DeathTheKid
přečtené 61
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Během čtení i po přečtení jsem uvažoval, jaké hodnocení "Holky s dračí kérkou" bude adekvátní. Stieg Larsson do knihy úspěšně zabudoval dobrý a zamotaný děj, motivované a lidské postavy, ve čtivém a snadno stravitelném podání. V tomhle snad nejde moc co vyčíst. Potíží je rozsah díla a jeho utahanost. Nudné, ale čtivé pasáže, ať už chcete nebo ne, ubírají na tempu vyprávění. Druhou věcí je oslovování hlavních protagonistů. Vypravěč od začátku zná jejich jména a světe div se, i čtenář je po prvních 50 stranách zná také. Proč tedy píše i za 400. stranou "Lisbeth Salanderová otevřela notebook...". Ty vole, já vím, že je to Salanderovic holka, četl jsem to příjmení totiž 100x předtím! Asi si teď říkáte, že mi trochu jebe, že je to zanedbatelný detail. Já vám nevím, vy byste nekoukali na týpka s jedním oholeným obočím? Co tedy s tím hodnocením? Za mě by bylo adekvátní hodnocení přesně 4,5 hvězdiček, protože 5 je moc, 4 málo. Na druhou stranu nerozumím tak vysokému hodnocení a připisuji ho tomu, že právě Stieg Larsson a jeho Milénuim se stalo hitem a průkopníkem severské krimi do světa bestsellerů a tak je i lehoulince nadhodnocené. Za mě tak 86 %, ale stejně nechám těch 5. Poslední, ale spíš vtipnou věcí je taková moje malá výzva. Až budete příště číst "Muže, kteří nenávidí ženy", dejte si kávu pokaždé, co si ji dají protagonisti. REST IN PIECE...... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
Kdykoli se objeví informace, že Nesbo píše novou knihu, zbystřím. Je to prostě můj nejoblíbenější autor, celou sérii s Harrym žeru a rád mám i jeho "bokovky" (kromě doktora Proctora, toho jsem nečetl), takže když vyšlo Království, nebylo o čem. Když máte jako spisovatel sérii s detektivem o 12 knihách, je vám jasné, že tu a tam prostě odskočíte jiným směrem. Ne přímo ze žánru, ale pozměníte stylizaci, stejně jako hudební skupiny 20 let nehrají to samé, ale upravují svůj styl. Království je tedy komorně zasazeno do jedné vesnice v Norsku u vody, s hlavní postavou, která se klasifikuje jako "ne-moudrá", ačkoli je u Nesboho zvykem, že i jeho "ne-moudré" postavy mají vlastně za ušima. Vlastně vám z děje nic vyzradit nechci, ten si můžete zprznit přečtením výtahu na přebalu knihy, jen bych dodal, že Roy s bráchou jsou sympaťaci, kniha se neobejde bez thrillerového hávu a čte se to naprosto samo. Nikdy jsem 600 stran nepřečetl za 4 dny.... celý text
Červený a černý
2009,
Stendhal (p)
Za posledních 5 let se mi povedlo přečíst cca 44 knih, což je přesně o 44 více, než bych si před 5 lety pomyslel. Takže když jsem pokukoval ségřinou knihovničkou, zaujal mě právě román Červený a černý, protože "jo, hej však o tom jsme se na střední učili!" a tak jsem se do toho dal. Tušil jsem, že styl psaní literatury minulých století bude odlišný od toho dnešního, mainstreamového, ale že to bude až tak jiné? První věcí je samozřejmě překlad, který nejspíše ctí tehda používaný jazyk. Proto místo "představivosti" budete číst "obraznost" a podobně. Kniha je těmito staršími výrazy prošpikovaná, což není špatně, ale abyste jen neklouzali po povrchu očima, ale skutečně četli, nesmíte pospíchat. Já nepospíchal a stejně jsem nepobral více věcí než bych sám chtěl. Má to "těžkou prdel" a popisování společenských konvencí Francie v začátcích 19. století taky nepomáhá, zejména když do rovnice připíšete mladého Juliána Sorela, který je bez pardonu pěkný debil. Už samotné společenské situace bylo obtížné si představovat a udělat si obrázek, a do toho sledujete chování Sorela a jeho opovrhování snad každé sociální vrstvy, ve které se nachází, a aby dosáhl svého jede se všemi a zároveň proti všem. Je to pokrytec v životě i v lásce a v knize je to jasně vidět. Mnoho kapitol se vlastně řeší úplně všechno a zároveň úplně nic. Troufám si říct, že kdyby se vyškrtalo 150 stran, podstata děje i povahy hlavních postav by byly zachovány. Mrzí mě vágní popis knihy, ale nevím moc, jak tuto amatérskou recenzi uchopit. Dost možná je to literárně i psanou formou nejtěžší dílo, které jsem měl tu čest číst a možná to prostě jen není můj šálek kávy. Nejsem vyloženě zklamán, že jsem se do Červeného a černého pustil, ale kdybych měl možnost odpovědět svému maturantskému já, zda-li to fakt poctivě prubnout do čtenářského deníku, řekl bych "Neplýtvej časem a stáhni si rozbor z netu."... celý text
