Vážka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lyse-Rose alebo Emilie? Kto je vlastne trojmesačné bábätko, ktoré sa ako jediné zachránilo pri havárii lietadla? Komu Vážka, ako dievčatko nazvali novinári, patrí, o to sa sporia dve rodiny, jedna bohatá, druhá chudobná. Zdá sa, že súkromný detektív po osemnástich rokoch pátrania našiel k tejto záhade kľúč. Jeho telo však našli s prestrelenou hruďou a na nepoznanie spálenou tvárou. No zostal po ňom denník s podrobným opisom pátrania. Príbeh čitateľa vtiahne do deja, ktorý sa odvíja od Vrchu hrôzy v pohorí Jura a napínavo pokračuje cez prestížnu parížsku štvrť Butte-aux-Cailles až po robotnícky Dieppe. Šokujúce rozuzlenie je dielom náhody alebo niekto už od začiatku príbehu manipuluje so všetkými účastníkmi tejto drámy?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/225312/vazka-eb4-225312.jpg 4496
Žánr:
Literatura světová, Thrillery
Vydáno:, Motto
Orig. název:

Un avion sans elle (2012)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (149)

Kniha Vážka

Přidat komentář
klimovar
10. července

Na knížku jsem narazila úplnou náhodou (knížka půjčená na slepo v naší knihovně). V komentářích se objevuje, že děj byl místy dost rozvláčněný, ale mě to nepřišlo - na sobě pozoruju, že tohle zdání často závisí na náladě s kterou se do knížky pustím.
Sama bych si ji asi nepůjčila. Přesto mě bavila, přečetla jsem ji ve velmi krátké době a možná zkusím další knížku od tohoto autora.

Zlatinka.Emilly
30. června

Naposlouchala jsem jako audio knihu. Příběh se mě opravdu líbil a konec byl překvapující. Kdyby to nebylo místy tak táhlé, určitě bych dala o hvězdičku víc. Kdo je Lily? Že by byla další možnost výběru?

kap66
20. června

Svatý sire Arthure nebo svatý Raymonde nebo svatá Agatho nebo svatý Stiegu, prostě ty, kdož bdíš nad detektivkami a jejich čtenáři. Považovala jsem to za pouhou smůlu, že už potřetí za měsíc jsem četla něco takového. Teď vím, že jsem si to zavinila asi sama. Přišlo ti, že slovo "dokonalé" bylo pro Kopřivovu Rychlopalbu málo? Nebo jsem byla nepokorná a brala dobré detektivky jako samozřejmost? Pokud je to tak, kaji se a polepším se. Jen mě už prosím tak přísně netrestej.
Bude to delší, ale autor slovy také nešetřil.
Děj a kompozice: dvě hlavní časové linie mají odlišné vypravěče: současnost (1998) je v rukou vševědoucího vypravěče, který vypráví podrobně příběh týkající se hlavně Marca a Lylie, popisuje jednání postav, uvádí jejich rozhovory i myšlenky. V tzv. DENÍKU soukromého detektiva, který nesplňuje jediný znak deníku, vypráví detektiv zpětně, co se dělo předchozích 18 let, včetně rozhovorů, u kterých nebyl, i myšlenek jiných postav (?). Obě části jsou stylisticky naprosto totožné, včetně např. zápisu odstavců: pod krátkými odstavci je jeden jednořádkový, který obsahuje shrnutí typu: "Divná věc, tyhle city." nebo "Naprosto šílená hypotéza."
Některé nesmyslné dějové momenty mě pobavily i naštvaly zároveň, protože v ději měly být důležité. Např. detektiv na hoře najde něco, co vypadá jako hrob s kameny, ale je tma, padá déšť se sněhem, takže to jen povrchně prohlédne a pak: "Poslepu jsem vrátil kameny na místo." Vrátí se za rok - a co nevidí: "Někdo je přemístil." Pokud se čtenář zarazí, dostane se mu vysvětlení: "Nechci se chlubit, ale mám téměř dokonalou vizuální paměť." Na té samé hoře (v pohoří Jura) vyhrabe jedna postava ke konci prosince pod sněhem holýma rukama díru do země. Jedna věc mě, mámu, vyděsila: nezanedbatelnou roli hraje zlatý náramek z oček (!), který má na ruce malé mimino. (Mámy, vážně: která z vás by dopustila něco tak nebezpečného?)
Postavy: ploché, charakterizované stále stejně. Za všechny např. Malvina: ta šílená mrcha, ta bláznivá káča, ta bláznivá ženská, potvora, která běhá po světě s Mauserem L110 – dozvíte na střídačku pokaždé, když se objeví. Vedlejší postavy slouží jedinému účelu, autorově záměru něco jejich prostřednictvím naznačit. Mohla mě varovat postava servírky hned na začátku: pozorovala chlapce a dívku, kteří seděli u stolečku, "hleděli si do modrých očí a drželi se za ruce." Když došlo i k objetí kolem ramen, měla servírka jasno: je to bratr se sestrou! (To mi připomíná: musím zavolat bráchovi a vyčíst mu, že jsme svůj sourozenecký vztah nenaplnili zcela.)
Jazyk a styl: uvedu tři příklady nacházející se téměř za sebou: "Dopustil se dvou chyb. Dvou velkých chyb." "Viděl jsem, jak se propadá do šílenství, zuřivého šílenství." "Nejhorší je, že to nebylo k ničemu, vůbec k ničemu." Jakmile jsem tohle zaregistrovala, už jsem viděla opakovaná slova všude. Prostě všude.
Řečnická otázka má probudit čtenářovu pozornost, ale nesmí být na každé stránce několikrát: "Kolikrát už svůj tanec předváděl? Kolik dívek skončilo v jeho spárech? Všechny?"
Stejně tak zvolací věty, oblíbený prostředek bulváru; vykřičníky tečkám na konci vět v počtu směle konkurují. "Batoh byl prázdný!" "Pitomec!" "Hergot! Snad mi nechcete kázat nějaké...hlouposti!"
A když už zmiňuji bulvár (tady se účastnila i překladatelka): "odhalené vnady" a "bujné poprsí", opravdu? Výběr slov a jejich použití ve větách mi zarazily hřeby do mozku: "Ňadra mi ochable visela." "Malvinina hadí ruka vší silou prudce sevřela Marcovy pohlavní orgány." A o tom, že si detektiv chtěl "vpálit kulku do hlavy", mluví on i ostatní postavy jedině těmito slovy, a to několikrát.
To byl pouhý výběr toho, proč považuji tuto knížku za nejhorší detektivku mých posledních několika čtenářských let. Já jsem přitom dost laskavá čtenářka...

Lili
10. června

Vlastně poměrně dobré, ale taky neskutečně ucourané. Místo, aby mě děj napínal, začalo mě časem rozčilovat jak se rozuzlení věčně odkládalo. Celou tu dobu jsem čekala „kdo z koho“ a vůbec mě nenapadla nějaká třetí varianta. To se autorovi povedlo, i když nebylo to už překombinované? Jiné mi zas přišlo trochu přestřelené, jako třeba to, že detektiv byl placen po dobu dlouhých osmnácti let nebo celková Malvinina postava.

Agatha84
26. května

Skvělý příběh,o tom ani potom,ale nikdy jsem knihu nečetla tak dlouho. To bylo zvláštní,jak zdlouhavě a často nezáživně byly jednotlivé osudy rozplétány. Takže jenom 4*. Přesto však je to kniha,na kterou se zapomenout nedá!

Kocourek
25. května

Těšila jsem se na další tajemství, ale statečná jsem byla jen do polovic,pak jsem se podívala na konec,jak to dopadne. Děj byl rozvlacny a měla jsem také dojem, ze autor ho tvořil v průběhu psaní.

jaroiva
18. května

Tahle knížka mě tedy dostala...
Bavila mě od začátku do konce. Určitě si od autora přečtu něco dalšího.
Částečně detektivka, částečně romantický příběh.
Nepřipadalo mi to ani tak jako thriller, ale spíš probouzela knížka mou zvědavost, jak to vlastně je... Proto jsem ji nedokázala odložit, z čiré zvědavosti.

Kdo je zachráněná holčička? Kolik zvratů je možné do knížky zakomponovat? Jak dlouho potrvá, než se záhada vyjasní? Do konce knížky!
Doporučuji.

Rihatama
30. dubna

Vážka mě bavila. Ne pořád, ale bavila. Originální téma, pěkně matoucí zápletky, prolínající se časové roviny... Kéž by se jenom ten kluk nechoval občas jako zpozdilý pitomec. I když chápu, že důvodem bylo ponechat nás, čtenáře v napětí až do samého konce. I jazyk byl místy na můj vkus až příliš patetický, s pár nelogičnostmi a se zbytnými odbočkami s cílem ještě o něco více emocionálně čtenáře vyždímat, nebo spíše prostě jen knihu natáhnout a bohužel tak její obsah rozmělnit. Takže mně by klidně 300 stran stačilo a textu by to přidalo na naléhavosti. Jenže, přese všechno, Vážku jsem nakonec dočetla s netrpělivým zaujetím, takže občasné kroucení hlavou Bussimu odpouštím.