alekis přečtené 617

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Ex post: den po napsání komentáře. Nechápu, že někdo (kdo jen to může být? Není to poprvé!) nahlásí SPOILER ke komentáři, kde je už ten SPOILER autorem komentáře (zde mnou, viz níže) předem připsaný!! To už je na konzultaci s Chocholouškem! SPOILER!! Tuto knihu jsem přečetla podruhé a doufám, že stačilo. Bylo to náročné. Je to velkolepý, hodně dlouhý příběh, dost těžký na čtení, složitý, zamotaný a místy beznadějný až bezvýchodný... Je to jednoduše Příběh. Doporučuji, pokud se do něj někdo chce pustit, pročíst si komentáře, hlavně ty s 5*, protože podle nich se případný čtenář - čtenářka rozhodne, zda vkročí do viktoriánského Londýna 19. století, či raději svůj záměr odloží, nebo úplně vzdá, a chopí se méně obsáhlé a méně komplikované knihy. Po zralé úvaze nebudu psát další komentář podobného ražení, jakých je zde už celkem dost, ale pozabývám se hlavní postavou Sugar a jejího protikladu Agnes Rackhamové. Sugar je prostitutka. Děvka, kurva, prodejná žena. Jak k tomu přišla? Chtěla to? Ach ne, milí čtenáři! Považte, že jako třináctileté dívence jí matka - prostitutka, již v knize potkáváme již jako bordelmamá, přivede do postele "hodného pána", aby ji zahřál. Její osud je zpečetěn, od té doby její tělo použily stovky mužů... Jenže Sugar má v sobě něco, co ostatní prodejné ženy a dívky nemají - pár jich totiž cestou poznáme. Je to cílevědomá dívka silného ducha, ducha, který usilovně rozvíjí - prozradím, že přes všechny překážky, a aby je překonala, musí docela hodně obětovat, předstírat a kalkulovat, se jí to podaří. Ovšem, není to díky úsilí pana Rackhama, jehož milenkou se stane, protože on nemá v úmyslu ze své konkubíny, od níž čeká milostnou péči, udělat intelektuálku. To, kam se dostala je jenom její dílo. Choť pana Rackhama, Agnes, vyrostlá v bohatství, je úplně jiná. Produkt prudérní viktoriánské morálky, jemná, naivní, shodou okolností nikým rozumným nepoučená, nepochopí a nepozná co se s ní děje, když prožije hrůzu svatební noci, posléze těhotenství a porod. Tyto věci jednoduše vytěsní, neví ani, že porodila dítě, vlastně neví co sama se sebou. Sugar život otřískal hrozným způsobem, a ačkoliv prošla bůhví čím, zachovala si vizi svého vysvobození, svoje vnitřní světlo. Ubohá Agnes, podléhající šílenství a náporu své zhoubné nemoci, nalézala vyžití v nemožných hloupých zábavách a postupném ničení sebe i své domácnosti... Obě tyto mladé ženy si prošly očistcem, ale předpokládám, že pouze Sugar z něj vyšla se vztyčenou hlavou, když to nadneseně zkonstatuji. Ovšem... Ano, ovšem! Autor napsal knihu povídek Jablko, které souvisí s Kvítkem! Doufám, že se dozvím víc... Řekla jsem si, že tuto "kládu" už nikdy, že stačilo. Ale kdo ví? Nikdy neříkej nikdy! Třeba se ještě vrátím do Londýna čistých, bezpečných klidných čtvrtí, kde služebnictvo leští stříbrné příbory, i do Londýna špinavých páchnoucích ulic plných žebráků, chudáků, kteří dřou za šilink ve fabrikách, do ulic, kde vládne zločin... a kde na každém rohu prodejné ženy nabízejí mužům svá těla... Jo, o tom je život... Je to boj!... celý text

U Veliké řeky 1962, Eduard Štorch

Krása! Dokonalým způsobem podané popisy krajiny, zajímavé a reálně působící příběhy... Krátký pobyt ve starých časech, kdy svět byl mnohem tišší a prázdnější než dnes... Stálo za to na chvíli vstoupit do pravěku... Ačkoliv autor psal pro mládež, není tu mnoho šťastných konců. Protože takový byl tehdy život, plný dramat a nebezpečenství. V jiné podobě je stejný i dnes. A děti to musí vědět, poznat a pochopit to, aby nebyly změkčilé a neschopné se poprat se vším, co je časem může potkat. Dnes je trend odstranit z povědomí mnohé, co by prý mohlo rozrušit citlivé dětské, ale i dospělé dušičky... Myslím, že je to velice chybná, až nebezpečná cesta. Divoký pravěk už byl. Tak uvidíme, co přinese tento náš pokroucený novověk.... celý text

Meč v bouři 2001, David Gemmell

Někteří čtenáři jsou nadšeni, jiní už méně. Patřím mezi ty druhé. Rozmýšlela jsem, jak hodnotit. Ale protože jsou tu určité příběhy v příběhu a dokonalé popisy událostí, navýšila jsem původní záměr. Rozhodně to není špatné čtení, ale doporučím ho spíš starší mládeži tak nad 10 let a potom dospělým, kteří si dokázali zachovat klukovské a dívčí srdce napořád :-). Musím vyzdvihnout zdařile podané vnitřní pochody a duševní rozpory hlavní postavy, Connavara, Meče v bouři. Je to nesmírně dobrý, slušný a citlivý muž a přesto v průběhu života spáchá věci, které ho posléze navždy budou trápit... Též konstatuji, že autor nám představuje hrdiny velmi mladé - z dnešního pohledu, zatímco dříve lidé byli považováni za dospělé už přibližně v 15 letech a museli se podle toho chovat a jednat... A mnohdy i dřív, když nebylo zbytí - dlouhé bezstarostné hravé dětství a mládí se často nekonalo... Podle anotací k dalším dílům jsem zjistila, že Connavarův příběh už nepokračuje - snad jen v 2. části a zřejmě jen okrajově, tudíž nevím, zda budu číst dál. Sžila jsem se s postavami z Meče v bouři... půjde to i u Půlnočního sokola?... celý text

Rubín v kouři 2002, Philip Pullman

Miluji příběhy z viktoriánského období, a toto je jeden z nich, napínavý, spletitý, dobrodružný, dramatický... Přesně podle mého gusta. Nechybí v něm nic, co do něj patří: pochmurný Londýn zalitý deštěm, dnes dávno zbořená skladiště a slavné londýnské doky, úzké uličky, kde to páchne vším možným a kde se míhají krysy sem a tam... Všudypřítomný zločin. Ubozí, hladoví, malí vykořisťovaní sirotci, jichž je mi při čtení líto, ale bohužel jim nemohu pomoci... A tajemství, záhady a především boj dobra se zlem, kdy na miskách vah občas vítězí jedno a poté zas druhé... U mě dobrý! A ještě tři díly série mám před sebou. Už se těším :-) P. S. Více o knize napoví komentář od trudoš a antuka.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Tuto knihu jsem si zařadila do ČV 2023 - podotýkám, rozhodla jsem se ji plnit poprvé a ani to nebolí :-), a to do tématu Kniha kterou nebudete číst poprvé. Takže něco k prvnímu čtení: četla jsem ji hodně dávno (to ještě o DK nebylo slechu ani dechu) a bylo to strašně, strašně depresivní... Když si to představím jako realitu - i když z děje mi zůstaly spíš jen útržky a hlavně pocity - beznaděj a absolutní děs - tak se musím zamyslet: co bych dělala, žít v Oceánii jako Winston Smith? Mělo by smysl pokusit se jako on aspoň o něco málo, ale nakonec, v závěru, být naprosto zlomený a absolutně bezmocný? No nic. Neudělala bych nic, protože mraveneček proti mašinérii není vůbec ničím! Na to zapomeň, kámo, že porazíš molocha! Čert mi napískal, abych se k této knize odhodlala znovu přiblížit, když jsem si kdysi slíbila, že už nikdy! Dokonce jsem už začala číst... Naštěstí je kousek níže komentářík od Renike, kde se praví: "už se k tomu vracet nechci a ani nebudu". Člověk nerozhodný, váhavý, jako jsem já, přemítá: ale, co kdyby... ale jo, stojí to za to... kultovní spisek... skoro 11 000 hodnocení... všichni to četli... Jo, rozhodla jsem se! Je tolik knih, které si mohu přečíst podruhé, a neupadnu z nich do depresí, smutků a zoufalství. V životě lidském je totiž těchto věcí tolik, že se lopatami dají přehazovat... Orwelle, pane autore, při vší úctě, vaši knihu podruhé číst nebudu. Ale když přihlédnu k tomu, jak dlouho a jak hluboko ve mně zůstaly potopeny, zakopány pocity z ní, vím, že nejvyšší hodnocení si 100% zaslouží.... celý text

Osada 2015, Kir Bulyčov (p)

V maličké osadě utopené v blátě, zadušené pod stálým příkrovem oblaků, kde téměř pořád prší, žije, či spíš se snaží přežívat hrstka lidí, od nejmenších až po starší. Za ohradou všude kolem je málo zdrojů potravy a mnoho predátorů z živočišné i rostlinné říše... Ti, kteří pamatují jiný život a jiný svět, se do něj touží vrátit zpátky. Ti, co přišli do Osady jako malí nebo se v ní už narodili, si z vyprávění pamětníků jen těžko představují starý domov... Příliš je nepřitahuje... protože jejich domov už je ve skutečnosti zde... Mám pocit, že sci-fi, aspoň to, co jsem přečetla, se soustředí na dva směry. Jsou to úžasné technické výdobytky, občas zbytečně popisované do detailů - proč ztrácet čas a stránky s tím, co neexistuje? A potom je to setkání pozemšťanů s mimozemšťany všeho druhu. V Osadě nám autor představuje méně obvyklou situaci - i když i takové knihy existují (přišel mi na mysl Nonstop). Ale kdo se chce dozvědět víc, musí si přečíst tuto knihu. Je docela stará, žádná moderna. A navíc je z pera ruského autora. Podle mě ovšem patří do police, nadepsané Základní kameny sci-fi, stojící ve velké knihovně, kde jsou uloženy všechny literární počiny od začátku psané historie lidí. Skvělá kniha, dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-) Můj komentářík je docela malý, protože jsou tu jiné moc dobré a hodné přečtení: od Pavlina50, Franc a Skala 317.... celý text

Egypťan Sinuhet 2013, Mika Waltari

Stručné hodnocení Pro pobavení: 5* Pro poučení: 5* Pro zamyšlení: 5* Velmi dlouhá kniha, bohatý děj, mnoho událostí... Okamžiky dramatické, humorné i tragické... Kultovní román, jehož název znám odedávna a až teprve teď jsem se rozhodla ho přečíst. Dobrý nápad, stálo to za to. Jen ten Sinuhet... Zdá se mi, že nepoučil ze všeho, co za svůj život prožil a zůstal naivní, neřkuli trochu přihlouplý... a bohužel docela smutný - ale k tomu měl, tuším, důvod a taky povahu... Přes všechna protivenství měl naštěstí možnost zestárnout a svůj příběh pro nás sepsat. P. S. Zjistila jsem, že existuje ještě jedna kniha stejného jména, rovněž známá, jejím autorem je historik Vojtech Zamarovský. Tu si přečtu taky, bude to trochu iné kafé, podle komentářů bude ale nejspíš taky stát za to... Nikdy není pozdě přečíst si dobrou knihu... :-)... celý text

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Když si čtenářka přečte komentáře předešlé, uvědomí si, že jsou psány s přídechem nostalgie... Většina, včetně mě, kteří se do této knihy pustili, ji četli poprvé v dětství, kdy nebyly, nebo teprve začínaly počítače, mobily a už vůbec neexistovaly dokonalé satelitní snímky Země, jak je známe dnes. O Africe sice bylo hodně známo, ale protože to byl pořád tak trochu bájný kontinent, tato kniha rozhodně pobavila a zaujala mnohé z nás, dnes již dospělých čtenářů... A jaká to teprve musela být bomba v dávném 19. století! První vydání, jak zde uvedeno, je z roku 1863! Těch málo znalostí o Africe, získaných pro Evropu cestovateli - odvážlivci, z nichž mnozí smutně skončili, skolení všemožnými nemocemi, útrapami, či dokonce na pekáči divých kanibalů, ještě zvětšovalo zájem a touhu poznávat neobjevené kraje... Většina obyvatel v té době vůbec necestovala, turistika byla neznámý pojem, a tak popisy letu balónem, ač s jeho víceméně nesrozumitelnými technickými vymoženostmi, popisy krajiny, hor, pralesů, pouští, vesnic domorodců, podivných měst, a k tomu všechna dobrodružství, která cestovatelé zažili... Fantazie čtenářů pracovala jistě na plné obrátky. Kniha přinášela čtenáři ve století, kdy technika byla teprve na vzestupu, neskutečný zážitek, a ten ještě umocňovaly skvělé ilustrace... Jo, to bylo pravých dobrodružných a fascinujících Pět neděl v balóně... To bylo to pravé vzrůšo a krása! A v srdcích mnoha generací kluků a a dívek bouřlivě tepala touha moci letět také tak nad Afrikou a všechno prožít s doktorem Fergussonem a jeho přáteli. Co může dát tato kniha dnešním dětem. Asi nic. Ale když promluvím za sebe, ve mně provždy vzbudila tato, i další díla autora touhu po cestování a tím poznávání světa. Věřím, že mnozí čtenáři, a že jich verneovky hltaly spousty, pocítili to samé. Když to shrnu: na dnešní dobu je to román trochu jednoduchý. Ale vzal to nešť! Je to skvělé, je to zábavné, ať jsem klidně stará vykopávka, která čte naivity. Podotknu ještě, že Verne nebyl jen dobrý spisovatel, nýbrž dokázal využít a předat mnohé informace, které by se jinak asi ke čtenářům nedostaly, navíc byl i docela vtipný, žádný suchar. Závěr: dnes by tato kniha v takovéto podobě nevyšla, kdo ji četl, jistě ví, proč asi. Další věc: jak se změnila Afrika od dob 19. století. Když lovec - cestovatel Kennedy zastřelí obrovského slona, úplně mi zatrnulo. Ale tehdy pláně černého kontinentu brázdila nespočetná stáda všech druhů zvířat... takže koneckonců... co řešit. Dnes je všechno úplně jinak. Ale je skvělé, že svého času psal a "jules" - transkripce "žil" takový skvělý autor jakým byl - Jules Verne! :-). P. S. Když já vyrazím mimo domov, musím se vždycky v cizím místě poohlédnout po důležitém zařízení... V lese obvykle stačí keřík... Ale tady nám po celou dobu čtení autor nenaznačil, jak to cestovatelé vychytali v tom koši?? Muži to mají jednodušší, ale přece jen občas... Že by - sednout na rantl, dobře se držet... a bác s tím dolů? :-)... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

SPOILER!! Všechno co je psáno v anotaci dostatečně vypovídá o obsahu. Takže musím jenom něco málo vypovědět o mém dojmu z knihy. No samozřejmě! Jsem nadšená, nemělo to chybu! Postavy: jeden totální velkolepý a k němu ještě páreček naprostých magorů. Jeden detektiv v. v., čili stárnoucí lůzr. Jeden pes, který měl být, ale naštěstí nebyl otráven... Alkoholička, co špatně skončí... a ještě pár sympatických lidiček... S několika se seznámíme v úvodu a potom už po nich neštěkne pes. A jedna postava si nasadí klobouk a to jí, bohužel, podepíše rozsudek smrti... A tak dál... Barvy, barvy, barvy. Je to pestré. Napínavé. Atd. V kultovním Kingově Svědectví mě těšilo přiblížení životů a povah hráčů na rozsáhlém postapo hřišti. V Panu Mercedesovi je to podobné. Vcelku detailně poznáváme jednotlivce, kteří příběhem procházejí. A to mě moc baví, je v nich díky tomu sice papírový, ale přece jakýsi reálný život. Kingu, nejde to znovu neříct: jsi opravdu Král!... celý text

Polib mě znovu 2023, Stella Tack

Nejsem cílová skupina... ale... A teď bacha!!! VELKÝ SPOILER!!! Na konci je prsten s diamantem :-). Pokud někdo náhodou! neví, co to znamená... Prostě, požádal ji (vkleče) o ruku! :-)... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

SPOILER Mladá žena, nespokojená se životem od jeho začátku až po současnost, se rozhodne s tím bídným žitím skoncovat. Ve zvláštní knihovně dostane možnost vyzkoušet si, jak by to vypadalo, kdyby se její život vyvinul jinak. Prožije desítky, možná stovky příběhů - životů, všech se krátce dotkne a když si uvědomí, že jí žádný vlastně nevyhovuje, vrací se opět do knihovny a zkouší znovu a znovu... A přitom se jí spousta věcí otevírá... Krom toho, že kniha, až na rozvláčný začátek, je zábavná, díky těm životům docela pestrá, tak má mnohem větší přesah. Není to román říznutý špetkou fantasy. Je to čtivě psané zamyšlení, je tu plno skvělých myšlenek a čtenář(ka) může zapřemýšlet, může analyzovat, jak ona sama vidí svůj život, nebo jaký by ho vidět chtěla a zda s tím může něco udělat. Druhé čtení už ne, ale pro jednou - určitě stojí za to :-).... celý text

Dívka, která si říkala Tuesday 2016, Stephen Williams

V teple našich domovů, v křesle, na gauči, s knihou a čajíčkem, se nám některé věci zdají být k neuvěření! Vycucané z prstu, z gruntu vymyšlené, prostě pitomosti! Jimi chtěl autor pouze šokovat čtenářskou veřejnost, prodat hodně výtisků a hodně vydělat... Ano, my... MY přece víme, že nic podobného, o čem se v této knize píše, neexistuje, že motýlci a ptáčci poletují kolkolem a z andělských kůrů se nese libý zpěv... Jaképak násilí (všemožných druhů), jaképak vraždění dospělých i dětiček, jaképak ovládání, ať penězi, nebo vyhrůžkami těch, kteří údajně vedou lidskou společnost... Jakýpak ZTP? Kdo neví, to je moje zkratka pro Zákon tvrdé pěsti! Snad něco napoví úryvek z autorova poděkování: "O možnosti napsat thriller jsem se poprvé bavil s kamarády Jonathanem a Davidem v dobách, kdy jsem žil v domě na půli cesty pro bývalé vězně a psychiatrické pacienty. -- Kdyby se té myšlence tenkrát vysmáli, Tuesday by možná nespatřila světlo světa." Dívka Tuesday, tak ji stvořil autor, se rozhodla vzít zákon do svých rukou a postavit se ZTP. Proč to dělá a jak to dělá, to je potřeba si přečíst. Nějak nenacházím slov tuto knihu komentovat. To, co zde čteme jako naprostou fikci, může být ve stejné, či v ještě mnohem horší podobě realitou kdekoliv, na všech světadílech, nejen v Londýně, a naše bezpečí a klid mohou být pouze... zdánlivé.... celý text

Noční brána 2022, Peter May

Časová rovina ze současnosti, z období pandemie, když opatření zjevně probíhala ve Francii podobně jako u nás, je zajímavá a jako obvykle napínavá, zvlášť když se můj oblíbenec Enzo ocitá jako obvykle v ohrožení života. Přinucen okolnostmi provádí fyzicky náročné výkony a to je mu snad už pětašedesát! Druhá linie příběhu, odehrávající se krátce v Británii, především ale v okupované Francii, je hodně dramatická od samého počátku až k úplnému závěru. Román je nejspíš fikcí, nebo že by autorem popsané dění kolem portrétu nejznámější ženy světa byla pravda? Nevím, co je pravda. Dějiny planety, dějiny lidí jsou plné událostí, o nichž nemáme tušení. Kolik věcí nám zůstává utajeno, kolik jich zmizelo spolu se svými aktéry v propadlišti času... Netuším. Tudíž, aspoň díky spisovatelům, jejich umění psát a jejich fantazii máme možnost se pobavit a zamyslet, můžeme si užít volný čas třeba nad touto knihou - kterou mi, nesmím zapomenout, věnoval přítel z DK. Díky, kámo! :-).... celý text

Elantris 2006, Brandon Sanderson

Jako autorova prvotina - když vezmu v potaz námět, zpracování a rozsah, si zaslouží velký potlesk! Pokaždé žasnu nad bohatou fantazií spisovatele. Některé věci prostě nevymyslíš... Je to cosi úplně jiného než ostatní fantasy, vůbec tam nejsou obvyklé často používané rekvizity, kniha se velice dobře čte... ale už jsem se těšila, až s ní skončím. Prostě, nekonalo se takové to absolutní nadšení... Ovšem, přestože uberu na hodnocení, mnoho to neznamená - i tak ji doporučím. Vstupte do Elantris, je to velmi zajímavé místo!... celý text

Pod nebesy 2012, Guy Gavriel Kay

Řeky, pouště, hory, lesy... Vesnice, města, osady, A vládci a šlechtici, armáda... a především (ne)obyčejní lidé... A toto všechno... Kdesi... Až... Tam... Pod nebesy. ---------------------------------- Dostat nečekaný drahocenný dar nemusí znamenat vždycky jenom zdar... Možná tě čeká života zmar..! Jak to vyřešíš, Šen Tchaji? Čeká tě dlouhý šťastný život nebo ti zbývá pouhých dnů pár? ---------------------------------------------- Je tu hodně vypovídajících velmi solidních komentářů, takže se nebudu ani snažit stvořit něco lepšího. Podstatné pro mě je, že knihu jsem si přečetla a je v mojí paměti. Vím, že dojmy po čase vyblednou, že zapomenu podrobnosti, ale určitě zůstane vědomí toho, že právě tento příběh mě dokonale přitáhl, zaujal, pobavil a snad i okouzlil... Pomyslná pyramida mých přečtených knih se zas trochu zvýšila... a nahoře, na špici, kde těch knih je jenom pár, je i tato... Na špici... Až nahoře... Pod nebesy...... celý text

Temný oheň 2012, Christopher John Sansom

SPOILER I tzv. zábavné knihy mohou poučit. Netušila jsem, že žili a chod ostrovního království ovlivňovali dva Cromwellové! Známější je Oliver, ale v době, kdy anglický hrbatý právník Matthew Shardlake vyšetřoval kriminální případy, byl prvním ministrem krále Jindřicha VIII. jiný Cromwell, Thomas. A protože panská láska občas na popravčím špalku končí, nakonec završil onen vlivný a mocný muž svůj život neslavně popravou v Toweru... Dočítáme se v závěru této knihy... Druhá část série byla pro mě ještě zajímavější, hodně napínavá, plná dramatu, bezskrupulózních padouchů, mrtvol a stálého ohrožení života dvou hrdinů - neboť k M. S. se přidal mladý šikovný pomocník. Hlavní linie o hledání návodu k výrobě řeckého ohně je fiktivní, jak nám v závěru sděluje autor. Týká se vysoké politiky a zapleteny jsou tu osoby z horních vrstev společnosti. Vedlejší, o úsilí zachránit před smrtí mladou dívku, obviněnou z vraždy příbuzného, byla hodně zajímavá a (viz výše upozornění na SPOILER!), naštěstí dobře skončila a padouchové byli potrestáni po zásluze. Román je to rozsáhlý, místy až spletitý. Ale starý Londýn, intriky, dobrodružství, úsilí dobrat se věcí utajených a hlavně spravedlnosti... tak to mě moc baví :-).... celý text

Stíny nad Baker Street 2007, Michael Reaves

Když se o něčem řekne: nebylo to až tak špatné, chce se vlastně říct: nebylo to nic moc. Tak bych charakterizovala tuto sbírku. Sherlock Holmes, jak ho stvořil ACD a v jeho duchu pokračují mnozí další autoři, patří do vícečetného souhvězdí mých favoritů - detektivů. Horory, dá-li se to tak nazvat, které napsal H. P. Lovecraft, jsem myslím nikdy ani nečetla. Bojím se totiž, že bych začala věřit, že autor všechny ty příšernosti nevymyslel, že jsou kdesi mimo naše vnímání, kdesi hluboko, vysoko, daleko či v jiných dimenzích opravdu možné, reálné... a oprávněně strašně děsivé. Povídky jsou do jisté míry na jedno brdo, autoři se drží poctivě principů narýsovaných dvěma výše zmíněnými, ač dávno zesnulými, ale stále vlivnými Pány spisovateli. Některé jsou lepší, některé... méně zábavné. Jak říkám: není to až tak špatné...... celý text

Vykolejený čas 2004, Philip K. Dick

Inspirace opět nalezena na DK. Protože mě věci kolem času - z literárního pohledu - moc baví, odsunula jsem opět svoje čtecí plány a v cuku letu jsem přečetla toto krátké dílo klasika sci-fi žánru. Čekala jsem cosi úplně jiného, jako už tolikrát! Myslela jsem, že tu půjde o prolínání časů, přestupy z jedné doby do druhé či tak nějak. Samozřejmě, nic takového! Takže konstatuji: děj je dramatický, i když zpočátku, než se rozběhne, se spíš vleče. Podstata příběhu je vysvětlená jasně a srozumitelně, tudíž jsem i já, vědami nepolíbená pochopila, co bylo to zkraje záhadné, podivné, nerozluštitelné. Kdo preferuje sci-fi, mohl by si tuto knihu docela užít, má tu výhodu, že není dlouhá. Nakonec, nebylo to špatné, dala bych za 3*, ale to všudypřítomné záhadno v pozadí ještě jednu* přidá... :-)... celý text

Lotosové blues 2015, Kristina Ohlsson

Tato detektivka mě příliš neuchvátila... Proč jsem ji tedy četla a dočetla? Myslím, že tomu napomohla informace, kterou se dozvídáme hned zkraje: mladá dívka se přizná k zavraždění pěti lidí a následně spáchá sebevraždu. Byla jsem zvědavá, o co půjde... Dočetla jsem poctivě až do konce, který je otevřený hodně do široka, a velké nadšení jsem nepocítila. Netuším, zda mě budou zajímat pokračování a zda se po nich vůbec budu pídit, abych se dozvěděla další informace... Prostě, víme, že každá kniha se do vkusu nemusí trefit, někdo rád vdolky a jiný zase holky :-).... celý text

Láska ve Skotsku: Nedokončený úkol / Zajatec / Studené nohy / Dohazovačka / Vánoční uprchlice 2001, Patricia Cabot (p)

Když počasí je zimní, ošklivé a dívčí srdce smutné, truchlivé, když chmury sem tam bloudí hlavou a pořád nelze najít cestu pravou, když děvčeti není do smíchu a už vůbec ne do tance, náladu zlepší a úsměv vykouzlí... zas jen pěkná romance... :-) A vo tom to je, drahé spolučtenářky. Občas je potřeba i pokleslou červenou knihovnu otevřít, zasnít se trochu... Před očima krásné Skotsko - doufám, že takové opravdu je, dosud jsem ho nenavštívila osobně, Skotsko plné jezer, vřesu a starobylých hradů, jimiž bloumají duchové, Skotsko a v něm (kdo ví, jestli?) charakterní, stateční, urostlí a moooc hezcí Skotové... :-). A po přečtení si s úsměvem a obnovenými silami říct: bezva, ale teď zase vzhůru do každodennosti :-).... celý text