alekis přečtené 617

Nakonec přijde smrt 2007, Agatha Christie

Žár slunce stejně jako včera rozpaluje poušť a dole v údolí se stále modře třpytí Nil... Je konec! Pryč je dřívější čas šťastných chvil... V kdysi vlídném domě nastal zmar a spoušť... Historické detektivky, to je moje, a Agatha Christie je jedna z mých favoritek, ačkoliv se mi zdá, že více jejích děl jsem viděla zfilmovaných, než že bych je přečetla. Ale tentokrát jsem měla opravdu šťastnou ruku. Krimi příběh ze starého Egypta nemá chybu. Ano, vraha jsem tipovala špatně, jako obvykle. Ano, trochu mi tam scházelo víc lítosti a žalu, když se ze společenství lidí, obývajících jeden dům, začali někteří vytrácet... a balzamovači díky tomu měli práci a pěkné výdělky... Ale, když to shrnu, je to zajímavé a prostředí i postavy jsou tak neskutečně dokonale zobrazeny, a na to kladu důraz, že mi nezbývá, než opět konstatovat, že paní Christie je skvělá spisovatelka a navíc, je vskutku královnou detektivek!... celý text

Rozpuštění 2009, Christopher John Sansom

SPOILER Název mi připadá trochu nevhodně zvolený, i když v tom tkví podstata knihy. Rozpuštění - rušení klášterů, z důvodu zákazu katolické víry v Anglii a přechod na reformní církev... Děj je trochu suchopárný, stejně jako hlavní hrdina. Každopádně je ale celá kniha zajímavá, bavila mě a otevřela mi zas nové obzory. Doufám, že si pro doplnění přečtu něco o důležité postavě v pozadí, o Thomasi Cromwellovi. Pominu-li, co znamenalo rušení klášterů pro mnichy, kteří v jejich zdech mnohdy prožili desetiletí, přemýšlím, čím byla změna přístupu k víře pro obyvatele království. Jistě to bylo pro ně hrozné. Žili po generace v čemsi, co se rázem změnilo a teď, co si z toho vybrat? Co je správné? Co na to nejvyšší instance - Bůh na nebesích? Druhá věc, související s rušením, lépe řečeno s likvidací klášterů, je popsaná v závěru knihy poměrně stručně, ale výstižně. Zboření kostela a nepotřebných budov, s tím, že se využije všechno, co se využít dá, a holé kamenné zdi si pak rozeberou vesničané na stavbu svých domů... Všechno, co má nějakou cenu, se zabaví... a to, co souvisí se zakázanou vírou - sochy, relikvie, knihy... se zničí. Jedno nahrazuje druhé a to staré musí zmizet. Tak to na světě chodí od věků a je to docela smutné. Těším se na další díly série, myslím, že v 16. století v Anglii nebude mít Matthew Shardlake ani nadále jednoduchý život.... celý text

Hospodyně 2021, Natalie Barelli

Tohle zrovna není moje parketa... ale... To nevymyslíš! Velmi napínavé a plné zvratů, i když, řekla bych, maličko překombinované. Přečteno na počkání, jenže podobným tématům se spíš vyhýbám. Bylo to pro mě tak trochu šlápnutí vedle. Prostě: magor sem, magor tam... Těš se, co ti udělám!... celý text

Půlnoční jezdec 1996, Leonard Em (p)

K této knize dlužím komentář už asi tři měsíce, měla jsem totiž přání napsat ho nádherně dramaticky ve verších... Třeba se podaří později... až si to přečtu znovu. Tedy, pokud mezi všemi ostatními knihami nezapomenu... :-) Koho okouzlil Sapkowského Zaklínač, zvlášť začátek, vtipné a sem tam drsné povídky, tak toho musí stopro okouzlit i Jezdec. Nemá chybu! A dávám si do plánu, ačkoliv plány jsou od toho, aby se neplnily, aby se na ně zapomínalo a lístečky připomínáčky aby se házely do kamen, že se blíže seznámím s autorem. Po přečtení Stínu modrého býka a posléze Půlnočního jezdce totiž musím konstatovat, že je tady skvělý český autor, jehož knihy si přeji blíže poznat... :-)... celý text

Lokaj a já 2021, Valerie Bowman

Přes všechna příkoří vyšší než pohoří, přes všechny hříčky, masky a šarády... není ten příběh vůbec nijak špatný... Jednoduše řečeno: má docela grády... :-) Neumělý veršík, splichtěný v cuku letu a z mosta do prosta, mnoho o knize neřekne. Doporučuji níže komentář od Dellphi, s nímž plně souhlasím :-). Cením, že autorka píše živě, kniha se dobře četla, i když se mi zdá čím dál víc, že romance už mě moc neberou... Že bych ty nejlepší měla za sebou? Jak v románech, tak v životě? Že by ten covid? Není třeba se vzdávat, autorky romancí a nejpilnější autor - život - píší přece romány pořád, o sto pryč :-).... celý text

Sladká pomsta 1995, Nora Roberts

Mám dojem, že ty romance mě už tolik nebaví, jako dřív... Nebo že by to bylo špatným výběrem?

Svědectví 2008, Stephen King

Můj komentář je 277. v řadě, co tak asi ještě můžu napsat? Psala bych, až by se ze mě kouřilo! A vynášela do nebes! Svědectví se totiž ocitlo, vedle několika jiných, na špici pomyslné pyramidy nejlepších mnou přečtených knih. Už jsem to trochu rozdýchala, ale ještě pořád se v mysli objevují obrazy a doznívají zvuky... Přečetla jsem pár knih žánru postapo, myslím, že první byl Malevil a Den trifidů, potom Horečka a Pošťák, a v mezičase Vteřinu poté a asi ještě další... ale Svědectví, tož to je iné, hodně horké, husté, chvílemi hořké a chvílemi sladké kafé! Tam se míchá více žánrů, je to velmi vrstevnaté, je to velmi inteligentní! Ovšem, Mistře, jak to, že i tady je prvek hororu? Nečtu horory! Čekala jsem pěkný boj o přežití, boj mezi skupinami lidí , kteří svoji budoucnost v prázdném světě vidí rozličně, tak co tam dělal ten... Temný muž? Není to spoiler, viz anotaci! Leda že by bylo žádoucí připomenout si, že vždycky bylo a bude Dobro a proti němu bude stát Zlo. Že každý člověk má v sobě oba tyto prvky, jeden může převládat, ale druhý ho může porazit... a člověk se potom změní a překvapí možná i sám sebe... Celý zdánlivý a přes 1000 stran dlouhý propletenec Svědectví má ve skutečnosti řád a smysl a když se člověk prokouše všemi těmi příběhy od začátku do konce, řekne si: pane jo! A že jsem jako obvykle dost trpěla a bála se o sympaťáky, z nichž mnozí přišli o život, a dokonce jsem dokázala politovat i některé zrádné padouchy, kteří se svojí blýskavé budoucnosti prostě nedožili... jo, tak to vůbec neřeším, protože: stálo to za to! Co se týče otázky, zda je téměř definitivní vymření lidstva po nákaze virem vůbec možné, soudím, že to možné je - to jsem si myslela ještě dávno před "rýmičkou". Že je to docela reálné...... celý text

V jiné době 2020, Jillian Cantor

Pokud se nechcete připravit o malé překvapení, nečtěte níže (některé) komentáře, jistá záležitost je vyzrazena! SPOILER! Knihu jsem přečetla, nebyla zas tak špatná... Ale. Autorka do ní vecpala, co jen mohla. Osudovou lásku. Lásku k hudbě a ke hře na housle. Lásku k rodině. Ztrátu paměti. Ztrátu osudové lásky. Nacisty. Holocaust. Koncentrák. Paranormální jev. No a co všechno ještě... Využila možnost určité věci obejít, nevysvětlit. Prostě, je to tak a hotovo. Jenže to mi nestačí! Kniha je hezky napsaná, příběh je čtivý, pokud nehledáme trhliny, nelogičnosti, věci nemožné... a tím nemyslím cestování do budoucnosti. Myslím tím, že zde není ani pokus o vysvětlení, jak a kudy se cestovatel dostal zpátky do svého času. Prostě... nějak... Takže mohu doporučit, není to špatné, když se zaměříme na dva mladé milující se lidi, kteří bojují s nepřízní velmi těžké doby... Ale...... celý text

Dalajlamova kočka a síla meditace 2016, David Michie

Myslím, že anotace je vypovídající a moje hodnocení také. Takže, ať nedráždím hada bosou nohou, ať se tu zas neocitne přiklepnutý spoiler, víc ke knize neřeknu. Snad jediné: chci zdůraznit, že zatímco předešlé čtení hodně rozebíralo (zkráceně řečeno) sílu a důležitost přítomného okamžiku, tady je to o síle mysli. Lidská mysl, cosi, co rozvinuto meditací, nemá hranic... Jen by bylo dobré poučit se od Jesky (v závěru knihy), jak meditovat :-). Přesto bych se chtěla trochu zamyslet, protože vůbec nejlepší pro mě je, když mě četba přivede... no prostě k zamyšlení :-). Karma... Na to se rýmuje známé zdarma, ale nevím, jestli to zrovna tak je. Vždycky je totiž něco za něco. Nejsem znalec, nepátrala jsem, neinformovala se, moc toho vlastně říct nemůžu. Ale vůbec představa, že jsme s některými lidmi karmicky... dalo by se tomu možná zjednodušeně říct osudově... spojeni... A to přes minulé životy a přes staletí... tisíciletí... To je tedy vskutku pecka, když si to človíček, taková nicka oproti Vesmíru, představí... Je pravdou, že většinou nad tím vůbec nepřemýšlím, ale občas zas tak trochu tuším, že některá moje životní napojení na určité lidi v sobě měla či mají cosi osudového... Pro mě z toho vyplývá, že ať jsou ta karmická spojení jakákoliv, ať je skutečně odhalím, nebo jen vytuším, důležité je, že mi něco dobrého do života přinesla... A snad i já zas totéž - doufám, že stejně tak dobré, vracím. Ale možná jsou tyto úvahy scestné a karma je úplně o něčem jiném :-).... celý text

Dalajlamova kočka a umění příst 2014, David Michie

Poznámku ke SPOILERU viz níže. Knihy o JSK - Její Svatosti Kočce :-), jíž se zkráceně říká Jeska, krom dalších jiných krásných jmen - třeba Sněžná lvice, jsem často potkávala zde na DK - a pořád mě obcházely. A ejhle... už to není pravda :-). Jeska je šíleně namyšlená, považuje se za střed všeho dění a myslí si, že je největší kámoška s JSD, tedy s dalajlamou... Možná i ano, to ale ví jenom on... Sama ale tuší, že se musí ještě hodně učit a nezastírá svoje chyby, naopak je pokaždé přiznává. Tentokrát dalajlama odcestoval na dlouho do světa a v té době Jesku potkala další spousta zážitků. Nevěřila jsem, že mě tohle bude bavit :-). Autor ale využil vtipně a chytře malého chlupatého stvoření k tomu, abychom jeho prostřednictvím nabrali četné vědomosti z oblasti buddhismu (bohužel, mnou letem světem přečteno a málo zapamatováno) a abychom spolu s Jeskou a lidmi kolem ní prožili ledasjaké, vskutku zajímavé příhody. Rozečetla jsem třetí díl. Odvrženy nádherné romance (kde jsou, nemůžu je jaksi najít), fantasmagorie všeho druhu i zapeklité krimi případy... Jdu se s Jeskou učit umění meditace... Jen nevím, nebylo by potřeba rozjet se spíš přímo ke zdroji informací? Ve třetí části dalajlama přijal delegaci z Vatikánu... Přijal by i mě, holku z lontu, co nic neví o duchovním životě? Určitě. On je prostě takový. JSD :-). P. S. Opět mi tu nějaká trapná "dobrá duše" nahlásila SPOILER! Sama si je píšu tam, kde usoudím, že se mohou vyskytnout. Kde tady mám SPOILER? Někdo si asi nepřečetl anotaci - kde je opravdu hodně informací, na rozdíl od tohoto mého komentáře. No, botky si proto rozhodně nerozkoušu. Díky JSD a JSK mám trochu nakročeno do jiného vnímání světa... :-)... celý text

Alicina síť 2018, Kate Quinn

Nemám co říct, slova mi scházejí, tohle je potřeba si přečíst! Autorka důsledně dodržuje střídání kapitol, vždy jedna z období 1. světové války, druhá z roku 1947. Kniha se velmi dobře čte, ovšem, trpěla jsem, jako vždy... Když mně sympatické postavy jsou ohroženy, jsou v nebezpečí, prožívám všechno s nimi. Pak musím přestat číst a rozdýchat to... Jenže potom zas přemýšlím, jak je to dál... No prostě, moc to žeru :-). Takže, trpěla jsem s hlavními hrdinkami a doufala, že to s nimi dobře dopadne... No... kdo knihu vezme do ruky, otevře ji a začte se, zví vše... Podstatné je, a na to pokládám velký důraz, že v závěru je rozsáhlá poznámka autorky a ještě pár dalších záležitostí. Toto je naprosto nezbytné si pro doplnění přečíst, neboť se zde mnohé vysvětlí. Tento závěr dokazuje kvalitu knihy a kdo by snad měl pocit, že by v ději neměla být přítomná láska, že by příběh neměl skončit v podstatě šťastně, poněvadž toto je prý v knize takového žánru nepatřičné, ať se jde... :-) P. S. Kniha je zařazena jako román pro ženy. Proč?? Protože se tam dvě postavy do sebe zamilují? To je to nejpodstatnější? O nic jiného nejde? Nemohlo by to ani omylem zajímat i muže? Potom se nedivím, že svět kráčí tam, kam kráčí...... celý text

Haka za lilii 2022, M. K. Hardy

SPOILER Přečteno skoro jedním vrzem s drobnými přeskoky, určité pasáže, zvláště některé rozhovory mezi postavami jsem prostě nedala... Je to 50/50. Z jedné strany totální snůška klišé. Přítel, skončivší na smetišti dějin, neb nestál za nic, dívka s tajemstvím, které těžko nese, krásný, urostlý, tělo ze samých svalů, ale hlavně - charakterní muž, objevivší se zčistajasna... A tu máš čerte kropáč! Je z toho lavstory jako vyšitá! Z druhé strany pár zajímavostí. Autorka si buď dobře nastudovala, nebo má blízko k fyzioterapii. Pak ten Nový Zéland a sympatické družstvo ragbistů, podle všeho Maorů, a jejich starodávný taneček před každým zápasem... Mělo to něco do sebe, prostě neobvyklé téma, neobvyklé prostředí. Kniha je jednoznačně prvním dílem série, další možná autorka teprve píše... Příběh měl cosi do sebe, to je fakt... ale nejspíš již nikdy více :-).... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Kouzelná kniha o buddhismu z pohledu kotěte - později dospělé kočky. Autor vpravil do stránek hodně informací, pokud se nauka o této zvláštní cestě životem vůbec dá za informaci požadovat. Poučné. Inspirující. Zajímavé. A k tomu zážitky malého chlupatého zvířátka, které se sluní v přízni dalajlamy, muže velikého ducha a širokého rozhledu, a dalších dobrých lidí. Asi se nestanu buddhistkou, na to prostě nemám. Prostředí, v němž jsem vyrůstala a v kterém stále žiji, má silný vliv a nedovolí mojí duši dosáhnout vyšších sfér. Na to jsem příliš - nazvu to tak, jak to cítím, lepší slovo mě nenapadá - tuhá. Nepřizpůsobivá. Příliš uzavřená ve slupce Středoevropanky. Vlivy, které utvářely a utvářejí moji osobnost prostě nepřekročím. Bylo by krásné, vnímat beze zbytku pouze přítomný okamžik a dokonale se soustředit. Pochopit, co přesně je a jak funguje meditace a využít všech dobrodiní, která lidské bytosti může přinést. Bylo by krásné, milovat všechny živé bytosti, bez jakýchkoliv podmínek a výhrad, dosáhnout osvícení a tím nekonečného klidu a radosti své duše. Vím, že se mi to nepodaří. I některé pasáže v knize mi bylo zatěžko číst... natožpak se jimi řídit. Ale něco si vzít mohu, aspoň něco málo, co přinese do mého života víc světla, víc radosti, v této přelomné době, kdy se zdá, že všechno, co se vyvíjelo tisíce let až po dnešek, se naráz obrací... Bůh ví kam... No. Někam určitě. Ale víme, že zlé může být v konečném důsledku i k něčemu dobré :-). Občas mě potkávají zajímavé věci, drobné zážitky, zvláštní setkání a poznání lidí a míst, o kterých jsem neměla ani zbla tušení. Věřím, vím, že mimo naše zkostnatělé vnímání, tak omezené všemi vlivy, které máme kolem sebe, existuje širší nadstavba. Já ji cítím jen velice málo, velmi slabě... Bohužel. Ale tuším, že jsou mezi námi lidé, pro něž to nepojmenovatelné ono není nic nedostupného, kteří ví, mimo jiné, o nekonečné radosti a kráse, umí v ní žít... umí si ji užít... Kniha rozhodně pro mě byla zábavná a užitečná. Nevím, zda otevřu další pokračování... snad ano :-).... celý text

Snoubenky smrti 2022, Jean Christophe Grangé

Někdy je docela těžké napsat vypovídající komentář, být originálnější než hodnotitelé přede mnou, neprozradit nic z děje a přitom zaujmout... Takže: je to dlouhé, je to spletité, pořád se něco děje, velká spousta zvratů, falešných stop, a navíc, ani jeden ze tří "detektivů" není v bezpečí. Dokonce ani ten, který je příslušníkem chráněné skupiny - gestapa, si nemůže být jistý vůbec ničím. Důležité je období a prostředí, do kterého je zasazený děj. To autor zvládnul naprosto dokonale, až sugestivně... Tleskám! Krimi linka - nedovedu si představit, že něco takového by mohlo být možné, ale nakonec - v období Třetí říše asi ano. Kdo ví, nejspíš se tam děly ve skutečnosti ještě horší věci. Ale to je v lidské společnosti, podotýkám v realitě, celkem běžná věc, že se dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Knihu mi věnoval přítel z DK, díky, kámo! Stálo to za to!... celý text

Noc v ráji 2001, Candice Proctor

SPOILER Toho ráje je v životě docela málo. Každý člověk má svoji trampotu, každý má nějakou bolest, každý prožije nějaké své soukromé peklo. Co je horší: utrpení těla, nebo duše? Tělo buď vyzdraví a bolest skončí, nebo zhyne a to je také řešení. Utrpení duše, to skutečné, je mnohem horší, protože nekončí nikdy. V této knize je to celkem dobře popsáno. Hlavní hrdinka prožívá to nejhorší - odebrání jednoho a smrt druhého dítěte. Všechno ostatní, strastiplná plavba do neznáma, příšerný pobyt v trestanecké kolonii, strach, co dál bude následovat, ve světle jejího absolutního zoufalství bledne. To je to pravé peklo, ve kterém srdce skrytě umírá, aniž by vůbec kdokoliv z okolí měl o tom tušení. Už dříve jsem psala, že autorky romancí nejsou žádné hloupé husičky, spousta tzv. románů pro ženy, kterým se mnozí vyhýbají jako čert kříži, aby si, nedej Bože, neušpinili, nezarůžověli svoje intošské mozkové závity, má velmi slušnou úroveň - jakož i tato kniha, přestože je to klasická červená knihovna Doporučuji přečíst si doslov autorky. Píše, i když krátce, o deportacích z UK do Austrálie a pár dalších podrobností.... celý text

Mrtvý dostih 2008, Dick Francis (p)

Bylo by to možná za 4*, i když ta krimi zápletka... Ale události kolem a kolem jsou celkem zajímavé - otrava jídlem, bomba, požár... a též nalezení pravé lásky hlavního hrdiny, jehož sličná violistka nejdříve žaluje pro újmu na zdraví, pak se do něj mírnyx týrnyx v cuku letu zamiluje... a brzy ani krapet láskyplného sexu neschází... No prostě, není to zas tak špatné, a občasné koncertování a vaření tomu naopak dodalo šťávu... :-). Jenže, pánové Francisové, kdo z vás udělal tu krpu? Kdo to napsal, skoro na konci, že kuchyňský pomocník Jacek je z České republiky? No? Jacek je hezké, ale pánové, polské jméno! Leda že by byl z Českého Těšína či někde odtamtud, ale potom jste nás o tom měli informovat! Angláni Neználkové! Přišli jste o hvězdičku!... celý text

Dědicové 1996, William Golding

Knihu jsem četla před nedávnem a nevím, jaký v tom byl vliv, že si mě přitáhla znovu. Prostě na mě silně zapůsobila a potřebovala jsem rychlé opáčko :-). Snad se v druhém komentáři neopakuji: je to příběh psaný velice dynamicky, svěžím stylem, a to, že četné věci autor různorodě zakuklil, mu jedině slouží ke cti. Příklad: Lok, který přeskakuje přes řeku a zastaví se na kameni vprostřed vody, konstatuje, že kámen pluje proti proudu... Takových chytáčků a docela složitých náznaků, které vnímáme z pohledu neandrtálců, je tam hodně, člověk se celkem musí dost soustředit. Vím, že to vůbec nebylo tak... Je to celé zgruntu vymyšlené ve 20. století n. l. Bylo to úplně jinak v pradávném pravěku, kdy neandrtálci, pro nás dost oškliví, pro sebe asi docela normálně hezcí, šikovní, zdatní a udatní, pomalu a strašně neradi zanikali, opouštěli jeviště. Naštěstí určitě netušili, že přišel jejich konec, že nastupují noví, rozumnější, průbojnější herci... Ale toto je napsané tak sugestivně, silně, tak procítěně a živě, že nelituji opakovaného čtení a nevím, jestli ještě někdy... Asi jo... :-)... celý text

Dallas 63 2012, Stephen King

Hledala jsem ve štítkách cestování časem a nabídla se mj. tato kniha. V komentářích je asi vše řečeno, tak k ději nebudu nic doplňovat. Už jsem kdysi psala, že když si představím svoje přečtené knihy jako pyramidu, tak nahoře na špici budou ty, které mě nejvíc oslovily. Protože čekám, že tu úplně nejlepší knihu teprve potkám, tak jako potkám největší zážitek svého života - třeba výstup na Everest... jako potkám jedinečnou lásku svého života... no prostě, čekám, že ještě zažiju nějakou úžasnou pecku, z které budu štěstím bez sebe... Tohle je zas věta přes tři řádky, chci jen říct, že Dallas 63 je sice nadmíru skvělá kniha, ale asi zůstane těsně pod vrcholem té pyramidy - i když fakt hodně vysoko! King je jedním slovem Král, vo tým žádná a teprve s ním začínám, asi čtyři přečtené věci - ovšem, hlavně žádné horory... i když i do Dallasu dokázal podstrčit tíseň a stálý pocit tušeného nebezpečí... Napsat přes 700 stran a udržet pozornost téměř na každé z nich, s tím, že před koncem jsem už spěchala jak to jen šlo, toužící zvědět, jak to dopadlo... to dokáže jen mistr... Kniha mě přiměla zamýšlet se opět, neb nad tím jsem přemýšlela víckrát, co by bylo, kdyby... Kdybychom tehdy šli jinou ulicí než tamtou... Kdybychom přijali - nepřijali pozvání, nabídku, kdybychom vybrali právě tu z mnoha dalších možností... Jak by pak to něco dopadlo. Nejde to, vždycky vybereme jen jedinou možnost a protože se minulost bez následků nedá změnit - a autor to tady dokonale potvrzuje, dopadají věci tak, jak dopadají... I to staré známé, že mávnutí motýlích křídel může na druhém konci světa způsobit zemětřesení, použil celkem úspěšně, a ačkoliv je to možná trochu nadsazené, do jisté míry je to pravda. Kolik věcí, setkání, přečtení či vyslechnutí drobné zprávy, vše, co si ani neuvědomíme, může ovlivnit naše další rozhodnutí... a otočit směr našeho života jinam, než jsme původně zamýšleli... No, dosti filosofování a mudrování! Na zimní večery je tato kniha rozhodně vhodná, a naštěstí ani zdaleka není jen o atentátu na JFK. Je to příběh plný všeho možného, mě opravdu hodně zaujal. Doporučuji ze všech sil! :-) P. S. Komentář opět přemrštěně natažený, ale musím dodat - to prostě nejde pominout, že věci mají na nás a na naše osudy vliv... Když už se někdo narodí - podědí příjmení King - Král, tak to holt něco znamená...... celý text

Křížová palba 2011, Dick Francis (p)

SPOILER Zas jsem si odskočila ke koním a byla to opět super zábava! Počítám, že postupně přečtu všechny koňské detektivky D. F. Tuto psal dle anotace se svým synem, je jeho poslední. Nadarmo se neříká, že konec korunuje dílo. Krimi linka pro mě byla složitá, převody peněz, banky, fondy, berňák... Moje účty do takových výšek nesahají ani omylem. Ale všechno ostatní kolem a kolem... No krása! Hlavní hrdina Tom Forsyth se musí řízením osudu protloukat životem jako jednonohý veterán. Má sice funkční protézu, ale když je padouchy uvězněn v opuštěné stáji připoutaný ke zdi, protéza je v trapu, Tom stojí na jedné noze, zmírá žízní, trpí, neb si potřebuje ulevit... Vypadá to, že tam prostě umře. A přemýšlí, co s tím... Zkráceně cituji: Celá četa napjatě seděla a věnovala zvláštní pozornost atraktivní kapitánce ze Zdravotnické služby královské armády, která nás školila o fyziologických účincích různých situací, v nichž bychom se mohli ocitnout. Přednášku o tom, jak stát věčně na jedné noze, jsme bohužel neměli. Z kapitánky se však vyklubalo víc než jen vojenská felčarka, která se vyzná v teorii. Bylo to kurážné, podnikavé děvče, které teorii vyzkoušelo v praxi. „Když se dostanete do poněkud obtížné situace, nikdy jen tak neseďte a nečekejte, až vás někdo zachrání,“ prohlašovala a s přehledem vykládala o určitých „situacích“, když popisovala vlastní zkušenosti. „Vaše největší naděje na přežití spočívá vždycky v tom, že se evakuujete vlastními silami, je-li to lidsky možné. Máme doložené případy, kdy se lidé se zlámanýma nohama nebo ještě něčím horším, kteří byli ponecháni smrti nahoře na Everestu, po nějaké době objevili živí v základním táboře. Odplazili se z hory dolů. Nikdo jiný by je nezachránil, tak se zachránili sami.“ Já jsem se rozhodně ocitl v poněkud obtížné situaci. Je načase, abych se sám zachránil, řekl jsem si. V knize nám Tom cituje též poučky čínského vojevůdce jménem Sun-c' (-544 - - 496) z knihy Umění války, kterou musel nadrtit když vstoupil do armády. Využívá jich, když plánuje strategii boje s padouchy. A že jsou to padouchové schopní všeho, jde jim totiž o velké peníze. Ty poučky jsou další rozkošné perličky v této detektivce. Hodně jsem se pobavila, doporučuji. :-)... celý text

Hotýlek na Islandu 2020, Julie Caplin

SPOILER Ztratils ji, zrádný Chrisi... Jsi horší než krysy, co kanálem se brodí ve splaškách... A ona teď v náruči jiného sladce vzdychá... Áááách...! A její šťastnou tvář odráží každé zrcadlo. Pravá romancička - dobře to dopadlo! Čekala jsem víc, ale není to vůbec špatné. Taky bych jela na Island... No, zamyslím se nad tím :-).... celý text