Důkladný rozbor situace před první světovou válkou. Pod autorovým vedením vstupujeme do kontaktu se všemi významnými panovníky, ministry, generály i revolucionáři. Jak to nakonec dopadlo je dobře známo, přesto jde díky interním informacím i stylu o četbu nečekaně poutavou. Smutné na tom je, že válku nechtěla velká většina obyvatel i politiků, přesto k ní, díky podivnému tlaku několika válečných fanatiků, médií, zbrojařských lobby a uražené hrdosti, došlo. Mám nepříjemný pocit, že se právě nacházíme v podobné situaci. Tahle mrazivá myšlenka mě strašila už po několika kapitolách a sám autor na konci, kromě podrobného seznamu všech významných postav té doby, srovnává a varuje.
100 % (zatím 5 hodnotících s průměrem 96 %).
…
Dnešním termínem bychom řekli, že poslanci a senátoři podlehli tlaku veřejného mínění. Nebo spíše ulice. Pro vstup do války totiž ani náhodou nebyla většina Italů, právě naopak. Politici ze zpráv prefektů z jednotlivých regionů dobře věděli, že běžní lidé si válku v žádném případě nepřejí. Rozhodla malá, ale ukřičená a motivovaná menšina.
…
Vilém vynikal mimořádnou impulsivností. Při jakékoliv mezinárodní krizi obvykle začal nadávat nejen na její přímé aktéry, ale i na Židy, Asiaty, Slovany nebo cikány. Následovaly hrozby válkou, které ale brzy přestaly. Panovník se až dosud nakonec vždy postavil za mír. Nebyl to hlupák, ale sečtělý člověk, který se vyznal v umění, zajímal se o vědu a techniku.
...
Stojí za to zopakovat výrok pruského ministra války Ericha von Falkenhayna ze samého závěru července 1914: „I kdyby nás to mělo zahubit, přece jen to bylo krásné.“
...
V červencové krizi byly nakonec za eskalaci zodpovědné vlády všech velmocí. Některé více (Rakousko-Uhersko a Německo), jiné méně (Rusko a Francie). Relativně nejmenší byla zodpovědnost Velké Británie.
Šedesátá léta, malířství, Londýn, Follett. Trvalé oblasti mých zájmů, co víc si přát? Autor v rádoby odlehčeném příběhu honičky za jedním obrazem, podvodů v galeriích a souvisejících trampot kolem, popsal sebedestruktivní levicové postavy motající se kolem umění a sexu, a nevědomky také začínající rozvrat tehdejší pseudoliberální západní společnosti. Hrozící pád do propasti si nikdo neuvědomoval, velká válka byla dalekou minulostí a s cigaretou v jedné ruce, sklenkou skotské v druhé a nějakou tou drogou v sobě hleděli vstříc krásným zítřkům.
Nejspíš první autorova kniha a je to znát: děj poskakuje jako pingpongový míček, postavy jsou nedotažené, příběh je ale postaven na dobrém nápadu a život v Londýně, Paříži a na italském venkově před několika desetiletími je zobrazen jako 4D film.
75 % (zatím 52 hodnocení s podprůměrem 58 % jsem zvedl o jedno procento).
Pověstné devadesátky a autor potvrzuje jejich bujarou pověst: velké prachy, prostopášné krasavice, velkolepé podrazy, spousta střílení, a dokonce dojde i na vynález pana Nobela. A náš milý, přestože už postarší Ota, to vše zvládá s jeho pověstným humorem, a navíc se štěstím a také s vydatnou pomocí dobrých přátel a oddaných obdivovatelek.
80 % (zatím 65 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Vstali, nepozdravili a ztratili se v soumraku.
„Myslíš, že mě nepodtrhnou?“ zeptal jsem se.
„Co bysme si povídali,“ na to Vrba. „Jeden je větší hajzl než druhej. Ten tetovanej má naštěstí takovej ti zvrácenej pojem o zlodějský cti, že by moh z fleku do Hříšnejch lidí města pražskýho… Ten mladej pičus je jeho synovec, toho on už si ohlídá, aby nedělal nějaký vylomeniny.“
„Doufejme.“
„Tak si dáme kus piva, ne?“
...
Mrkl jsem na ni jedním okem a příslušně se zašklebil. No jasně, jsme kámoši a její biologická dospělost v tom hraje nezanedbatelnou roli.
P.S.
Kniha se dnes na TRHKNIH nabízí za ceny od 2300 do 3000 Kč!
Nekompromisně jdu po několika dnech do druhé části. Znovu jde o jemnější formu pověstné severské detektivní školy se sympatickou hlavní dvojicí, plasticky popsanými dalšími postavami a s obratně, místy až krkolomně vykoumanou zápletkou. Pěkně to utíkalo a svádělo k četbě další části.
Obálka jejího autora usvědčuje z neznalosti nebo nepochopení obsahu.
80 % (zatím 418 hodnocení s průměrem 87 %).
Standard bez překvapení, marně hledám tu hutnou atmosféra z filmů s Arnoldem. Seveřan v Arábii, neporazitelný, nějaké to kouzlo, cinkající zlaťáky, několik krasavic, pár zavrženíhodných bídáků určených k probodnutí nebo přeříznutí tepny, banda komediantů. Potvrzené předpoklady, zatím stačilo 60 stran, odkládám na neurčito.
…
Otočil se na podpatku a proběhl chodbou zpět do lázně. Beze slova zdvihl dívku do náručí a vyrazil s ní do tmy tak lehce, jako když medvěd kluše s gazelou v tlamě. Místo magického skvostu nesl slepou otrokyni.
Autor nám v tomhle krutém, a díky dobovým kronikám, dějepisu, dějepisářům a filmařům velmi populárním příběhu, pomocí ich formy, kdy vypravěčem je Řek Leon, jeden ze Spartakových prvních spolubojovníků už od útěku z gladiátorské školy v Capui, nadhazuje teorii, proč se, po mnoha vyhraných bitvách a se skutečnou svobodou na dosah, armáda otroků ze zdánlivě nepochopitelných důvodů vydala ze severu zpět na jih, vstříc šesti římským legiím pod velením zkušeného Marcuse Crassa, vstříc nejisté budoucnosti. Popis drsné doby, brutálních soubojů, naturalistické vylíčení surových střetnutí, tímhle autor vyniká. Občas z přebytku ukrutností nastává až čtenářský pocit jisté monotónnosti, ale děj se valí, spolu s nelítostnou, různorodou a často rozhádanou armádou Spartakových otroků, předletopočtovou Římskou říší rychle vpřed a kniha se těžko odkládá.
85 % (zatím 136 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Všem národům, které žijí za hranicemi republiky, říkají Římané barbaři. Každého, kdo se svobodně plaví po moři, nazývají pirata – pirát. Je to opovržlivý výraz, který má zakrýt rozpaky na tím, že moře Římanům nepatří.
Dvojnásobná osudová přitažlivost na švédském západním pobřeží. Idylický turistický kraj, napjaté vztahy. Autorka dělí muže na dvě skupiny: na jedné straně jsou násilníci a podvodníci, na druhé ušlechtilí vysocí přitažliví vzorňáci s hustou kšticí. Příjemná vztahová detektivka s několika pozvolna rozkrývanými záhadami a jednou originální hlavní postavou.
85 % (zatím 608 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Šedé skály a slaná voda. Bílé dřevěné domy a červené chatičky. Byl to ráj na zemi, ale stále se proměňoval, každou chvíli byl připravený odít se do jiného hávu.
Kde je světlo, musí být i stín.
To bylo Augustovi jasné.
Regulérní pokračování baklyovské „smrtelné“ dvojknihy (Hledání smrti + V objetí smrti). Autor tentokrát znovu vložil do děje i pana Lasičku a v jedné z hlavních dějových linií se konečně ocitá i samotný Koniáš. 48 kapitol se skoro pravidelně střídá v rytmu Bakly, Koniáš, Varatchi, přičemž v posledním případě jde hlavně o vyprávění z pohledu velitelů speciálních císařských jednotek, kteří mají dva jasné úkoly: zabít a zabít. Koho asi? Sledujeme dvakrát velký útěk: Koniáš na koni, Bakly na lodi. V druhé polovině vyprávění se navíc objevuje nová zajímavá postava prospektora Molaka. Jeho velký objev naznačuje, že na další díly je zaděláno… Už aby tu byly. Pro příznivce Žambochova vegašského světa poctivý návrat mezi „své“.
90 % (aktuálně 136 hodnocení s průměrem 86 %).
…
„A proč se vůbec snaží? Je sám a my máme stonásobnou přesilu,“ zamíchal se do hovoru další z mužů. „Nemá nejmenší šanci a ví to.“
Hendriksen neměl rád podceňování protivníka.
„Před třemi dny nás bylo sto čtyřicet pět,“ připomněl. „Dnes o dost méně. Jeho snaha se mu vyplácí.“...
...
„Tvůj bratr by mě nejraději zabil,“ nadhodil jsem.
„Kdyby si na to troufl,“ přikývl. „Zatím sbírá odvahu. Ale nemá na to, viděl jsem tě bojovat. Nemá na to, a pokud to zkusí, umře,“ zhodnotil přesvědčeně.
Nevypadal ale, že by mu to dělalo příliš velké starosti.
Původní úkol lidí kolem Zuzany a sebedestruktivního individualisty Baklyho se nakonec rozrostl v zoufalou záchranu obyvatel města před zákeřným nepřítelem a autor tak mohl využít svou schopnost dokonalého popisu bitevní vřavy v maximální míře. Po pomalém rozjezdu (Hledání smrti) tohle pokračování překypuje akcí, spádem, a smrt vykukuje z každého kanalizačního poklopu, a nakonec i z každých dveří.
90 % (aktuálně 214 hodnocení s průměrem 86 %).
…
Gruman, Kyrizi a Valer v trojúhelníkové formaci rozestavení okolo Zuzany čelili zdrcující přesile a snažili se odvrátit valící se lavinu válečníků. Zadní řady se tlačily na přední, nepřátelé postupovali proti jejich čepelím bez zábran, beze strachu…
…
Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý, zachraptěl jsem a zlomil tu zkurveně odolnou páteř.
Tenhle příběh se rozjíždí pomalu. S postavami jako bychom při častém střídání kapitol opatrně našlapovali kolem hlavního problému, který je nejasný jak noční krajina v mlze.
Bakly – monstrum v depresích, jen násilí ho uklidňuje, kapitoly s ním jsou v ich formě.
Zuzana – hraje podivnou hru při přeměně na šlechtičnu.
Janick – velmistr čarodějů pod tlakem své slabosti a lepších čarodějů.
Valer – kapitán, osobní strážce, spolehlivý Koniášův muž.
Sliz – vraždící entita v kanalizaci.
Gruman – ninja, zabiják se svědomím.
80 % (zatím 211 hodnocení s průměrem 86 %).
Žambochův styl je stále razantní, přitom přiměřeně popisný. Bylo ale jasné, že v téhle knize se nic nevyřeší. Takže pokračování příště (V objetí smrti).
…
Nechal jsem ho odejít. Elest Vyet byl chytrý člověk, určitě mnohem chytřejší než já. Ale takových byla spousta a já už si stačil zvyknout.
…
V dalším apartmánu jsem našel plešatého staříka se dvěma holčinami, které byly příliš mladé i na to, aby byly jeho vnučky.
„Co tady ksakru děláš!“ vyjel na mě vztekle.
To byla dobrá otázka. Sám jsem v tom neměl jasno.
Praštil jsem ho hřbetem ruky přes tvář, až mu z nosu odletěl krvavý chuchvalec a vytvořil na zrcadle členitou, pomalu stékající skvrnu.
…
Malé ryby požírané většími a ty největší trhané žraloky.
V jedné dlouhé řadě s většinou současných autorů i Anders umísťuje do pozice nejchytřejší vyšetřovatelky ženu, která je dobře vycvičená, odvážná, trochu zvláštní a velice přitažlivá. Uprostřed zaběhlé rutiny policejních macho primitivů se i naše milá Leo těžko prosazuje, ale výše uvedené vlastnosti nakonec samozřejmě vedou k správnému cíli a běh na střední trať při řešení téhle urbex záhady s figurkami mezi vláčky H0 zvládne nejrychleji. I když jen o pověstný chlup. Přiznám se, že od autora mám radši jeho „pohodová“ dílka, jako třeba série Roční období nebo Vraždy v Österlenu. Minisérie s Leo je zboží na efekt: šokující, dobře stravitelné, s pravděpodobností blížící se nule.
80 % (zatím 1015 hodnocení s průměrem 90 %).
Druhé setkání s Frankem a Amandou v prostředí diametrálně odlišném v porovnání s prvním dílem. Místo uzavřených prostor opuštěné budovy vypustil tentokrát autor naše hrdiny do přírody a pod dozorem šíleného padoucha je v akčním dobrodružství ve stylu Ramba, v kombinaci s vávrovskou adventurou, žene k vytyčenému cíli. Morrell má svůj styl a i zde se ho pevně drží: akce, složitá zápletka, nadlidské výkony, nějaké to filozofování.
80 % (zatím 47 hodnotících s průměrem 80 %).
…
V pozadí zaburácely motory startujícího letadla.
„Co je to za hluk?“ zeptal se hlas.
„To jsem já a jdu si pro vás.“
Balenger přerušil spojení.
Ota Fink v seniorském věku. Jeho vizuální proměna z Fanfána na porevolučního Kapitána Kida nezměnila nic na jeho nekonečném boji se zločinem a kupodivu i na přitažlivosti pro mladé a hezké slečny. Příjemná detektivka z doby nedávné, z prostředí důvěrně známého, plná humorných postřehů, a hlavně: z pera výborného vypravěče.
85 % (zatím 98 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Ukázal jsem mu průkaz a rovnou se ho zeptal, jestli tady náhodou před chvílí nebyl jeden takový a makový mládenec, nebo jestli u nich případně nepracuje.
Chlápek mě trpělivě vyslechl, a když jsem skončil, řekl celkem srozumitelně něco jako EINTRITT VERBOTEN. To další už překračovalo moje protektorátní znalosti, ale vypadalo to na sérii vikingských nadávek.
Ken Follett mé čtenářské buňky nezklamal, už podesáté. Skotsko, Anglie, Virginie. Jeho mix historie, dobrodružství a hutné erotiky mi pomáhal zpříjemnit letošní krutá vedra. Pořád je lepší živořit v teplotách nad 35 stupňů, než se stát otrokem. Autor potvrzuje, že má silné sociální cítění, a navíc fandí ženám. Znovu je tu silná hrdinka, která umí bojovat s osudem i s nepřáteli a v mnoha ohledech vyniká nad běžnou populací své doby (18. století, těsně před vznikem U.S.A.).
90 % (zatím 183 hodnocení s průměrem 81 %).
…
“Kdejaká chátra volá po svobodě, od horníků ve Skotsku po negry na Barbadosu. Ale Bůh svěřil moc nad plebsem lidem jako já.”
To samozřejmě Lizzie uznává. “A položil sis někdy otázku proč?” zeptala se.
“Jak to myslíš?”
“Proč ti Bůh svěřil moc nad horníky a negry?”
Zavrtěl podrážděně hlavou a Lizzie pochopila, že překročila meze. “Podle mě ženy takovým věcem nerozumí,” řekl.
…
Pokračovala: “Táhnou do divočiny, kam nesahá zákon. Tam se může stát leccos. Nejsou tam šerifové ani soudci. Náhlá smrt je v divočině běžná a nikdo ji nebude vyšetřovat.”...
P.S.
Otázka: Kdo vytvoří dokonalý pár?
Odpověď: I méně pozorný čtenář má určitě jasno už od prvních stránek...
Další stavitelská sága z fiktivního městečka Kingsbridge. Podobná šablona jako Pilíře Země, což pro mne znamená plus. Stará Anglie, obchodování s vlnou, počítání šilinků, intriky, náboženství, láska, násilí, léčebné metody. Silné ženy, skeptické k názorům představených a důmyslně promíchané osudy hlavních postav. Znovu přes 900 stran a znovu to neznamenalo čtenářský problém. Naopak.
95 % (zatím 1179 hodnocení s průměrem 93 %).
Očekávaný předprázdninový dárek od DD je tu. S Krauzem a spol. se vracíme do doby před dvaceti lety, kdy roli často bezmocných státních složek v boji s kriminalitou důrazně přebírají vyznavači čisté rasy. Autor nemilosrdně seká do petržalkovských komunit napravo, nalevo a nešetří ani policejní složky. Dostáváme tak další střípek do mozaiky života v Bratislavě posledních několika desetiletí. Nějak tomu ale tentokrát chybí obvyklá lehkost, humor, ale i naléhavost, prvky jindy tak charakteristické a výrazné.
85 % (zatím 10 hodnocení, průměr 78 %).
P.S.
Aktualizovaný chronologický přehled: https://www.databazeknih.cz/diskuze-o-autorovi/dominik-dan-5210
Klasické trauma bývalých válečníků, nedostatek adrenalinu v civilním životě, řeší Sharpe s Harperem „pracovním výletem“ do dalekého Chile. Autor tentokrát představil další skutečnou historickou postavu - skotského admirála lorda Thomase Cochrana, dobrodruha, který neprohrál žádnou námořní bitvu a pomáhal osvobodit od Španělů polovinu Jižní Ameriky. A bez Sharpa by se mu to samozřejmě nemohlo povést. To tedy opravdu ne. Sharpe se po Trafalgaru znovu ocitá na lodích a i tentokrát v nelítostné bitvě, kterou Cornwell umí tak dokonale naturalisticky popsat. Další strhující i poučné setkání.
90 % (zatím 90 hodnotících s průměrem 91 %)
…
Na dobyté fregatě probíhalo ošetřování raněných. Lodní chirurg pracoval přímo na palubě a amputované údy házel do vody rybám. Hned za jeho zády stál španělský kaplan, jenž uděloval umírajícím námořníkům poslední pomazání a ty, kteří při umírání příliš trpěli, posílal na věčnost pomocí ostrého tenkého nože.
Paříž po bitvě u Waterloo. Nejistota, nervozita, nepřátelství místních vůči vítězům. S Sharpem a Harperem se na Wellingtonův rozkaz ocitáme na nebezpečné misi mezi uměním, atentátníky a špióny. Chytře a vtipně promyšlená historka, příjemné setkání se starými spolubojovníky.
90 % (zatím 72 hodnocení s průměrem 92 %).
…
„Sharpe. byl jste někdy v Paříži?“
„Ne, pane.“
„Je to úžasné město. Samozřejmě páchne jako odporná stoka, jenže o kterém městě neplatí totéž? Ale až se tam dostanete, rozhodně si zajděte do Musée Napoléon a nevyjdete z úžasu, co tam všechno je.“...
Začátek 17. století, Anglie a hlavně Japonsko, země vzdálená, nepřístupná, nepochopitelná. Po dokoukání nezapomenutelného seriálu Šógun, velkolepého, atmosférického, pro Středoevropana absurdně dramatického, mi autorčin pohádkově romantický a lehce dobrodružný příběh příjemně doplnil prázdné místo, co obvykle vznikne po skončení něčeho výjimečného, což setkání s Šógunem (podle románu Jamese Clavella) s 89 procenty na ČSFD určitě bylo.
75 % (zatím 47 hodnotících s průměrem 80 %).
Druhá část nové série a v ní i nová hlavní postava: soudní lékařka Idunn, jediná v této funkci na Islandu. Seznamujeme se s její rodinou, jejími traumaty a její prací. Samotný detektivní příběh je tentokrát díky autorčině metodě (několikadenní posuny ve vyprávění z pozice Idunn a druhé významné postavy - lékař Trausti) podivně rozkouskovaný, s pro mne poněkud neuspokojivým zakončením. Zaujalo mě, že pokud se hovoří o městě, pak se tím myslí pouze Reykjavík, líbilo se mi skvěle vykreslené prostředí větrného ostrova, znovu musím ocenit autorčin jemný, mírně škodolibý humor, ale co považuji za zklamání, je překombinovaná a jaksi zmatená zápletka. A ta tragikomická parta absolventů univerzit, co je ještě neopustila puberta, to je kapitola sama pro sebe, úkaz v detektivkách ojedinělý.
75 % (zatím 469 hodnocení s průměrem 82 %).
