alekis komentáře u knih

Dnes mi přibyla k první části francouzské kuchařky její mladší sestřička. Už to není 900 stran, jen necelých 800 :-). Po prolistování jsem kladně ohodnotila velké zlepšení. Podrobné návody doprovázejí skvěle provedené ilustrace.
Samozřejmě, že jsem tuto další obří kuchařskou knihu ani omylem nepřečetla, ba ani nečetla, když pominu úvod. Prolistovala jsem ji a hodlám v ní listovat dál!
Kuchařky se prostě nečtou slovo od slova jako napínavé romány... I když vaření bývá činnost velice často napínavá...

První pokus, hovězí po Burgundsku (zdroj - 1. díl) nebyl vůbec tak složitý, jak se zdálo na první pohled při čtení receptu. A když jsem do kastrolu lila červené víno z láhve, připadala jsem si úplně jako Julie z filmu Julie a Julia a cítila jsem se... přímo skvěle!
Člověk se učí, dokud je živ! Doufám, že zvládnu a využiju alespoň některé recepty z mnohých, které nám Julia Child v obou knihách nabízí.

Protože ale nejsme na stránce o vaření, tak dosti již o tom. Pouze konstatuji, že maximálně záleží na kvalitě použitých surovin, to je základ všeho. Pokud člověk není analfabet a dokáže dodržet recept, dílo se musí podařit.
Takže i když u mě tentokrát nefiguruje kvalitní burgundské víno, nýbrž chuť Francie měl dodat laciný patok, který má bohužel jen hezkou etiketu, ale nic víc, ani jsem neměla 12 až 16 malých cibulek, tak jsem je vynechala, doufám, že na první pokus... to bude k jídlu :-).
Bon apetit! :-)

4 24.04.2024

Nešlo to jinak, po drobném zápolení se sebou samotnou, neboť kupování knih jsem velmi omezila, jsem si pořídila francouzskou kuchařku! A do neuspořádané sbírky knih receptů, kterých mám možná i víc než třicet, a bezpočtu sešitových vydání a kuchařských časopisů... přibyla nová, rozkošně baculatá - téměř 900 stran! - přítelkyně :-).
V popisu knihy je uvedeno stran 720, ale to, co držím v ruce jich má bezmála opravdu 900!

Jak jsem se k této parádě vůbec dobádala? Jakou cestou?
Přítelem z DK (díky, kámo!) mi byl vřele doporučen životopisný seriál Julia (2022-23) o autorce této oblíbené, proslavené a mnohokrát vydávané kuchařské knihy. Naštěstí, vydané i u nás!
Seriál se mi moc líbil, hlavně díky skvělé hlavní představitelce, ale též četným dalším postavám - přestože jsem si téměř jistá, že si autoři popisovaný úsek Juliina života trochu upravili. Budiž!
Samozřejmě nešlo vynechat ani film Julie & Julia (2009), ovšem ani seriál, ani film tady nemám v úmyslu popisovat.
Díky tomu jsem se ale rozhodla, že musím... Musím ji mít!

Co tedy říci ke kuchařské knize, ke které doufám brzy přicestuje i druhý díl. Je hodně objemná, bez dnes využívaných fotografií jídel, jsou to prostě strany plné textu... Plné receptů, které asi všechny nevyzkouším. Rozhodně vynechám humra a vůbec mořské plody, ale jinak zkusím, co to jen půjde.
Už teď, když v ní jenom listuji a čtu, mám pocit... že začínám nasávat atmosféru... Mám pocit, že když ne úplně, tak aspoň zčásti odhaluji a věřím, že po čase odhalím to úžasné nádherné umění...
Umění francouzské kuchyně! :-)
Bohužel mi k naprosté radosti a spokojenosti schází její životopisná kniha Můj život ve Francii, ale doufám, že ji také časem získám.

P. S. Na you tube jsou k vidění originální černobílé filmečky, které Julia natáčela pro TV. Většina je starších, něco málo novější... Má svérázný styl, podle mě si vůbec nehraje na nějakou celebritu. Jednoduše řečeno, učí americké hospodyňky vařit francouzské dobroty.

Bon apetit! :-)

4 21.04.2024

Tuto knihu jsem četla kdysi v dávném 20. století... Nastal čas si ji připomenout, nelituji ani omylem. Myslím, že teprve teď jsem si ji opravdu užila.
Kdysi jsem viděla film podle ní natočený a ten nedoporučuji.

Začátek, než dojde na den D, je trochu zdlouhavý, potom zjistíme, že z obyčejného každodenního života nás autor hodil do víru nečekaně tragických a nebezpečných událostí.
Některé věci, není jich mnoho, si poněkud přizpůsobil, tak už to ale bývá. Budiž mu odpuštěno. Nebudu uvádět příklady, při čtení si jich doufám každý povšimne a věřím, že pro většinu čtenářů jsou to víceméně prkotiny.

Nějak jsem ještě stále plná dojmů ze čtení.... To, že zanikla civilizace, je už vícekrát literárně i ve filmu zpracované téma, dá se říct, že žádná novinka.
Ovšem, který dospělý člověk není úplně naivní, dokáže si připustit, že se případná zkáza - z nejrůznějších příčin - může přihodit i v realitě.

Podstatná otázka je, jak by to vypadalo potom, jak by se s nastalou situací poprali přeživší. Autor Malevilu si s tím poradil, podle mě, velice dobře a předhodil nám množství napínavých a dramatických dějů a samozřejmě přehlídku nejrůznějších charakterů...
Někdo, pod vlivem okolností, ze sebe dostane to nejlepší. Někdo zas naopak, to nejhorší. Tak to prostě je, protože takoví jsou lidé.

Kdybychom jako jeden ze základních kamenů postapo literatury umístili na nejvyšší příčku Den trifidů, tak Malevil (a ještě pár dalších) by tam měl rozhodně také svoje právoplatné místo.
Skvělá kniha! :-)

16 11.04.2024

To tedy byla opravdu bída! Aspoň podle mého názoru.
Nesmyslný, nemožný, vykonstruovaný, z prstu vycucaný motiv. Nemožné situace, jako kdyby padouch a jeho pomocníci byli téměř všemocní... Nezábavné... Nezaujalo... Ztráta času!
Čekala jsem něco a vyšlo z toho houby, zlatá rybko.
Pochybuji, že se s touto dvojkou ještě někdy budu chtít potkat.

6 04.04.2024

Už nevím, co ještě více bych napsala na obranu knih "pro ženy"... Či snad, nebylo by lepší a přitažlivější nazývat je "rozkošnými romancemi"? :-)
Divoženku, z potřeby zase se na chvíli vrátit k příběhu s dobrým koncem, jsem přečetla na jeden zátah... Takže snad mě nikdo neobviní, že tady píšu spoiler, když zkonstatuji: dopadlo to, jak mělo.

Konkrétně tato autorka si vybírá zajímavá témata, která mají souvislost s dalekými kraji na východě. U Divoženky je to Indie, ačkoliv jinak se příběh samozřejmě odehrává ve staré dobré Anglii.
A máme tady i jednoho padoucha, o jéje! Naštěstí jen jednoho, zato pořádného. Tušila jsem, že se něco takového vyvrbí a přesně tak se i stalo téměř v úplném závěru románu.
Můžeme počítat s tím, že alespoň v romancích je zlo nakonec vždycky potrestáno!
Chcípni, padouchu, dostals, co sis zasloužil!
:-)

6 02.04.2024

Hodně zajímavá kniha, četla se mi velmi dobře. Vůbec není na závadu, že je už šestá v sérii a že jsem prozatím o kriminálních případech starověkého soudce neměla pojem. Příběh je uzavřený, bez odkazů na dobu minulou. Prostředí se vším všudy je popsané dokonale, kriminální příběh je až do konce spletitý a závěr překvapí.

Tak jak je tato kniha barvitá, je můj dnešní komentář k ní nemastný a neslaný, a bez chuti a bez zápachu.
Soudce Amerotke a všichni a všechno kolem si to nezaslouží, ale někdy prostě... není sil dát komentáři ten správný náboj, použít správná slova a věty, aby jasně vyplynulo: ten, kdo má rád historické detektivky si toto čtení určitě užije!
:-)

5 31.03.2024

Prý mozek uchovává všechno, co jsme viděli, slyšeli, prožili... Vzpomínky, i ty, o nichž už nevíme, jsou uložené v jeho sklepeních, labyrintech, katakombách... Nic není zapomenuto, jen si to nevybavujeme. Ale občas se nějaká taková ukrytá vzpomínka, bůhví z jakého popudu, ze sklepení vynoří...
Moje nečekaná vzpomínka na Sto tváří lásky:

Sa'dí (zkráceno)
Ó, nevyprávěj o své lásce těm,
jež láska nikdy nezabolí.
Na délku noci nedoptáš se kohokoli.
Těch ptej se, kteří noci probděli.

Paul Verlaine - Spleen
Ty růže celé rudé byly
a břečťan celý černý byl.

Na krok se vzdalte - a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil.

A příliš modré bylo nebe
a příliš ticho ve vzduchu.

Že nenajdu vás vedle sebe,
takovou mám vždy předtuchu.

Cesmína, její lesklé listy
a třpytící se zimostráz,

i moře, nad ním obzor čistý,
to vše mne nudí - kromě vás!

Tato nádherná báseň byla zhudebněna a použita, i když nemám úplnou jistotu, v jedné z filmových verzí příběhu Kráska a zvíře.

Moteta - Eugenio Montale
Víš, nemohu, a přec tě zase ztratím.
Jak rána do černého jitří mě
každý krok, každý výkřik, ba i slaný
dech, který stoupá k chřípí
přes hráze mol a zakaluje jaro
janovské Sottoripy.

Krajina železa a lesy ráhen
v soumračném prachu. Táhlý hukot z dálky
jak nehet po skle. Hledám bez naděje
ztracené znamení, tu jedinou
jedinou zástavu, co jsi mi dala
v lásce.
A peklo zeje.

Moteta (co to asi je?) je moje nejoblíbenější. A tato kniha veršů je takový malý poklad.
Ach jo... ta láska, vždyť to je vlastně jen taková chiméra :-).

6 23.03.2024

V amerických zábavních parcích (znám pouze zprostředkovaně obrazem) mají asi nejšílenější horské dráhy na světě. Do toho vozíčku, co se řítí nahoru a dolů a chvílemi vzhůru nohama, bych nevstoupila, protože vím, že ven by mě museli vynést...
Proč o tom ale tady píšu, mám přece psát o Vyhlídce na věčnost!
Jo, Vyhlídka... tak tohle byla přesně ta šílená horská dráha! Autor má nejen neskutečnou představivost, on ji dokáže navíc tak mistrně přiodít do slov, vět, do stránek... a díky tomu stvořit knihu, která, přiznám se, mě fakt hodně pobavila, ale taky mi dala zabrat!

Nelze napsat než: kdo jsi nečetl, jdi do toho! Nemá to chybu! Ovšem: děj je dosti spletitý, s přeskoky v čase, což mě trochu mátlo. A slabší povahy - pozor! Exkurze do pekla je drsně naturalistická... Tuším, že bych se měla nad sebou zamyslet, prozkoumat svoje hříchy a pokusit se je ještě na tomto světě odčinit... Ne, tam dolů opravdu nechci!

Další trefa, další skvělá kniha.

16 17.03.2024

Mezi koly je příběh o bývalém žokejovi, nyní majiteli zavedené a vyhledávané transportní firmy, která se specializuje na převoz koní... Už toto samotné bylo zajímavé.
A pak se do všední pracovní každodennosti zaplete kriminální linka...
Padouchové bývají různí, jak ve skutečnosti, tak v literatuře... Tady je padouchů povícero, ale jeden je fakt echt!
Knihy Dicka Francise nemám načtené, jak bych si přála, protože je toho ke čtení opravdu přehršle... Po čem má člověk sáhnout dřív, čemu dát přednost?

Přiznám, že jsem nechala plavat povinnosti, zvolila jsem zábavu a nelituji. Bylo to dobré čtení, spletité a hodně napínavé. Snad mohu prozradit, že v úplném závěru, na pár řádcích, se nám rýsuje šťastná romance - a nyní očekávám, že mi bude nahlášen... SPOILER :-))).

12 10.03.2024

Potkáno neúmyslně. Ve čtečce mám sem tam nasáčkované i nějaké knihy pro strýčka Příhodu, o kterých mnoho nevím. Občas něco otevřu... přečtu... nepřečtu...
Až když jsem přečetla Potkat vás znovu a konečně jsem nahlédla do DK, o co vlastně kráčí, zjistila jsem, že jde vlastně o druhou část, a před dvěma lety jsem už četla tu první - dnes úplně zapomenutou.
Proto jsem netušila, která bije... haha! Proto byl pro mě příběh dosti zmatený. Těch nesmyslných náznaků a spousty peripetií kolem a kolem...

Kniha se ale skvěle četla a když přihlédnu k faktu, že některé souvislosti mi unikaly, jinak mě zaujala a pobavila. Dva hlavní hrdinové, ona a on, nemají chybu a také ostatní postavy, především kamarád Paul, jsou fajn. Každopádně, když porovnám,, kolik rozečtených knih jsem opustila, tuto jsem dočetla :-).

7 07.03.2024

Kriminální část je hodně napínavá! Padouch vraždí jako na běžícím pásu... a další padouchové, mnohem větší a nebezpečnější, si zatím mnou svoje zdánlivě čisté ruce... Takže mohu doporučit. Kniha opravdu stojí za přečtení.

Třešinka na dortu: jako obvykle musím zdůraznit autorův dar popsat prostředí, roční období, krajinu, počasí... Tohle dává jeho příběhům neskutečný rozměr. Neskutečně živý.
Skotsko, napůl zaplavené mořem, prudké deště, ještě prudší sněhové bouře, vichřice, zima, zasněžené horské svahy, laviny, rozbouřené řeky... Úžasné!
Stálo to za to. Jsem moc ráda, že do mojí sbírky, kterou tvoří díla Petera Maye, přibyl i Zimní hrob... Dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)

12 04.03.2024

SPOILER!!
Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká.
Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala...
Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-)
(Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!)

Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude...
Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné".

Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů.
A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším...
Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí...

Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně.
Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace?
Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin.
A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí!
Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív...
Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud...

O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí...
Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace.

Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech!
Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo.

Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka!
Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti!
Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd.
P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne.
Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-).

Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.

6 04.03.2024

Občas čtenářku inspirace obejde velkým obloukem, bez rozdílu, že kniha zapůsobila víc než dost... Jo, chtěla jsem napsat úvodní dramatický veršík o tom, že zlo nemůže být nikdy poraženo, může však být alespoň zahnáno do kouta... Že lidskou víru a vůli žít ve svobodě nic nespoutá... Že nové jitro probudí jásavý hlas kohouta... ale nějak mi rýmy nejdou od srdce, takže radši nic.

Jak jsem už poznamenala dříve, tato série má na DK ubohé minimum přečtení. Škoda - pro ty fantasy milovníky, co se jí vyhnuli, svedení jinými, možná známějšími jmény autorů...
Kdo četl, ten ví! Nechci se opakovat, ale musím: nemá to chybu!!

Technická: autor je Ir, z ostrova obklopeného mořem a proto asi tolik ví o lodích a o všem kolem nich. A k tomu navíc má dar dokonale popsat válečné události - třesk zbraní, bolestný křik raněných, pach krve, řičení koní, ryk bojovníků, kteří jdou na smrt, ve chvíli nejprudší bitvy na to ale vůbec nemyslí...

Je konec příběhu. Po všech bitvách a jiných hrůzách, jichž je do pěti knih zapasováno opravdu hodně, jsem nakonec docela ráda, že už přejdu k jiným knihám... ovšem s úmyslem, že zas někdy, znovu... repete :-).
:-)

11 03.03.2024

Kniha plná magorů... kteří se až po krk topí v penězích :-).
Ale pobavila jsem se a podle mého, ačkoliv první část byla o něco málo lepší, i toto stálo za přečtení :-).

(zobrazuje se mi komentář u anotace ve slovenštině, ale četla jsem to česky, je tu na DK asi vskutku nějaké zmatení, což je ale v tomto případě celkem nedůležité)

5 29.02.2024

Supové a vrány krouží nad bitevním polem
jako nad bohatě prostřeným stolem...
Bitva skončila a svět se dál točí.
Ptáci nejdřív vyklovají mrtvým oči...

Je nějaké nebe? Přijme vás tam kdosi
potom, co vás smrt na bojišti skosí?

Čtvrtá část série ani omylem neztrácí na bohatosti a dramatičnosti děje. Autor je absolutní klasa! Toto vymyslet, uspořádat, napsat tak, aby to zajímalo a bavilo - a aby to mělo logiku, nejsem si vědomá nějakých pochybení v textu... Aby se čtenářka orientovala ve všech postavách, místech, událostech... což se mi v profláknuté Písni ledu a ohně nedařilo... Aby bylo všechno to, co je komplikované a spletité, při čtení docela jasné...
Prostě, kdo umí, umí.

Téměř v úplném závěru knihy jsme svědky (snad) poslední bitvy mezi ramusiany a merduky. Její popis je jako obvykle dokonalý, ale nejenom Corfe, i já jsem tentokrát poněkud otřesená. Vytratila se spousta postav, přátelé - spolubojovníci zůstali na bitevním poli... a ačkoliv jde o vymyšlený příběh, představa, vědomí, že takové věci se děly, dějí a dít budou zas... bolí.

Nechci být nějaká soudkyně z lidu, nechci se vtírat se svým názorem... ale tato pentalogie by měla plným právem patřit do zlatého fondu fantasy a každý pravověrný milovník by ji měl mít přečtenou...
No, nikoho nelze přinutit násilím k otevření jakékoliv knihy. Takže to drobné vnucování trochu změkčím obvyklým - každý má právo na svůj názor, každý má právo číst, co ho baví...
A že je zrovna tohle zábava až na půdu! Paule, seš navýsost dobrej! :-)

11 25.02.2024

Zatímco jeden král vinou vlastní nezkušenosti, hlouposti a nabubřelosti... proč jsi, troubo, nenaslouchal dobrým radám..? Tedy, zatímco jeden král hyne na bojišti, podříznut nejobyčejnějším merdukem, který ani neví, že zabil krále velké země, tak druhý král v jiném království, stojící již na prahu smrti, se zázračně uzdravuje a k překvapení mnohých vykročí na dřevěných nohou zpět do života..!
Někdejší podporučík Corfe, víceméně aniž by chtěl, dělá blýskavou kariéru. A čekám, že v dalším díle se konečně dozvím, jak se má kapitán Hawkwood :-).
Nemá to chybu! A navíc, paráda: žádní draci, trpaslíci, upíři ani elfové... Ale pozor, sem tam se nějaké příšerné monstrum mezi řádky objeví! :-)

9 23.02.2024

Druhý díl nezaostává za prvním... Anotace velmi stručně ale docela výstižně přibližuje děj... Nebudu zacházet do detailů, skoro to ani nejde. Je tu hodně postav a každá má svůj příběh. Kapitán Hawkwood očekával ledacos na západním kontinentu, ale tuším, že skutečnost jeho očekávání předčila.
Politické hrátky pokračují a košatí... a merdukové, uklizení v zimních táborech, čekají na jaro.
Bude to boj!

9 22.02.2024

Souhlasím s tím, co lákavě napovídá anotace.

Bohužel, na DK tak uboze málo přečtení této velkolepé pentalogie!
Čtu podruhé, neb toto košaté, do šíře rozprostraněné dílo, je třeba si projít možná i víckrát, aby vše vyznělo tak, jak má, k úplné dokonalosti.

Samozřejmě neznám možná ani desetinu, ani tisícinu všech napsaných a vydaných fantasy příběhů. Není proto možné říci, že zrovna tato sága je ze všech nejlepší... protože zítra možná narazím na jinou, ještě mnohem lepší, nebo ta úplně nejlepší teprve čeká, až vznikne, až osloví a okouzlí...
Ale...

Těším se, až si celý příběh přečtu až do konce. Co si vzpomínám z minula, je v něm i v dalších dílech mnoho bojů a nebezpečí, a také docela hodně překvapivých odhalení.

Neskutečně skvělá věc!

12 16.02.2024

Anotace vypovídá, o co kráčí, takže čtenářka sází na jistotu a není zklamána...
Krimi linka je upozaděná, zatímco erotika a milostná vášeň (myslím, že nejde o stejnou věc, v erotice nemusí jít o nic milostného přece) hrají v určitých částech knihy naprostý prim...
Není co řešit - milé spolučtenářky, je jasné, že pokud sáhnete tímto směrem, pobavíte se :-).

7 16.02.2024

Když čtenářka sáhne po knize ověnčené cenou, přečte povídky autorů zvučných jmen... měla by tleskat a volat sláva!
Nevolám, netleskám. Přestože pár věcí bylo jakž takž k přečtení a přestože nerada do někoho kopu, toto v podstatě byla naprostá ztráta času.

6 11.02.2024