Dešťová hůl

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Po úspěšných románech Selský baroko a Rybí krev završuje Jiří Hájíček svou volnou „venkovskou trilogii morálního neklidu“. Předešlé literární sondy obrácené do minulosti české vesnice následuje nyní román ze současnosti. Opět silný příběh, v němž kromě lidí tentokrát hrají důležitou roli pozemky — zděděná pole a spory kolem jejich vlastnictví. Venkovská krajina jihočeských blat je vůbec v textu silně přítomna a kromě jedinečné atmosféry dodává příběhu i historický kontext a také nepřímo vstupuje do osudů hlavních postav. Zbyněk, profesí správce pozemků, se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností pozemkového sporu, ale také do osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje. Za to, co považuje za správné, za sny dětství a „aby se jednoho rána neprobudil jako někdo jiný“....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294939/big_destova-hul-HCr-294939.jpg 4.1822
Nahrávám...

Komentáře (215)

Kniha Dešťová hůl

KlariN
26. dubna

Poměrně působivá románová studie krize středního věku. Silné popisy přírody i vnitřních stavů hlavního hrdiny, zřejmá poetická návaznost na románovou tvorbu Jacka Londona. Vazba na venkov a přírodu je nepovrchní, a záměrně vzdálená rychle pomíjejícím trendům. Mínusem jsou nepropracované ženské postavy, spíš zbytnělé vlastnosti, než komplexní charaktery.

Monika1717
17. dubna

(+ SPOILER) Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bohatí a mocní, čachráři s pozemky, ti, co se nechali opít rohlíkem. Rodinné klany, které se umí obohatit. Líbila se mi hlavní postava, její urputnost a snaha po nápravě. Jeho manželka touží po dítěti, nedaří se. Zbyněk má poruchy spánku, určitě to každý z nás zažil, probuzení uprostřed noci nebo nad ránem a myšlenky, myšlenky, myšlenky, neodbytné a jedna za druhou. Doporučuji všem, kteří mají rádi české autory a české problémy.


martini.ce
15. března

Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.

Kochy84
05. února

Silný příběh ze života. Ale z trilogie je, řekl bych, nejslabší. Je to předvídatelné, hrdina není zrovna nejsympatičtější, ale cením originální linku s nespavostí, kterou se rozhodl léčit marným superhrdinským bojem za spravedlivější katastr. Ve světle dnešních cen nemovitostí je navíc úsměvné o jaké drobné se lidé v roce 2016 byli schopni handrkovat.

Doubravka1975
24. ledna

Audiokniha. Pěkný, reálný příběh ze života, ze současnosti zasazený do Českých Budějovic a jihočeské krajiny. Autor (tak jako já) má rád, že se v jeho příbězích vyskytují skutečná místa a někdy i skuteční lidé (David Jan Žák). Skvělé a originální ukončení každé kapitoly

erik385
23. ledna

Akože celkovo mi to prišlo vlastne dobré, oceňujem, že sa autor takto podrobne vyzná vo veciach katastrálnych, čachrovanie s pozemkami, atd. Príbeh a pocity muža po štyridsiatke mi boli blízke a sympatické, rozkol medzi prítomnosťou a minulosťou, nespavosť, a potom samotná zápletka, to všetko plynulo tak príjemne a dobre sa to čítalo, zároveň v tom bolo aj čosi melancholické, takže nešlo o úplne "easy" čítanie. Asi do polky knihy som bol nadšený, ale potom ku koncu sa to akosi celé pokazilo a spadlo to kamsi... ehm, no trochu do gýčového happyendu... takže zvláštny pocit, čo autor celú dobu budoval, tento jalový koniec úplne rozdrtil, čo je škoda, lebo inak je to zaujímavá vec, ktorá by sa dala doporučiť aj náročnejším, aj menej náročným čitateľom. Ale na druhej strane, občas možno všetci potrebujeme happyendy...

zazvorek
21. ledna

Posloucháno jako desetidílná četba na pokračování.
Celý příběh mě po všech stránkách velmi, velmi oslovoval, jen ten závěr mě vyloženě nas...štval. Zdál se mi najednou jaksi zrychlený, někde mezi úlevou a depkou, ale dost možná to tak mělo být, vím já?
Hájíčkovy ústřední (mužské!) postavy mi jsou většinou dost sympatické, Zbyněk není výjimka. Jejich umanutost mi je blízká a důvěrně známá; pro okolí je nepochopitelná a otravná, ale hrdina má v sobě prostě ten vnitřní hnací motor, který ho z nostalgie/zvědavosti/lásky/potřeby najít sám sebe žene do boje (i kdyby se zdál už předem prohraný). Nemůže jinak, je to jeho podstata a nepřestane, ani když dostane nafackováno a vypadá jako největší ztroskotanec.
Zato ženské postavy u Hájíčka až na výjimky vnímám jako unylé, protivné, arogantní... Čím to je, pane autore? :-)
Prolínání vzpomínek na dětství a mládí na vesnici s problematikou čachrů s pozemky, krizí středního věku, nespavostí, k tomu hledání křídel, fascinující strejda Tonda a indián, který jde do boje (!!!), to u mě zafungovalo skvěle.

Gustikis
08. ledna

Je to už moje třetí kniha od Hájíčka a musím uznat, že spádu a čtivosti Zlodějů zelených koní zase nedosahuje. Ale rozhodně je to o dost lepší kus než "románek pro náctileté" Rybí krev. Někdy uprostřed mě kniha začínala nudit, ale závěrečná část se povedla. Ve chvíli, kdy ze sebe udělal indiána to konečně začalo být zajímavé! :-)

1 ...