alekis komentáře u knih

Inspirace ke čtení, jako už mnohokrát, nalezena na DK. Díky, Mariko :-).

Román je napínavý a plný mnoha událostí. Dobře se čte a podotýkám, není to taková ta záležitost, která končí bezvýhradně šťastně. Kdepak! Jsou v něm popsány mnohé komplikace a tragédie, jak je dokonale vymyslela a na papír (spíš do počítače) umístila autorka.
Jedna věc mi poněkud vadila. Svého času existovalo docela hodně romancí, kde pokaždé musel úřadovat nějaký padouch, obvykle spíš "padouška", která z nejrůznějších důvodů dělala ostatním postavám peklo ze života. Podobná situace se malinko promítá i do Andělského stromu. Postupně zjistíme, proč se tak děje a kde je příčina, ale je zřejmé, že na tomto je víceméně postaven celý román.
Rozhodně to nebylo špatné čtení, doporučím spíše ženám, byť tentokrát pod anotací není uvedeno "Pro ženy".

Spoiler jen malý
Ve čtečce mám pro strýčka Příhodu nasáčkovaných hafo knih. Takto tam ležela už dlouho Hrst prachu a čekala, plná Strachu, zda si jí vůbec všimnu. Název samotný je zajímavý, bohužel anotace je tak málo přitažlivá, že to vypadalo beznadějně, stále přicházely na řadu jiné knihy.
Naštěstí..! Konečně..! Takže o čem to je?
O boji o přežití v neskutečně těžkých podmínkách. Je to fikce, tudíž přijměme úmysl autora stvořit příběh tak, jak si přál. Fascinují mě v řadě komentářů některé "moudré a zasvěcené" :-).
Netroufla bych si hodnotit, já ze zeleného dolíku vprostřed Evropy, zda je vůbec možné přežít tak strašné podmínky, v jakých se ocitnou čtyři nešťastníci, a to pod dohledem ozbrojeného šílence. Nemohu k tomu říct ani slovo, pouze tuším, že autor možná použil sem tam oslí můstek, aby čtveřici umožnil vyváznout, a že hlavní postavou, která to nakonec všechno zachrání, je indiánský míšenec, což má rozhodně svou váhu.
Ale vím, že mnohokrát se už stalo, že lidé vyvázli z nejrůznějších beznadějných situací, přečkali se štěstím a díky svému úsilí neuvěřitelná strádání a znovu se vrátili do civilizace... do života.
Možné je totiž všechno. Někdo jde se smetím k popelnici, uklouzne a srazí si vaz, a někdo ztroskotá, zabloudí, spadne s letadlem do pralesa... a přežije.

Kniha je velmi napínavá, místy až nesmírně. A závěr?! Nemilosrdný. Autor to prostě vychytal :-).

Úporně jsem se prokousávala stovkami stran jak červotoč starožitnou dřevěnou postelí... A ačkoliv některé rozhovory a úvahy postav mohly být zestručnělé, přesto to nemělo chybu! Jdu v cuku letu na třetí díl!
Příběh je to hodně rozsáhlý. Hodně! Některé věci, tajemné, záhadné, pouze naznačené, se doufám časem vyjasní, zatím sem tam trochu tápu. Nehodlám zde popisovat děj, ono to totiž ani nejde, pomůže jedině ponořit se... a číst...

Krom již zmíněných vykecávek, které až tak nebaví, naštěstí je jich poměrně málo, je v knize naopak pár velmi dramatických scén, což je samozřejmě super.
Je to čirá, kouzelná a moc inteligentní fantasy. Vzhůru na Rošár! Na Roztříštěné Planiny! Za Čtvrtou mostní, za Kaladinem, Dalinarem a Šalán. A samozřejmě Syl!
Takže jdu bez váhání rychlým skokem do třetí části!
:-)

Planeta celá pod ledem...
a pod ním studená černá voda...
Může tohle být zajímavé?
Začni číst, uvidíš... ono se to poddá! :-)

Bohužel jsem si neužila světélkování jinak skvělé obálky, četla jsem e-book. Dostala jsem ho jako dáreček, díky, kámo! :-)

No. Je v tom trochu chaos, než se čtenář-ka zorientuje. Zvlášť ti podmořští domorodci, tak ti jsou fakt divní. Mluví... tedy "mluví" jen v přítomném čase, mají velice neobvyklé zvyky (jasně, jsou to emzáci), jejich život a chování regulují - pro nás pozemšťany - nesmyslné až hloupé předpisy (kdo ví, co by oni řekli na ty naše).

Pak jsou tu ti druzí, šestikončetinoví, co přijeli šalinou... Teda, přiletěli z planety Šalina, a krom toho, že taky dýchají kyslík jako lidi, jsou někteří dobří a někteří... Padouchové jsou všude, zvláště pak ve vesmíru :-).
Příběh se celý odehrává pod vodou, což ve mně vzbuzuje dost silnou fobii, tuším, že v některém z minulých životů jsem se utopila...

Takže nebudu spoilerovat, pouze zdůrazním, že po krátké době čtení jsem se do příběhu celkem bez nesnází vpravila a užila jsem si ho, je totiž značně napínavý, Prostředí i postavy - všechny tři druhy - jsou vykreslené perfektně. Autore, tleskám! To nevymyslíš! Překlad též zaslouží pochvalu, ta jména... to taky nevymyslíš...
Konec jako třešinka na dortu. Poslední věta... Co tím chtěl básník říci?! Pokud nedostaneme pokračování, a bylo by žádoucí, je nutné velice silně zapojit fantazii a vymyslet si ho...
Takže, u mě dobrý, perfektní sci-fi, stojí to za to :-).

P. S. Já myslím, že to každý zná, ale... kdo náhodou neví, co je šalina, ptejte se v Brně :-)))

Druhá část se četla stejně dobře jako první, jednoduše jsem jí profičela, protože to stálo opět za to. Rodinné ságy, to je moje!
Samozřejmě, že Clařiným dědictvím nejsou myšleny hmotné statky, byť rodina chudobou rozhodně netrpí. Je to úsilí staré dámy vštípit potomkům, že soudržnost a vzájemná podpora všech členů, přes jejich rozdílné charaktery a pohledy na život, je to nejdůležitější.
Osobně já mám naprosto stejný názor. Krev není voda, každý by měl být připravený, pokud se jeho příbuzný ocitne v krizi, podat mu pomocnou ruku (není tím ovšem myšleno, jen proto, že je někdo můj bratr či bratranec, nechat na sobě parazitovat).

Celou první částí se prolínala pochmurná linka, nebylo to příliš veselé čtení. Dvojka je o něčem jiném, i když temná část rodinné historie rozhodně nezůstává zapomenuta.
Pět Clařiných vnoučat vyrostlo a dospělo, mají děti, a ty děti stejně tak rostou a dospívají. A pořád se v té velké široké rodině něco děje. Věci radostné a nadějné, i věci velmi dramatické. Jak to už v životě bývá.
Jsem ráda, že autorka uzavřela sérii o potomcích paní Clary v duchu vzájemného přátelství a podpory, a také důležité věci - tolerance.

Opět je zde to neuvážené zařazení do šuplíku "pro ženy", které zavírá možnost přečtení pro ty, kteří tento žánr z principu nečtou. Je to chyba, obě knihy rozhodně za přečtení stojí!
:-)

Ve sladké Francii... Bohatý pohodlný dům v Paříži... Ale také staré rodové sídlo kdesi blízko Provence. Velké a přátelské, kam se vejde na letní pobyt celá rodina. Jejím pilířem, hlavou, vůdkyní, je úžasná, skvělá paní Clara...
A příběh může začít...

Proč to nešťastné zařazení "pro ženy"? Je to román o jedné francouzské rodině, který by rozhodně mohl zaujmout i muže - čtenáře. Další výtka: co ta vůbec nekorespondující obálka? Měl tam být ten starý dům uprostřed zahrad, na který svítí letní slunce a kdesi dole se třpytí řeka...
Jenže toto mi určitě požitek ze čtení nezkazí.
Doporučuji! Tajemství se sice pomalu začne rozkrývat poměrně brzy, ale teprve závěr vše do puntíku vyjasní. Děj je místy pohodový a místy opravdu hodně dramatický. Některé postavy jsou strašně nesympatické, až již vinou svého založení, svých genů, nebo čímsi mnohem horším a smutnějším - vinou zážitků z válečných let...
A tak příběh plyne ke svému konci... a naštěstí je tu ještě pokračování, takže uvidím, jak to s tou bandou Francouzů, velkých a malých, starých a mladých, nakonec dopadlo.
:-)

Cestu králů, tedy první knihu série jsem začínala číst několikrát a ne a ne se chytit. Potom, na doporučení kamaráda z DK - vďaka, kamoš :-), jsem se po trochu nejasném, neuchopitelném, ale naštěstí krátkém začátku překonala, zaťala... a stálo to samozřejmě za to!
Už jsem četla pár vynikajících sérií z oblasti fantasy, třeba Kroniky Fey, Království Boží, Príbeh klanu Otori, První zákon... a určitě další, na které si vzpomenu až dokončím tento komentář.
Ale teď přišla na řadu tato pecka! Sáhodlouhá! Nabitá dějem! Zajímavá... a nesmím zapomenout zdůraznit, že mnohé pasáže byly neskutečně dramatické! Dokonale popsané! Skvělé! Autore... nemá to chybu!
Výživné bichle, obří počty stran! Jak já se těším! Jak já se raduju! Jak já se blahem tetelím!
Jednička je absolutní jednička a počítám, že dvojka, kterou právě načínám... bude taky jednička!
Ó, jak já miluju skvělé, strašně zajímavé a podnětné knihy, které na každé stránce, a že je jich neúrekom, něco přinášejí!
Ještě jednou: nemá to chybu!!!
:-)

Měla jsem v úmyslu přečíst si něco z historie. Nakonec z toho vyšla úplně jiná kniha, předpokládám, že jde o jedno z ranějších děl našeho renomovaného pana autora. Koneckonců, do jeho příběhů z minulosti mohu vstoupit někdy příště.
V anotaci je všechno podstatné uvedeno, nic z toho nebudu opakovat. Tak snad jenom pocity z knihy. Příběh je to dobrý, zajímavý. Autor nás spolu se svým hrdinou zavede do několika prostředí, počínaje nemocnicí, a to poslední (neprozradím) - to snad musel poznat na vlastní kůži, takové podrobnosti o jednom docela složitém odvětví nemohl najít na ulici. Opravdu zajímavé!
Musím ale vytknout: způsob psaní mi neseděl, ich forma a přítomný čas sice nejsou zřídkavé, víc autorů takto píše, ale tentokrát jsem měla pocit, že děj pádí moc rychle, skoro ozlomkrk kupředu. I to je však zanedbatelné. Ale způsob vyjadřování postav byl místy až nepřirozený, takto lidé v běžné řeči absolutně nemluví, a nejhorší bylo použití částice -li, třeba chceš-li, znáš-li a podobně. Není toho moc, ale je to jako pěst na oko.
Škoda, protože jinak nelituji přečtení, stálo to za to.
:-)

Nejdříve jsem přečetla Krásu, která mě zaujala a pobavila, takže nebylo od věci vrhnout se do Jiskření. Jo... a byla to jízda!
Majitel šperkařského impéria zmizí beze stopy a zanechá po sobě matku, manželku Sofii a syna. Sedm let trvá velmi pasivní Sofii, než se rozhodne rozkývat, prohlásí Pierra za mrtvého a začne řídit firmu - či spíš se o to pokouší. A je to boj!
Potom už všechno letí rychle kupředu. Autorka nám nedá vydechnout. Píše o prostředí, které je většině čtenářek, mně rovněž, zcela neznámé. Asi jen málokterá poznala život skutečně bohatých lidí... Vím, že jsou fiktivní, v knize ano, ale jinak je jich na planetě poměrně hodně a žijí si... jak prasátka v žitě...

Je to hodně zajímavé, svět velkých peněz, vysoké módy, vysokých ambicí...
V druhé polovině knihy se nepochopitelně připojuje linka z úplně jiného soudku. I když se postupně lze domýšlet, o co kráčí, jedna věc zůstává téměř do konce skrytá... Než dojde k překvapivému rozuzlení.
Tato kniha je ještě mnohem zajímavější a napínavější než Krása! Samozřejmě, že se rozhodně neodvrátím od svých oblíbených sci-fi, fantasy a sem tam nějakého románu... ale hodlám, pokud se podaří, přečíst co půjde od této skvěle píšící autorky.
Doporučuji! :-)

Anotace čtenářku uvádí do děje a přitom nic důležitého neprozrazuje. Takže bych se měla pokusit pokračovat, aniž bych milovnicím dobrého příběhu zkazila požitek ze čtení. Konstatuji, že kniha je správně charakterizovaná jako román! To je rozhodně přesnější než zprofanované "čtení pro ženy".

Dívka Dina Kaneová má všechny předpoklady k tomu, aby se maximálně tak provdala za nějakého mladíka z městečka, nebo, v horším případě, spadla až na dno společnosti, propadlá alkoholu a drogám. Nic z toho se však nestane, protože Dina má silnou vůli a silnou motivaci uspět v životě.
A to se jí podaří... to snad smím prozradit. Nechceme přece, aby naše sympatické hrdinky nakonec skončily v bahně společnosti. Jenže předtím musí bojovat s nepřízní osudu, s překážkami, které by možná ve skutečném životě ledaskoho odradily, ba zlomily.

Přemýšlím, jestli se dá tato románová postava přirovnat k opravdovým lidem, ať ženám či mužům. A myslím, že ano. Jsou lidé, kteří dokázali věci zdánlivě nemožné a když se dostali na vrchol, všechny kolem nich zajímalo pouze, jakým jměním disponují, nikoliv už to, jak ho dosáhli.
Doporučuji, četla jsem s velkým zájmem a stálo to rozhodně za to :-).

Toto je geniální příručka, i když už staršího data, ale hodila by se každému nejen dobrodruhovi, ale i nejobyčejnějšímu člověku, který třeba ani nevytáhl paty do světa... Různé zádrhele, trampoty, nedej Bůh nebezpečí, totiž číhají dokonce i přímo u nás doma!
Na tuto knihu, kterou naštěstí vlastním, jsem si vzpomněla, protože jsem narazila na jinou, z podobného soudku, novější, s větším záběrem, která by se také hodila k prostudování... Doporučuji: Ruka noci podaná, jedním z autorů je Václav Cílek.
Doufám, že rady z obou knih nebudeme potřebovat, ale to si mysleli už mnozí lidé, v historii i v současnosti, a bylo to úplně jinak. A štěstí přeje připraveným, aspoň někdy :-).

Omylem jsem sáhla po knize, kterou jsem už jednou četla. Protože téměř všechno už bylo zapomenuto, a protože tato detektivka stojí za přečtení, tak vůbec nelituji, bylo to příjemné osvěžení. Kromě pár dosti drsných kriminálních činů je v ději i něco málo obveselujících scének a troška humoru. Pomyslně přidávám další Five stars... :-)

Dočetla jsem. Už mi to lezlo na palici! Pořád ale přetrvávala naděje, že přijde na pořad nějaká pecka, nějaká skvělá úžasná věc, která nakonec zvrátí rozčarování...
Nic takového se nestalo! Ano, je tady pár, ale jen pár, či možná tři - já prostě nevím, z celé dlouhé knihy mi toho uvízlo v paměti velmi málo - je tady několik povídek, které byly zábavné a zajímavé. Jinak to byla víceméně strašně dlouhá nuda, a to, že povídky obdržely jakési prestižní ceny mi připadalo asi jako když nějaký film dostane Českého lva, ale do kina na něj chodí jen málokdo.
Co by však mohl někdo ocenit? Dlouhé úvody ke každé povídce, a velmi dlouhé závěry, což jsou informace o autorech a přehledy, co který onen spisovatel napsal. Zkraje jsem je četla, pak už ne, ale kdo chce mít představu, tady toho spoustu najde, ovšem jen do doby vydání knihy.
Tohle opravdu nestálo za mnoho, což se odráží na mém hodnocení. Promiňte, renomovaní autoři, tentokrát to pro mě byla hodně velká ztráta času! Jedna * navíc je za ty přehledy, jinak knihu nedoporučuji.

Zas taková moje drobná čtecí odbočka, hlavně žádné dlouhé zdržování! Prostě rychlovka, jako když mladý roztančený a rozdychtěný pár vyklouzne zadním vchodem z nočního baru do temné uličky a tam spáchá na stojáka u popelnic rychlý bouřlivý sex...

Konstatuji, že romance se moc dobře čte a je docela zajímavá. Hlavní, ba i vedlejší postavy jsou popsané hezky, úplně jsem se vžila do jejich radostí i starostí. Vývoj vztahu mezi dvěma, nejdříve sňatkem svázanými a teprve potom, po čase se zamilovavšími lidmi, Eloise a Jasperem, nebyl vůbec od věci. U mě dobrý... :-)
Jo, a sex! Tak barvitě a podrobně popsaného sexu je tam opravdu hodně. Zda je to všechno možné, netuším, zas až tak daleko moje zkušenosti nesahají...
Chce to prostě jedno: vydat se do Údolí snů... :-)

Úvodem chci poděkovat kamarádovi z DK, který mi tuto knihu daroval. Moc si toho vážím, díky, kámo! Mám totiž pocit, že jinak bych se o ní ani nedozvěděla, nebo i kdyby, vůbec bych po ní nesáhla. A to by byla chyba!
Anotace totiž není mimořádně přitažlivá, snad jen hodnocení vypovídá o kvalitách díla.

Nedoporučuji číst komentáře označené spoiler, možná lépe vůbec žádné. Já obvykle komentáře čtu, abych naznala, zda má cenu knihu vůbec otevřít, a téměř nejdůležitější informace, o co tady kráčí, byla hozena do placu a v tomto případě to vůbec nebylo ku prospěchu věci! Nečtěte!!

Autorka má svébytný způsob psaní, ale po chvíli čtení je možné si zvyknout.
Nesmím a nechci přiblížit nic zásadního. Takže nic, co by prozradilo samotný příběh!
Přesto snad mohu zmínit, co mě zaujalo. Domněnka, že půjde o utrpení Židů, o holocaust - a taková témata já vůbec nevyhledávám, se naštěstí neuskutečnila. Jenže jsou léta 1937-8 a Československo se potýká s hrozbou rozpínavého Hitlerova Německa, zvláště po anšlusu Rakouska. Občané se mají - musí začít zabývat tím, co dvacet let po Velké válce vůbec nečekali: nácvik civilní obrany, zatemňování domů, reflektorů automobilů, předpoklad nadcházející mobilizace... Také školní mládež se účastní, ovšem spíš zatím ve smyslu "škola hrou", nácviku CO. A všechny věci týkající se vojenských záležitostí podléhají přísnému utajení!

Židé jsou rozpolcení: jsou si vědomí toho, co se děje v Německu. Někteří slyší trávu růst a rozhodují se, protože je to stále ještě možné, opustit republiku, jiní doufají, že v tolerantní, a k národnostem a náboženstvím vstřícném Československu jim nic nehrozí. Nechtějí opustit domov, svou vlast, mnozí ani na to nemají prostředky... a nakonec, přestává to být snadné.

Autorka nám přiblížila prvorepublikový Přerov, město, které vlastně neznám, a moc mě zaujalo, a ještě bych uvedla jednu zajímavost. Jak se dočteme, v Přerově, a jistě i jinde, existovalo zařízení - ozdravovna pro chudé děti Ch. G. Masarykové, kam se o letních prázdninách děti z chudších rodin jezdily posílit na těle i na duchu. Tuším, že o první republice mám velice okleštěné představy (což neznamená, že byla ke všem spravedlivá, či naopak).
Ale tak jako dnes a kdykoliv v minulosti, a tuším i v budoucnu, nikdy nebude pro všechny všechno stejné, někdo bude trpět, ať osudem, či vlastní vinou, a jiný užívat a žít v dostatku, vlastním přičiněním, nebo díky svému štěstí.

Komentář se mi protáhl, ale musím ho uzavřít opakováním doporučení: čtěte!
Kniha je naprosto vynikající, zajímavá, dobře napsaná, a zdůrazňuji: vychází ze skutečných událostí a ze životních příběhů hlavních postav. Autorka jim svým přičiněním dokázala po devadesáti letech vdechnout konkrétní tváře, pocity, myšlenky.
Ano, život píše romány a ty navýsost předčí všechny vymyšlené příběhy a zápletky v knihách, které tak rádi čteme a nad kterými se občas dojímáme.

Velkolepý, dosti dlouhý historický román z období punských válek.
Autorka, jak se domnívám, precizně nastudovala dostupné historické informace a s využitím vlastní představivosti dospěla k vytvoření rozsáhlého, zajímavého a napínavého příběhu.
Kniha je to hodně složitá, nebudu nic bližšího o ní psát, protože to víceméně ani nejde. Časově totiž zabírá víc než třicet let života mnoha postav na širokých prostorách Itálie a severní Afriky.

Jedna výtka! Autorka, jíž si jinak hluboce vážím, dokáže velmi často neskutečně košatě a široce rozebírat nějakou myšlenku a úvahu, psát o ní na půl stránky až tak, že jsem po chvíli ztrácela nit. Soudím, že ubrat pouhou desetinu textu, který zabírá toto neskutečné, až otravné vykecávání, by knize jedině prospělo.

Jinak ale - doporučuji vřele!
Před čtenářem ožije starý Řím, staré Kartágo, prožije s hrdiny dobře popsané cestování, lásky, boje, utrpení... Stojí to za ten čas!
Dávno již tomu - přečteno Není římského lidu, to si musím zopakovat, a doufám, že se pustím i do dalších knih paní Loukotkové.
:-)

Podle mě navázal autor velmi dobře na dva předešlé díly z pera Jiřího Kulhánka. Já jsem se opět dokonale pobavila, drobné mušky určitě nehledám :-).
Maxmilian se s pomocí Toho druhého, což je jeho vnitřní hlas (že by trochu schíza, Maxi?) a hlavně díky úžasně schopnému, sama sebe učícímu počítači z vozidla Saladin, dokáže vypořádat jak s Cizinci, kteří z potřeby získat otrockou sílu změnili skoro všechny lidi v nemyslící krvelačné mrtváky, tak s Protivníky Cizinců, což jsou další emzáci, kteří to s lidmi také vůbec nemyslí dobře!
A prozradím, a řeknu: dopadne to tak, jak chceme!
P. S. Celá tato trilogie dvou autorů rozhodně není horor! Vyskytují se sice zombíci, dokonce v jedné chvíli kanibalové, všechno na planetě je vzhůru nohama... ale to jsou jen kulisy, před kterými se odvíjí příběh o odhodlání, o potřebě aspoň trochu vrátit do světa naději a dobré konce.
No nečti to! :-)

SPOILER
Podle některých vědců byli mezi dinosaury i takoví, jejichž úroveň inteligence byla vyšší, ne-li vysoká. Tomu věřím, proč by nemohli mezi tou spoustou druhů - některé zřejmě dosud ani nejsou zdokumentované - být nějací chytráčkové? Já mám teorii, ničím nepodloženou - ale co kdyby? - že v oceánech, které jsou, spíš ale nejsou probádané, mohou v hlubinách žít také vysoce inteligentní tvorové... Kdo ví?
Takže něco ke knize. Je to moc pěkná sci-fi literatura, kde jsem se sci moc nevěnovala, zato fi-kce byla napínavá, dobře napsaná a velmi, zdůrazňuji velmi dramatická!
Cesta časem do minulosti skupiny lovců - boháčů, kteří baží dostat největší a nejnebezpečnější kořist ze všech, se z plánované a zabezpečené záležitosti stane bojem o holé životy. Zpátky do naší doby se jich dostane jen pár, ostatní zůstanou navždy v minulosti - ale to už je jim jedno.
Autor vykreslil nejen prostředí, ale také mezilidské vztahy. Rozhodně nešlo o skupinku věrných kamarádů. Podrazy a zákeřné chování, msta, nenávist, zloba... nic nechybí. Dinosauři útočí, napadají a zabíjejí, ale mnoho škod napáchá rozkol mezi účastníky výpravy.
Kniha se mi velmi dobře četla, někdo prostě umí. Navíc nám autor představil dobu vzdálenou miliony let hodně podrobně, čemuž říkám "jako bych tam byla", a ty nejnebezpečnější predátory vybavil vlastnostmi, které, kdyby byly skutečné...
Někteří lovci používají, pokud jsem správně pochopila podle označení, zbraně české výroby - že by dokonce ze Zbrojovky Uh. Brod? To mi bylo sympatické.
Ale autore! Na konci knihy jste otevřel vrátka k pokračování, to je zcela jasné. A teď se ptám: vyschl pramen inspirace? Rozhodl jste se k tématu už nevrátit? Škoda! Protože, jak to tak z vašich náznaků vyplývá, zákeřní predátoři pronikli do našich časů... a to by pak, v další části, mohl být mazec!

Total brutal! To fakt nevymyslíš!
Z Dobráka se stal Cynik, ale Maxmilián tím vůbec neztratil, ba naopak získal ještě víc mých sympatií.
Příběh to byl opět podle mého gusta. Je drsný, místy až děsný, ale skvěle napsaný a není tam jenom hrůza a děs, ale sem tam i špetka humoru.
Neskutečně jsem se pobavila! Jdu na trojku, i když ji napsal jiný autor - doufám, že se bude dát číst a že to nějak přijatelně dopadne...
Maxi, držím palce. Chlape, vím, že ty to nevzdáš! :-)

Tentokrát nepochválím... Čekala jsem víc o snech, o jejich analýze, ale to by chtělo jinou knihu.
Autorka do příběhu nasáčkovala co jen šlo. Jakés takés náznaky vědeckého zkoumání snů, romantická linka, krimi linka, rodinná soudržnost... Určitě toho bylo ještě víc. Dort pejska a kočičky a výsledek dost chabý.
Kromě jiných knih čtu průběžně nejrůznější romance, protože je to oddechové čtení, u kterého je vždy na závěr samozřejmý happyend. Realita dneška (nebývalo to lepší, ale mě se samozřejmě nejtíživěji dotýká jen to, co se děje nyní) a do toho sem tam nějaká dramatická literatura, potřebují být odlehčené a projasněné čtivým a přes všechny trampoty krásně ukončeným příběhem.
Tady byla sice stručně popsaná romance moc pěkná, ale to ostatní - mnoho povyku skoro pro nic, příliš mnoho řečí. Čekala jsem víc. :-)