Fififjonka
přečtené 61
To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 2. (To by se zvěrolékaři stát nemělo)
1993,
James Herriot (p)
Miluju Herriota. Jeho knížky čtu pořád dokola a dokola a nikdy se mi neomrzí. Píše neuvěřitelně zábavně, s úžasnou sebeironií, střídá vtipné situace a dojímavé a nádherně vykresluje Anglickou vysočinu, z jeho knih přímo sálá jeho láska k přírodě (i proto ty knihy tak miluju, úplně se v něm vidím). A pak samozřejmě dvojice Siegfried a Tristan. Těžko uvěřit, že vážně existovali, ale není snad možné, aby je člověk nezbožňoval. Tolikrát jsem u čtení umírala smíchy! Obzvlášť když Tristan dělal ducha na opatství nebo když oznamoval Siegfriedovi, že mu naboural auto. A skutečný záchvat smíchu jsem měla u příběhu s gumovým oblekem, do kterého Herriota navlékl jakýsi zapšklý kolega... Podstrčila jsem ty knihy sestře a vzaly jí úplně stejně jako mě. A to nemluvím o geniálním stylu psaní a zároveň skvostnému českému překladu! Perly jako "odvznášel jsem se k autu" nebo "nadšení zřejmě aktivizovalo Cedrikovi slabost" jinde nenajdete. Herriot patří k mým nejoblíbenějším autorům a jeho knihy dokážu citovat. Doporučuji všem!... celý text
Záchrana Lilandgarie
2009,
Michaela Burdová
Riskuju zřejmě hněv zarytých fandů, ale při četbě této "knihy" jsem se opakovaně ptala - jak to mohl někdo vydat??? Kristaboha! Jedná se o zcela smyšlený svět, který se Zemí nemá nic společného. Přesto hlavní hrdinové používají výrazy jako "ježkovy oči" případně "Ježiši Kriste," kůň se jmenuje Herkules, královna Kassandra? Jak tohle mohlo projít revizí? Vždyť je to absolutní nesmysl! Ale pořád lepší, než tvůrčí invence v podobě "originálních" jmen jako je Nelil (čekala jsem, kdy se objeví bratr Zalil a jeho dvojče Vylil) nebo Maxarel - to by například byl skvělý název čistidla odpadů nebo dochucovadla pokrmů. Ve fantasy, která si asi nejvíc hraje na styl Pána prstenů, ovšem s otravnou mluvící kočkou, je pak k popukání užití slov jako "zmutovat", protivlkodlačí sérum nebo přenášecí přívěšek (Harry Potter anyone?), který je sice super, ale zase se musí rychle a složitě vysvětlit, proč ho tedy nepoužili už dávno. Všechny postavy do jedné jsou k nesnesení! Většina jsou jenom autorčiny klony jiných postav - Arwen, Galadriel, Brumbál, Oslík ze Shreka nebo archetypy jako "zlý bratr," a "stupidní záporák." Záporák je opravdu hodně debilní, ani Voldemort se nesmál "krutým smíchem" tak často jako Valgar, hrůzný goth z podzemí s černě nalakovanými nehty a nedivila bych se, kdyby v jeho jeskyni neustále zněly tóny Cradle of Filth. No prostě a jasně - viděla jsem lepší story na obalu křupek. Zase je to ale povzbuzení všem začínajícím spisovatelům - s takovouhle může vydávat knihy opravdu téměř každý.... celý text
Zmizelá
2013,
Gillian Flynn
Četlo se to dobře, ale já asi nejsem úplně fanda knih bez sympatických postav. Jediná sympatická postava tady je ten kocour. Jinak Nick je ťulpas - přesně jak se o něm tvrdí a jak to tvrdí i sám o sobě, a Amy je... no, to si musíte přečíst, ale skutečně nikdo mi tam nepřirostl k srdci. Zápletka byla dobrá, navíc je to pěkně odstrašující pohled na manželství a uvítala bych lepší konec, z filmu jsem paradoxně měla lepší zážitek.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Zrovna na zadek jsem si z toho nesedla. Hlavní hrdinka mě chvílemi neskutečně iritovala, chvílemi mě bavila její bezprostřednost, ale opět - takhle "praštěných" hlavních hrdinek už tady bylo... Kostra příběhu je neobjevná, ale to by mi nevadilo, kdyby se na to nabalil nějaký originálnější nápad, než že chce Louisa ukázat jednomu kvadruplegikovi, proč stojí za to žít a přitom se do sebe zamilují, protože jsou oba mladí a přitažliví. Tím ale neříkám, že knížka je to špatná. Dokáže vtáhnout do děje, dokáže přiblížit postavy, že s nimi člověk soucítí a dojímá se, kladně hodnotím i konec (nedovedu si popravdě představit vhodnější zakončení). Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale pravděpodobně už se k ní znovu nevrátím.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Nechci urazit nadšené fandy tohoto bestselleru, ale nechápu, co tak průlomového na příběhu bylo. Napsané to nebylo špatně, zápletka je napínavá, ale postavy jsou (zřejmě záměrně) dost nesympatické - přinejlepším - přinejhorším jako v případě hlavní hrdinky rovnou alkoholické trosky. Nikomu jsem nefandila a bylo mi vlastně jedno, kdo umřel, kdo koho zabil, kdo to přežije a kdo to vlastně udělal. Že by myšlenka měla nějaký přesah, to bych také netvrdila - pohledů na manipulační nebo vyhaslé vztahy už v knížkách bylo hodně, tohle nepřichází s ničím novým. Beru to jako celkem napínavý drama thriller, co se rychle čte a nic moc v člověku nezanechá...... celý text
Jeden za druhým
2015,
Chris Carter
Tato kniha se řadí na první místa nejlepších knih, co jsem v tomto žánru četla. Opět parádní motiv. Nevím jak ostatní, ale já vždy upřednostňuji v knihách osobní motiv před nahodilým mordovaním beze smyslu. Navíc nápad se zvrácenou společností je dost aktuální a pěkně z toho mrazí. Kladně hodnotím i výborně vygradovaný konec. Jsem dost zvědavá, jestli Carter udrží kvalitu tak vysoko i ve Zlobě.... celý text
Noční lovec
2013,
Chris Carter
Další pětihvězdičkárna. Musím říct, že úvod mě dost rozsekal, nečekala jsem to! Ačkoliv je to samozřejmě dost brutální, oproti předchozím dvěma knihám je to možná lehce mírnější. Spád, napětí, sympatické postavy, to tady je všechno jako jsme zvyklí, co já ale nejvíc oceňuji je MOTIV. Carter má motivy neskutečně vypiplané a i zde se setkáváme s pachatelem, ze kterého udělaly vraha hrůzné okolnosti, Carterova znalost psychologie se zase postará o to, že je vše dokonale uvěřitelné a každý detail zapadne, kam má. Co se týče Cartera, potřetí nevycházím z údivu, jak dobře může někdo psát. Ani Nesbo mě takhle nebavil!... celý text
Sochař smrti
2014,
Chris Carter
Sochař smrti by byl jako samostatná kniha na 90%, ale Carter už se v těch předchozích přeci jenom předvedl lépe. Pro mě to paradoxně kazila až groteskní míra brutality, Carterovy knihy jsou na ní sice založené, ale čeho je moc, toho je příliš a člověk prostě časem otupí. Navíc zde mi motiv nevyrazil dech, jako v knihách předtím. Špatný nebyl, ale po takovém masakru a sofistikovanosti těch soch jsem čekala asi trochu víc. I tak ale velmi kvalitní, napínavá četba.... celý text
Dvojitý kříž
2013,
Chris Carter
Čtyři hvězdy dávám jen proto, abych následujícímu dílu mohla dát pět, protože se mi zdál ještě lepší, a to už ten první je prvotřídní. Nenašla jsem skutečně ani jedinou věc, co by se dala vytknout. Tolik mě potěšilo, že hlavní detektiv Robert Hunter nejen, že má smysl pro humor, ale i přes obvyklá traumata to není absolutní troska, ale celkem fungující člověk co zvládá život single i normální interakci s ostatními lidmi. Jeho bažant parťák je sympaťák a větší brutálnost jsem ještě nečetla, a to jsem toho už přečetla sakra hodně. Carter si velmi chytře hraje s klišé příběhů se sériovými vrahy, něco zanechá, něco inovuje a zřejmě největší jeho předností je ten neuvěřitelný spád! Ačkoliv se trochu věnuje i vedlejším linkám, zcela se dokázal vyvarovat vatových nudných částí, čtenář jen hltá a hltá, můj průměr na jeho knížku je jeden den :-D Doufám, že nikdy psát nepřestane :-D... celý text
Popravčí
2013,
Chris Carter
Chris Carter musí být tak trochu magor, ale podařilo se mu trumfnout brutalitu předešlého dílu. Člověk by mohl namítat, že jede podle podobného vzorce, ale ten my - čtenáři nechutných brutálních detektivek - očekáváme, takže pro mě je vše v pořádku. Mollie se mi líbila, doufám, že z ní v dalších dílech uvidíme víc. Dozvíme se pár dalších střípků o Robertovi, konkrétně o jeho matce a představí se nová postava kapitánky, která mě taktéž mile překvapila tím, že to není žádná zákeřná mrcha, jak by se dalo čekat. A naprosto neskutečně rychlé tempo je už samozřejmostí. Myslím, že jsem objevila top spisovatele temných detektivních thrillerů, neumím si představit, že by Cartera mohl někdo překonat.... celý text
Pavučina
2008,
Karin Slaughter
Velmi dobré zakončení série, poprvé mě opravdu vtáhnul Lenin příběh, v předchozích knihách mě spíš štvala, ale tady jsem jí fandila. Koho naopak opravdu nemusím, je Sára a její svatouškovství, za každých okolností morální, chytrá a sexy - ani ty peníze za provedení pitvy si nevezme atd. atd., takové postavy nemám ráda a děsně mě nebaví. SPOILER Jeffreyho jsem měla ráda, díky Willu Trentovi jsem věděla, že umře, ale nevědět to, asi bych čuměla na ten konec jak puk. On si umře v posledním odstavci, je to jak rána palicí, a ještě navíc taková hnusná smrt, no pěkně šokující. Byl mi sympatický, ale i tak mě nejvíc dojalo konečné sblížení Leny a Hanka, čekala jsem na to celou dobu! Takže za to díky! KONEC SPOILERU Čtivé, i na Karin drsné (smrt upálením v autě je popisovaná do všech příjemných detailů, co si člověk může představit), příběh kolem Leny parádní.... celý text
Nemůžu si pomoct, Caffery mi ani teď, po dočtení všech knih, k srdci nepřirostl. Možná jsem s ním lehce sympatizovala ve Vlkovi, ale to bylo tak všechno. Že jsou hlavní hrdinové takovýchhle detektivních krimi trosky s problémem - to se očekává. Ale měli by mít ještě něco, co i přes jejich troskovitost upoutá. Caffery ani nevtipkuje. Spíš připomíná robota. Jestli to byl záměr, tak budiž, ale škodí to minimálně dost stíženým emočním zainteresováním do příběhu - přece jen brutalita neobsáhne všechno. To Blecha je na tom o dost líp, jako postava mě zajímala nejvíc (i když zrovna v téhle knize se taky chová jako magor). Teď tohle ale bokem. Hayder má výborné nápady a píše napínavě, že stránky doslova hltám až do konce. Tak tomu bylo u všech knih, kromě Kůže. Několikrát se dostavil onen "WTF" moment, vyprávění je roztříštěné, hlavní záporák úplně nezajímavý, jeho motiv je ještě nezajímavější a ten konec je taky dost prazvláštní. Obzvlášť, pokud celou dobu čteme ty krátké pasáže z pohledu pachatele, ty navnaďují na něco opravdu šíleného a pak dostaneme takový čajíček, jako by si z nás vystřelili. Vedle všech ostatních brilantně vypointovaných a vygradovaných knih v sérii je tahle jako chudý příbuzný. No co, aspoň ty ostatní víc vyniknou :-)... celý text