DaNDee přečtené 50

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy. Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy. Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny. PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.... celý text

Let 305 2016, A.G. Riddle

Za první část knihy skvělé! Nevím, proč se to muselo převrhnout v přepálenou sci-fi fantasmagorii místo tajemného survivalu s prvky mystérie. Postavy v tu jakoby přestaly dávat smysl.. Nejvíce mi utkvěla v paměti skvěle vykreslená situace se záchranou lidí z části letadla v jezeře, což bohužel zkazil očividný oxymoron, aneb skutky muže - hlavního hrdiny, který v duši panikařil, že s takovou situací nemá odnikud zkušenosti a nevěděl co si počít, což naprosto vzápětí vyvrací jeho příkladové velitelské a organizační krizové jednání, které bych se nebál přirovnat k ukázkovému vyřešení situace. Jaký to paradox! Knihu jsem nedočetl.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

No tak pro mě to byla spíš "Příliš krátká swingers párty". Kniha je bohužel dělená na jednotlivé příběhy, což trochu ubírá plynulosti. Velká škoda! Čekal jsem od názvu spíše jeden prokreslený příběh/román. První kapitola je solidní, postupně s příběhy přicházíme na chuť ze začátku možná až moc suveréního quarteta hrdinů. Poté, co se překlopíme do druhé poloviny knihy, si čtenář zvykne, že se postavy zdají v progredujícím a nebezpečném světě nesmrtelné a ze všeho se vyhrabou, což ubírá na uvěřitelnosti. Trochu mi to holt připomíná superhrdiny (a na ty já mám alergii!).. blbý.. Hlavní tahák bych čekal poutavější, prokreslenější, delší a tajuplnější. Pravdou byla bohužel "rychlovka" (Thats what she said) na několik málo stran. PS: Člověk si ale na hlavní hrdiny rychle zvykne, a proto bych nebyl proti pokračování.... celý text

Stalker 2010, Arkadij Strugackij

K přečtení Stalkera mě inspirovala stejnojmenná skvěle atmosferická postapokalyptická počítačová hra. Právě na základě této knihy byla série S.T.A.L.K.E.R. vymyšlena. Děj knihy je realističtější než jsem čekal, kvůli čemuž jsem si zprvu myslel, že mi to čtení znepříjmení. Nakonec jsem si ale povídku užil i bez toho. Atmosféra přípravy i samotné mise je skvěle ponuře vykreslena, stejně tak jako postavy. Mrzí mě, že kniha není delší! Slušelo by jí alespoň 500 stránek nebo možná spíše pokračování. Člověk jí má rychle přečtenou a přijde mu, jakoby to nebylo stránek ani 50.... celý text

Denik Ostravaka 2 ... eště mě nědostali 2005, Ostravak Ostravski

Knihu jsem četl v dětství. Myslím, že ještě dříve než jedničku, protože ta doma nebyla. Takže jsem ze začátku nevěděl, jestli jsem nepropásl nějaký děj. Po několika desítkách stránkách jsem si uvědomil, že líčení historek je legrační i bez návaznosti, která tam většinou stejně není. Na zvláštní styl jazyka jsem si rychle zvykl a to, že jsem něčemu nerozuměl, mě vůbec netrápilo. Po přečtení už jsem se hned těšil na další vyšlé díly. Nevím proč , ale dodnes mi podtitul této knihy uvízl v paměti nikoliv jako "Eště mě nědostali," ale jako "Eště mě nezavřeli." : D... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

SILNĚ DOPORUČUJU! Nechápu, jak se to tolika lidem nemůže líbit. Podle mě je to pecka! Kopřivova představivost a myšlenka celého podsvětí je úžasná! Rozjezd je sice slabší, ale na "pekelné skluzavce" se čtenář dostane do kůže jednoho ze členů týmu, jejichž totožnosti mimochodem působí tak, že si je člověk reálně dokáže představit a baví ho. Všechny hlavní postavy tak nejsou žádné "umělotiny," a za to velký palec nahoru. Popis démonů je potom naopak tak odporně naturalistický, že si snad nevzpomínám, kteří záporáci se mi kdy hnusili více (když nepočítám Neffovu Tmu).. zvlášť to tlustý lítající slizký démoní prase ! (na jehož jméno si samozřejmě už nevzpomenu, ale ten obraz mi byl vypálen do mozku navždy : D ) Většinou se mi u takhle dobře napsaných knih nelíbí závěr. Jednak protože čekám něco jiného (co už jsem si předem v hlavě vykreslil), ale také protože mi přijde, že závěry autorům tohohle typu české sci-fi nějak nejdou. U Asfaltu je to takové "nahoru-dolu." Nápad skvělý, ale provedení lehce pokulhává a ještě něco vepsat by tam přeci jen šlo. PS: Moreanne, to je neomalenost! Jestli tohle čteš, tak si laskavě uvědom, že tvůj komentář je absolutně povrchní, vzhledem k tomu, že si knížku vůbec nečetla! Audio je naprosto nesrovnatelné s tím, když si vytváříš představu ve vlastní hlavě.... celý text

Žízniví psi 2010, Glen Emery

Cože ?? U týhle skvělý knihy skoro žádná hodnocení? To by se mělo rychle změnit! Žízniví Psi by se opravdu měli dostat více do povědomí. Jestli nenaláká obal, tak příběh určitě. Popis doby po převratu od tohohle Američana si nebere servítky, a tím je nesmírně zajímavý. Prožitky z Prahy ilustrují uvolněnou dobu plnou zábavy a příležitostí úplně jinak než byste čekali. Mnohdy je to až dech beroucí, takže nudou určitě u tohohle netradičního - prostě americkýho - popisu historie neumřete. Žízniví Psi vás opijou čtivostí. A to od začátku až do konce. Už nikdy jsem nečetl nic podobného. Je to unikát.... celý text

Led 2015, Pavel Korněv

ŽRÁDLO, PONURO, CHLAST A KRVELAČNOST. Řádně našlapaný atmosferický survival z dílny Science Fiction. Už jen obaly této série jsou velkým tahákem pro oči čtenáře! Led je něco mezi Metrem 2033 a světem z herní série S.T.A.L.K.E.R, a proto jsem rád, že má Příhraničí toliko pokračování! Pelmeně, šašliky, šproty, kagor, šči, čočovice – je neuvěřitelné kolik nových ruských pokrmů a nápojů jsem se díky této knize a sérii naučil. A to nezmiňuju zajímavé ruské zvyky! Další lákadlo příběhu jsou detaily jako vytříbený vkus střelných zbraní nebo pojmenování monster. S tím vším si Korněv pohrál tak, že vytváří zcela výjimečný ekosystém. Ekosystém, ano, tak bych opravdu nazval to, co tuto knihu dělá bestsellerem. Že odteď tvrdý alkohol zajídám místo zapíjení vděčím taky Ledovi. Napjaté survival atmosféře zase na lidskosti dodávají i prožitky z hladovění, opíjení a kocoviny, ze zranění a dalších běžných pocitů a potřeb smrtelníků, které jsou uceleny magií a alchymií. Prostě zlatá žíla fanoušků naturalismu! Mám ale i výhrady. Iritovalo mě omýlání frází jako "tebe omrzel život?" a "odtama". Ale dá se to vydržet. Místy také chybí významné popisy pojmů, takže když chce čtenář chápat souvislosti, a né jen některé věci přeskočit, musí si významy hledat sám (např. zbraně, frakce a příšery). Souhlas i s Morpiho (@Morpi) komentem o tom, že knižní série postrádá mapu, což je pro orientaci v ději dosti ESENCIÁLNÍ !! PS: Kniha mi po své magické sci-fi stránce připomíná Žambocha- Ve službách klanu. Komu se Led líbil, zkuste Žambocha.... celý text

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal

Hrabal se mi čte všeobecně špatně a jaksi vláčně. Není to můj autor, ale za atmosferický vygradovaný konec knihy ho musím pochválit. Závěry jsou často spisovatelským oříškem. Ale Hrabal to má vymyšlené dobře. Také bych vyzdvihl napínavou scénu, kdy hlavní hrdina jede ve vlaku s nacistickým důstojníkem. Jinak mi ale kniha přijde nezáživná.... celý text

Holomráz 2010, Štěpán Kopřiva

Musím říct, že jsem od téhle knihy čekal něco jiného, Žambochovského. Realita byla ale jiná, a to ve formě deprimujícího magického středověku. Akčnost chybí, vztahy jsou mizerně vymyšlené, i hlavní postava mi absolutně nepřirostla k srdci (což je rarita). Vždy, když v knize děj začíná být zajímavý, tak je utnut posunem času do další etapy života hrdiny. Naopak věci, které by autor mohl přeskočit jsou pro jistotu široce popsány. Vím, že je to autorův sebelitující se fantasy novožánr, který mu kolega, co knihu uvedl, vychválil. Ale za mě se tohle nepovedlo. Nic tak pro čtenáře neuspokojivého jsem snad ještě nečetl : D To, že jsem knihu dočetl, bylo hlavně zachráněno díky na poslední chvíli vypointováným příběhům a jiskrným vybruslením hrdiny ze šlamastik. Nejvíce se mi líbila kapitola o dětství, kde kniha začíná (Ať žije Hovnař!). Tam vidím Kopřivův humor a styl psaní, jak ho znám. Například nezapomenutelné ikonické intro: //„Ty vole, na takhle zmrdaný karty se můžu leda vysrat,“ oznámí Pung. Pungovi jsou čtyři roky. O blafování toho ještě moc neví.// Kéž by z té první části vygradoval postupně celou knihu. To by určitě bylo smysluplnější a čtivější. Každopádně je to originál, to se musí nechat.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Možná bych dal hvězdy 3 jako takřka průměr. Ale za promyšlenou 14. kapitolu, kde probíhají ústní přijímací zkoušky do cechu smrtek hlavních dvou postav, smekám. Autor tu kromě hlavní zápletky Citry a Rowana totiž nezanedbal ani zajímavé scény ze spontánně probíhající zkoušky dalších dětí, což se mi velmi líbilo. Tu se ve čtenáři díky chytrým a nepředvídatelným dialogům zkoušejících a zkoušených přelévají emoce snad každý odstavec, ne-li každé souvětí. Možná i díky jakési analogii s tím, že všichni máme zkušenost se skládáním ústních zkoušek, se tato kapitola vryje do paměti na pěkně dlouho.... celý text

Soumrak 2013, Dmitry Glukhovsky

Tahle kniha má asi nejlepší ponurou atmosféru, co jsem kdy četl. Prožitek v podstatě sdílíte s dosti netradiční samotářskou hlavní postavou. Někdy se příběh ale vleče a připadá vám nekonečný. I to však může mít svoje kouzlo. Od autora jsem i přesto čekal více sci-fi progredující zápletku. Moc akce bohužel v knize nenajdete. Naopak tajuplnost, napětí spjaté s odkrýváním hlavní záhady ano. Můj šálek kávy to asi není, ale stejně musím říct, že jsem si atmosféru a děj knihy docela užil. S koncem mám největší problém... sliboval jsem si realističtější a vypointovanější provedení.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Tuhle knihu bych povinně zařadil do maturitní četby jako zástupce antiutopické sci-fi. Postapo verze "On The Road" má totiž myšlenek a podobenství k přemýšlení mnoho. O to víc, že se čtenář v příběhu orientuje za pomocí mapy moskevského metra, což ho do příběhu vtáhne na plné koule. Glukhovsky vykreslil atmosféru budoucího světa fantasticky. Na své si v knize přijdou i fanoušci jiných žánrů. Nečekaně naturalismu, a nebo třeba filosofie - a to v různých analogiích (ne nepřirovnatelných k Malému Princi) a psycho(pato)sociálních situacích. Psychadelické směřování závěrečných kapitol knihy je strhující, ačkoli se z mého pohledu trochu odpoutává od původního realistického sci-fi a vnáší do knihy - na mě až moc - filosofování. Koneckonců to ale na mém pohledu nic nemění. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, né-li skutečně ta nejoblíbenější. Nakonec ještě dodám, že i samotná obálka knihy je geniální lákadlo : ) Vizuální mistrovské dílo!... celý text

Ve službách klanu 2013, Miroslav Žamboch

ANO! Takhle se píše kniha! To se čte samo. Člověk ani nevěří, že smrtelník dokáže takhle psát a není to sám bůh. Ale ten konec pane Žambochu.. Ten konec. Všechno jo! ...až ...až na to dopisování, na ten tah na bránu, na tu koncovku - pane Žambochu, až na tu.. ..fuf.. silný kafe.... celý text

Válečná lest 2008, Vladimír Šlechta

Díky @Morpi, že konečně vím, co to je braková literatura! Pro nás - starou gardu - je to takové fantasy převtělení rodokapsu : D Nahoru dolu. Líbí se mi epické ztvárnění legendy o Gordonu Feem (která vykazuje přesah do reálného života), dále atmosféra a popis detailů před bitvami- vždy víme, koho má hlavní hrdina k dispozici i s jejich nedostatky, což přidává na čtivosti. Mluvím teď výhradně o mužích, protože ženské postavy krom zevního popisu Šlechta nezvládá. I náhodně generované mluvy a chování by dávalo v příběhu určitě větší smysl než toto. Nejvíce mi jejich monology připomínají nějaké expresivní divadelní inscenace (či telenovely?). Netuším, jak to Šlechta myslel.. Škoda, velice to totiž kazí na uvěřitelnosti. Přelévání děje a scenérií je sakádované jako mluva při poruše mozečku (pardon za interní joke ze světa mediciny). To zase kazí plynulost a jednolitost světa a samotné vyústění dějů pak ztrácí napínavost a pointu. Zatím takhle.. Ještě to dočtu : D 3,6... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

I always believed captain Beatty was the good one.. Již od začátku mi kniha silně připomíná onu atmosféru Orwellova 1984 a myslím si, že Bradburry mohl být 1984 silně inspirován. Čtenáři se jména postav nenávratně vryjí do paměti stejně tak jako tomu bylo u Winstona a Julie. Přitom tento silný , antiutopický příběh (a dle mého Clarissa McClellanová) nutí člověka přemýšlet. A mě hlavně o tom, jak to, že se toto dílo neocitá na seznamu maturitní četby...... celý text

Křížová palba 2019, Štěpán Kopřiva

Humorné vložky, které do příběhu autor řadí společně s barvitými popisy, sedí mému humoru na míru. Na druhou stranu, myslím, že je v příběhu kladen malý důraz na osobní život hrdiny, rozvod a Renatu. Ženy se tu zdají být pouze jako doplněk, který je rádoby součást hlavního příběhu, ale nějak to dohromady nedává smysl... Myslím, že pro to autor nemá cit. Na to pak bohužel doplácí z mého pohledu uvěřitelnost hlavního hrdiny. Dále není příběh úplně vyhlazený a nějaké drobnosti nemají kontinuitu. Někdy je příběh až příliš odborný a dialogy nečtivé a strojové. Akční scény jsem právě čekal spíš přestřelené, ale první byla naopak velmi realistická - to jsem se do příběhu asi nejvíce vžil. Bohužel, ač ta poslední akce byla předem vygradovaná, se čtenářem nalézajícím se ve správném rozpoložení, postrádala právě ten dojem dramatu, akce a zadostiučinění, na který se čtenář tak těšil. Celkově je kniha velmi podobná té předchozí, ale lepší! Doufám, že série bude pokračovat - protože, zatraceně! - bůhvíproč jsem si na ní navykl i přesto, že je to dost nahoru-dolu. No budiž.... celý text

Království mrtvých 2020, Pavel Korněv

A tady navážu na svůj předchozí komentář k jedničce - Je to prostě přepáleně cítit young-adultem! Dále i kvůli nezáživnému paralelnímu propojení příběhu lotra s vlastním životem hrdiny musím hodnotit nízko. O tom, že Korněv umí vtáhnout do děje nikdy nebylo pochyb. Avšak kdyby dokázal propojit počítačovou hru s životem a my se tak báli o zdraví hlavního hrdiny více, prožívali bychom tento fantasy thriller trhák mnohem plněji!... celý text

Mrtvý lotr 2020, Pavel Korněv

Překvapivě čtivé, což jsem u virtual-reality RPG nečekal. Korněv psát prostě umí. Chybí mi ale větší uvěřitelnost a propojení do reality hrdinova života. Takhle je to i přes dobře napsanou zápletku "jen" hra. Ale někomu to jistě stačí. Proto bych to nemilosrdně ocejchoval jako YoungAdult literaturu, která jistě ale poslouží i staršímu publiku. Podivuhodné (a za mě škoda), že se Korněv nedrží více atmosféry svého Pohraničí. Ale zase ukazuje, jak se umí adaptovat na novou populární odnož fantasy žánru.... celý text

Město zlodějů 2009, David Benioff

Tahle kniha má teda všechno, to vám povím. Survival, co potěší všechny naturalisty, plnění podivuhodného questu ukojí příznivce RPG a fantasy, románové vyzobrazení 2. světové války s grácií nadchne historiky a pamětníky, příběh sám pak zajisté všechny filantropy! A čilý humor? Pobaví snad už úplně každého. : ) Pestrý válečný putovní román, který vás naučí hrát šachy a okouzlí přiblížením obléhání Leningradu, kdy my se ale můžeme jenom dohadovat, co vše je založeno na skutečném životě autorova dědečka, a kolik si autor vymyslel. Navzdory tomu, vás kniha vtáhne do neustálého boje o život již od první stránky. Příběh je skvěle vypointovaný - i když normálně předmluvy moc nemusím. Já bych Město zlodějů zařadil do maturitní četby, poselství a poučení na to má.. Jenže to nehrozí díky psaní bez servítek a "sprosté" otevřenosti príběhu. Nemluvě o tom, že je kniha poměrně nová a neznámá. PS: Mě samotného pak román nachytal, když jsem se snažil dohledat knihu Pes ze dvora od Ushakova, na kterou hlavní hrdina Města zlodějů odkazuje.... celý text