alekis přečtené 610

Malvína z Bretaně 1982, Jerome Klapka Jerome

Občas by čtenářka měla sáhnout po díle klasika. Netuše, do čeho jdu... Vlastně, tuše! Malvínu znám z TV filmu (2003). Je to, aspoň pro mě, roztomilý - fakt, roztomilý - a humorný filmeček a nevadí, že je poněkud jiný oproti předloze, jak jsem čtením zjistila. Oboje podle mě stojí za to, jak přečíst, tak vidět, a pokud má někdo zvláštní přání, existuje ještě film ze slovenské TV Malvína z Bretónska. Malvína je potěšný příběh, v němž se z víly stane lidská dívka - takovou moc má polibek z lásky :-). Víc mě ale zaujaly Jelenicové rukavičky, to je skvělá sonda do myšlení mladého muže - viz komentář od Legens. Poslední povídka je krimi a také mě měla co do sebe. Není to žádná velká pecka, při čtení se u mě nekonal žádný šok a rozrušení. Ale ... má to grády. Mám ráda takové malé perly, nenápadné, ale zářivé. Je to tak, že nejdříve byli klasikové, i když tehdy se tak asi necítili, a po nich nastoupili dnešní autoři... Je otázkou, kolik z nich se v budoucnu stane klasiky :-).... celý text

Kytice 2009, Karel Jaromír Erben

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Knížka je to kratičká, což je asi její jediná výhoda, a je trochu matoucí. Vo co tady gou, Haruki? Soudím, že autor zašel jednoho dne do knihovny, do takové, kde jsou stolky a křesla a kde se dá popřípadě usnout s otevřenou knihou v klíně... Měl sen, který si zapamatoval, možná k němu něco přidal, a ejhle, další literární dílo je na světě! Je to... nesmím napsat co, ať neurazím, ale dobře a rychle se to četlo. Tolik k mému ocenění :-).... celý text

Sloni mají paměť 2008, Agatha Christie

Anotace je velmi výstižná, nemám co dodat. Přečetla jsem. Protože když čtu nějaký příběh, kde je oblíbená postava ohrožena na životě, což se mi opět stalo, musím od toho utéct, dát pauzu a číst něco jiného... Tak se stalo i tentokrát... A tím pádem... Kdo může být spolehlivější, než Hercule Poirot? Přes pár mrtvol a neobyčejných propletenců příběh, který řeší až vyřeší, nestresuje a pobaví... A pokud je přítomna jeho přítelkyně paní Oliverová... Nemá to chybu! Viděla jsem už dříve filmové zpracování, bohužel, a bylo mi všechno jasné. Škoda, protože je to geniálně vymyšlená zápletka, další pecka paní Christie. Takže jsem jí prominula, jak nechala ty přestárlé slony žvanit a vykecávat se zeširoka a zvysoka, ale holt, to už do příběhu patřilo...... celý text

Osiřelé sestry 2022, Shirley Dickson

Často mě irituje zařazení knihy do šuplíčku Pro ženy. Tato se v něm zrovna neocitla a přitom by tam podle mě tentokrát i patřila. Ale pozor! Když je kniha "pro ženy", neznamená to, že by její přečtení muže znectilo! Dobrá kniha osloví každého. A tato je dobrá! Krom jiného je tu popsáno hodně mezilidských vztahů a milostných propletenců. Ale hlavně je nutno zmínit výborně popsanou dobu v níž se příběh odehrává, a to sice období 2. WW v bombardovaném Londýně. Ačkoliv jde o beletrii a postavy jsou fiktivní, děj je živý a napínavý. Ještě musím podotknout, že kdykoliv čtu knihu z anglického prostředí, v níž je osiřelé dítě umístěno v sirotčinci, pokaždé jde o příšerné zařízení, kterému vládne odporná ředitelka či ještě odpornější ředitel. Ty anglické sirotčince, to musí být fakt hrůza! Knihu jsem dostala darem a moc za ni děkuji příteli z DK. Díky, kámo! Doporučuji rozhodně k přečtení, přes všechny popsané dramatické a smutné okamžiky je to velice zajímavá a zábavná záležitost.... celý text

Knihovnice z Troublesome Creeku 2022, Kim Michele Richardson

Na pomyslné špičce pyramidy mých přečtených knih přibyla další. Tato. Román mě oslovil, zaujal a nadchl. Doslov autorky a přiložené dokumentární fotografie korunují informační přínos. Právě fotografie, ačkoliv jich není moc, jsou podle mého hodně důležité. Ukazují, jak celá věc s doručováním knih probíhala. Je to román, předpokládám, že všechny postavy jsou fiktivní. Ale to, že lidé s modře zbarvenou pokožkou v Kentucky žili a možná ještě žijí, pokud se jejich geny v průběhu generací nerozprchly (Internet napoví, zadala jsem modří lidé z Kentucky), a to, že existoval program Pojízdných knihoven, je prostě fakt! Je to úžasný příběh plný smutku, bolesti, utrpení, ale stejně tak přátelství a lásky... a prosím, jen ne zas tu písničku o Červené knihovně! Málem u každé knihy co přečtu se tato pitomost v některém komentáři objeví. No tak se zamilovali - a co? Vy jste se nezamilovali nikdy? Nikdy jste nemilovali, byť třeba jen platonicky? Vaše chyba! Vaše srdce je smutný smutnílek. Když to vezmu půl na půl, tak je to kniha zajímavá, neřkuli zábavná - přes to množství dramatických událostí, a na druhé straně přináší informace. O tzv. "bílé lůze", o její existenci v některých zapadlých místech Států jsem četla. Lidé popisovaní v knize by k ní nejspíš také mohli patřit. Ovšem, o modrých lidech jsem neměla pojem. Teď už vím. Vzhůru do Kentucky! Do nepřístupných hor, kde v ubohých srubech, daleko od sebe vzdálených, žijí chudí lidé, kterým statečné knihovnice na mule nebo v koňském sedle přivážejí přes trní, hloží, kolem potoků a příkrých srázů, tolik očekávané a s nesmírnou radostí vítané... knihy.... celý text

Všemi dary obdarovaná 2016, M.R. Carey (p)

Hrůza ze všech stran ostré zuby cení... Kráčíme bůhví kam zničenou zemí. Nechci tě zabít a nechci tě sníst. Protože to tys mě naučila číst! Postapo, kde místo smrtícího viru, mimozemšťanů či jiných potvor nastupují houby. Příběh je velmi napínavý a k tomu má dost solidní nadstavbu. Medicínské hledisko, byť pro mě dost věcí bylo nesrozumitelných, neb nemám fondy, a především etické hledisko. To chci zdůraznit. Úplný závěr je podle mého opravdu vynikající... Do jisté míry koresponduje kniha s upírskou knihou Já, legenda (film s Willem Smithem je úplně mimo a neoslovil mě). Knihu jsem četla dávno, ale co z ní vyplývá, stejně jako z Všech darů, je, že dochází k transformaci, k výměně. Že svět už bude jiný než byl, ale zčásti přetrvá, co bylo předtím. Nesmím spoilerovat, tak soras - to, co jsem chtěla říci je dost zakukleně popsáno. Doporučuji, je to napínavé a hodně krvavé, ale nejen to. Je to o přátelství, souznění, o citu, který udělá zázrak.... celý text

Devátý neznámý 2023, Jan Gardner

První část krimi příběhů Emily a komorníka mě pobavila víc. Prvorepubliková atmosféra byla dokonalá. Tento díl... jak jen to říci a neurazit a nenarazit. Zápletka je docela zajímavá. Ovšem, příběhem se prolíná tolik postav a tolik vedlejších linek, že jen protřelý čtenář detektivek si je dokáže v mysli uspořádat. I to všechno se dá nějak přejít. Co mi ale tentokrát vadilo, byla přílišná bezbarvost většiny postav. Žádné zlepšení oproti prvnímu dílu. Čekala jsem, že se dozvíme něco bližšího o komorníkovi, když je jeho postava v názvu série - "Emily a komorník". Jeho život předtím, než se dostal k Vavřincovým do služby a než se neplánovaně stal detektivem, je pro nás záhadou. Odkud přišel, co dělal dříve, jakým způsobem uvažuje - mám totiž pocit, že zatím se chová tak trochu jako trouba. Přitom by měl být vedle slečny Emily druhou hlavní postavou a jejím skvělým parťákem. Takových dvojic, vyšetřujících vraždy a jiné případy, známe z literatury dost. Tito dva ovšem... Soudím, že postavy, jak je vytvořil autor, jsou bez chuti a bez zápachu proto, že jeho hlavní profesí je psaní scénářů. Jenže scénář dotváří herci, kteří postavám dávají tváře, hlasy, chování. To v knihách nejde, tam se to musí popsat! Pokud autor bude pokračovat, snad se o (jak jsem doufala ale neobdržela: šaramantním, vtipném, okouzlujícím) komorníkovi dozvíme víc. Hezké a chytré Emily bych přála trochu víc štěstí na muže, to je hrůza, jací týpkové se jí stavějí do cesty... Ovšem, toto vše má pouze a jedině autor ve svých rukou... ve svém počítači :-).... celý text

Stáčení temného piva 2006, Tim Powers

Zaujal mě ten neobvyklý název... a už to jelo. O čem jen tohle vlastně bylo? Bůh suď! Ale aspoň něco: je tam jeden sympatický Ir středního věku a potom hafo hodně divných postav... Ať to jen propáníčka zase není spoiler! Už mlčím... ... protože trochu níž to skvěle napsal místo mě hotovson :-).... celý text

Debutantka 2021, Jan Gardner

Souhlasím se dvěma úplně rozdílnými komentáři níže pode mnou. Encyklopedie dává 5*, marlowe 2*. Kolik asi dám já? Atmosféra doby, aspoň jak nám ji představuje autor, je vykreslená moc dobře. Prostě prvorepublikově. To se mi moc líbilo, i to, že je do děje zasazeno několik skutečných postav a skutečných událostí. Příběh samotný byl docela zamotaný, ale tak to v detektivkách bývá. Ovšem, čekala jsem víc od komorníka. Čekala jsem, že bude větší frajer, že bude mít bystrou hlavu, bude vtipný, víc řečný, než se nám v knize představil, a že bude mít taky sexepíl! Téměř nic z toho se nepodařilo čtenářům předvést. Je to suchar. Snad jen krátká zmínka, že ovládá jiu-jitsu by mu mohla trochu navýšit kredit - pokud by dostal možnost předvést se v realitě. Třeba vyrvat slečnu Emily ze spárů zlotřilce. Nevyrval, neměl příležitost. Snad příště. Nelituji přečtení, pobavila jsem se, to nepopírám. Hodnotila bych za 3*, ale pro tu hezky přiblíženou atmosféru konce 20. let... To jsem zvědavá, jak se dokonalý komorník předvede v dalším díle :-).... celý text

Les oběšených lišek 2006, Arto Paasilinna

Měla jsem nějaké plány, kam bych se chtěla podívat... ale přehodnotila jsem je. Finsko! Bažím poznat tě blíž! Chtěla jsem vložit citaci, ale nemůžu najít, co jsem při čtení vybrala, oči mi jdou už šejdrem. Mám stejně ale pocit, že skoro každá stránka by mohla vyvolat smích... :-) Možná by Finům byla směšná naše jména a příjmení, jakož i názvy míst, ale to, co si člověk přečte v knihách autora je k popukání... i když Finům to asi připadá stejně normální, jako nám třeba Zlámaná Lhota a podobně :-). Moje třetí kniha (Autobus sebevrahů, Stará dáma vaří jed) a potřetí konstatuji: Paasilinno... já tě prostě žeru!... celý text

Hlava světa 2019, Rebecca Gablé

Skvělá kniha, opět jsem měla šťastnou ruku. A navíc je to dárek od kamaráda z DK, jakož i další část, na kterou už se těším, takže znova: díky, kámo! :-) K obsahu nebudu nic psát, je tu dost komentářů, které přiblíží děj a dokáží případné čtenáře nalákat. Ten, koho odradí velký rozsah udělá chybu, ale to už je na osobním výběru. Autorka píše trochu "suše", i velká dramata jsou podaná tak nějak civilně, ale nahrazuje to bohatost děje a příjemný bonus - čtivost. Přes desítky jmen a množství událostí děj jede jako po másle :-). Z jiného soudku. Především je nezbytné přečíst si doslov autorky. Pak je vhodné podívat se do map, s čímž jsem já teprve začala, zatím mi chybí podrobnosti. Nemám ráda přehledy postav na začátku - zde se dozvídáme, kdo je historický a kdo vymyšlený. Je jich hodně! Teď už budu vědět, kdo je kdo, na začátku čtení mi nikdo v paměti neuvízl. Tudíž si přehled projdu znova. Ovšem dalo se vydedukovat, že šlechticové, na rozdíl od vojáků, služebníků, a slovanských otroků, skutečně v tom 10. století žili. Poslední věc. Jak jen to napsat? Je to období, kdy staří bohové ještě byli v úctě, ale už je do hlubin zapomnění vytlačovalo křesťanství. V knize je zmíněn i český kníže Václav a dokonce i ten jeho nešťastný tribut. Nevím, jak bylo těm lidem, hluboce připoutaným ke staré víře, když byli, často i násilím nuceni přijmout pro ně úplně cizího nepochopitelného Boha. Co cítili? Sasové, kteří přijali podle knihy křesťanství asi o sto let dříve, prošli, jak je stručně zmíněno, stejným procesem. Pro někoho radost, neboť uvěřil, pro někoho bolest, neb byl přinucen se odvrátit a svou víru vyznávat tajně. Toto mě přinutilo k zamyšlení. Bitvy, obléhání hradů, děsivé tortury, zrady a podrazy, únosy, násilí a znásilňování - to je celkem v lidské historii běžná věc. Ale takové potlačení nejniternějších věcí věřícího člověka, to si myslím že není až tak jednoduché... Vzhůru do 10. století, už se moc těším! :-)... celý text

N či M? , Agatha Christie

Tato detektivka se u mě asi nedočká opětovného čtení, ale cosi do sebe jistě měla. Pentlička a Tommy jsou roztomilá dvojka, přestože mají před sebou dva nedostižné detektivy, Poirota a slečnu Marplovou. Zvláště Pentlička nemá chybu a její - v tomto příběhu - tři fiktivní synové, jsou v jejím podání zcela reální :-). Podezřívala jsem tolik lidí, dokonce jsem některé dámy měla za převlečené muže - v rámci utajení, ale všechno byla trefa mimo terč. Pátá kolona, ať již pro peníze, nebo z přesvědčení, je podle mě jedna z nejhorších vůbec věcí, která existuje. Pátá kolona byla a bude vždycky, tak jako byly a budou války, ničení a zbytečné ztráty. Co naplat, tak to chodí mezi lidmi. Knihu doporučuji spíš jen skalním fanouškům paní Christie.... celý text

Nadějné vyhlídky 1960, Charles Dickens

Už to v jednu chvíli vypadalo jako červená knihovna! Autor, známý a opěvovaný klasik, řešil dlouhodobě Pipův niterný srdeční život! Náš hlavní hrdina byl totiž od dětství beznadějně zamilován a jeho citům se dostalo až až prostoru... Naštěstí je ale ostatní děj románu tak bohatý, místy velmi napínavý, místy velmi citový - a nejde vůbec jen o záležitosti lásky, že čtenář-ka s potěšením objeví stovky stran trvající zábavu... Charles Dickens je autor ze starých časů, kdy nebylo milion věcí této nové doby... v níž, dnes opravdu nevím, zda my, dnešní lidé, máme příliš Nadějné vyhlídky. Mám stále pochmurnější pocit, že doba Nadějí pomalu končí... Nesmím podléhat pesimismu! Autor nám barvitě vylíčil život v 19. století, jak Londýn, tak anglický venkov. Žilo se tehdy jinak, v některých ohledech podstatně jednodušeji, v jiných to bylo zas mnohem, mnohem složitější, ale lidé byli a jsou v zásadě pořád stejní... Všelijací. Přese všechno, v čem se dnes tento podivný svět zmítá, Naděje v lidských srdcích pořád zůstávají. S přáním Nadějných vyhlídek všem příštím čtenářům, opouštím Pipa, Joea, Estellu a všechny ostatní, a hýčkám svůj úmysl pustit se do nějakého dalšího Dickensova románu. Budiž mi zdrávo, krásné 19. století!... celý text

Sudetenland 2023, Leoš Kyša

Tohle opravdu nevymyslíš! Fikce, která na mě působila tak živě, že jsem měla pocit, že to na severní Moravě, víceméně na Bruntálsku opravdu je tak, jak to popsal autor. Hlavní hrdina a zároveň vypravěč je novinář a kniha je psaná reportážním stylem. A obálka nemá chybu! Prostě - skvělé! Bohužel jsem se ztrácela v postavách, příliš mnoho strýčků a dědečků a mnoha jiných lidí. Dvě výtky, autore! Krom toho, že jste skvělý spisovatel, jste také muž. Jak mohl hlavní hrdina, dvakrát či třikrát zmlácený namodro, plný zhmožděnin, modřin a sotva zaschlých ran, v cuku letu spáchat sex? Asi superman :-). Vyzkoušeno osobně? :-) Druhá věc, mnohem horší, za kterou by tady na DK byl přiklepnutý SPOILER jako Brno. Jediná věta někde v poslední čtvrtině knihy nám vyjeví událost, která se (téměř určitě) stane. Ono se to stane. Neprozradím, co, ale je to tam. Škoda, to si měl spisovatel rozhodně odpustit! Jak píše níže bosorka a s čímž plně souhlasím, krimi linka nebyla až tak to pravé, příběh se mohl odehrát i bez ní. Ale stálo to za to! Tak tedy, vzhůru do Bruntálu! Vzhůru do Sudet!... celý text

Pod Jižním křížem 1998, Barbara Bickmore

Byla jsem svedená... Svedená komentářem od hankapimi a dalšími níže, takže předešlá rozečtená kniha zůstala na chvíli opuštěná... A já jsem skočila rovnýma nohama do Austrálie počátku 19. století. Všichni víme, že láska je nezpochybnitelnou součástí lidského života. Tato kniha je samozřejmě také plná lásek. Je v ní toho ale mnohem víc! Dějů nejen radostných, ale i hrozných a tragických. To je potřeba si přečíst, stojí to opravdu za to. Pro mě bylo nadstavbou, jak autorka zajímavě a snad i zasvěceně - bylo určitě záhodno si ty věci nastudovat - přiblížila počátky osídlování kontinentu, a to z velké části deportovanými trestanci, z nichž mnozí byli odsouzeni za krádež bochníku chleba a podobné přestupky. Také rozvoj prvních měst a osad, v knize je krátce zmíněno i zřízení, obchodování, kontakty s mateřskou Anglií, lodní doprava... A rovněž popisy přírody a prostředí, to nemá chybu! Hlavní hrdinka Hallie často porovnává rozlehlé prostory a čistý vzduch Nového Jižního Walesu s hornickým Newcastlem, kde se narodila a vyrostla, jehož úzké ulice a malé domky byly stále pokryté uhelným prachem... Je to dobře napsaný a hodně zajímavý román. Čtenářky, a možná i čtenáři, které baví dramatické příběhy, si ho mohou s potěšením přečíst. Doporučuji :-).... celý text

Vévodkyně a kuchařka 2006, Ladislav Fuks

Varování! Nevstupujte do této knihy, pokud vám schází trpělivost a vytrvalost. Důvěra, že všechno podivné se jednou možná vysvětlí. Možná také nikoliv. Pochopení, že autor je také jenom člověk... Láska k obrovským knihám plných keců a keců a keců! Nevím, kolikrát jsem odložila knihu, která by mě zdánlivě mohla zaujmout - ale nezaujala. Takových nedočtených mám za sebou mraky. Možná je to chyba, možná jsem měla vytrvat... Možná by to nakonec stálo za to... Ale - je to tak. Čtu víceméně jen to, co mě baví. Necítím žádnou povinnost prokousávat se příběhem, který mě neoslovil, nezaujal, kterému nerozumím. Nemám kvůli tomu žádné výčitky. A tak se sama sebe ptám: proč jsem přečetla celou tuto šílenou slátaninu, postupně a poctivě, až jsem málem zavařila čtečku..? No proč?? A sama sobě odpovídám: protože mě to asi přece jen bavilo :-))! Autor si z nás střílí, autor nás poučuje, nutí zamýšlet se, možná by byl rád, abychom si zapamatovali ty desítky složitých jmen... Zahlcuje nás množstvím zcela rozporuplných postav, mezi nimiž je, zdá se mi, i pár magorů. Ta slibovaná kuchařka se na úplném konci knihou skoro jen mihne... A to jsem zapomněla zdůraznit, že první polovina tohoto díla se zabývá úmrtím a strašně dlouhým popisem pohřbu starého knížete, vévodkynina strýčka, kterou on mimochodem učinil svou univerzální dědičkou... Proč já nemám strýčka knížete nad hrobem?? Kdo má odvahu, ať vstoupí na tyto stránky... Věřte, nevěřte, ačkoliv to tak vůbec nevypadá, můžete se chvílemi i pobavit :-)).... celý text

Hranice stínu 1947, Jan Čep

SPOILER Knihu bych asi nikdy nevyhledala, ale po komentáři, který níže píše přítel marlowe... Podotknu jen, že moje nadšení není tak nesmírné, román mě zas tolik nezasáhnul, ale drápek, přiznávám, byl zaťat... Příběh mi ještě stále leží v hlavě... Nejdříve realita: styl psaní je mi dost známý, takto psávali někteří autoři a autorky v 19. a začátkem 20. století. Je v tom jakýsi rytmus, kdo má hudební vzdělání, snad by ho dokázal i přepsat do not. V ději lze vycítit skryté tušení změny. První vydání 1935, autor jednoznačně vnímal vývoj na západ od hranic a vtělil své pocity nenápadně do knihy. Co napsat k ději? Je to vesnický román.. Mladý muž se vrací do míst, kde prožil část raného života, vzpomíná na dětství, na rodiče, kamarády... Tím, že vstoupí do známého světa, v němž se čas už samozřejmě posunul, sice objeví změny, ale i tak dokáže do jisté míry navázat na to, co zná z dřívějška. Román je psán v době, když ještě naplno žil selský stav, na statcích sloužili pacholci a děvečky, sedláci sem tam propíjeli zděděné či vyženěné majetky... a pod povrchem každodenního žití se odehrávaly menší či větší tragédie. Není to veselá kniha. Nutí k přiznání skutečnosti, že existují věci osudové. K těžkému zamyšlení. K pochopení - že lidé byli, jsou a budou vždycky jenom lidmi, se vším, co cítí, konají, co k nim patří. Má to něco do sebe... Snad, že člověk, stojící na hranici mezi světlem a stínem může spatřit i věci jinak neviditelné, utajené...... celý text

Volání ptáka kivi 2012, Sarah Lark (p)

Skvělá trilogie, jejíž poslední část bez diskuze korunuje dílo. Složitý děj, a kromě nejrůznějších peripetií postav, především mnoho těžkých dramat. Střet australských a novozélandských vojáků s tureckou armádou na poloostrově Gallipoli, kde Turci nakonec zvítězili, je vylíčený velice naturalisticky. Pokud člověk zrovna nestuduje detailně průběh I. WW, uvízne mu v paměti sotva tak zákopová válka ve Francii... A bylo toho přitom mnohem, mnohem víc a rozhodně o tom nechci nic podrobného vědět. Protože všechny války přinášejí jedině bolest a zmar. V knize je ale mnoho dalších příběhů lidí, z nichž některé známe už od prvního dílu a někteří přibudou po cestě. Někdo trpí. Někdo se raduje. Někdo se narodí a jiný umře. Je to o životě a život je boj. Autorka mi skvěle přiblížila místo na druhé straně zeměkoule, Nový Zéland, a dopřála mi vynikající čtenářský zážitek. Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto románovou trilogii vybrala ke čtení. Je to dokonalá zábava na podzimní a zimní večery... i když, pokud se čtenářka nedokáže odtrhnout, tak někdy i noci... :-).... celý text

Stará dáma vaří jed 2005, Arto Paasilinna

Odložila jsem všechny knihy, které na přeskáčku čtu, protože při nahlédnutí do Aktivity oblíbených jsem objevila tuto knihu a komentář. Díky, Mariko! :-) Konstatuji: autor naprosto vážným způsobem popisuje kriminální a velmi morbidní záležitosti. Zasypává nás finskými názvy měst a obcí a nevyslovitelnými jmény postav, z nichž mnohé jsou v příběhu naprosto nepodstatné! Když se stará dáma postaví vedle náhrobku na hřbitově, ihned nám autor sdělí, kdo pod ním odpočívá... Divím se, že nám i k zesnulým - neboť u žijících je to u něj zcela běžné - nesděluje jejich životopisy. Prostě... pod tenkou slupkou velice vážného vyprávění se skrývá moře šílené - tady nedokážu napsat legrace - je to šílená a neskutečná sranda! Taková hodně zvláštní... Finská... Toužím, bažím odcestovat do Finska a poznat Finy, musí to být hodně zvláštní a především zajímaví lidi! A dostala jsem nesmírnou chuť na studené pivo... :-))... celý text