Chlapec na mostě přehled

Jsem hrozně ráda, že jsme se čtenářsky mohli vrátit do tohohle ubíjejícího brutálního postapo světa zdecimovaného mozkožravou houbou. Čte se to rychle, děj povětšinou odsýpá, podíváme se na důvěrně známé místo, konečně zjistíme, jak se Rosie dostala doprostřed Londýna i kdo byl ten mrtvý muž na předním sedadle… a letmo potkáme i pár starých známých.

Je to povedené pokračování (vlastně prequel), ALE…

Zatímco v Dívce jste s každou další kapitolou pronikali k postavám a rozuměli jim čím dál víc a k jiným jste cítili *menší* zášť, tady je to naopak. Postavy vás s každým dalším debilním / impulzivním rozhodnutím i vysvětlením svých motivací štvou. Všichni jsou extrémně nesympatičtí a na tak důležitou misi i nekompetentní. Autor to podle mě dělá naschvál, abyste lidstvu prostě nefandili, protože si to z jeho pohledu nezaslouží. Navíc je část osádky Rosie čistě na doplnění pestrosti a diverzity – a aby měli hladovci koho sežrat.

Je tu víc intrikaření, víc politiky, víc se zaobíráme morálními a filozofickými otázkami humanity, etiky a celkově tím, co pro své přežití ještě můžeme a musíme obětovat. Všechno to funguje jen díky tomu, že působení nákazy i “schopnosti” hladovců jsou naprosto overpowered, vymyšlené tak, aby se před nimi za běžných podmínek nedalo jakkoliv utéct.

A z konce jsem doteď v rozpacích… protože ne, tihle si ho prostě nezasloužili, rozhodně ne po tom, jak v minulé knize skončili seržant Parks a vojín Gallagher. Pfff.

(A ještě změnil překladatel, takže z Pádu je Kolaps.)