Noc před oslavou
Saša Stanišić
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281811/bmid_noc-pred-oslavou-uwu-281811.jpg
4
36
11
Je noc před oslavou kdesi na venkově. Všichni spí. Až na převozníka – ten je mrtvý. A na starou malířku, která se rozhodne poprvé v životě zachytit vesnici v noci. A zvoníka, jenž míří na kostelní věž, kde zjistí malý problém: zvony jsou pryč. K vesnici se krade liška, slídící po vejcích pro svoje mladé, a nocí se řítí bývalý podplukovník lidové armády v mylné naději, že objeví víc důvodů žít než kouřit. A navíc se kdosi vloupal do obecního archivu. Nic se neztratilo, ale vesnicí se začínají šířit zvěsti… Staré příběhy, pověsti a pohádky se pozvolna vlévají do domů a prosakují do snů spících obyvatel. Vzniká tak román jedné dlouhé noci, mozaika života na vsi, kde se setkávají starousedlíci s náplavou, zesnulí s živými, dělníci a důchodci se vznešenými zloději ve fotbalových dresech. Ti všichni chtějí něco dokončit, v té jedné noci před oslavou…... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Labyrint
Originální název:
Vor dem Fest , 2014
více info...
Přidat komentář
Nevšední kniha pro náročnější a pozorné čtenáře, které odmění přehršlí neotřelých nápadů a originálním stylem (vlastně střídáním různých stylů). Mozaika minipříběhů ze současnosti i dávné minulosti jednoho místa na německém venkově, kde lišky dávají dobrou noc, protkaná nití magického realismu.
Skvělá knížka, chytla mně na začátku a nepustila až do konce. Mix východoněmeckého, skomírajícího venkova a magického realismu byla absolutně neodolatelná. Nádherná hra s jazykem (i díky skvělému překladu do češtiny). Byla to potěcha si tuto knížku přečíst.
Noc před oslavou se jen obtížně srovnává s nějakou jinou knihou. Nejblíž k tomu má snad Foerovo Naprosto osvětleno. Obě knihy spojujeme jazyková brilance a velmi specifický autorský styl humoru, stejně jako nespolehlivý vypravěč. Ovšem Stanišičův styl narace je mnohem fragmentárnější a prvky magického realismu jsou tu přítomny v daleko větší míře. V panoptiku postav se zpočátku trochu obtížně orientuje, ale jakmile čtenář pronikne pod povrch, je čirá radost sledovat jejich osudy (“Cigára nebo kulka do hlavy, ještě se nerozhodl. V domácnosti Wilfrieda Schramma se nachází v průměru víc důvodů proti životu než proti kouření.”). Tahle knížka jednoznačně není určená čtenářům, kteří mají rádi doslovnost a uzavřené konce. Vršící se záhady (vloupání do informační kanceláře, sejmutí zvonů z věže, minulost a role Anny, pohnutky malířky Kranzové atd.), které pohánějí čtenářův zájem, jsou málokdy uspokojivě zodpovězeny a nechávají čtenáři velmi široké pole pro interpretaci. Pokud bych nakonec měl nějakou výhradu, je to snad pouze nevýrazný konec (člověk celou knihu čeká na oslavu, jako by šlo o zásadní bod zápletky, a nakonec se nic převratného neuděje). Přesto jsem nadšený, takhle zajímavou věc už jsem dlouho nedržel v rukách.
Kniha mi dala zabrat. Je velmi originalni a zvlastne psana. Celkove hodnotim kladne, pro prekladatele to muselo byt peklo :-)
Něco se bude dít, bude to velké, bude to skvělé, bude to děsivé. Neustálé napětí, historie jednoho místa, existuje, neexistuje? Děly se tu podivné věci a ještě podivnější se tu dít budou, a nebo je to jen obyčejné východní, morálně a společensky rozvrácené místo? Autor pracuje s neustálým napětím a když vše kulminuje, otočí kormidlo... dobrá věc.
Lákala mě obálka, z anotace jsem byla trochu na rozpacích a jsem ráda, že jsem to riskla. Moc příjemné překvapení. Vlastně se toho zase tolik nestane v tom jednom dni, spíš noci, i ta vesnice je obyčejná, i ty zvláštní postavičky najde ve svém okolí kdekdo. A přece je kniha prodchnuta takovým zvláštním kouzlem, která ji dělá zvláštní a neobyčejnou. Vypravěč v první osobě množného čísla, s tím jsem se setkala poprvé, chviličku trvá, než si čtenář uvědomí kdo ti "my" vlastně jsou. Moc se mi líbila pestrost jazykových prostředků, archaické výrazy i větná stavba při návratech do historie a jinde zas neuvěřitelně vystupňovaná atmosféra pomocí krátkých úsečných opakovaných větiček jako ze slabikáře.
Kronika jedný vesnice někde ve východním Německu. Do jedný noci narve Stanišić všechno, co se v tý vesnici od jejího počátku stalo. Zajímavýho více méně nic. X příběhů se protíná, co kapitola to další příběh. Liška, stará malířka, pošahaná kronikářka, hospoda v garáži, převozník, místní omladina, atd. Bezkonkurenčně vede apatickej důchodce, kterej si chce koupit cigára. Bohužel ale nejde automat, tak do něj začne střílet. Jelikož ani to nepomůže, tak jede autem na pole, aby si tam v klidu prostřelil hlavu. Bohužel ho při sebevraždě vyruší holka, co si šla zaběhat. Následuje tedy druhý pokus dobytí automatu na cigára - tentokrát za pomocí kombajnu. Dvakrát ho přejede kombajnem a vzbudí tím majitelku penzionu, která mu cigáro ubalí.
Bohužel ani tento důchodce ale nezachrání fakt, že se kniha táhne jako smrad. A to ne jako ten dobrej smrad z vlastního prdu, kvůli kterýmu si člověk nadzvedne i peřinu. Kdybych byl z okolí o kterým kniha pojednává, tak bych dal minimálně 2 hvězdičky navíc. Takhle jen 2*.
Zvláštní, ale nádherné. Kousky střídavě vyprávěných příběhů mají místy až magickou náladu, přestože jsou docela reálné. Prostě jedna noc na německé vesnici - vyprávěná vesnicí jako svébytným vypravěčem. Velmi dobře napsané, překvapivě čtivé. Kniha, ke které se určitě jednou ještě vrátím.
Zvláštní. Jako skládat puzzle.. Vždycky pár kapitol k sobě bezpochyby patří (jsou ovšem rozházené po celé knížce), pak se jedním určitým dílkem spojí s dalšími...
Popisuje pro mě osobně krásné téma - noc a ty, kteří v noci bdí. Je v tom určitá poetičnost.
Určitě zajímavé čtení, byla jsem upřímně zvědavá, co se z toho všeho nakonec vyloupne.
Tak nevím. Asi bych potřebovala další kategorii, například: knihy, které bych chtěla dočíst, ale nejde to. Posuzuji-li knihu jako celek, pak je podle mého mínění nejlepší obálka, ta je krásná. Pro překladatle to byla asi pěkná fuška. Mně jako čtenáři zůstal dojem chaosu. Určitě způsobený i tím, že se mi nepovedlo knihu dočíst do konce, zdolala jsem jen první třetinu. A v té se postavy ještě nestačily vyloupnout tak, aby se mi nepletla jména, časy, děje. Chce to trpělivějšího čtenáře a větší toleranci k textu, který je často shuštěný až na úkor srozumitelnosti. Zajímá mě názor čtenářů, kteří byli úspěšnější než já a dočetli.
Štítky knihy
magický realismus vesnice středoevropská literatura bosenská literatura
Noc před oslavou
Kniha Noc před oslavou je v
| Přečtených | 42x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 42x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 2x |
Noc před oslavou je trochu netradiční čtení. Autor nás zavede do jedné malé zapadlé německé vesničky a provádí nás vlastně takovou mozaikou jejích obyvatel a podivných příběhů. Sledujeme zde hned několik postav právě během dne a noci před velkou Oslavou (představme si něco jako náš svátek čarodějnic), ale vracíme se i do dob starších až o několik století a poznáváme tak samé srdce vesnice. Atmosféra knihy je ponurá až tísnivá. Vesnice působí jako svůj vlastní uzavřený svět, i její obyvatelé působí dosti uzavřeně a při čtení máte stále pocit, jakoby za rohem čekalo něco velmi tíživého.
Ačkoliv, kdybych příběhy z knihy odvyprávěla, zněly by možná poutavě a zajímavě, číst ji bylo pro mě neskonale nudné. Bohužel mě autorův vypravěčský styl vůbec nezaujal a kniha mě neoslovila tak, jako mnohé jiné čtenáře. Nedokážu to docenit.
Stylem vyprávění mi kniha připomněla knížku Lapkové od Toma Coopera (kreveta na obálce) a tu jsem tehdy ani nedočetla.
Bohužel tedy Noc před oslavou nemohu ohodnotit lépe než 2,5 hvězdičky, ale je to pouze můj subjektivní názor. Už v průběhu čtení jsem věděla, že toto není literatura pro mě.
Jediné, co, tak má opravdu nádhernou obálku!