alekis přečtené 610

Střemhlavý pád 2020, Sandra Brown

Když srdéčko posmutní, dušičce není do tance, není dobré zajíst trable dortíkem či lívancem! Vždy vše zlepší napínavá detektivní romance! Romantická detektivka. Hrdina bez hany, bázně... a kráska... samá ladná křivka, rozeženou chmury rázně! :-) Sandra Brown je profík, troufám si říct, že (téměř) nikdy nezklame! Pokaždé je v jejím příběhu napětí až nebezpečí, romantická vášnivá postelová linka a ten závěr... Vždy happyend! Proto to čteme, drahé spolučtenářky. Samozřejmě. Proč si drásat nervy realitou, ta se na nás valí odevšad jako buldozer. Aspoň nad stránkami romantických příběhů se můžeme pobavit a zasnít... Jaké by asi bylo, prožít toto v reálu? Ó jé! Prožít konkrétně toto v reálu, no nevím, bylo to jako šíleně napínavý akční film. Autorka ovšem není pitomá husa, jen si vzala za své tento žánr, proto v závěru děkuje poradcům z oblasti pilotování a farmacie... aby nepsala hlouposti, ale věci podložené fakty. Občas je dobré přečíst si knihu, u které máme jistotu, že skončí... Šťastně... :-)... celý text

Město snů 2003, Beverly Swerling

Město snů je vynikající román, velmi dramatický, což zdůrazňuji, s mnoha postavami a s mimořádně bohatým dějem. Kdo preferuje skvěle propracované rozsáhlé příběhy, musí si toto čtení rozhodně užít. V úvodu autorka upozorňuje, že se držela co nejvíc historických reálií a co se týče popisů lékařských praktik 17. a 18. století, použila (a patřičně zdramatizovala) přímo originální zápisy. Slabší povahy se mohou otřásat děsem až odporem... To všechno nemá chybu! Pro mě však bylo krom ostatního hodně zajímavé čtení popisující úsilí části obyvatel amerických kolonií, podléhajících anglické koruně, o osvobození z nadvlády a ustavení vlastního státu. Suchopárná stručná fakta ze školního dějepisu, dávno zapomenutá, a k tomu jako kontrast popisy bojů a všemožných hrozných událostí, které se děly na teritoriu New Yorku té doby... Tak to je opravdu "iné kafé". Vřele doporučuji! Hezký komentář níže od hankapimi :-).... celý text

Kronika konce světa 2009, Shigor Birdman (p)

(Autore, je škoda se skrývat za podivným pseudonymem, když máte svoje hezké pravé jméno a příjmení!) Knih žánru postapo jsem přečetla celkem dost, ale tato je moje první z našich luhů a hájů. A nemá chybu! Trochu připomíná stylem vyprávění kultovní Den trifidů, až na to, že Wyndham se decentně vyhnul jakémukoliv připomenutí mrtvol hnijících na ulicích a v bytech, zatímco náš autor - velice reálně - nechává své postavy doslova se mezi mrtvolami brodit. Doporučuji ze všech sil, fandila jsem všem postavám. Kromě Johana, který nás provádí dějem jakožto kronikář, je tu navýsost sympatický a předvídavý týpek řečený Tryskáč. Ten, podobně jako já, už dávno tuší, že přijde nějaký hooodně velký průšvih a do jisté míry se na něj připravuje. Přípravy potom zúročí když se ten malér opravdu stane - tentokrát naštěstí zatím jen v knize. Co onen v komentářích zhusta zmiňovaný konec knihy..? To je přece navýsost zřejmé! Jen to sem nesmím napsat. Kdo si Kroniku přečte, dozví se vše... a vše mu bude jasné.... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

SPOILER Moje první kniha od AM. Spisovatelka je rozhodně profík, věty jí odsypávají, příběh se čte skoro sám... Ale... Něco málo k ději: autorka zvolila "vděčné" téma, psát o tomto rozhodně zaujme a to především ženskou část čtenářské obce, i když to opravdu není "román pro ženy" zbarvený do růžova. Dění sledujeme očima malé holčičky, později mladé dívky a dost dlouho si můžeme jen domýšlet, o co tady kráčí... Nechci se kasat, třeba v detektivkách nemám nikdy šanci na odhalení, ale tady se dalo poměrně brzo vytušit, že... Že. Že tohle není vlastně asi nic mimořádného, že takové věci, které se nám v románě rozkrývají byly, jsou a budou kolem nás, v reálném životě... Ráda bych se několika detaily pozabývala, ale... Každopádně, tato témata nevyhledávám (podobně jako dnes tolik populární knihy o holocaustu, těch se vynořilo jako hub po dešti, jim se také vyhýbám). Knihu mi věnoval přítel z DK - velké díky, kámo, ale příště radši něco veselejšího :-)!... celý text

Mimozemšťané v Guslaru 1979, Kir Bulyčov (p)

Jelikož mě v tyto dny napadl odporný virus s úmyslem skolit mě do nebytí, musela jsem proložit původně čtený pochmurný příběh mistra Kinga něčím veselejším... A měla jsem vskutku šťastnou ruku! :-) Název této knížky je velmi známý, ale nikdy mě nenapadlo ji číst. Jelikož ale nejen Kinga, rovněž i Kira si vážím (kdo nečetl v dětství jeho trilogii o Alence, má velké mínus!), bylo třeba vypravit se do Guslaru, který leží kdesi na široké hrudi matičky Rusi. Je to místo, kde se ... Kde se dějí věci! Nebudu nic prozrazovat! Je to čtení poměrně jednoduché a hlavně kouzelně nenápadně vtipné. Dokonale přiblížené reálie, zajímaví lidičkové a sem tam, věřte či nevěřte, i nějaký mimozemšťan! Za tu zábavu a potěšení a ty legrační postavičky - obyvatele Velkého Guslaru, nelze než dát 5*. Díky, Kire, seš dobrej!... celý text

Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady 2002, Stephen King

Dodatečný komentář ke druhé části knihy: Skryté okno... Námět, ačkoliv perfektně zpracovaný, byl podle mého použit již víckrát předtím. Příběh jako takový, překlad, vše OK. Děj je ovšem tak roztažený, nechci říct nudný, že tentokrát Kingovu reputaci nezachrání ani nádech tajemna a několik podivných událostí. Snad to trochu spraví jen konec, kde se dozvíme... vo co go. Nezavrhuji, ani nedoporučuji. Být kratší o polovinu, mělo by to grády. Nebudu ale snižovat celkové hodnocení knihy, časožrouti by se na mě možná naštvali... :-).... celý text

Vražda za oponou 2006, Christopher Fowler

Když čtu komentář níže od soukroma, přemýšlím, co ještě zajímavého a objevného mohu napsat, aniž bych odhalila cokoliv z děje... Atmosféra divadla, a není to tím, že je rok 1940, je pochmurná, ba co dím, děsuplná! A k tomu bombardování Londýna, trosky, požáry, metro zaplavené splašky, lidé hledající záchranu v krytech... A do toho kdosi vraždí... Velmi depresivní! Je to taková střídačka. Z válečné doby v jedné kapitole se v další přesunujeme o 60 let později, kde se dva detektivové, nyní již staří pánové, pokoušejí starý případ definitivně dořešit... Ale staré případy vrhají dlouhé, temné a nebezpečné stíny... Kniha je trochu přecpaná, víc než dort pejska a kočičky. Autor do ní natlačil, co se jen vešlo. Sem tam mi ledacos připadalo až přitažené za vlasy. Ale zapeklitý a zamotaný příběh mě bavil a rozhodně ho mohu doporučit milovníkům (staré dobré anglické) detektivky.... celý text

Ostrov s vůní čerstvého chleba 2016, Jenny Colgan

Někdy zachutná víc krajíc čerstvého chleba s máslem a s medem, než hutná, vodkou nasáklá Bloody Mary, krvavý steak s příchutí střelného prachu, to vše příhodně doplněno řevem příšer, ať pozemských, nebo z vesmíru... Prostě, někdy je příjemnější obyčejný příběh ze současnosti o dívce, která se rozhodne nebrečet nad rozlitým mlékem a z rychlíku přestoupí do venkovské lokálky. Objeví, co dosud neznala, pozná nové lidi, najde v sobě schopnosti... Její život nabere nový směr. Příběh je z kategorie Pro ženy, ale jako skoro vždy, dostává se nám kromě klasických obvyklých témat i nadstavba. Život na ostrově v Cornwallu není snadný, příliš málo zdrojů obživy, mezi ten hlavní patří lov ryb na moři... Rybáři vyplouvají každodenně a každodenně se vracejí domů... Pokud nepřijde bouře a potom se někteří nikdy nevrátí... Tak to totiž chodí v lidském životě... Protože život holt není červená knihovna...... celý text

Imago 2000, Octavia Estelle Butler

Soudím, že kdyby autorka celý příběh shrnula do jedné knihy středního rozsahu, kdyby si odpustila to, čemu říkám vykecávání, neustálého vysvětlování záležitostí, které jsou neexistující, neboť jsou zgruntu vymyšlené a stačilo jim dát 1/10 prostoru... Kdyby... Kdyby... To by Xenogenesis určitě vystoupala mezi zářivá souhvězdí nejlepších sci-fi a fantasy knih. Kdyby... Zvažovala jsem, že na poslední část hodím bobka! Chvílemi to prostě nešlo! Potom se znovu děj stal zajímavým a posléze, chvílemi se skřípěním zubů, jsem Imago definitivně dočetla... Ale teď, jak říká můj oblíbenec, oranžový plyšák Rixo v reklamě, nakonec se s ním navždy rozloučím s obligátním pá... pá... :-) Všechny tři části opusu osídlují lidé, mimozemšťané a jejich potomci - kříženci. Vše je popsáno poměrně do detailů, a je tu hodně postav obou druhů, až jsem se mezi nimi občas ztrácela. A přemýšlela jsem, co bych přijala, ocitnout se v Xenogenesis. Přistoupit na všechno, co nabízejí a co berou Oankali, nebo zůstat člověkem se vším všudy, bez využití pozitiv vzájemného soužití, ale také bez ovlivnění negativy? Protože vždycky je něco za něco, ale Oankali, aby dosáhli svého, to něco umějí mistrně zabalit do lesklého barevného papíru... Tak, že se to lidem nakonec líbí... Nevím a naštěstí o tom nemusím přemýšlet, do doby, než se vprostřed léta kolem poledne objeví na modrém nebi stříbrné lodě z dalekého vesmíru...... celý text

Boží lov 2006, Lois McMaster Bujold

Rituály dospělosti 1998, Octavia Estelle Butler

SPOILER Úvodem doporučuji přečíst komentáře uživatelů ke všem třem dílům, protože ledacos rozkrývají. Rituály dospělosti se na rozdíl od 1. části odehrávají s malou výjimkou pouze na Zemi a hlavní postavou je tu Akin, konstrukt, syn lidské matky Lilith a tuším, ještě snad asi tří Oankali, taková směska genů. Ovšem, nepobrala jsem, jak jsou ti konstrukti vytváření technicky, a s těmi rodiči je to vůbec střídavě oblačno - což ale není podstatné, stejně je to sci-fi... I když, kdo ví..? Co někdy bylo, co je a co bude..? Čtení je místy dynamické, zvlášť začátek a konec, sem tam se také trochu vleče. Hlavní, co pro mě vyplynulo je, že na Zemi jsou lidé, tzv. Odpůrci, kteří nechtějí nic mít s Oankali, nechtějí využívat mnoha dobrých věcí, které jim mohou poskytnout - zdraví, dlouhověkost... výměnou za jejich geny. Odpůrci žijí ve svých vesnicích, protože nechtějí mít děti s Oankali... ale protože všichni jsou jejich zásahem sterilní, vlastní "pravé" lidské děti mít nemohou. Oankali to vysvětlují tím, že lidé dokázali zničit svou planetu a pokud by se rozmnožili, udělali by to zas... Možná mají pravdu, autorka přesně vystihla, byť spíš okrajově, různé lidské charaktery... A co Oankali, mají také své zvláštní charakterové vlastnosti? Nepostřehla jsem. Každopádně, oni mají svoje jasné cíle, za kterými jdou. Nějaké východisko pro Odpůrce se tu ale rýsuje... Takže uvidíme... v třetí části. Připomínám znovu autorčinu povídku Dítě mé krve, hodně na mě zapůsobila.... celý text

Úsvit 1997, Octavia Estelle Butler

SPOILER Potkání této knihy zde na DK mi připomnělo, že od autorky jsem dříve četla (pro mě naprosto oslňující) povídku Dítě mé krve, kterou doporučuji!! Bažila jsem proto poznat též Xenogenesis. Konečně ji mám, tak přečíst a to honem! :-) No, čekala jsem víc. Anotace odhaluje podstatu, takže není třeba příliš řečí. Abych si ale odpustila pár úvah, tak to ne, to nedám :-). Jak bych se cítila v kůži Lilith? Vím, že planeta je zničená, neobyvatelná. Nemám nikoho a co nejhůř: bez vlastního vlivu se probouzím a zas usínám v divné místnosti ze které nemohu odejít, jím cosi, co se jídlem moc nazvat nedá... Nevím, kde jsem... nevím, zda se mnou kdosi manipuluje, či tak něco... A nakonec se dostaví ONI... Mimozemšťané! A teď si s tím poraď, Lilith! Akceptuj věci, které se tvoje mysl zdráhá pochopit, přijmout. A stále, i když se později s Oankali dokážeš víceméně spřátelit, nezapomínej, že často upozorňují: jsme obchodníci. Je to pro nás obchod. Tato kniha nevyhoví všem milovníkům sci-fi, protože v ní nejsou vesmírné souboje, střílečky, cizí planety a podobné rekvizity. Děj není nijak rychlý, všechno se rozvíjí postupně, ale pozor! Poznáme sice podivné tvory s chapadly na hlavě, vybavené neobyčejnými vlastnostmi, ale možná nás překvapí víc chování lidí, probuzených podobně jako Lilith z mnohaletého spánku, malé skupiny, která má být po zácviku vysazena zpět na Zemi. Překvapí? Možná ani nepřekvapí, protože případy, kdy se vnitřní řád nějakého lidského společenství ani nenastolí, nebo se po krátké době zhroutí, existují ve skutečnosti docela běžně a v románech byly popsány XXX krát. Čekala jsem víc... ale určitě si přečtu celou trilogii.... celý text

Půlnoční sokol 2002, David Gemmell

Děj této knihy navazuje na první díl, na stránkách potkáváme postavy nám již známé a poznáváme nějaké nové. Opět je zde hodně bojů, mnoho padlých, sem tam padouch a naštěstí sem tam zas vzácná duše, ať v ženském, či v mužském těle. Druhá část ságy je podstatně zajímavější a myslím, že autor lépe propracoval psychologii postav. Tato hrdinská fantasy, jak jsem již řekla u předešlého komentáře, by se mohla líbit starší mládeži a dospělým, kterým v hrudi pořád bije mladé srdce :-).... celý text

Kvítek karmínový a bílý 2014, Michel Faber

Ex post: den po napsání komentáře. Nechápu, že někdo (kdo jen to může být? Není to poprvé!) nahlásí SPOILER ke komentáři, kde je už ten SPOILER autorem komentáře (zde mnou, viz níže) předem připsaný!! To už je na konzultaci s Chocholouškem! SPOILER!! Tuto knihu jsem přečetla podruhé a doufám, že stačilo. Bylo to náročné. Je to velkolepý, hodně dlouhý příběh, dost těžký na čtení, složitý, zamotaný a místy beznadějný až bezvýchodný... Je to jednoduše Příběh. Doporučuji, pokud se do něj někdo chce pustit, pročíst si komentáře, hlavně ty s 5*, protože podle nich se případný čtenář - čtenářka rozhodne, zda vkročí do viktoriánského Londýna 19. století, či raději svůj záměr odloží, nebo úplně vzdá, a chopí se méně obsáhlé a méně komplikované knihy. Po zralé úvaze nebudu psát další komentář podobného ražení, jakých je zde už celkem dost, ale pozabývám se hlavní postavou Sugar a jejího protikladu Agnes Rackhamové. Sugar je prostitutka. Děvka, kurva, prodejná žena. Jak k tomu přišla? Chtěla to? Ach ne, milí čtenáři! Považte, že jako třináctileté dívence jí matka - prostitutka, již v knize potkáváme již jako bordelmamá, přivede do postele "hodného pána", aby ji zahřál. Její osud je zpečetěn, od té doby její tělo použily stovky mužů... Jenže Sugar má v sobě něco, co ostatní prodejné ženy a dívky nemají - pár jich totiž cestou poznáme. Je to cílevědomá dívka silného ducha, ducha, který usilovně rozvíjí - prozradím, že přes všechny překážky, a aby je překonala, musí docela hodně obětovat, předstírat a kalkulovat, se jí to podaří. Ovšem, není to díky úsilí pana Rackhama, jehož milenkou se stane, protože on nemá v úmyslu ze své konkubíny, od níž čeká milostnou péči, udělat intelektuálku. To, kam se dostala je jenom její dílo. Choť pana Rackhama, Agnes, vyrostlá v bohatství, je úplně jiná. Produkt prudérní viktoriánské morálky, jemná, naivní, shodou okolností nikým rozumným nepoučená, nepochopí a nepozná co se s ní děje, když prožije hrůzu svatební noci, posléze těhotenství a porod. Tyto věci jednoduše vytěsní, neví ani, že porodila dítě, vlastně neví co sama se sebou. Sugar život otřískal hrozným způsobem, a ačkoliv prošla bůhví čím, zachovala si vizi svého vysvobození, svoje vnitřní světlo. Ubohá Agnes, podléhající šílenství a náporu své zhoubné nemoci, nalézala vyžití v nemožných hloupých zábavách a postupném ničení sebe i své domácnosti... Obě tyto mladé ženy si prošly očistcem, ale předpokládám, že pouze Sugar z něj vyšla se vztyčenou hlavou, když to nadneseně zkonstatuji. Ovšem... Ano, ovšem! Autor napsal knihu povídek Jablko, které souvisí s Kvítkem! Doufám, že se dozvím víc... Řekla jsem si, že tuto "kládu" už nikdy, že stačilo. Ale kdo ví? Nikdy neříkej nikdy! Třeba se ještě vrátím do Londýna čistých, bezpečných klidných čtvrtí, kde služebnictvo leští stříbrné příbory, i do Londýna špinavých páchnoucích ulic plných žebráků, chudáků, kteří dřou za šilink ve fabrikách, do ulic, kde vládne zločin... a kde na každém rohu prodejné ženy nabízejí mužům svá těla... Jo, o tom je život... Je to boj!... celý text

U Veliké řeky 1962, Eduard Štorch

Krása! Dokonalým způsobem podané popisy krajiny, zajímavé a reálně působící příběhy... Krátký pobyt ve starých časech, kdy svět byl mnohem tišší a prázdnější než dnes... Stálo za to na chvíli vstoupit do pravěku... Ačkoliv autor psal pro mládež, není tu mnoho šťastných konců. Protože takový byl tehdy život, plný dramat a nebezpečenství. V jiné podobě je stejný i dnes. A děti to musí vědět, poznat a pochopit to, aby nebyly změkčilé a neschopné se poprat se vším, co je časem může potkat. Dnes je trend odstranit z povědomí mnohé, co by prý mohlo rozrušit citlivé dětské, ale i dospělé dušičky... Myslím, že je to velice chybná, až nebezpečná cesta. Divoký pravěk už byl. Tak uvidíme, co přinese tento náš pokroucený novověk.... celý text

Meč v bouři 2001, David Gemmell

Někteří čtenáři jsou nadšeni, jiní už méně. Patřím mezi ty druhé. Rozmýšlela jsem, jak hodnotit. Ale protože jsou tu určité příběhy v příběhu a dokonalé popisy událostí, navýšila jsem původní záměr. Rozhodně to není špatné čtení, ale doporučím ho spíš starší mládeži tak nad 10 let a potom dospělým, kteří si dokázali zachovat klukovské a dívčí srdce napořád :-). Musím vyzdvihnout zdařile podané vnitřní pochody a duševní rozpory hlavní postavy, Connavara, Meče v bouři. Je to nesmírně dobrý, slušný a citlivý muž a přesto v průběhu života spáchá věci, které ho posléze navždy budou trápit... Též konstatuji, že autor nám představuje hrdiny velmi mladé - z dnešního pohledu, zatímco dříve lidé byli považováni za dospělé už přibližně v 15 letech a museli se podle toho chovat a jednat... A mnohdy i dřív, když nebylo zbytí - dlouhé bezstarostné hravé dětství a mládí se často nekonalo... Podle anotací k dalším dílům jsem zjistila, že Connavarův příběh už nepokračuje - snad jen v 2. části a zřejmě jen okrajově, tudíž nevím, zda budu číst dál. Sžila jsem se s postavami z Meče v bouři... půjde to i u Půlnočního sokola?... celý text

Rubín v kouři 2002, Philip Pullman

Miluji příběhy z viktoriánského období, a toto je jeden z nich, napínavý, spletitý, dobrodružný, dramatický... Přesně podle mého gusta. Nechybí v něm nic, co do něj patří: pochmurný Londýn zalitý deštěm, dnes dávno zbořená skladiště a slavné londýnské doky, úzké uličky, kde to páchne vším možným a kde se míhají krysy sem a tam... Všudypřítomný zločin. Ubozí, hladoví, malí vykořisťovaní sirotci, jichž je mi při čtení líto, ale bohužel jim nemohu pomoci... A tajemství, záhady a především boj dobra se zlem, kdy na miskách vah občas vítězí jedno a poté zas druhé... U mě dobrý! A ještě tři díly série mám před sebou. Už se těším :-) P. S. Více o knize napoví komentář od trudoš a antuka.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Tuto knihu jsem si zařadila do ČV 2023 - podotýkám, rozhodla jsem se ji plnit poprvé a ani to nebolí :-), a to do tématu Kniha kterou nebudete číst poprvé. Takže něco k prvnímu čtení: četla jsem ji hodně dávno (to ještě o DK nebylo slechu ani dechu) a bylo to strašně, strašně depresivní... Když si to představím jako realitu - i když z děje mi zůstaly spíš jen útržky a hlavně pocity - beznaděj a absolutní děs - tak se musím zamyslet: co bych dělala, žít v Oceánii jako Winston Smith? Mělo by smysl pokusit se jako on aspoň o něco málo, ale nakonec, v závěru, být naprosto zlomený a absolutně bezmocný? No nic. Neudělala bych nic, protože mraveneček proti mašinérii není vůbec ničím! Na to zapomeň, kámo, že porazíš molocha! Čert mi napískal, abych se k této knize odhodlala znovu přiblížit, když jsem si kdysi slíbila, že už nikdy! Dokonce jsem už začala číst... Naštěstí je kousek níže komentářík od Renike, kde se praví: "už se k tomu vracet nechci a ani nebudu". Člověk nerozhodný, váhavý, jako jsem já, přemítá: ale, co kdyby... ale jo, stojí to za to... kultovní spisek... skoro 11 000 hodnocení... všichni to četli... Jo, rozhodla jsem se! Je tolik knih, které si mohu přečíst podruhé, a neupadnu z nich do depresí, smutků a zoufalství. V životě lidském je totiž těchto věcí tolik, že se lopatami dají přehazovat... Orwelle, pane autore, při vší úctě, vaši knihu podruhé číst nebudu. Ale když přihlédnu k tomu, jak dlouho a jak hluboko ve mně zůstaly potopeny, zakopány pocity z ní, vím, že nejvyšší hodnocení si 100% zaslouží.... celý text

Osada 2015, Kir Bulyčov (p)

V maličké osadě utopené v blátě, zadušené pod stálým příkrovem oblaků, kde téměř pořád prší, žije, či spíš se snaží přežívat hrstka lidí, od nejmenších až po starší. Za ohradou všude kolem je málo zdrojů potravy a mnoho predátorů z živočišné i rostlinné říše... Ti, kteří pamatují jiný život a jiný svět, se do něj touží vrátit zpátky. Ti, co přišli do Osady jako malí nebo se v ní už narodili, si z vyprávění pamětníků jen těžko představují starý domov... Příliš je nepřitahuje... protože jejich domov už je ve skutečnosti zde... Mám pocit, že sci-fi, aspoň to, co jsem přečetla, se soustředí na dva směry. Jsou to úžasné technické výdobytky, občas zbytečně popisované do detailů - proč ztrácet čas a stránky s tím, co neexistuje? A potom je to setkání pozemšťanů s mimozemšťany všeho druhu. V Osadě nám autor představuje méně obvyklou situaci - i když i takové knihy existují (přišel mi na mysl Nonstop). Ale kdo se chce dozvědět víc, musí si přečíst tuto knihu. Je docela stará, žádná moderna. A navíc je z pera ruského autora. Podle mě ovšem patří do police, nadepsané Základní kameny sci-fi, stojící ve velké knihovně, kde jsou uloženy všechny literární počiny od začátku psané historie lidí. Skvělá kniha, dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-) Můj komentářík je docela malý, protože jsou tu jiné moc dobré a hodné přečtení: od Pavlina50, Franc a Skala 317.... celý text

Egypťan Sinuhet 2013, Mika Waltari

Stručné hodnocení Pro pobavení: 5* Pro poučení: 5* Pro zamyšlení: 5* Velmi dlouhá kniha, bohatý děj, mnoho událostí... Okamžiky dramatické, humorné i tragické... Kultovní román, jehož název znám odedávna a až teprve teď jsem se rozhodla ho přečíst. Dobrý nápad, stálo to za to. Jen ten Sinuhet... Zdá se mi, že nepoučil ze všeho, co za svůj život prožil a zůstal naivní, neřkuli trochu přihlouplý... a bohužel docela smutný - ale k tomu měl, tuším, důvod a taky povahu... Přes všechna protivenství měl naštěstí možnost zestárnout a svůj příběh pro nás sepsat. P. S. Zjistila jsem, že existuje ještě jedna kniha stejného jména, rovněž známá, jejím autorem je historik Vojtech Zamarovský. Tu si přečtu taky, bude to trochu iné kafé, podle komentářů bude ale nejspíš taky stát za to... Nikdy není pozdě přečíst si dobrou knihu... :-)... celý text