C.Skilark
přečtené 238
Než vystydne káva
2019,
Tošikazu Kawaguči
Dlouho jsem nečetla tak plytký román. Nápad je perfektní, ale autor neumí vůbec psát, postavy jsou ploché, zápletky šablonovité, pořád opakuje stejné informace a neumí pracovat s nedořečeností...... celý text
Zvedá se vítr
2023,
Kateřina Surmanová
Opět skvělá! Úplně stejně jako autorčina prvotina ( a propojení s ní potěšilo). Autorka umí pracovat s hororovým žánrem na jedničku, bavila mě atmosféra z "To" (tyhle dětské party se nikdy neomrzí, jsou jako připomínání vlastního dětství, takže mě při čtení vždy potěší), propojení reálného řádění živlů s vymyšleným příběhem, spousta věcí na zamyšlení (atmosféra maloměsta, covid, dezinformace), ale i humor (např. Radek, který pořád jedl). A do toho nezaměnitelná a k dokonalosti vybroušená autorčina čeština. Má to všechno, co od tohoto žánru očekávám. A jsem moc ráda, že máme v Česku někoho takového, kdo dává život mysteriózním příběhům i v našich kulisách. (Bylo načase, už jsem toho Kariku Slovákům začínala závidět!)... celý text
Vzpomínky na úhoře
2022,
Anna Cima
Japonské reálie a mýty, motiv vody a úhořů, magický realismus, originální zápletka, kdy jsem se opravdu nechala jen vést příběhem a vůbec jsem netušila, kam mě autorka zavede, propojení různých žánrů, tři hlavní postavy, které jsou dokonale propracované, úžasné vyjadřovací prostředky, každý dialog mi zněl v uších, jakoby se postavy bavily přímo přede mnou, a každý detail románu mě bavil a to normálně nejsem fanda toho, když autor popisuje, jakou barvu má nábytek (původně jsem se lekla toho, jaká je to bichle a nakonec mě mrzelo, že není ještě delší). Pomalu se nezdráhám označit Vzpomínky na úhoře za nejlepší českou knihu, jakou jsem kdy četla. A marně přemýšlím nad tím, jak to jen Anna Cima dělá, že tak mladá píše jako Murakami. A těším se na další počin:)... celý text
