alekis přečtené 610

Alinoë 2004, Jean van Hamme

Inspirace z DK... Přiznávám, že minimálně vyhledávám komiksy. Je to jakýmsi mým omezujícím viděním, podstatně víc vnímám text než obraz. Navíc toto je můj první Thorgal, přitom v pořadí již osmý... Uvidím, co se dá na tom poli neoraném udělat :-). Tudíž: ačkoliv tvrdím, že obrázky jsou u mě víc mimo, tentokrát je to jinak. Kresba je totiž mimořádně pěkná, všechno velmi přehledné a tuším, že i další díly budou stát za podívání. Takže za 5* :-). Příběh samotný - bohužel, na tak malém prostoru se asi víc udělat nedalo. Podle toho to taky dopadlo. A tak si čtenářko domýšlej: opravdu se ten zelenovlasý mužíček... A dál nesmím pokračovat, byl by to spoiler! Podle mě je příběh sotva za 2*... Tož co včil? Obrázky jsou ale moc hezké... Ještě si to nechám projít hlavou :-)... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Další várka výtečné zábavy! Druhý díl je trochu jiný, ale stejně, když jsem musela opustit, co mě baví, když jsem nemohla číst a musela se věnovat nějakým opruzujícím banalitám, byla jsem v myšlenkách v Nočním klubu... :-) Myslím, že je nezbytně nutné poznat blíž Jiřího Kulhánka, když ne osobně tak aspoň jeho další knihy :-).... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Otvírá se Noční klub... Čtenářko, neváhej, vstup! Kolkolem tma, mlha hustá... Příběh podle mého gusta! Jiří Kulhánek, moje pole neorané..? Až při čtení jsem zjistila, že jsem už od něj četla Vládce strachu, protože v Nočním klubu je letmá zmínka o Richardu Adolfovi. Vládci se mi moc líbili, i když už z paměti víceméně vypadli. A teď jsem, jak mám ve zvyku, namátkově sáhla pro zpestření a vložení mezi již rozečtené knihy po téhle perle... a jsem nadšená! Moc jsem se pobavila a jasná zpráva - druhý díl v závěsu následuje! :-)... celý text

Země temných trav 1951, Vladimir Bragin

(Knihu jsem četla pod názvem V zemi obřích trav, komentář se mi ocitl pod tímto vydáním.) Chodila jsem do knihovny, která se pak několikrát přemístila, ale ta moje první byla nejlepší. Nikdy pro mě neměly knihy takovou sílu, jako na 1. stupni ZŠ. Plátěná taška, kterou jsem sotva nesla. Knihovnice se divila: a to všechno přečteš? A protože jsem nemohla vydržet, tak jednu jsem četla v chůzi hned cestou domů a bylo mi jedno, co si kdo myslí. Čtení v dětském věku je nejlepší zábava a musela bych psát dlouho, abych vyjmenovala všechny tehdejší oslňující oblíbence... :-). V té staré knihovně jsem si půjčila i tuto sci-fi pecku. Od té doby jsem ji nečetla, ale naráz mi vyklouzla z paměti vzpomínka na ni a prostě nešlo si ji nepřečíst! Jenže už to bohužel není ten zázrak z dětství. Už mám jiné oči, trochu kritičtější, jiné zkušenosti a za sebou mnohé další knihy, další pecky... Úvod knihy je poněkud zdlouhavý a závěr je hodně poplatný době vzniku. Budiž, tak to prostě je. Ale popis Země obřích trav (ZOT) a jejích obyvatel je bez konkurence, a boj o přežití dvou maličkých hrdinů je téměř neustále opravdu dramatický! Kouzelně vymyšlené a sepsané a nikoliv fiktivní! Jde o skutečné poznatky o říši hmyzu. Musela jsem se zamyslet a hlavně politovat doktora Dumčeva. Prožil čtyřicet let, ale z jeho hlediska mnohem delší, nezměřitelnou dobu v ZOT. Když se vrátil mezi lidi, bylo to pro něj těžké. Přizpůsobil se dokonale podmínkám v ZOT a přežil... Ale jen tak honem se vrátit zpátky do bývalého života, když se změnil svět a jeho mládí uprchlo v dál... Přál si nabídnout světu vynálezy, které vymyslel na základě pozorování hmyzu, ale nikdo o ně nestál. Až nakonec drobná útěcha a smutný závěr. Svět se mění, střídají se režimy, kácejí se říše, všechno je den za dnem jinak. Ale život jde dál... v té úžasné Zemi obřích trav :-).... celý text

Saturnin 2003, Zdeněk Jirotka

Nesnáším sousloví "úsměvný příběh" Zhusta ho užívaly televizní hlasatelky, než skončily v propadlišti dějin, jako charakteristiku nějakého veselého filmu, třeba z Bakalářů. Ale když jsem přemýšlela, jak jednoduše popsat Saturnina, napadlo mě právě toto - že je to úsměvný příběh. Pravděpodobně se nikdo při čtení nebude svíjet smíchy, hýkat jak osel, slzet, či tak podobně. Ale je téměř jisté, že čtenář i čtenářka se budou (skoro - ať to zas nepřeženu) celou dobu nad knihou usmívat :-). Autor používá velmi krásně jazyk a jeho popisy prostředí a především přírody jsou moc pěkné, fakt. A musím vypíchnout něco, o čem se domnívám, že mnozí čtenáři ani nepostřehli. V příběhu o panu Brudíkovi, který marně hledá svůj dům, je dvakrát zmíněno zatemnění! První vydání totiž vyšlo v roce 1942... Mám dojem, že kdysi jsem Saturnina už četla, vybavila se mi příhoda se zápalkami bez hlaviček... Jinak absolutně vše zapomenuto... Bylo to milé osvěžení, ale stačilo, a nyní, jak říká můj oblíbenec Rexo v reklamě: pá...pá! :-) Ale podotýkám, že nejméně jednou by se s tím nesmírně schopným a šikovným chlapíkem měl seznámit každý! P. S. Ještě toto musím doplnit. Tuší vůbec někdo, odkud pochází všeobecně známá informace, že tři mušketýři nebyli čtyři, nýbrž dva? Je to sice spoiler jak Brno, ale prozradím to! Ze Saturnina!... celý text

Havran 2010, David Gemmell

Když slunce z nebes ozáří daleké obzory, když černý havran mávne křídly, vzlétne nad hory, když třesk mečů a salvy z mušket údolími znějí... Tak o tom potom staré písně vyprávějí... Však sotva lze vyjádřit několika rýmy: čest přeživším a smutek za padlými. Třetí část hrdinské fantasy série, inspirované historií Skotů, jsem málem odložila nedočtenou... Doporučil mi ji přítel z DK jako svoji z nejoblíbenějších. Vďaka, kamoš, mal si pravdu, stálo to za to, na moj veru :-). Je vhodnější spíš pro kluky a pro dospělé čtenáře, co jimi zůstali, ale i dámy a dívky, co oblibují udatné nebojácné muže, si určitě počtou. Začátek se trochu vleče, i když je tu několik násilných činů a dokonce vražd. Zdánlivě nemastné neslané hlavní postavy. Nic moc. Nakonec se však děj rozvine až k velkým dramatům a z postav, co nejsou až tak zajímavé, se vyklubou hrdinové... Ne, že by byli bez bázně a hany, to ne. To by bylo příliš ideální a my tu čteme o lidech z masa a kostí, kteří tím pádem mohou být zraněni, či dokonce zabiti, navzdory všemu držení našich čtenářských palců... Ostatně tak, jak to bývá ve skutečném životě... V lidské historii, kde míru je pomálu a válek povíc. Je to dobré čtení, hlavně druhá polovina. Povýším ji radši na výbornou. A autor, kromě všeho jiného, ukázal s dokonalou přesností na bídu lidské společnosti jako takové. Popsal, kterak muži, kteří by měli dodržovat a bránit právo, pošlapávají zásady, jimž se zavázali a dokazují, že zločinu a zlé mysli nic nestojí v cestě, když se obyčejní lidé patřičně podplatí či zastraší.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

Tak toto byla pecka! Zvláště první část, odehrávající se v letech 1916 -17 na francouzském území okupovaném Němci... Je to kniha, je to fikce, ale autorka mi dokonale dokázala přiblížit atmosféru strachu, bídy, hladu, zmaru... Beznaděje. I když naděje umírá až jako poslední - a proto dvě sestry věří, že jejich manželé se vrátí z fronty zpátky k nim. Domů... A snaží se pro to udělat cokoliv. Obraz Dívky tu hraje jednu z hlavních rolí a autorka kolem něj spředla pavučinu událostí, která se jen tak nevidí! Děj v 21. století nebyl tak smutný, ale byl rovněž hodně dramatický a pro další z hlavních hrdinek složitý. Chápala jsem její motivy i její chování. Kdo ví, co bych cítila já v její situaci? Člověk má někdy pocit, že je ze všech stran jenom bit a mnohdy nemá sílu se vzepřít... Je tu opět ten odpaďák, ten smrdutý chlívek "Román pro ženy". Spousta čtenářů i čtenářek tím pádem tuto knihu nikdy neotevře. Nu což, je to jejich výběr.... celý text

Dům knih 2023, Beate Rygiert

Až tak úplně mi nenapadá, jak tuto knihu charakterizovat. Zkusím to. Především se velmi dobře čte. Je zajímavá, ale až na pár vypjatých okamžiků nepříliš dramatická. Jistě, je tu skryté drama pod povrchem, navíc se děj odehrává v období nastupujícího nacismu, nečekejme však přemíru násilí a krvavých scén, a rovněž - žádnou erotiku! Autorka je už holt starší ročník... tak že by proto postelové scény zařadila jen řídce a velmi decentně? V anotaci se dozvídáme, že příběh je inspirován skutečností. Ovšem, daleko víc se v závěru dozvíme z epilogu a doslovu! Za sebe mohu říci, že jsem po dočtení knihy s překvapením zjistila, že téměř všechny hlavní postavy, které jsem považovala za fiktivní, skutečně existovaly! Autorka, jak nám sděluje, vychází z faktů, které se jí podařilo shromáždit. Přitom stvořila zajímavý, bohatý společenský román z Berlína konce 20. a začátku 30. let, s detailními popisy města a života lidí a s propracovanými profily postav, jak charakterů, tak padouchů... Skvělé! Kniha se mi velmi líbila a přestože tentokrát soudím, že si ji nejspíš užijí hlavně čtenářky, mohla by zaujmout i muže, kteří mají rádi příběhy ze života s neobvyklým námětem. :-)... celý text

V rytmu charlestonu 2010, Sophie Kinsella (p)

I známá a oblíbená autorka nemusí mít pokaždé svůj den... což? Že tohle vůbec někdo vydal a že já jsem to přečetla až do konce...

Prokletá země 2007, John Kirby

Neřekla bych do sebe, že vůbec někdy přečtu takovýto sešitový románek. Ale přečetla jsem. Je krátký a tak trochu melodram. Příběh z období války Severu proti Jihu, sepsaný člověkem (jde o společný pseudonym více německých autorů - viz životopis autora), který zřejmě nikdy v těch místech ani nebyl. Dva muži, mezi nimi nepřeklenutelný rozpor, nesmiřitelné nepřátelství... a poušť, Apači, smrt za každým keřem, kaktusem či skaliskem. Všechno je to vycucané z prstu, ale poselství o tom, že války jsou špatné a že je lepší, když je mezi lidmi přátelství... Tak to poselství... Jo, to tam je.... celý text

Pět minut po půlnoci 1999, James Thayer

Kniha má pouhých 12, s tímto mým 13 hodnocení. Škoda. Je to vynikající a přes popisy hrůz a utrpení velice zábavné čtení, pokud uvěříme ve skoro neuvěřitelné schopnosti jednoho muže... :-) Je to napínavý román s velmi bohatým dějem. Dokonalý popis situace ve zničeném Berlíně v dubnu 1945, když německá říše stojí před svým definitivním koncem a k městu se blíží Rusové... Přesto... mnozí lidé, vinní či nevinní, se konce války nedočkají. Jen ve vůdcově bunkru jde zatím všechno svým obvyklým tempem... Nechci zde nic víc psát, myslím, že by se mi nepodařilo v několika větách přiblížit atmosféru zmaru, hrůzy a napětí, která nás celým dějem provází. Pouze doplním, že hlavní hrdina je velmi neobvyklý, neobyčejný, až skoro neskutečný. Je to jasné: byl to on! Byl to James Bond! :-)... celý text

Návrat nežádoucí 2023, Lenka Potůčková

Neplač, muchomůrko... Zaženeš hlad suchou kůrkou a napiješ se vody z kaluže... Snad cestou potkáš anděla, který ti pomůže... SPOILER Nejdříve drobná kritika: román je psán zvláštním způsobem, poměrně málo dialogů, které přitom ale každý příběh podstatně víc oživují. Tím pádem čtenář(ka) získává někdy dojem, že (pokud by byl psán v ich formě) jde spíš o deník. Děj je dost popisný, to se stalo a pak zas ono... Také jsem narazila na něco málo chyb a řekla bych, že i ojedinělou nelogičnost. Když už jsem u těch dialogů, některé jsou příliš knižní, lidé se takovým způsobem běžně nebaví. Také malá holčička by asi nepoužila ve skutečnosti některé obraty. To všechno je ale celkem zanedbatelné, protože to příběh Návratu velmi dobře vyvažuje. Zvykla jsem na vše, co zde drobně kritizuji a protože jde o záležitost velice dobře promyšlenou, nemám zvláštní výhrady :-). Ani vůči často používanému drobné, drobně. Docela snadno si představím třeba takový jen naznačený drobný úsměv. Krása :-). Příběh je zasazen do doby, kterou jsem naštěstí nezažila. A tak poznáváme Marii, což je její falešné jméno, pravé se nedozvíme, která prošla koncentrákem a přežila ho. Vrátí se domů, do Prahy, kde se mnohé změnilo, nejvíc ale ona. Bojí se prozradit, že se ujala osiřelé dívenky, bojí se asi mnoha věcí, a proto se rozhodne úplně změnit svůj život. Je hodně nerozhodná, zvlášť později, když se jí naskytne příležitost milovat a být milována. Proč to nepřijme jednoduše a s radostí? Tady jsem pochopila, že ona se stále bojí. V pohraničí je hodně bouřlivě a pozdější vývoj ve státě nesvědčí tomu, že budoucnost bude růžová. Po únoru 48 se bojí už skoro všichni. Jenže Marie, ač nám autorka poskytla naštěstí jen málo popisů, navíc prožila okupaci a hrůzu lágru! Můžeme se jí divit, že je rozpolcená? Je tu pár pořádných oslích můstků, ale ať, každý potřebuje i štěstí, nejen trampoty. Marie proto vlastní poklad Monte Christa, má dokonalé falešné dokumenty a falešný rodný list pro svoji dcerku, která je vlastně malá Němka... Potkala totiž na své cestě několik dobrých andělů, z nichž jeden je velmi tajemný a můžeme jen hádat... Nemohu, než popsat jednu geniální scénu. V průběhu četby, když se děj přesune do pohraničí a naše hrdinka se zabydluje, zaměstnává, seznamuje, jsem trochu pozapomněla na úvodní část... Na koncentrák, na to, co předcházelo... Na začátku knihy pro Marii do práce přijdou dva gestapáci, zatknou ji, skončí nakonec v lágru a v jejích papírech je razítko Návrat nežádoucí. V nové době, když do nemocnice kde pracuje vtrhnou estébáci a udeří na ni, žádají informace, se jí všechno pozpátku vybaví... Ta druhá situace je totiž identická s tou první! Jen v bleděmodrém. A vo tom to je, vážení. Že historie se pořád opakuje, že spravedlnost neexistuje, že dobro pořád musí vést boj se zlem, boj někdy marný... Že takový je ten život lidský. Knihu rozhodně doporučuji a musím poděkovat příteli z DK, který mi ji daroval. Díky, kámo! :-)... celý text

Ohnivý soumrak 2010, Nora Roberts

Ve svém žánru tato kniha sahá dost vysoko. Je napínavá i zábavná. Je tu slušně vystavěná krimi linka, dobře popsaný vývoj postav a velký důraz na rodinné vztahy. Family, která hraje hlavní roli, se mi moc líbila. Obvykle čtu aspoň dvě knihy zaráz, zpravidla jednu tzv. "pro ženy", což je bezpochyby zavádějící označení, a potom nějakou tzv. "hodnotnější", což je stejně zavádějící, neboť pro každého má hodnotu něco jiného. Takže zatímco teď jsem v dramatickém období 2WW a po ní, zároveň jsem si vychutnala láskyplný dortík s příchutí krve... O tom je totiž život - láska a štěstí se prolíná a trápením, bolestí a utrpením. Naštěstí je tento příběh fiktivní, protože v něm vystupuje tak děsný magor, že nezbývá než doufat, že ve skutečnosti jich moc není... I když... Je to člověk, který ví, že za všechno mohou "oni". On je ten, komu bylo ublíženo a proto má právo se mstít! A mstí se "viníkům" opravdu s gustem. Dnes je móda zkoumat, kdo za co může, kdo je vinen a potom se mu různými způsoby mstít. Žádat tučné odškodné, či aspoň se nečervenat, když mi nějaký blbeček líže boty... A tak tu máme lidi, kteří donekonečna křičí, jak jim, či mnohdy jejich předkům bylo a je ubližováno a požadují... A máme tu lidi, kteří ač neubližovali, na to slyší... Protože to vnímají tak, že jsou vinni! Napadá mě, že moji nevolní předkové byli nuceni robotovat na panském, snášet právo první noci zlotřilých šlechticů a tak vůbec... Jdu zkoumat do archivů, kdo je vinen. Třeba to hodí pytel dukátů... :-)... celý text

Zajatci asteroidu 1988, Kir Bulyčov (p)

Malý relaxační odskok do literatury pro mládež... I když..? Zvlášť třetí povídka má v sobě poselství i pro dospělé. Komentář níže je hodně obsáhlý, tudíž se nemusím snažit. Mohu jen konstatovat, že kniha mě pobavila a rozptýlila. A navíc jsem si po čase užila slovenčinu :-). Dva mimozemští průzkumníci, zamaskovaní za tygra a pětimetrového hada, omylem se ocitnuvší v dětském letním táboře - to prostě nevymyslíš :-)! Bulyčovova největší literární hrdinka Alenka a statečný, i když trochu zastaralý robot v druhé povídce, to nemá chybu! A ve třetí potkáváme Kornelije Ivanoviče Udalova, našeho starého známého z Guslaru, který s přehledem řeší problémy hned na několika planetách... No nekup to! Kire, seš prostě dobrej a to všema deseti! :-))... celý text

Mlýn na ponorné řece 1974, Alfred Technik

Tak tuto knihu rozhodně budu chvíli rozdýchávat... Neskutečně silná báseň v próze, pochmurná balada, ze které přece jen sem tam zazáří slunce a světlo naděje. Veškeré popisy jak lidí, tak krajiny, přírody, především však krasových jeskyní jsou velice sugestivní. Příběh sám je nesmírně živý... Snad se autor telepaticky napojil na dobu začátku 18. století a dokázal tak čtenářům podat svědectví... Svědectví o tehdejším životě a o mlýnu na ponorné řece. Nevěděla jsem, netušila, že existuje tato literární předloha. Film Ďáblova past je známý a viděla jsem ho několikrát. Ale kniha je kniha, příběh je příběh a to, co jsem spatřila ve své fantazii předčí film mnohonásobně. V komentářích je natvrdo jeden odpad! - napsat, že kniha je jalová a bez děje, to muselo nutně vyžadovat velké ego... Vzal to nešť, nelze nikomu upírat právo na jeho názor, každý máme jiná měřítka.... celý text

Plamen duše 2002, Barbara Wood

Před nedávnem jsem četla vynikající román Barbary Wood Pod africkým sluncem. V domnění, že autorka má své prověřené kvality, dala jsem se do vysoce hodnoceného Plamene duše s tím, že si čtení opět hezky užiju. Nestalo se. Tato kniha mi trochu připomněla filmovou Angeliku, která hledá svého Joffreye kde se dá a nedbá příkoří, jimž musí čelit. V Plamenu duše kráčí léčitelka Selené dlouhé roky starověkým světem, často v nebezpečí života, potkává a ztrácí mnoho lidí, touží jednou vytvořit moderně organizovanou nemocnici a léčit v ní, ale její hlavní životní cíl je najít milovaného Andrease. To všechno jde. Ale je tu jeden obří oslí můstek, spíš most... který mi v románu, hrajícím si na historický, nijak nesedí. Přesto jsem ho přečetla, není zas tak úplně zavrženíhodný...... celý text

Z lásky k tobě 2011, Lisa Kleypas

Měla jsem na mysli veršovaný komentářík - jak jsem zatoužila vstoupit do vod romantiky, jak autorka využila všechny triky a napsala pro nás scény plné sladké erotiky... Ale veršíky se mi vykouřily z hlavy. Takže konstatuji: co jsem čekala, to jsem v plné míře obdržela. Je v tom láska, romantika, i ta erotika, je v tom patřičné drama a napětí a ten konec... jako vždy šťastný! Pokud čtenářka zatouží přečíst si románek profesionálně a velmi čtivě napsaný ženskou ručkou, pokud nečeká velké myšlenky, ale přitom se jí dostane přehršle citů, bojů, dobrodružství, padouchů i hrdinů - tak ať neváhá! Čte se to moc dobře! :-)... celý text

Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe 2022, Fannie Flagg (p)

Pokud bude k živobytí aspoň něco málo jiného, tak zelené rajče nebudu nikdy zkoušet ochutnat - v jakékoliv úpravě! Tato kniha vyšla před nedávnem, ale film je z dřívějška a docela se o něm psalo - a ten název mě tak odpuzoval, že jsem nepocítila ani zbla touhy a přání ho vidět... Nikdy neříkej nikdy! Film jsem dosud neviděla, hodlám napravit, a knihu jsem (naštěstí) obdržela jako dáreček od kamaráda z DK - díky, kámo!!! Letos jsme objednávali od firmy úplně nové sadbové brambory a každá nabízená odrůda krom jiných údajů měla i hodnocení "jedním slovem" (chutná, výnosná apod.). Takže pokud tuto knihu ohodnotím jedním slovem, bude to: roztomilá! Podotýkám, jsou zde časté, vždy datované přeskoky v čase. Nijak zvlášť mi nevadily, dělalo to knihu pestrou a podle potřeby jsem se když tak vrátila o kousek zpět. Moje charakteristika není úplně přesná, je tam totiž spousta věcí, dějů, událostí a také hodně postav - no jo, když některé tehdejší famílie, napasované do příběhu, mají hafo dětí. Pak se v tom člověk trochu hůř orientuje. Děje se tam ledacos! Člověk by nevěřil, že dojde i na... nečekanou vraždu pánví a snad i nevědomý kanibalismus... Ne, víc nesmím prozradit! Zas by mi sem někdo upíchnul spoiler! Vzhůru do Whistle Stop Cafe na zelená rajčata! Jsou tam lidi, které jsem si moc oblíbila. :-))) P. S. Viděla jsem film, není špatný, ale doporučuji - dejte přednost knize! :-)... celý text

Pod africkým sluncem 1999, Barbara Wood

Láska zmařená, jak ta dokáže bolet! Hodně dlouho, třeba i sto let... A láska nenaplněná... jak ta teprv bolí... že to človíčka málem skolí! Co jen lidské srdce kolikrát zkusí... Jenže - žít se musí! :-) Rozsáhlý společensko - historický román, zastrčený v chlívku Pro ženy! Ach jo... A navíc zas název vycucaný z prstu! Proč bylo zavrženo Zelené město na slunci a místo toho je tu cosi vhodného tak pro harlekýnku? Ach jo... A anotace... Ta měla být postavená trochu jinak, takto to vypadá, že jde jen o mezilidské vztahy, což ale platí tak pro 50% textu. Dost! Něco ke knize. Dala mi zábavu, ale to, co cením nejvíc, je nenásilné poučení. Definitivně jsem si uvědomila, že moje znalosti o Africe jsou velice okleštěné. Mám jakousi představu, která je úplně zcestná! Pár informací z přírodopisných dokumentů atd. může říct sotva něco bližšího o její historii a současnosti. Veškeré moje minimum znalostí o tom, co se na obrovském kontinentu děje a jak to tam vypadá, je vrženo a smícháno v jednom pytli, a na něm je v mojí mysli napsáno Afrika... Snad to změním, aspoň trochu... Autorka stvořila zajímavý, téměř určitě fiktivní příběh. Zasadila ho ale velice zručně a živě do období 20. století a perfektně do něj vpravila historické události, mnoha způsoby ovlivňující její vymyšlené postavy. Veršík v úvodu něco naznačuje - těch šťastných konců, které s jistotou čekáme v opovrhovaných červených knihovnách, tam totiž mnoho není k nalezení. Kniha je to na mou věru dlouhá a je v ní hodně postav. Já jsem se u ní opravdu nenudila, sáhla jsem po ní v domnění, že si přečtu nenáročnou slaďárničku, a ejhle! To jsem nečekala! Kdo necouvne před skutečností, že stejně jako v životě, i v románu se vyskytuje láska a všechny ostatní lidské city až po nenávist, kdo má rád dlouhé příběhy a zajímavé postavy, vydejte se do Keni! Cesta vás možná překvapí... :-)... celý text

Síla psa 2021, Thomas Savage

Nejdřív velký dík příteli z DK za poskytnutí knihy. Díky, kámo! :-) SPOILER!!! Pokud si, vážení spolučtenáři nechcete zkazit dojem z tohoto dokonalého románu, doporučuji nečíst vůbec zdejší komentáře a už vůbec ne komentář od Aikyru!!! Ta tady vyslepičila, co jen mohla!! :-( Jindy bývám tolerantní, ale tentokrát..! :-( Nečtěte ani můj komentář, bude to totiž trochu spoiler, nebo až nakonec, až už vám bude vše jasné. Prostě vstupte, rovnýma nohama vkročte do děje a... Až potom se ještě podívejte na film, ten též stojí za vidění! SPOILER podruhé! Tak vo co tady go? Hodně těžké čtení, autor mnohé věci od začátku až ke konci pouze naznačuje, mlží a mlží. Doslov v závěru poměrně dost věcí rozkrývá, třeba kde se inspiroval pro vykreslení postavy Phila... Jo, ten Phil... Zatímco George je takový obyčejný obtloustlý medvídek, nic moc frajer a žádný velký mozek, tak jeho brácha Phil je pan dokonalík! Je úžasný - když to vezmu v dobrém slova smyslu. Veskrze nadaný - vysoce inteligentní, chytrý, zručný... ale - velice svérázný. Kdo nepotkal někdy někoho poněkud podobného, nepředstaví si, co je to za příšeru! Já ano, bohužel. Totiž, dokonalíka Phila prostě musíte nesnášet! Nenávidět! Je to prokletý hajzlík, lidský odpad, který bez špetky skrupulí usilovně pracuje na zničení štěstí svého jediného bratra. A teď přijde ten rozpor. Je zároveň politováníhodný! Je to hluboce nešťastný člověk, nesmírně osamělý a v hloubi duše, ačkoliv si to možná ani nepřipouští, zoufalý. Je to prostě takový malý chudáček... Jo, tohle je fór, není to chudáček, je to poťouchlý smrad první třídy, plný vzteku a nenávisti. Protože to, že trpí, ho neopravňuje k tomu, aby dělal hrozné věci, které dělá! Na Philovi jsem se vyřádila a teď ostatní: je to neskutečná klasa! Je to dobré, zajímavé, krajina, ranč, lidé, ba i počasí... Chce to maličko dedukce, domýšlet si, spojovat přeskoky, všímat si... A pochopit ty lidi... protože i když jsou papíroví, tak takových podobných hajzlíků a naopak, milých slušňáků, je v reálném životě plno, plničko... Do toho!... celý text