Dešťová hůl
kniha od: Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/bmid_destova-hul-HCr-294939.jpg
4.1
934
Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“.... celý text
Venkovská trilogie morálního neklidu 3.
Žánr:
Romány , Literatura česká
Vydáno: 2016 , Host
více info...
Komentáře (233)
Komentáře 233 Recenze 10
Předchozí dvě knihy v sobě měly něco, co mě bavilo, ale tato byla šílená nuda. A to se tam přitom objevuje spousta různých témat - katastr, indiáni, Špicberky, reprodukční klinika, vesnické poměry... Jen to všechno spojuje příšerně nudný hlavní hrdina a jeho protivná manželka se zdviženým malíčkem a všechno se omílá stokrát dokola. Knihu jsem dočetla, ale jen proto, že jsem si ji koupila. Jak někdo dříve zmínil, chyběl tam tah na branku. Za mě to bylo dost nemastné neslané, bohužel.
Tohle téma a pak Hájíček mě moc baví. Snad se mi líbila i více nez Selský baroko. No uvidíme co poslední na seznamu: Dešťová hůl.
Koupeno na základě kladných recenzí, ale bohužel panu Hájíčkovi nemůžu přijít na chuť :-( Neoslovilo mě, zůstává nedočteno.
Krásná knížka, která s jemnou melancholií ukazuje, jak lze bojovat s krizí středního věku. Člověk ji nemusí řešit razantními životními veletoči, stačí znovu si definovat své hodnoty a podívat se, jestli jsem člověkem, jakým chci být. Vrátit se na svou cestu vyžadovalo pro Zbyňka hodně odvahy a vytrvalosti, ale vyplatilo se.
Málokdo to prostě umí. Popsat takové to obyčejné člověčenství, běžné každodenní (pseudo)problémy a hledání sebe sama, aniž by působil pateticky, mravokárně nebo naivně. A tahle cesta k poznání vnitřních tenzí jednoho běžného smrtelníka navíc skýtala prostory k vlastním úvahám i nostalgickému rozjímání. Na takové té uvolněné notě jsem si odplula až za hranice katastrální úředničiny a nechala se přenést od ubíjející nespravedlnosti až k ne příliš překvapivému finále. A přesto to dík autorově umu všechno funguje, čímž dokazuje, že je-li talent, pak není v beletrii potřeba šokovat bolestnými událostmi či traumaty. Fascinující.
[audiokniha]
Zbyněk je v mnohém kopie Pavla ze Selského baroka. Minimálně lehce nesrovnaným vztahem k ženám. Dešťová hůl je stejně dobrá jako dvě předchozí z trilogie.
Zprvu jsem se malinko ztrácela v ději, ale Zbyňkovi jsem fandila, a smekala před jeho umanutostí a bojem s větrnými mlýny. Terez není špatná postava, vůbec to neměla s jeho vztahy (i sám k sobě) snadný. . .
V příběhu je skutečně hodně témat "morálního neklidu". Neplodnost, nespavost, rozdělenost až příkopy mezi vesnicí (ba i venkovanstvím) a městem, vzdělaností a manuální prací.
Hluboké kořeny nelehké minulosti, co se stále promítají do současnosti. . .
Třeba slova doktora Bečváře je dnes trochu potřeba do kamene tesat?
A ze všeho nejvíc mě baví Hájíčkova poetičnost, vnímání přírody, snovost a prolínání času. A do detailu dokonalá atmosféra kontrastu vesnice s městem. Martin Pechlát není častým hlasem v audioknihách, tato se mu hodně povedla.
6/6
Líbí se mi jak pan Hájíček píše, je to čtivé a takové realistické, ale jako že bych z toho byl úplně nadšený, to asi ne. Myslím, že za pár týdnů si knížku nevybavím.
Velice poutavý příběh ze skutečného života. Vyslechla jsem audio výborně načteno. Během dvou dní přečteno. Manželka Zbyňka, Terka, mě dost iritovala. Jinak výborná zápletka s pozemky a jejich kšeftováním.
Mě se knihy od Jiřího Hájíčka líbí, ty příběhy jsou takové zvláštní, někdy trochu snové, většinou mě hlavní hrdina i trochu štve...neumím to popsat, ale čte se mi to dobře.
Hájíčkovy knihy si šetřím, takže jsem se k završení volné “venkovské trilogie morálního neklidu” dostala teprve teď.
A opět jsem nebyla zklamaná!
Hrdinou románu je Zbyněk, který je správcem pozemků, trpí nespavostí, krizí středního věku a se svou partnerkou řeší neplodnost.
Celá kniha je hodně melancholická a hlavní roli tu hraje jihočeský venkov - lyrické popisy přírody a reálné popisy vztahů na vesnici. Dějově je to poklidnější, ale místo toho je tu nadhozeno spoustu zajímavých témat. Třeba ukotvenost člověka, právo vlastnit půdu,…
V Hájíčkovi se nezapře básník a jeho jazyk a obraty mě nesmírně baví.
Kniha má navíc úžasnou audioverzi, kterou má na svědomí Martin Pechlát a Onehotbook, kteří ten text neskutečně pozvedli.
Jak ti chlapi dokážou bejt ale umanutý,což.
No,ale ženský asi taky.
Z celé serie pro mě asi nejslabší kus,ale pořád je to pěkně čtivý.
(SPOILER) Kniha se četla dobře a bavila mě už od začátku. Konec mě ale zklamal, čekala jsem něco víc dramatického. Jako třeba že se Zbyněk nastěhuje taky na louku do maringotky, ale ne, že se vrátí domu k Tereze.
Nedávná minulost, nedávná přítomnost. A vše se prolíná. Promíchávají se osudy. Někdy nostalgicky, jinde bouřlivě. Jen to slovo "NEKLIDU" v názvu celé série bych pro tento díl nahradila asi poněkud jadrnějším... Stačí mi odemknout schránku a otevřít psaní: Vážená paní/pane, mám vážný zájem o zemědělskou půdu, už můj otec hospodařil...blablabla...
A život jde dál. Jinak, ale vlastně stejně.
Celá trilogie se mi moc líbila.
Kniha měla trochu pomalejší rozjezd, který mě dost nudil, ale pak se hodně polepšila a byla super :-)
Kniha ve které jsou skvěle vykreslené vztahy mezi lidmi. Říkal jsem si ,jestli mě bude bavit kniha, kde je hlavní děj zaměřený na dědictví a nákup pozemku ,a ono mě to opravdu hodně bavilo. Série - Venkovská trilogie morálního neklidu, mě velmi bavila a určitě se ještě v budoucnu pokouknu po dalších knihách Jiřího Hájíčka.
Další z perfektních knížek. Skvělý, čtivý jazyk. Zajímavá a i mírně detektivní zápletka. Zhltla jsem ji. A i když konec nebyl právě podle mojí představy, není to na stržení ani kousku hvězdičky.
Měla jsem tentokrát hodně smíšené pocity a řekla bych, že moje hodnocení odpovídá ne zrovna líbivé obálce knihy. Celý příběh na mne působil dost depresivně a přesněji to popsal erik385, takže se nebudu opakovat.
Z celé Hájíčkovy trilogie je tento třetí román nejslabší.
Touto trilogií se Hájíček zařadil k mým oblíbeným autorům. Obdivuji, jak umí vykreslit atmosféru, vrátit mě do dětství a mládí, jak se pohybuje na hraně upadnutí do deprese. Už se nemůžu dočkat další knihy.
Poměrně působivá románová studie krize středního věku. Silné popisy přírody i vnitřních stavů hlavního hrdiny, zřejmá poetická návaznost na románovou tvorbu Jacka Londona. Vazba na venkov a přírodu je nepovrchní, a záměrně vzdálená rychle pomíjejícím trendům. Mínusem jsou nepropracované ženské postavy, spíš zbytnělé vlastnosti, než komplexní charaktery.
(SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohatí a mocní, čachráři s pozemky, ti, co se nechali opít rohlíkem. Rodinné klany, které se umí obohatit. Líbila se mi hlavní postava, její urputnost a snaha po nápravě. Jeho manželka touží po dítěti, nedaří se. Zbyněk má poruchy spánku, určitě to každý z nás zažil, probuzení uprostřed noci nebo nad ránem a myšlenky, myšlenky, myšlenky, neodbytné a jedna za druhou. Doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.
Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.
Silný příběh ze života. Ale z trilogie je, řekl bych, nejslabší. Je to předvídatelné, hrdina není zrovna nejsympatičtější, ale cením originální linku s nespavostí, kterou se rozhodl léčit marným superhrdinským bojem za spravedlivější katastr. Ve světle dnešních cen nemovitostí je navíc úsměvné o jaké drobné se lidé v roce 2016 byli schopni handrkovat.
Audiokniha. Pěkný, reálný příběh ze života, ze současnosti zasazený do Českých Budějovic a jihočeské krajiny. Autor (tak jako já) má rád, že se v jeho příbězích vyskytují skutečná místa a někdy i skuteční lidé (David Jan Žák). Skvělé a originální ukončení každé kapitoly
Akože celkovo mi to prišlo vlastne dobré, oceňujem, že sa autor takto podrobne vyzná vo veciach katastrálnych, čachrovanie s pozemkami, atd. Príbeh a pocity muža po štyridsiatke mi boli blízke a sympatické, rozkol medzi prítomnosťou a minulosťou, nespavosť, a potom samotná zápletka, to všetko plynulo tak príjemne a dobre sa to čítalo, zároveň v tom bolo aj čosi melancholické, takže nešlo o úplne "easy" čítanie. Asi do polky knihy som bol nadšený, ale potom ku koncu sa to akosi celé pokazilo a spadlo to kamsi... ehm, no trochu do gýčového happyendu... takže zvláštny pocit, čo autor celú dobu budoval, tento jalový koniec úplne rozdrtil, čo je škoda, lebo inak je to zaujímavá vec, ktorá by sa dala doporučiť aj náročnejším, aj menej náročným čitateľom. Ale na druhej strane, občas možno všetci potrebujeme happyendy...
Posloucháno jako desetidílná četba na pokračování.
Celý příběh mě po všech stránkách velmi, velmi oslovoval, jen ten závěr mě vyloženě nas...štval. Zdál se mi najednou jaksi zrychlený, někde mezi úlevou a depkou, ale dost možná to tak mělo být, vím já?
Hájíčkovy ústřední (mužské!) postavy mi jsou většinou dost sympatické, Zbyněk není výjimka. Jejich umanutost mi je blízká a důvěrně známá; pro okolí je nepochopitelná a otravná, ale hrdina má v sobě prostě ten vnitřní hnací motor, který ho z nostalgie/zvědavosti/lásky/potřeby najít sám sebe žene do boje (i kdyby se zdál už předem prohraný). Nemůže jinak, je to jeho podstata a nepřestane, ani když dostane nafackováno a vypadá jako největší ztroskotanec.
Zato ženské postavy u Hájíčka až na výjimky vnímám jako unylé, protivné, arogantní... Čím to je, pane autore? :-)
Prolínání vzpomínek na dětství a mládí na vesnici s problematikou čachrů s pozemky, krizí středního věku, nespavostí, k tomu hledání křídel, fascinující strejda Tonda a indián, který jde do boje (!!!), to u mě zafungovalo skvěle.
Je to už moje třetí kniha od Hájíčka a musím uznat, že spádu a čtivosti Zlodějů zelených koní zase nedosahuje. Ale rozhodně je to o dost lepší kus než "románek pro náctileté" Rybí krev. Někdy uprostřed mě kniha začínala nudit, ale závěrečná část se povedla. Ve chvíli, kdy ze sebe udělal indiána to konečně začalo být zajímavé! :-)
Dešťová hůl
Dočetla jsem pěkný román z prostředí jihočeské vesnice. Je to silný příběh ze současnosti, kde se řeší minulost. Vidíme, jaké se dělaly „sviňárny“ s pozemky. Hájíček píše poutavě a nenechá čtenáře v klidu. Doporučuji
Velmi příjemné a pohodové,zároveň znepokojivé,protože ze života.Audiokniha-dobře načtená.
(SPOILER) Dávám o něco lepší hodnocení než Rybí krvi, protože mě to více vtáhlo, i když některé motivy se přímo opakují (namátkou: neplodnost, podivínský strýc, babička jdoucí kolem okna, když mladá dvojice prožívá první milostné dobrodružství). Téma pozemků a čachrů s nimi mě tentokrát více zasáhlo, možná i aktuálností nebo tím, jak ho postupně objevoval hlavní hrdina. I tím, jak je to nahlíženo zevnitř, z pohledu člověka, který si uvědomuje chaos všech těch lejster a zároveň se v nich alespoň trochu vyzná. Soupeřící klany na vesnici podle mě velmi funkčně propojila metafora indián-kovboj, která nebyla násilná, ale postupně vykrystalizovala. Celkově mi postavy přišly zajímavější a sympatičtější než v Rybí krvi. A díky této knize jsem se také dozvěděl o Vítu Fučíkovi :)
Kniha se mi ze začátku četla velmi dobře a byla jsem okouzlena stejně jako knihou Rybí krev. Bohužel postupně mi přišlo, že se autor neustále opakuje: Zbyněk neustále nespí, popisuje, kdy se probouzí a jak bloudí po bytě, nechybí popisy bytu a způsob, jakým byt s ženou Terezou získaly. K tomu se Zbyněk neustále vrací a i když rozumím tomu, co tím chtěl asi autor vyjádřit, tak mě to trošku obilo. Dá se říct, že jsem celu dobu věděla, jak se bude děj knihy vyvíjet, protože jiný vývoj ani moc nebyl možný. Což byl rozdíl od Rybí krve, která mne tak nějak vždycky dokázala něčím překvapit. Svou roli ovšem sehrálo určitě také to, že hlavním protagonistou knihy je muž, navíc s krizí středního věku a do toho se mi poměrně špatně vžívá. Naopak do Hany, která je protagonistkou v Rybí krvi jsem se vžila hned.
HODNOCENÍ: 70 %
Tuto knihu jsem odložila nedočtenou... asi na ni nenastal ten správný čas. Pana Hájíčka mám ráda, moc se mi líbily jeho starší knihy - Selské baroko, Rybí krev, Zloději zelených koní, ale u této knihy jsem se nemohla ponořit do děje, připadalo mi, že je kniha vlastně o ničem... A to jsem vystudovaný geodet, takže bych měla mít k problematice knihy blízko...
Melancholie na každé stránce, krize středního věku, nespavost a tak celkově za mě průměr.
Pro mě třetí přečtená knížka od Hájíčka. Čte se velmi snadno, příjemně a dobře, to jo, ale s každou další je to větší a větší vypínačka. Plyne to, je to čtivé, ale týden po přečtení nemám ponětí, že jsem tu knížku měla v ruce. Nic to ve mně nezanechalo.
“Za tu dobu co se pohybuju v pozemkovej knihách jsem viděl už leccos. Po některejch věcech prostě už dál nepátráš, i když víš, že jsou to pěkný sviňárny.”
Poslední z Hájíčkovy trilogie knih o jihočeském venkovu a podle mne jednoznačně nejlepší. Poutavý příběh, melancholické popisy nálad a pocitů všech postav. Do poslední stránky čtivý děj, zkrátka skvělá knížka.
Ta krize středního věku byla ukázková. Každonoční koukání do stropu už mě ale unavovalo. Autor umí psát čtivě, to nepopírám, ale zrovna tato kniha mi moc nedala. Bylo to celé takové moc obyčejné, jednoduché, pomalé, hlavní postavy bez radosti ze života. Asi to byl záměr, ale mě to nepohltilo.
v této části volné trilogie se Hájíček nejzřetelněji opírá o tradiční schéma "amatérský detektiv s osobními problémy řeší na vlastní pěst promlčený/odložený/zapomenutý případ", nejvýrazněji jsou taky v příběhu konfrontovány rozdíly vesnického a městského prostředí; poutavé vyprávění s charakteristickou autorskou zkratkou a nečekaným závěrem (nedokážu se rozhodnout, jestli optimistickým, nebo deziluzivním - v každém případě jsem od začátku do konce trpěl s hlavním hrdinou)
Styl psaní je dobrý, postavy uvěřitelné, přestože ne moc sympatické, ale po mém prvním setkání s Hajičkem v Rybí krvi, která mě nadchla, jsem si tentokrát čtení tak neužívala. Navíc na mě hlavní hrdina Zbyněk skoro fyzicky přenášel svoji únavu a nevyspalost. Hodnotím 3,5 hvězdami.
Audiokniha: čte Martin Pechlát, osobitě, trochu rozpačitě, přesto poutavě
,,Nemovitý majetek z pozemkových knih je nesmrtelný."
Muž, co hledá křídla v minulosti.
Minulost, co vzlíná do přítomnosti.
Fantazie, co se toulá po fjordech.
Hluboká sonda do nespavosti, té neodbytné milenky.
,,Recitál kapek na plechové stříšce maličkého balkonu.
V kalužích se lesklo bláto. Studené bílé kafe z dešťové vody pro ty, kdo mají v noci oči dokořán."
Půda, mapy, katastry nemovitostí, pozemkové reformy, majetkové restituce a podvody s tím spojené.
Krize dvou unavených bloudících srdcí.
Krásná vzletná čeština, přímo poetické, sugestivní popisy přírody, okolí, intimních nálad.
Kniha o životě se vším všudy.
Kniha nostalgických vzpomínek.
,,Prchavé chvilky z dětství a mládí. Milimetr krychlový dávné nálady a atmosféry. Jako když je v jantaru vzduchová bublina s patnáct milionů let uchovaným ovzduším."
Pan Hájíček pro mě do příběhu z Českých Budějovic zasadil Bludný kámen. Při čtení jsem ztratila pojem o čase.
Poprvé Hájíček hodně depresivní, asi jediná kniha od něj po které podruhé nesáhnu. Jak ze všech jeho knih na mě dýchala ta zvláštně poklidná jihočeská atmosféra tak tady ani ťuk.I když problémy s nespavostí nemám, při čtení Zbyňkových dennodenních probdělých nocí mě málem postihla taky. Rybí krev byla dokonalá, Selský baroko výborné a třetí díl "jenom" dobrý.
Štítky knihy
česká literatura první láska rodinné vztahy dědictví poruchy spánku, nespavost neplodnost venkovské romány krize středního věku jižní Čechy český venkov
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Kniha Dešťová hůl je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 327x |
| Čtenářské výzvě | 206x |
| Doporučených | 54x |
| Knihotéce | 286x |
| Chystám se číst | 299x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 3x |