Černorizec
přečtené 229
Rybí krev
2012,
Jiří Hájíček
Dlouho jsem se bál o osud současné české literatury. Zbytečně. Na titul Rybí krev jsem místy narážel v různých kontextech, ale nikdy mě přečtení případné recenze dostatečně nenavnadilo na přečtení knihy samotné. Jen v tom názvu bylo stále cosi dráždivě nezodpovězeného. Ke knize jsem se tak dostal spíše náhodou. Hned od prvních stránek jsem věděl, že to byla správná volba. Autor používá poněkud sporý styl popisu. Namísto obsáhlých představování je atmosféra fikčního světa nastíněna především skrze nitro a rozmluvy postav. Samozřejmě je pozadí příběhu determinováno reálnými událostmi, ale ty zde slouží skutečně jako pouhé pozadí lemující pocity jedince (respektive mnoha jedinců) postupně vytrhávaného z rodného kraje. Kniha je tak "svědectvím" nejen procesu stavby jedné jaderné elektrárny, ale především svědectvím o boji za domov, za lidské kořeny, za jejich minulost i budoucnost. Autor podivuhodně věrohodně tvoří psychologii postav, ukazuje jejich bolesti a pády, jejich snahu zachránit svůj rodný kraj v již předem prohrané hře. Uvědomuji si, že stále nevím, co znamená Rybí krev, ale už vím, že ten pocit, který jsem z toho názvu měl na úplném začátku, dokonale pasuje na atmosféru ne (tak úplně) fiktivního příběhu.... celý text
