DeathTheKid
přečtené 61
Ostré předměty
2013,
Gillian Flynn
Knihu mi doporučil kamarád se slovy, že je to krvák, což pro mě nebyl problém (Nesbo mi nasadil laťku ideálně vysoko, mě už jen tak něco nepřekvapí) , ale stále šlo o hezký standard. Nemám totiž rád knihy s "růžovým" dějem, kde by mohly být oběti zabity píchnutím včelky, nalíčené a krásně oblečené. Bože... Nicméně, prve mě uhodila ich-forma vyprávění, která v kombinaci se zajímavou hlavní postavou tvořila hezký pohled na celé dění, popis postav a místních zvyků ve Wind Gap. Cítil jsem stejnou nechuť k postavám, ke kterým ji cítila Camille a celkově byl popis a čtivost na jedničku. Ke konci jsem si ale začal říkat, jestli má být zápletka opravdu tak strohá a jednoduchá, jak jsem si myslel už velkou část knihy, ale poslední kapitola a epilog mi dali pořádnou pěst. Ale byla příjemná a autorka si tím u mě šplhla hodně vysoko. Závěr mi stále doznívá v hlavě a já přemýšlím nad další knihou.... celý text
Zdravý muž - Psychické i fyzické mistrovství
2007,
Ken Winston Caine
Tak se na to podívejme. Knihu mi půjčil kolega z práce s úmyslem, že bych se mohl dozvědět něco nového v oblasti mužského spektra, ale i v oblasti ženského. A taky prý pomalu čte, takže mu pak řeknu, jestli mu něco uniklo. Na začátek je třeba říct, že jde o americkou publikaci, takže se setkáte s humusem jako je kladení maximální váhy na předejití rozvodům (protože svazek manželský je posvátný a je to slib před Bohem, který je rozhodně skutečný. Prostě není šance, že by byl vymyšlený... no comment) například před oslovením dívky, nebo před jiným tématem. Vskutku k popukání tohle to smýšlení. Inu, je prostě jednoznačné, že kniha je od americký psychologů, nejlépe katolíků, takže čekejte, že mezi řádky najdete zastávání monogamie a anál je fujky fujky. Během čtení mě otravovaly dvě věci a sice odkazy na psychology a nerozvážnost nad výkladem. Kniha je prosetá o tom, že tohle tvrdí MUDr. John Magor, z univerzity Puritánské nacionální ve Virginii, až se nakonec naučíte všechny tyhle řádky přeskakovat. Co se týče oné nerozvážnosti, měl jsem problém s tím, že autoři nevěděli, jak knihu pojmout. V jednom odstavci zcela smrtelně kladou důraz na zachování manželství, neboť člověk tomu byl předurčen Bohem, který 100% existuje a v druhém naopak až pubertálním způsobem označují penis jako frantu a podobně. Kniha pak ztrácí na věrohodnosti a téma, o kterém je, pak ztrácí na vážnosti. Nakonec bych chtěl říct, že je ale docela obsáhlá a pokud byste si z ní něco chtěli odnést, doporučuji zápisky. Prostě poznámky. V jedné kapitole může být tolik hovadin, že v další už nevíte, o čem byla. Neříkám, že máte studovat zevrubně každý odstavec, ale sám jsem narazil na pár zajímavostí, na které jsem narazil a svým rozumem jsem si je potvrdil a nebylo by úplně špatné si je 4 slovy poznamenat. Nicméně, předešlé věci, o kterých píši, mi dojem z knihy zkazily fakt fest, more... a je stará jak cip. Dneska bych si o sexu od 20 let zaostalého pobožného poradit nenechal.... celý text
K Levhartovi komentář napsat prostě musím. A to z několika malých důvodů. Prvním je pro mě nepochopitelné hodnocení. Po přečtení jsem čekal maximálně 80 %. Proč ale? Ne že by Levhart byl prostě špatný, jen je to docela jiný Harry Hole. První, co čtenáře trkne, je tloušťka knihy. 700 stran je 700 a když si přičtu tento počet s názorem, že Nesbo zdržuje děj, že Nesbo píše o věcech, které nemají s dějem nic společného, pak mi za rovnítkem vyjde "zasraní pokrytci". Zlobte se jak chcete, ale u mnoha dílů vyčítají čtenáři Nesbomu rozsah románu a najednou tečou skrz podlahy z Levharta. Pokrytectví v nejlepší formě. Druhým aspektem je akčnost knihy, která se prostě s Harry neslučuje. Harry sice nějakou tu honičku zmákne, ale ten maras na konci knihy... James Bond by byl pyšný. Poslední věcí, která mi vadila, byla překombinovaná zápletka a přetažený 100 stránkový začátek. Zní to jako bych ji nerozuměl, ale to se pletete. Nesbo umí vyprávět dobře a srozumitelně, ale měl to utnout u domnělého konce. Ušetřil by tím 200 stran a zvrat by byl řekněme obohacující. Tolik k negativní kritice (v psaní komentářů ke knihám jsem panic), jinak je to typický Jo Nesbo, tak jak ho známe, se všemi svými stereotypy. Jenže já je zbožňuji. I přes to, že je mým oblíbeným autorem, se snižuji ke 3* (kterými všeobecně budu docela šetřit, doufám).... celý text
Právě Pentagram se stal mým úvodem do spisovatelského království Jo Nesbøa. Byl jsem unešen a navázání na sérii v chronologickém pořadí pak byl naprosto logický krok. Teď si po více než 5 letech prožívám tragický a napínavý život Harryho znovu a Pentagram působí trošičku prázdněji. Vraždy tak nějak plynou, bez postupů a nálezu klasických důkazů, jako to bylo v minulých knihách, ale i vyvrcholení s úhlavním nepřítelem zprvu působilo tak nějak unáhleně a některá rozhodnutí postav prostě nedávaly smysl. Druhá půle knihy ale tak nějak začala zaostřovat obraz detailněji a vše do sebe zaklaplo jako ozubené soukolí zlatých rolexek. Pentagram ukončuje Princovu ságu, která na mě působila nevyrovnaně. Očekával jsem případ a notnou dávku z pozadí Prince. Tak akorát, abych byl nažhavený na další díl. Zejména v Nemesis tohle cítit nebylo skoro vůbec a proto i ten náhlý skok v pátém dílu působil trochu hrrr. Naštěstí mě čeká Belman sága a tu já tuze rád.... celý text
