dia.riedl komentáře u knih

Je to dobrá kniha, u čtení jsem se bavila. Zásadní problém, který s knihou mám, je délka. V druhé polovině mi už upřímně docházel dech.
Příběh stojí hlavně na postavách, které jsou za mě skvěle vykreslené a uvěřitelné. Nejvíc jsem si zamilovala Rakeovou, ta sakra věděla co dělá, zajímala by mě i její minulost, a Griffitha. A samozřejmě i Cavalona, Mesu nebo Jackina.
Technické a fyzikální prvky šly často mimo mě a upřímně se autorka ani nezdržovala nějakým vysvětlováním, jak co funguje a proč. Prostě to tak je.

Akční scény byly fajn, ale příběh celkově byl takový vlastně monotónní.

1 03.04.2024

Jako milovnice knih a stylu psaní Taylor Jenkins Reid jsem Carrie Soto prostě nemohla přehlídnout. Autorka opět ukázala, jak talentovaná je a jak uvěřitelný příběh a postavy umí napsat!

Téma knihy mi nebylo vůbec blízké, protože tenis mě nikdy nezajímal a nic mi ten sport neříká. Bohužel mě kvůli tomu kniha nedokázala tak pohltit, jako jiné autorčiny knihy a velká část příběhu tak pro mě byla monotónní. I tak to byl opravdu skvělý čtenářský zážitek, postavy v jejích knihách prostě žijí se všemi svými klady a zápory.

Moc se mi líbil přístup Carrie a jejího táty - trenéra - k tenisu jako takovému. Bylo mi sympatické, že k tomu nahlížejí téměř jako na umění a s respektem.

Bylo pro mě velmi zajímavé nahlédnout do světa profesionálního sportu, do té dřiny, bolesti a euforie.

Ačkoliv pro mě byly zápasy a tréninky spíše hluchá místa, protože neznám tenisovou terminologii a nedokázala jsem si tak situaci na kurtu v hlavě představit, i tak jsem každou výhru nebo prohru prožívala s Carrie.

Konec knihy mě dojal, jak jsem to ani nečekala a svérázná a drsná Carrie Soto si ke mě přecejen našla cestu.

1 26.03.2024

Severní úsvit bych popsala jako komornější detektivní román s nadpřirozenými prvky.

Příběh měl pro mě, především v začátku, až takový noir nádech! Atmosféra zapadlého městečka Northern Dawn mi zase připomínala Ospalou díru, ale tím všechny podobnosti končí.

V detektivovi Carlu Dawsonovi jsem měla ze začátku nejasno, ale postupně si mé sympatie získával víc a víc. Líbí se mi jeho profesionalita a nadhled nad situacemi i chováním lidí; zároveň ale nepůsobí chladně a povrchně; jeho charakter byl pro mě čtenářsky velmi zajímavý, neprvoplánový.
Některé jeho postupy, hlavně v pozdější fázi vyšetřování, jsem tedy úplně neschvalovala, uvidíme, čeho se třeba v budoucnu dočkáme.

Už od začátku jsou některé informace v příběhu záměrně zatajovány, díky čemu jsem byla plná očekávání, co nás na místě činu vlastně čeká. Tušíme, že na případu nebude nic jen tak.
Samotnému detektivovi navíc začne někdo neznámý cestu a celé vyšetřování sabotovat.

Začátek příběhu plynul velmi pozvolně. Po boku detektiva poznáváme okolí městečka a jeho obyvatele. Postav je tam opravdu dosti a tady musím ocenit, že s tím autor umí velmi dobře pracovat a často v kontextu připomene jejich souvislost s příběhem.

Paralelní prvky jsou do příběhu velmi dobře zasazeny a umocňují tesknou atmosféru osamělého městečka - všudypřítomná mlha, Temný les, častý déšť, panující strach a podezření. Protože téma nadpřirozených jevů mám opravdu ráda, mohlo jich být za mě v knize zakomponováno víc. Ale ty, které v příběhu jsou, mě opravdu dostaly.

Kniha je navíc doplněna o mapu Northern Dawn a ilustrace vytvořené pomocí AI technologie, které jsou za mě moc povedené a příběh dokreslují velmi věrně.

K samotné zápletce mám pár ALE. Autor si na můj vkus až moc dobře připravil půdu pro závěrečné odhalení pachatele. Jako čtenář jsem tam neměla moc prostoru pro jakékoliv pochyby či podezírání nesprávné osoby.
Bylo znát, že autor má celý případ do detailu promyšlený, tím pádem některé věci viditelně hrály příběhu do karet.

I přes to se v příběhu vyskytuje nejeden překvapivý a nečekaný moment a nemůžu rozhodně říct, že by závěr či předcházející zvraty, byly předvídatelné .

Pokud se nebojíte posunout hranice své víry v to, co je možné a nemožné, chcete se nechat unést atmosférou deštivého anglického venkova, kniha Lukáše Kosaře vás nemůže minout.

Hodnotím 3,5 hvězdičkami

Děkuji autorovi za poskytnutí e-knihy a za projevenou důvěru.

1 05.03.2024

Neil Gaiman je pro mě naprosto bravurní vypravěč. Jeho styl psaní a skladba vět je mezi jinými díly tak ojedinělý (a to jsem zatím četla jeho spíš pohádkovější díla - Hvězdný prach a Koralínu).

Řekla bych, že je to přesně ten správně poutavý a zábavný styl vyprávění pro děti, zároveň jsem při čtení Koralíny měla někdy sama tak nahnáno, že bych s předčítáním dětem asi váhala.

Příběh Koralíny jsem doteď neznala a byla jsem proto zvědavá a napnutá, co se za pověstnými dveřmi v jejich domě skrývá. Jakmile se Koralína dostane do světa za dveřmi a setká se se svou druhou rodinou, můžu vám říct, že jsem byla vystrašená až za ušima. Fantazie mi jela na plné obrátky, atmosféra příběhu gradovala, nebezpečí přibývalo a já si, stejně jako Koralína, přála, ať už jsme z té hrůzy venku. Autor vymyslel tak neskutečně znepokojující scény, které by mě jakživ nenapadly, a zároveň na mě příběh nepůsobil příliš předvídatelně.
Koralíně dal navíc neskutečný důvtip a bystrost a ta, na svůj věk, malá holčička si mě hned získala.

Za mě skvělá knížka.

Pokud jste Koralínu ještě nečetli a máte rádi znepokojivé a hororové příběhy, tak s touto určitě neváhejte.

7 06.02.2024

Noc před oslavou je trochu netradiční čtení. Autor nás zavede do jedné malé zapadlé německé vesničky a provádí nás vlastně takovou mozaikou jejích obyvatel a podivných příběhů. Sledujeme zde hned několik postav právě během dne a noci před velkou Oslavou (představme si něco jako náš svátek čarodějnic), ale vracíme se i do dob starších až o několik století a poznáváme tak samé srdce vesnice. Atmosféra knihy je ponurá až tísnivá. Vesnice působí jako svůj vlastní uzavřený svět, i její obyvatelé působí dosti uzavřeně a při čtení máte stále pocit, jakoby za rohem čekalo něco velmi tíživého.

Ačkoliv, kdybych příběhy z knihy odvyprávěla, zněly by možná poutavě a zajímavě, číst ji bylo pro mě neskonale nudné. Bohužel mě autorův vypravěčský styl vůbec nezaujal a kniha mě neoslovila tak, jako mnohé jiné čtenáře. Nedokážu to docenit.
Stylem vyprávění mi kniha připomněla knížku Lapkové od Toma Coopera (kreveta na obálce) a tu jsem tehdy ani nedočetla.

Bohužel tedy Noc před oslavou nemohu ohodnotit lépe než 2,5 hvězdičky, ale je to pouze můj subjektivní názor. Už v průběhu čtení jsem věděla, že toto není literatura pro mě.
Jediné, co, tak má opravdu nádhernou obálku!

1 06.02.2024

(SPOILER) Kde jsi, když nejsi byla mým prvním setkáním s autorkou. O to těžší pro mě myslím je knihu ohodnotit vzhledem k netradiční formě, jakou je psaná.
Mé první pocity ale jsou, že se mi to moc líbilo. Autorka si mě svým stylem vyprávění získala. Kapitoly jsem četla tak, jak jsou seřazené a četlo se mi to moc dobře.
Líbilo se mi, že vše bylo v knize napsané a vyslovené tak, jak to je, bez přikrášlení, hezky natvrdo. Některé kapitoly mi teda daly zabrat, až se mi zvedala žluč, a to myslím mluví za vše. Opravdu jsem měla kolikrát problém číst dál, jen jsem na stránku zírala, nechtěla jsem prostě číst ty kecy a snášet, co snášela Dáša. Kniha ve mě vyvolala silné pocity, a i když, jak říká sama Dáša - Daisy, dostaneme jen jednu část celku, jeden pohled, tak tady vůbec nemám problém se na tu jednu stranu přiklonit.
Ač se možná špatně rozhodla, a špatně se zachovala, tak, pane bože, každý má právo na svobodný a šťastný život.
Vyústění příběhu mě docela sebralo a opravdu ve mě k jedné postavě nezbyla ani špetka sympatií.
Někdy se určitě ke knize vrátím a zkusím číst kapitoly chronologicky a uvidím, jestli třeba příběh vyzní jinak.
Knihu jsem si moc užila a ráda se pustím i do dalších knih Radky Třeštíkové.

6 06.02.2024

Když jsem se do téhle mangy pustila, čekala jsem od příběhu nějaký magický nebo fantasy prvek, název mě k tomu i tak nějak nabádal. Příběh to velmi dobře skrývá, ale nakonec tam k mému překvapení opravdu cosi magického bylo.

Příběh vypráví o devítileté holčičce jménem Nanoka. Je to bystrá, zvídavá, srdečná divka a ve škole kvůli tomu nemá moc kamarádů. Ta opravdová přátelství pak nachází na těch nejméně pravděpodobných místech.

Ve škole má úžasnou paní učitelku, která Nanoce, když je potřeba, dává vzácné rady do života. Zároveň Nanoce a dětem zadá za úkol otázku Co je to štěstí?, kolem které se vlastně točí celá zápletka.

Najde Nanoka svou odpověď u slečny Běhny, která má pro ni vždy něco na zub? Nebo u srdečné babičky, která žije sama ve velkém domě v lese? Nebo u samotářské a zlomené Minami? Nanoka si na odpovědi chce dát opravdu záležet.

Kromě toho se snaží pochopit, proč jsou její rodiče pořád v práci, proč se její spolužák stydí za svůj talent a nechá se od ostatních šikanovat a jaký život si má malá Nanoka vlastně vysnít. Jak sama často a ráda notuje: Štěstíííí za mnou nepřijdeee, taaak mu musím sama naprotiiii...

Manga se mi opravdu moc líbila. Je plná emocí a hlubokých myšlenek o krásách a strastech žití a o malých radostech, které nás dělají šťastnými.
Kresba byla roztomilá, třeba jen popisy zvuků, což miluju, tak výrazy postav, opravdu za mě povedené a přehledné.

1 06.02.2024

Půlnoční knihovnu jsem prvně neměla v plánu číst, pak mě ale nalákaly recenze a ohlasy a říkala jsem si, že díky ní taky třeba zjistím něco o sobě a najdu svou cestu.

Musím říct, že ze začátku se mi kniha moc nelíbila. Nora byla hodně nesympatická a nedokázala jsem s ní soucítit.
Nesedl mi styl psaní Matta Haiga, pro populárně naučnou četbu je to myslím fajn, na beletrii to pro mě bylo málo čtivé a bez emocí.
Proprouvala jsem s Norou prvními alternativními životy zcela bez zájmu. Necítila jsem potřebu zajímat se o vedlejší postavy a Nořiny pocity.
Překvapil mě i samotný koncept a pravidla "cestování", kdy Nora vstoupila do života svého jiného já a byla naprosto ztracená.
Přišlo mi, že to přináší více škody než užitku...

Ve druhé polovině se ale něco zlomilo, když přišel na scénu Dylan a po něm Ash. Vlastně i samotná Nora se změnila, a příběh jsem dočítala s chutí.
I samotné paralelní životy nabraly na zajímavosti a na pocitech. Najednou měly pro naší současnou Noru váhu, najednou jimi jen neproplouvala, ale prozkoumávala je do hloubky, to se mi líbilo.

I když byly životy, kde byla Nora šťastná, byl tam nešťastný někdo z jejich blízkých. Teprve když Nora pochopila kouzlo opravdového žití, mohly se stát neuvěřitelné věci.

Kniha má opravdu zajímavou myšlenku, ale příběh mohl být podle mě zpracován lépe.
Nedokážu říct, jestli se ke knize někdy vrátím.

(SPOILER) Oběť bez tváře jakožto první dil detektivní série s hlavním vyšetřovatelem Fabianem Riskem nabízí opravdu nabitý a obsáhlý rozjezd. Autor nás hned uvádí do víru dění a my máme na rozkoukání asi tolik prostoru jako samotný Fabian po přestěhování se do nového domova, do města svého mládí.

Na mě bylo ale v příběhu až příliš jmen a švédských názvů a bohužel se mi vedlejší postavy pletly a špatně zařazovaly.
Nevadí mi se u knížky, u detektivky obzvlášť, soustředit, tady mi bohužel ani styl psaní tolik nesedl a u čtení jsem se více než méně nudila.

Motiv, který byl u prvních dvou vražd skvěle vykreslený a měl na čtenáře i na postavy v příběhu ten správný dopad a pocit "tady je něco strašně špatně", bohužel postupem vyšetřování vyzněl úplně do ztracena a ztratil na vážnosti. Při odhalení vraha a jeho cíle jsem si jen říkala "A to je všechno?"
Některé scény mi navíc přišly velice nevěrohodné a v ději se stejně neřešily jejich následky.
Rozčiloval mě Fabianův vztah s rodinou, především s jeho synem.
A vůbec jsme zpětně nepochopila prolog a vránou.

Samotný Fabian Risk mi připadal takový nemastný neslaný, jako taková karikatura knižního detektiva. Nemůžu mu ale upřít to, že měl často velmi zajímavé a originální nápady a způsoby vyšetřování.

Dalšími plusy téhle knihy jsou za mě ostatní vyšetřovatelé: hlavně Tuvessonová, Lijlová, Dunja a taky samotné vraždy - připadaly mi správně promyšlené, brutální, mrazivé. Hlavní zvrat ve vyšetřování byl taky hodně povedený. Největším překvapením byl tajemný deník, jehož odhalení jsem teda absolutně nečekala.

Mínusem je pro mě nezáživný styl psaní, zdržování se spoustou detailů a naopak nedostatečný prostor pro zásadní zvraty a neuvěřitelnost některých momentů.

Autor tady navíc na můj vkus zkombinoval až moc věcí dohromady. Máme dvě vraždy s velmi jasným motivem, pak ale najednou umírají nevinní, do toho řešíme znásilnění, sebevraždu, únos, obtěžování na pracovišti, prostě už tam toho bylo na mě moc.

1 05.02.2024

Tak tohle bylo famózní! Je pro mě těžké zhodnotit v krátkosti to všechno, co se mi na knize líbilo.

Kdybych měla vybrat jeden hlavní důvod, tak to, že celá kniha je především o vyšetřování případu, ne o osobní lince detektivů/policistů a jejich bolístkách, jak k tomu někteří jiní autoři sklouzávají a z detektivky se rázem stává dramatická telenovela.

Tady sledujeme vyšetřování krok po kroku. Známe každý detail, stopu, nalezený důkaz, vše sledujeme společně s vyšetřovateli a díky tomu je případ a tedy i celkový příběh celistvý, věrohodný a logický.

Samotné postavy příběh vlastně ještě vylepšují! Jsou skvěle a uvěřitelně napsané, chovají se profesionálně (no skoro všichni ) a hlavně se všichni zaměřují na vyšetřování případu.
Ano, dozvíme se i něco o jejich životech, ale příběh na tom není postavený!

Bála jsem se podobnosti analytičky Tilly s Lisbeth Salanderovou, ale nedávejte na předsudky, vůbec tomu tak není. Tillyina osobnost je jiná a mezi ní a detektivem Poem byla celou dobu úžasná přátelská chemie!

Bezvadné je také místo, do kterého je příběh zasazen - zelená kopcovitá Cumbrie (severozápadní Anglie) s často neprostupnou mlhou a tajemnými kamennými kruhy.

Případ sériového vraha byl zapeklitý, a přestože jsem měla podezření, které se naplnilo, konec mě stejně ohromil.
Oceňuji taky, že autor si hodně věcí zjišťoval a prověřoval.

7 05.02.2024

(SPOILER) Poněkud komornější příběh z Úžasné Zeměplochy o dívce Eskarině, dceři kováře, které je nedopatřením předurčeno stát se mágem...to je ale proti tra-!...
Eskariny se ujímá Bábi Zlopočasná a zatímco osmiletá Esk pomalu zjišťuje, co jsou kouzla a magie, a zkouší, kam až její schopnosti sahají, Bábi Zlopočasná má plné ruce práce, aby vše držela pod pokličkou, včetně samorostlé magické hole.

Druhá část knihy se odehrává na Neviditelné Univerzitě, kde poznáváme mladého učně Simona.
Ze stínů se navíc začínají krást podivné a hrůzné Věci.

Podaří se Esk rozbít dlouholetou tradici, že žena se v žádném případě nemůže stát mágem? A podaří se jí a Simonovi najít pravou podstatu magie a odvrátit blížící se zlo?

Opět naprosto úžasný zážitek. Příběh plný dobrodružství, kouzel a geniálního humoru. Opravdu smekám před panem Kantůrkem za skvostný překlad!
Úžasně vystavěný svět Zeměplochy asi ani nemusím zmiňovat. Snad jen, že při každé zmínce o Velké A'tuin, mi spadne brada.

2 05.02.2024

Aleš Tvrdý, vášnivý fotograf, cestovatel a dobrodruh ve své knize představuje čtenáři 21 svých cestovatelských zážitků napříč téměř všemi kontinenty, kam se vydal po svých s batohem na zádech a úsměvem na tváři .

Podíváme se od Asie přes Nový Zéland, Afriku, Norsko až do Jižní Ameriky. V krátkých kapitolách autor vzpomíná na všemožně zajímavé, vtipné i poučné zážitky ze svých cest.
Nečekejte tedy cestopis vyloženě naučný, popisný, plný zajímavostí. Naopak poznáte daná místa očima dobrodruha, který se nebojí jít si vlastní cestou, ze z prvu nepříjemných nečekaných komplikací dokáže díky své zvědavosti a pozitivitě vykouzlit jedinečnou vzpomínku.
Aleš mi byl sympatický také svým přístupem k přírodě a památkám a svou upřímností.
Kde mě autor svou upřímností trochu zaskočil, bylo u několika delikátních zážitků ze zemí asijského kontinentu (Kambodža, Thajsko), moudří vědí .

Každou kapitolu doplnil také svými vlastními fotografiemi, které zachycují místa z jeho vyprávění; ty fotografie jsou úžasné.

Vyprávění je autentické, velmi zábavné a čtivé.
Tento "turistický" styl cestování mám ráda i já osobně a autor mě určitě na pár míst nalákal!

05.02.2024

Dům v blankytně modrém moři...nechtěl bys být tam?

Ale já tam byla. S každou stránkou, s každou větou. Na ostrově Marsyas s Arthurem, s Thaliou v zahradě, s Theodorem v jeho skrýši, s Lucym a ostatními na dobrodružné výpravě. Byla jsem tam, když měl Lucy noční můru nebo když Sal bojoval o své místo, když Phee nechala vyrůst květinu, byla jsem s Linusem ve vlaku, když tohle všechno opouštěl.

Začátek knihy měl pro mě takovou '1984' atmosféru, s tou spoustou pravidel práce pro OPPOM a kancelářským stereotypem. Z tohohle šedého světa pak ostrov Marsyas působí skoro až pohádkově a on vlastně i kouzelný byl. Díky těm, kteří ho zvou svým domovem.

A tak i Lunus Baker postupně zjišťuje, že nestojí za to věřit všemu, co je psáno na papíře, a že život, který se rozhodneme žít je mnohdy tisíckrát šťastnější než ten, který nám připadal rozumný.

Musím ale přiznat, že romantická linka mi moc nesedla, jen tím, že jsou to čtyřicátníci. Bylo to jako sledovat své rodiče, jak spolu cukrují...:-D

Ani jsem nečekala, jak mi příběh a hlavně děti přirostou k srdci. Ale tahle knížka mě dojala k slzám hned několikrát.
Není vůbec smutná, je vřelá, citlivá, vtipná a krásná.

Přečtěte si jí.

4 06.09.2023

Zlatá Grai se ke mě dostala docela náhodou díky štafetě. Už při čtení anotace a především hodnocení jiných čtenářů jsem tušila, že se mi bude líbit. A taky, že ano, je to skvělá originální fantasy! Autorka vytvořila úžasný svět s novými druhy bytostí, magií a pravidly. Kniha byla pro mě velmi čtivá, poutavě a květnatě napsaná.

Už první kapitola mě do příběhu hezky vtáhla, hned poznáváme dva znepřátelené národy, o akci, napětí a zvědavost není nouze. Pak do příběhu vstupuje Isarell a, bože, jak já jsem si tu holku oblíbila!

Svět sorrei a jarrei a život divoženek mě naprosto uchvátil. Moc se mi líbilo vystavění příběhu Isarell a její cesta na vrchol. Bojové tréninky a závěrečné zkoušky mě ve fantasy velmi baví. Nadchlo mě používání a získávání ornamentů!

Jediné, co mě při čtení trochu potrápilo, bylo množství postav. Měla jsem u některých trochu zmatek v jejich postavení a jejich moci, špatně se mi zařazovali, tím pádem mi unikaly i některé ty intriky. Také u fungování denních a nočních hvězd jsem neměla úplně jasno. Četla jsem ale vesele dál, protože to nejdůležitější se vždy ukázalo.

Knížka je opravdu hodně obsáhlá, není to ale určitě na škodu, spíš musí čtenář číst pozorněji. Věřím, že když budu mít možnost přečíst si knížku znovu, všechno už do sebe zapadne.

Mě Zlatá Grai opravdu překvapila a byla radost jí číst.

2 01.09.2023

(SPOILER) Tak tohle bylo opět něco! Naprosto mě ten příběh pohltil.
Sledujeme příběh čtyř sourozenců - dětí slavného zpěváka Micka Rivy, který jim bohužel nedal do života pranic víc než své jméno. Každý z nich si z dětství nese vlastní břemeno, zároveň je spojuje velmi silné rodinné pouto a taky láska - láska k oceánu a k surfování. To, jak celý život drželi při sobě a jeden pro druhého by udělal cokoliv, bylo nádherné.

Zároveň poznáváme i příběh jejich matky, June, o zprvu krásné romantické lásce, který vám s postupem času zlomí srdce. A znovu. A zase znovu.
Myslím, že tahle část byla na knize to nejlepší. Mick Riva dokázal rozdat tolik lásky a důvěry, aby pak na další stránce všechno rozdupal a zničil. Protože nebyl jejich. Byl všech.

Co mě na knize maličko zklamalo, byl konec, kde se zbytečně řešily probléme náhodných účastníků večírku a závěr, kde se konečně řeklo, co se říct mělo, na mě působil dost ufňukaně a o Mickovi jsem smýšlela ještě hůř. Zároveň jsem čekala, že onen požár bude mít mnohem dramatičtější dohru.

Celkově jsem ale z knihy nadšená. Taylor Jenkins Reid mi opět ukázala, že umí sakra dobře psát (samozřejmě stejnou měrou i Dana Křepelová, překlad je výborný).

4 02.08.2023

(SPOILER) Příběh v knize Ti, co vidí byl zajímavý a poměrně zamotaný a mě se líbil. I když bylo ze začátku těžké se v ději zorientovat, hlavně kvůli množství postav, kterých stále přibývalo, a také třem časovým rovinám, příběh dvou sester, které se rozhodly vypátrat pravdu o své rodině, mě nakonec hodně oslovil.

Všechny dějové linky jsou pro příběh stejně důležité a vzájemně propletené víc, než se od začátku zdá.
Děj v psychiatrickém ústavu byl poněkud zvláštní a chování postav nedovysvětlené, ale odehrálo se tady nejvíc znepokojivých scén z celé knihy. A zakončení bylo velmi uspokojivé.

Postava Hattie byla někdy až příliš ustrašená a citlivá, byla mi sympatičtější jako dítě, zvídavá a tajemná.

Co mi v příběhu přišlo navíc, byla linka s Damienem...
A taky pár detailů, které autorka do příběhu vměstnala, například, že bratr sester válčí ve Vietnamu - pro příběh to nemělo vůbec žádný význam, jen tam bratr skoro celou dobu nebyl no.

Musím ještě podotknout, že na to, jak se kniha prezentuje, je v příběhu žalostně málo duchařiny, nebo alespoň takové, že které vám běhá mráz po zádech. Je to spíš detektivní román. A ještě dodám, že více než vyšetření dávné vraždy je v příběhu důležitější pátrání po zmizelé matce.
Příběh byl ale hezky promyšlený a dobře se četl.

01.08.2023

(SPOILER) Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé.

Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu.

Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy.
Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud.

Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie...
Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty...

Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní.

Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.

10 01.08.2023

Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný.
Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.

4 27.06.2023

O tradici černého dortu jsem nikdy dřív neslyšela ani nečetla, díky tomu pro mě byla kniha osvěžující v rámci toho, co běžně čtu.
Ačkoliv bych o ní neřekla, že je přímo čtivá, byla neskutečně zajímavá. Styl psaní byl pro mě často náročný na pozornost - hodně informací, hodně jmen najednou. Párkrát jsem se v knize i vracela, abych si utřídila děj, často jsem se ztrácela v určení místa (v knize se objevují ostrovy, ostrov, Amerika, Velká Británie, což jsou taky ostrovy...kolikrát jsem toto pochopila až z kontextu).
Kniha je plná fascinujících informací o historii, kultuře, ochraně přírody, zároveň řeší témata přistěhovalců, rasismu, odlišností, identity, objevují se i těžká téma tykajicí se vztahů, mateřství a rodiny. Nedokázala jsem zkrátka vyjít z úžasu, co všechno příběh obsahuje.
Kniha je ale především o lásce ke své rodině a rodinným tradicím.
Bylo krásné číst o vášni k surfování a moři obecně, jiná postava měla vášeň k jídlu, tradiční kuchyni a umění, velmi mě zaujala profese mapování dna oceánu. Každá z postav byla něčím pozoruhodná.

Hlavní myšlenkou, kterou si z knihy odnáším, je jít si za svým snem, nebát se dělat si věci po svém a nebát se vzít život do vlastních rukou, i když pro to musíte opustit vše, na čem vám do té doby záleželo.

Opravdu krásná, hluboká kniha.

3 15.05.2023

Musím říct, že kniha se mi nakonec dost líbila, překvapila mě svou propracovaností a celkovým pojetím příběhu. Pokud znáte autorovy filmy, tak můžu říct, že příběh v knize má stejnou atmosféru a stejně postavené hororové prvky - žádné nadpřirozeno, duchy nebo strašidla ve skříni tady nečekejte, autor si hraje s vaší lidskostí a zkouší, co vydržíte. Znechucuje intimitu, popisuje takovou bolest a utrpení, ze kterého se vám zvedá žaludek.

Sledujeme život Franze, vášnivého spisovatele, který se kvůli své zarytosti dostane do světa mimo čas a realitu, kde nalezne to, po čem celý život toužil, ale i to, co by nikdy žádný člověk poznat nechtěl.

Dlouhou dobu nás příběh nechává v nejasnosti, nakonec se ale ukáže děsivá a tvrdá pravda o Franzovi, osudu a smyslu života.

Některé scény byly opravdu hodně drsné a zvrácené, ale ke konci se příběh posunul do jiné roviny, autor obrátil karty a my konečně pochopili záměr celého příběhu.

Jsem ráda, že mě kniha po dočtení nezklamala, ale naopak překvapila tím, kam se příběh ubral. Podobné knihy asi vyhledávat nebudu, ale pokud hledáte netradiční, trochu historický horor z prostředí Česka, nebojíte se postavit se brutálním, někdy i násilným sexuálním scénám, za cenu dobře propracovaného příběhu, tak tuhle knihu zkuste.

3 02.05.2023