bláboly, měla by tak deset stran. A to by teprve odsýpalo! Ne, ne a ne!... celý text
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Myslela jsem si, že mám dost silný žaludek, abych to z recese přečetla. Omyl. Já veškerý děj v té knize doslova NENÁVIDĚLA! Nenáviděla jsem všechny ty trotlovské postavy, idioty, kterými je kniha zaplněná a ty šílené hysterické žvásty hlavní hrdinky, NENÁVIDĚLA vám povídám. Nemá to děj, nemá to nic, sex stojí za hovno. Všichni v knize jsou naprosto odporní svou debilitou. Nejhorší na tom všem je, jak to vydělává, z toho až mrazí. A další dva díly? Ty jsou ještě stokrát horší! Á, to se mi ulevilo. Na chvíli...... celý text
Já jsem smrt
2016,
Chris Carter
Nedovedu si představit, s jakou knihou hodlá Chris Carter na "Já jsem smrt" navázat. Podle mě dosáhl hranice snesitelnosti, a pokud by brutalitu ještě posouval, už by se to nedalo číst. O tom, jak čtivá kniha je, svědčí fakt, že jsem jí začala číst po obědě a dočetla před půlnocí, mezi čímž jsem nedělala vůbec nic jiného. Kdo zná Cartera, ví, jak píše, že člověk hltá stránku za stránkou. Strhující, nechutné, děsivé, vyvolávající obrovskou lítost nad Červem - taková je kniha shrnutá. Ačkoliv jí řadím k těm nejlepším, co Carter napsal, měla bych přece jen pár drobných výhrad. Předně to staré známé "Já už viděl/a hodně, ale tohle je to nejhorší..." což používá doslova v každé knížce. Obešla bych se příště bez toho. Druhou výhradu mám ke konci, takže SPOILER: Z toho, jak je to prezentováno, jsem čekala minimálně, že vrahem je Garcia, a ne nějaký neznámý polda, takže takový šok to nebyl a navíc se dalo z jistých narážek snadno odhadnout, že to bude postava, se kterou se Hunter v knize několikrát již setkal. Větší šok by to byl, kdyby se jednalo o postavu, která se vyskytovala i v předchozích Carterových knihách. To, že vrah je vlastně odrostlý Červ, mě napadlo - i to, že z jeho pohledu sledujeme děj v minulosti - ale je to velmi chytrý tah a pomáhá nahlédnout do mysli vraha. KONEC SPOILERU. Výborná kniha, která by se - ač mi to rve srdce - dobře vyjímala jako poslední nebo předposlední v sérii. Opravdu jsem zvědavá, s čím příště přijde a doufám, že to nebude jenom další posun k ještě větším nechutnostem a hnusu. 95% PS: Tak nová kniha, která zatím ani není v prodeji "The Caller" bude mít zápletku okolo telefonního hovoru, který není radno ukončit, pokud chcete žít...... celý text
Zabijáci
2012,
Jussi Adler-Olsen
O dost jiné, než Žena v kleci. Šok z pachatele není očividně Adler-Olsenovou devizou, protože pachatele známe od prvních stránek a je to opravdu bezcitná banda. To mi ale tentokrát vůbec nevadilo. Kimmie je natolik zajímavě vykreslená postava, že s přehledem knihu táhla. Dvojice Carl a Asad s další knihou jen zraje a Rose je vhodně doplňuje. Konec je celkem dost emotivní, hlavně ze strany Carla, který do té doby jenom trousil ironické poznámky a až ve druhé knížce na jejím konci ukázal nějaké city, to mě potěšilo. Jen pro zajímavost - film si knihu dost upravil, změnil trochu zápletku a nabídl úplně jiný konec a těžko říct, co se mi líbilo víc, obě verze měly něco do sebe. Jsem zvědavá, kam Carla posune další díl.... celý text
Zloba
2016,
Chris Carter
Zloba vůbec není špatná, ale mě prostě nezaujal hlavní záporák. Byl to takový neslaný nemastný odvar všech možných psychopatů, nenašla jsem na něm nic originálního ani fascinujícího. Hodně mi to připomínalo Mlčení jehňátek, ale tomu se asi s takovouhle zápletkou nedá vyhnout. Psychouš dokonce použije "Quid pro quo" hlášku. Je to dobré, ale Carter má lepší.... celý text
Žena v kleci
2011,
Jussi Adler-Olsen
Nejvíc oceňuji v této knize humor. U skandinávské detektivky vskutku nečekaná a příjemná změna. Právě černý humor a ironie hlavní postavy je mi ale velmi blízká a k tomu volba jeho parťáka - super. Jsem tak ráda, že Carl s Asadem od začátku nenadělal vědu (obvyklé klišé nového "parťáka" či asistenta) ale prostě ho bral a nedělal zbytečné a nudné problémy před sblížením. Zápletka mi přišla docela originální, Merete jsem fandila. Film byl sice také super a nabídl mého oblíbeného herce N.L.Kaase v hlavní roli, vytratil se z něj ale právě ten humor a fakt, že tahle detektivka není až zase taková strašná depresivní temná záležitost, jako jiné. Konec napínavý až k zbláznění. Takže tohle mě odsoudilo k přečtení další série, hurá :)) Vřele doporučuji!... celý text
Hannibal - Zrození
2007,
Thomas Harris
Tenhle prequel Hannibalovi moc neprospěl. Zde osvětlenému důvodu jeho "hobby" jsem nijak moc nevěřila. Odtažitý způsob psaní, který mi nevadil v Mlčení jehňátek nebo v Červeném drakovi, mě tady dost iritoval. A celou touhle knihou Hannibal hodně ztratil na tajemnosti a svém šarmu. Těžko věřit, že trauma zde popsané by způsobilo, že by z Hannibala vyrostl takový kruťák, obzvlášť pokud i v této knize nikomu nevinnému neublíží, ale vyřizuje si účty jen s partou naprosto bezcitných grázlů. To snad i ten film se mi zdál lepší, než kniha, a to je sakra co říct. Thomas Harris to buď měl vymyslet zajímavěji a lépe, nebo si to měl odpustit úplně.... celý text
Červený drak
2000,
Thomas Harris
Nemůžu pochopit, že mě to bavilo víc, než Mlčení jehňátek, ale je to tak. A ačkoliv za nejlepší postavu samozřejmě považuji doktora Lectera, tak tady opravdu vůbec nemusel být a nemá v ději téměř žádný smysl. Will Graham je dobrý protagonista a líbilo se mi, že v ději se nic moc zbytečně neokecává, ale je to napínavé a rychle odsýpající (a to jsem viděla film, který je s knihou téměř totožný). Také mi nechyběly některé na mě až příliš hloubavé pasáže, jako byly v Mlčení jehňátek a celkově není vyprávění tak chladné a neosobní, jako v Jehňátkách. Líbilo, líbilo...... celý text
