dia.riedl
přečtené 273
Kde jsi, když nejsi
2023,
Radka Třeštíková
Kde jsi, když nejsi byla mým prvním setkáním s autorkou. O to těžší pro mě myslím je knihu ohodnotit vzhledem k netradiční formě, jakou je psaná. Mé první pocity ale jsou, že se mi to moc líbilo. Autorka si mě svým stylem vyprávění získala. Kapitoly jsem četla tak, jak jsou seřazené a četlo se mi to moc dobře. Líbilo se mi, že vše bylo v knize napsané a vyslovené tak, jak to je, bez přikrášlení, hezky natvrdo. Některé kapitoly mi teda daly zabrat, až se mi zvedala žluč, a to myslím mluví za vše. Opravdu jsem měla kolikrát problém číst dál, jen jsem na stránku zírala, nechtěla jsem prostě číst ty kecy a snášet, co snášela Dáša. Kniha ve mě vyvolala silné pocity, a i když, jak říká sama Dáša - Daisy, dostaneme jen jednu část celku, jeden pohled, tak tady vůbec nemám problém se na tu jednu stranu přiklonit. Ač se možná špatně rozhodla, a špatně se zachovala, tak, pane bože, každý má právo na svobodný a šťastný život. Vyústění příběhu mě docela sebralo a opravdu ve mě k jedné postavě nezbyla ani špetka sympatií. Někdy se určitě ke knize vrátím a zkusím číst kapitoly chronologicky a uvidím, jestli třeba příběh vyzní jinak. Knihu jsem si moc užila a ráda se pustím i do dalších knih Radky Třeštíkové.... celý text
Zdál se mi zase ten stejný sen 1
2022,
Joru Sumino
Když jsem se do téhle mangy pustila, čekala jsem od příběhu nějaký magický nebo fantasy prvek, název mě k tomu i tak nějak nabádal. Příběh to velmi dobře skrývá, ale nakonec tam k mému překvapení opravdu cosi magického bylo. Příběh vypráví o devítileté holčičce jménem Nanoka. Je to bystrá, zvídavá, srdečná divka a ve škole kvůli tomu nemá moc kamarádů. Ta opravdová přátelství pak nachází na těch nejméně pravděpodobných místech. Ve škole má úžasnou paní učitelku, která Nanoce, když je potřeba, dává vzácné rady do života. Zároveň Nanoce a dětem zadá za úkol otázku Co je to štěstí?, kolem které se vlastně točí celá zápletka. Najde Nanoka svou odpověď u slečny Běhny, která má pro ni vždy něco na zub? Nebo u srdečné babičky, která žije sama ve velkém domě v lese? Nebo u samotářské a zlomené Minami? Nanoka si na odpovědi chce dát opravdu záležet. Kromě toho se snaží pochopit, proč jsou její rodiče pořád v práci, proč se její spolužák stydí za svůj talent a nechá se od ostatních šikanovat a jaký život si má malá Nanoka vlastně vysnít. Jak sama často a ráda notuje: Štěstíííí za mnou nepřijdeee, taaak mu musím sama naprotiiii... Manga se mi opravdu moc líbila. Je plná emocí a hlubokých myšlenek o krásách a strastech žití a o malých radostech, které nás dělají šťastnými. Kresba byla roztomilá, třeba jen popisy zvuků, což miluju, tak výrazy postav, opravdu za mě povedené a přehledné.... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Půlnoční knihovnu jsem prvně neměla v plánu číst, pak mě ale nalákaly recenze a ohlasy a říkala jsem si, že díky ní taky třeba zjistím něco o sobě a najdu svou cestu. Musím říct, že ze začátku se mi kniha moc nelíbila. Nora byla hodně nesympatická a nedokázala jsem s ní soucítit. Nesedl mi styl psaní Matta Haiga, pro populárně naučnou četbu je to myslím fajn, na beletrii to pro mě bylo málo čtivé a bez emocí. Proprouvala jsem s Norou prvními alternativními životy zcela bez zájmu. Necítila jsem potřebu zajímat se o vedlejší postavy a Nořiny pocity. Překvapil mě i samotný koncept a pravidla "cestování", kdy Nora vstoupila do života svého jiného já a byla naprosto ztracená. Přišlo mi, že to přináší více škody než užitku... Ve druhé polovině se ale něco zlomilo, když přišel na scénu Dylan a po něm Ash. Vlastně i samotná Nora se změnila, a příběh jsem dočítala s chutí. I samotné paralelní životy nabraly na zajímavosti a na pocitech. Najednou měly pro naší současnou Noru váhu, najednou jimi jen neproplouvala, ale prozkoumávala je do hloubky, to se mi líbilo. I když byly životy, kde byla Nora šťastná, byl tam nešťastný někdo z jejich blízkých. Teprve když Nora pochopila kouzlo opravdového žití, mohly se stát neuvěřitelné věci. Kniha má opravdu zajímavou myšlenku, ale příběh mohl být podle mě zpracován lépe. Nedokážu říct, jestli se ke knize někdy vrátím.... celý text
Dům v blankytně modrém moři
2022,
TJ Klune (p)
Dům v blankytně modrém moři...nechtěl bys být tam? Ale já tam byla. S každou stránkou, s každou větou. Na ostrově Marsyas s Arthurem, s Thaliou v zahradě, s Theodorem v jeho skrýši, s Lucym a ostatními na dobrodružné výpravě. Byla jsem tam, když měl Lucy noční můru nebo když Sal bojoval o své místo, když Phee nechala vyrůst květinu, byla jsem s Linusem ve vlaku, když tohle všechno opouštěl. Začátek knihy měl pro mě takovou '1984' atmosféru, s tou spoustou pravidel práce pro OPPOM a kancelářským stereotypem. Z tohohle šedého světa pak ostrov Marsyas působí skoro až pohádkově a on vlastně i kouzelný byl. Díky těm, kteří ho zvou svým domovem. A tak i Lunus Baker postupně zjišťuje, že nestojí za to věřit všemu, co je psáno na papíře, a že život, který se rozhodneme žít je mnohdy tisíckrát šťastnější než ten, který nám připadal rozumný. Musím ale přiznat, že romantická linka mi moc nesedla, jen tím, že jsou to čtyřicátníci. Bylo to jako sledovat své rodiče, jak spolu cukrují...:-D Ani jsem nečekala, jak mi příběh a hlavně děti přirostou k srdci. Ale tahle knížka mě dojala k slzám hned několikrát. Není vůbec smutná, je vřelá, citlivá, vtipná a krásná. Přečtěte si jí.... celý text
Zlatá Grai
2021,
Kristina Waagnerová
Zlatá Grai se ke mě dostala docela náhodou díky štafetě. Už při čtení anotace a především hodnocení jiných čtenářů jsem tušila, že se mi bude líbit. A taky, že ano, je to skvělá originální fantasy! Autorka vytvořila úžasný svět s novými druhy bytostí, magií a pravidly. Kniha byla pro mě velmi čtivá, poutavě a květnatě napsaná. Už první kapitola mě do příběhu hezky vtáhla, hned poznáváme dva znepřátelené národy, o akci, napětí a zvědavost není nouze. Pak do příběhu vstupuje Isarell a, bože, jak já jsem si tu holku oblíbila! Svět sorrei a jarrei a život divoženek mě naprosto uchvátil. Moc se mi líbilo vystavění příběhu Isarell a její cesta na vrchol. Bojové tréninky a závěrečné zkoušky mě ve fantasy velmi baví. Nadchlo mě používání a získávání ornamentů! Jediné, co mě při čtení trochu potrápilo, bylo množství postav. Měla jsem u některých trochu zmatek v jejich postavení a jejich moci, špatně se mi zařazovali, tím pádem mi unikaly i některé ty intriky. Také u fungování denních a nočních hvězd jsem neměla úplně jasno. Četla jsem ale vesele dál, protože to nejdůležitější se vždy ukázalo. Knížka je opravdu hodně obsáhlá, není to ale určitě na škodu, spíš musí čtenář číst pozorněji. Věřím, že když budu mít možnost přečíst si knížku znovu, všechno už do sebe zapadne. Mě Zlatá Grai opravdu překvapila a byla radost jí číst.... celý text
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Oběť bez tváře jakožto první dil detektivní série s hlavním vyšetřovatelem Fabianem Riskem nabízí opravdu nabitý a obsáhlý rozjezd. Autor nás hned uvádí do víru dění a my máme na rozkoukání asi tolik prostoru jako samotný Fabian po přestěhování se do nového domova, do města svého mládí. Na mě bylo ale v příběhu až příliš jmen a švédských názvů a bohužel se mi vedlejší postavy pletly a špatně zařazovaly. Nevadí mi se u knížky, u detektivky obzvlášť, soustředit, tady mi bohužel ani styl psaní tolik nesedl a u čtení jsem se více než méně nudila. Motiv, který byl u prvních dvou vražd skvěle vykreslený a měl na čtenáře i na postavy v příběhu ten správný dopad a pocit "tady je něco strašně špatně", bohužel postupem vyšetřování vyzněl úplně do ztracena a ztratil na vážnosti. Při odhalení vraha a jeho cíle jsem si jen říkala "A to je všechno?" Některé scény mi navíc přišly velice nevěrohodné a v ději se stejně neřešily jejich následky. Rozčiloval mě Fabianův vztah s rodinou, především s jeho synem. A vůbec jsme zpětně nepochopila prolog a vránou. Samotný Fabian Risk mi připadal takový nemastný neslaný, jako taková karikatura knižního detektiva. Nemůžu mu ale upřít to, že měl často velmi zajímavé a originální nápady a způsoby vyšetřování. Dalšími plusy téhle knihy jsou za mě ostatní vyšetřovatelé: hlavně Tuvessonová, Lijlová, Dunja a taky samotné vraždy - připadaly mi správně promyšlené, brutální, mrazivé. Hlavní zvrat ve vyšetřování byl taky hodně povedený. Největším překvapením byl tajemný deník, jehož odhalení jsem teda absolutně nečekala. Mínusem je pro mě nezáživný styl psaní, zdržování se spoustou detailů a naopak nedostatečný prostor pro zásadní zvraty a neuvěřitelnost některých momentů. Autor tady navíc na můj vkus zkombinoval až moc věcí dohromady. Máme dvě vraždy s velmi jasným motivem, pak ale najednou umírají nevinní, do toho řešíme znásilnění, sebevraždu, únos, obtěžování na pracovišti, prostě už tam toho bylo na mě moc.... celý text
Loutkové divadlo
2019,
M.W. Craven
Tak tohle bylo famózní! Je pro mě těžké zhodnotit v krátkosti to všechno, co se mi na knize líbilo. Kdybych měla vybrat jeden hlavní důvod, tak to, že celá kniha je především o vyšetřování případu, ne o osobní lince detektivů/policistů a jejich bolístkách, jak k tomu někteří jiní autoři sklouzávají a z detektivky se rázem stává dramatická telenovela. Tady sledujeme vyšetřování krok po kroku. Známe každý detail, stopu, nalezený důkaz, vše sledujeme společně s vyšetřovateli a díky tomu je případ a tedy i celkový příběh celistvý, věrohodný a logický. Samotné postavy příběh vlastně ještě vylepšují! Jsou skvěle a uvěřitelně napsané, chovají se profesionálně (no skoro všichni ) a hlavně se všichni zaměřují na vyšetřování případu. Ano, dozvíme se i něco o jejich životech, ale příběh na tom není postavený! Bála jsem se podobnosti analytičky Tilly s Lisbeth Salanderovou, ale nedávejte na předsudky, vůbec tomu tak není. Tillyina osobnost je jiná a mezi ní a detektivem Poem byla celou dobu úžasná přátelská chemie! Bezvadné je také místo, do kterého je příběh zasazen - zelená kopcovitá Cumbrie (severozápadní Anglie) s často neprostupnou mlhou a tajemnými kamennými kruhy. Případ sériového vraha byl zapeklitý, a přestože jsem měla podezření, které se naplnilo, konec mě stejně ohromil. Oceňuji taky, že autor si hodně věcí zjišťoval a prověřoval.... celý text
Ti, co vidí
2023,
J.R. Erickson
Příběh v knize Ti, co vidí byl zajímavý a poměrně zamotaný a mě se líbil. I když bylo ze začátku těžké se v ději zorientovat, hlavně kvůli množství postav, kterých stále přibývalo, a také třem časovým rovinám, příběh dvou sester, které se rozhodly vypátrat pravdu o své rodině, mě nakonec hodně oslovil. Všechny dějové linky jsou pro příběh stejně důležité a vzájemně propletené víc, než se od začátku zdá. Děj v psychiatrickém ústavu byl poněkud zvláštní a chování postav nedovysvětlené, ale odehrálo se tady nejvíc znepokojivých scén z celé knihy. A zakončení bylo velmi uspokojivé. Postava Hattie byla někdy až příliš ustrašená a citlivá, byla mi sympatičtější jako dítě, zvídavá a tajemná. Co mi v příběhu přišlo navíc, byla linka s Damienem... A taky pár detailů, které autorka do příběhu vměstnala, například, že bratr sester válčí ve Vietnamu - pro příběh to nemělo vůbec žádný význam, jen tam bratr skoro celou dobu nebyl no. Musím ještě podotknout, že na to, jak se kniha prezentuje, je v příběhu žalostně málo duchařiny, nebo alespoň takové, že které vám běhá mráz po zádech. Je to spíš detektivní román. A ještě dodám, že více než vyšetření dávné vraždy je v příběhu důležitější pátrání po zmizelé matce. Příběh byl ale hezky promyšlený a dobře se četl.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé. Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu. Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy. Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud. Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie... Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty... Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní. Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.... celý text
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Poněkud komornější příběh z Úžasné Zeměplochy o dívce Eskarině, dceři kováře, které je nedopatřením předurčeno stát se mágem...to je ale proti tra-!... Eskariny se ujímá Bábi Zlopočasná a zatímco osmiletá Esk pomalu zjišťuje, co jsou kouzla a magie, a zkouší, kam až její schopnosti sahají, Bábi Zlopočasná má plné ruce práce, aby vše držela pod pokličkou, včetně samorostlé magické hole. Druhá část knihy se odehrává na Neviditelné Univerzitě, kde poznáváme mladého učně Simona. Ze stínů se navíc začínají krást podivné a hrůzné Věci. Podaří se Esk rozbít dlouholetou tradici, že žena se v žádném případě nemůže stát mágem? A podaří se jí a Simonovi najít pravou podstatu magie a odvrátit blížící se zlo? Opět naprosto úžasný zážitek. Příběh plný dobrodružství, kouzel a geniálního humoru. Opravdu smekám před panem Kantůrkem za skvostný překlad! Úžasně vystavěný svět Zeměplochy asi ani nemusím zmiňovat. Snad jen, že při každé zmínce o Velké A'tuin, mi spadne brada.... celý text
Malibu v plamenech
2022,
Taylor Jenkins Reid
Tak tohle bylo opět něco! Naprosto mě ten příběh pohltil. Sledujeme příběh čtyř sourozenců - dětí slavného zpěváka Micka Rivy, který jim bohužel nedal do života pranic víc než své jméno. Každý z nich si z dětství nese vlastní břemeno, zároveň je spojuje velmi silné rodinné pouto a taky láska - láska k oceánu a k surfování. To, jak celý život drželi při sobě a jeden pro druhého by udělal cokoliv, bylo nádherné. Zároveň poznáváme i příběh jejich matky, June, o zprvu krásné romantické lásce, který vám s postupem času zlomí srdce. A znovu. A zase znovu. Myslím, že tahle část byla na knize to nejlepší. Mick Riva dokázal rozdat tolik lásky a důvěry, aby pak na další stránce všechno rozdupal a zničil. Protože nebyl jejich. Byl všech. Co mě na knize maličko zklamalo, byl konec, kde se zbytečně řešily probléme náhodných účastníků večírku a závěr, kde se konečně řeklo, co se říct mělo, na mě působil dost ufňukaně a o Mickovi jsem smýšlela ještě hůř. Zároveň jsem čekala, že onen požár bude mít mnohem dramatičtější dohru. Celkově jsem ale z knihy nadšená. Taylor Jenkins Reid mi opět ukázala, že umí sakra dobře psát (samozřejmě stejnou měrou i Dana Křepelová, překlad je výborný).... celý text
Než pravda vyjde najevo
2020,
Tošikazu Kawaguči
Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný. Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.... celý text
Černý dort
2023,
Charmaine Wilkerson
O tradici černého dortu jsem nikdy dřív neslyšela ani nečetla, díky tomu pro mě byla kniha osvěžující v rámci toho, co běžně čtu. Ačkoliv bych o ní neřekla, že je přímo čtivá, byla neskutečně zajímavá. Styl psaní byl pro mě často náročný na pozornost - hodně informací, hodně jmen najednou. Párkrát jsem se v knize i vracela, abych si utřídila děj, často jsem se ztrácela v určení místa (v knize se objevují ostrovy, ostrov, Amerika, Velká Británie, což jsou taky ostrovy...kolikrát jsem toto pochopila až z kontextu). Kniha je plná fascinujících informací o historii, kultuře, ochraně přírody, zároveň řeší témata přistěhovalců, rasismu, odlišností, identity, objevují se i těžká téma tykajicí se vztahů, mateřství a rodiny. Nedokázala jsem zkrátka vyjít z úžasu, co všechno příběh obsahuje. Kniha je ale především o lásce ke své rodině a rodinným tradicím. Bylo krásné číst o vášni k surfování a moři obecně, jiná postava měla vášeň k jídlu, tradiční kuchyni a umění, velmi mě zaujala profese mapování dna oceánu. Každá z postav byla něčím pozoruhodná. Hlavní myšlenkou, kterou si z knihy odnáším, je jít si za svým snem, nebát se dělat si věci po svém a nebát se vzít život do vlastních rukou, i když pro to musíte opustit vše, na čem vám do té doby záleželo. Opravdu krásná, hluboká kniha.... celý text