• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Domeček krve a bolesti - Mike Carey

K šestým narozeninám dostala Alice dárek, o jakém nikdy ani nesnila: krásný velký domeček na hraní z 19. století, s rodinkou starožitných panenek uvnitř. Domeče... detail knihy

Populární knihy

/ všech 31 knih

Nové komentáře u knih Mike Carey

Evangelium prokletých

„celkem by to i šlo, ale hvězdy ubírám za - opět - naprosto zbytečnou a zdůrazňovanou linku homo; že je dotyčná lesba není pro děj vůbec nijak podstatné, jen to otravuje; to už dnes opravdu musí každý autor násilně cpát do svých knih?“... celý text
— babicka_amalka

---

Všemi dary obdarovaná

„Last of Us říznuté 28 dní / měsíců / let poté (protože Anglie cca 20 let "poté"). Geniální zombie dítě, které zpočátku vůbec neví, kým je, na své pouti za poznáním, dospíváním a hledáním ztraceného lidství a smyslu života. A nějaká ta postapo omáčka k tomu. Za mě dost originální pojetí žánru. Čekala jsem teda víc akce, víc krve a víc konfliktů s vetešáky, ale budiž. Krásně vidíme do hlav hlavních postav, pochopíme jejich motivace, některé se "vykoupí", jiné naopak, ale vlastně jim všem v hloubi duše rozumíte. Nejvíc mi k srdci přirostli vojáci (Doteď nevěřím, že by si Gallagher zapomněl nabít pistoli, pfff. Zrovna jeho autorovi fakt neodpustím. I seržant zabolel, ale tam už bylo jasné, že v novém světě pro něj není místo.) Zato dospělé ženské hrdinky byly obě často na facku, ale nutno dodat, že paní učitelka uměla v mnoha ohledech překvapit. Zato konec mě zase tolik nepřekvapil, v kontextu celé knihy totiž dává naprosto smysl.“... celý text
— yaoiyuri

---

Všemi dary obdarovaná

„Vcelku příjemné postapo. Sledujeme malou dívku, Melanii, která žije na vojenské základně a jediné co dělá je, že chodí do školy. Má moc ráda svoji učitelku. Ale všechno není tak jednoduché jak by se mohlo zdát. V tomto světě nastala epidemie a většina populace je napadená houbou (Last of us) a stala se z ní vlastně horda po mase toužících zombie.“... celý text
— INCOGNITOREADER

---

---

Všemi dary obdarovaná

„Hororové PostApo fantasy. V principu všednodenní realita současnosti, jen ten hororový rozměr je kapku civilnější, ale tím i nebezpečnější ;-). Carey (p.) nesepsal prostou zombie historku, jakými se člověk nasytil už v devadesátých letech. Pracuje s psychologií a vědeckým základem a jeho PostApo není bezúčelné a někam směruje. Vše stojí na čtyřech hlavních postavách ústřední dívce Melánii, její učitelce Justineové, zapálené doktorce Caldwellové a seržantu Parksovi. Klasická zdánlivě nesourodá čtyřka, která má šanci na přežití, dokud... Carey čtenáře nešetří od samého počátku už jen tím, že do role pokusného, dá se říct týraného králíka postavil dítě. To je prvotní útok na psychiku čtenáře a je zřejmé, na čí stranu jej chce autor dostat. Současně však dítko vybaví takovými zmutovanými rysy, že čtenáře vzápětí postaví do opozice. Ale stále je to přece dítě... Na tomto rozporu je postavena celá zápletka, která nastavuje světlo na konci tunelu pro infikovanou, umírající společnost zmutovanou v hladovce. Uznávám, že Melánie dosahuje v 10 letech podivuhodné vyspělosti a mozek málem génia, ale je to pořád jen literatura a navíc scifi, která z definice realitu ohýbá. A tohle ani není ohnutá realita, jen vzácný jev. Spíš mi chybí argument, kterými jinak autor nešetří, pro zásadní změnu mutací už pro první generaci. Pochopení všech rozměrů příběhu pak pomáhá střídání pohledů podle vypravěče. Lze se tak de facto ztotožnit s každou z jednotlivých postav, protože žádná vlastně nechce škodit a ničit. Každá má své vlastní poslání a své vidění světa.“... celý text
— Rihatama

---

Chlapec na mostě

„Chlapec na mostě je nejen důstojným doplňkem ke knize Všemi dary obdarovaná, za mě osobně je dokonce mnohem lepší. Román je krvavější, syrovější a mnohem klaustrofobičtější, což podtrhuje dusivou atmosféru v uzavřeném prostředí Rosie. Carey brilantně balancuje mezi akcí, psychologií postav a filozofickými otázkami.“... celý text
— Charmedka