alekis přečtené 617

Sucho 2019, Neal Shusterman

Už více čtenářů v komentářích zkonstatovalo, že kniha je napínavá a velmi dobře se čte. Souhlasím. Příběh samotný je ovšem postavený na jediném pilíři: na velkém území Kalifornie přestane téct voda z kohoutků, občané rozeberou veškerou vodu balenou, rezervoáry, potoky, řeky jsou vyschlé, stav přetrvává a nastupuje Žízeň. Pak sledujeme, co to s lidmi udělá. Známý je pojem blackout, kdy dojde v úplnému výpadku elektřiny. Toto jsem sama pro sebe nazvala waterout. Je tohle vůbec možné? Sice, moje heslo je, že možné je všechno, ale že by se v USA mohlo stát, že miliony obyvatel naráz, v jediném okamžiku, zůstanou bez vody a než odpovědní lidé a úřady situaci vyřeší, zemřou desetitisíce? Ať už následkem žízně, tak násilně, neboť nastává víceméně bezvládí, ať už z dalších příčin... Každopádně, kniha má grády, rozhodně je sugestivní a jelikož dávno vím, že bez (pitné) vody je mnohem hůř než bez elektřiny, musím přiznat, že příběh na mě zapůsobil. Vody je na planetě určité dané množství, nikam se neztrácí, nevypařuje se do vesmíru. Podle mého je vody dost - pokud by se využívala s rozumem. Kořeny veškerých problémů vidím ve špatné organizaci života, ale to nejde změnit, ty věci jsou dané a v každém koutě planety specifické. Základní problém, z něhož potom vyplývá nedostatek, je v nezadržitelném a chaotickém přírůstku obyvatel planety.... celý text

Vražda v La Mutu 2004, Raymond E. Feist

První díl trilogie, Čestný nepřítel, byl vynikající. Tak nevím, co je toto za "slátaninu". Nemám tohle označení ráda, je tak znehodnocující a ponižující práci autora, jehož si vážím (o spoluautorovi jsem se nic moc nedočetla). Co ale jenom tohle mělo znamenat, Feiste? Zmatek nad zmatek, byls pod vlivem, nebo se ledacos ztratilo v překladu? Přitom to mohl být skvělý příběh! Nebýt toho hafa baronů, jejichž jména mi splývala, další hafo jmen krajů a oblastí, strašně moc politikaření a mnoha dalších propletenců... Občas se holt nedaří... a nedaří... Autor vymyslel zajímavé postavy tří žoldnéřů, jejich jediným cílem je získat plat za služby od toho, kdo si je právě najal... a do budoucna, až budou mít dost peněz, vydat se na jih a zřídit si někde v teplejších krajích společnou hospodu U Tří mečů... Jsou to ve skutečnosti celkem sympaťáci, žádní mizerové a podrazáci, ačkoliv jejich meče a dýky už byly mnohokrát použity, a svoji práci vykonávají poctivě. Sen o hospodě na jihu... V tuto chvíli však vládne děsná zima a sníh zasypává celé město La Mut i s okolím. A to, jak autor už dokázal, že umí, je popsáno skvěle. Jinak jde ale o mišmaš křížený s chaosem a tím pádem, žádný potlesk se nekoná. Bohužel! Byla jsem natěšená, nekonalo se. Uvidím, co ve třetí části spáchá Jimmy Ručka.... celý text

Ďáblova cesta 2023, Robert Bryndza

Detektivky čtu poměrně málokdy, přesto občas po nějaké sáhnu. Robert Bryndza je hodně známý a jak je vidět zde na DK, i hodně čtený autor, tak jsem sáhla po knize která se jaksi sama nabídla... Autor rozhodně umí psát. Jak to jenom vyjádřit? Píše poměrně jednoduchým způsobem, text mu krásně plyne, je to potěcha číst. Někteří autoři píší zbytečně složitě a šroubovaně a potom se v tom podstata knihy - zdá se mi - ztrácí. Co se námětu týče - je převzatý z reality. Bohužel, děti (ale i dospělí) se poměrně často ztrácejí... a jejich nešťastní blízcí celá léta věří, že se stane zázrak... Příběh není špatný, zaujal mě. A jestli postavy sem tam překročily oslí můstek, to neřeším.... celý text

Čestný nepřítel 2003, Raymond E. Feist

Vprostřed černé noci, v hlubokém sněhu, ve vánici, v chumelici, v mrazivé metelici, s bandou Temných bratrů za zády neuděláš, vojáku, mnoho parády. Tvoje vyhlídky nejsou vůbec veselé do chvíle, než potkáš, poznáš (ne)přítele... :-) Dva světy v opačných koutech vesmíru, planety Kelewan a Midkemie, propojené Trhlinou tak, že do nich lze vcházet a zas vycházet mírnyx týrnyx jako nic... Tsurané z Kelewanu napadli Midkemii a válka... válka zuří už několik let... Příběh čestných nepřátel se odehrává v poměrně krátkém časovém úseku a na nevelkém prostoru. Je to spíš novela než román, spíš jen epizoda, malý dílek rozsáhlého děje, popsaného v mnoha dalších dílech, se kterými se musím teprve seznámit. Zatím jsem přečetla jen vynikající Ságu o Impériu, která se pro změnu odehrává na Kelewanu, a sérii Trhlinové války, zas z jiného soudku. Feistovy světy jsou strašně zajímavé! Obdivuji způsob psaní autora, má dar přiblížit nádherně prostředí. A tento příběh, v němž jde o mnoho, hlavně o životy, a který nakonec přinese skvělé rozuzlení, se mi opravdu moc líbil. Úplný závěr je trochu přílepek, k předešlému ději mi trochu nesedí. Chápu ale, že autor chtěl celou záležitost patřičně uzavřít - protože, domnívám se, k postavám, které tady potkáváme, se už v ostatních knihách nevrací. Ale to musím teprve zjistit. Dílo R. F. je hodně rozsáhlé. Tím lépe. Takováto fantasy, pravá fantasy, ale chytře přioděná do reálného roucha, mě prostě fakt hodně baví :-)!... celý text

Taiko 2008, Eidži Jošikawa

Soudím, že jsem měsíc či déle četla nějakou jinou knihu, než čtenáři - komentátoři níže... Co mi vzala a co mi dala? Vzala mi opravdu hodně času, který jsem mohla - a měla využít jinak. Co mi dala? Pár otázek. Fascinují mě Japonci a Japonsko, jak nové, tak staré, ačkoliv si myslím, že o té hodně vzdálené zemi mám trochu iluze. Přání navštívit ji, a to spíš oblasti mimo velká města, se mi asi nesplní... Tak jsem aspoň v Levných knihách před lety utratila hodně peněz za filmy Akiro Kurosawy. Pak je vyprodávali za pár šupů... Na you tube se zas dá vidět ledacos ze současnosti... No... Těžiště románu tkví v popisech přesunů armád, vzájemných bojů, rozvracení hradů, vypalování vesnic, sem tam nějaký klášter k tomu... Neustálé soupeření jednotlivých menších i větších vládců. Sem tam nějaká zrada, porušení slibu o vzájemné pomoci a přátelství mezi jednotlivými klany... A desítky, stovky, možná tisíce jmen! Kdo si to má pamatovat? Jsou to všechno skuteční lidé? Nevím. Chtěl autor jednoduše vyplnit místo, aby přidal spoustu zbytečných stran? Nevím... O běžném životě kniha téměř nevypovídá. Hlavní (historická) postava, Hidejoši, řečený Opičák, který se z chudoby dokázal pozvednout netušeně vysoko, především nesmírně miluje a ctí svou starou matku. O jeho vztahu k manželce se téměř nic nedozvíme. Vůbec, všeobecně o rodinných vztazích a životě - prakticky nic. Nedozvíme se, odkud se braly ty tisíce, desetitisíce vojáků, které v průběhu let bojovaly a na bojištích umíraly. To byl opravdu tak velký přírůstek obyvatel? Asi musel být, ale trochu váhám tomu uvěřit. Netušíme, pokud bylo tolik vesnic vypáleno, rolníci nejspíš pobiti - jsou tak zanedbatelní, že autor je prakticky nezmiňuje, odkud se braly zdroje na zásobování těch obrovských armád. Odkud se brala výstroj a výzbroj a finance na to všechno...? No, a mám-li být trochu vulgární a zároveň skeptická: doslova na každém prdu tam stál hrad! Kolik jich bylo vypáleno a rozbořeno, jsem nepočítala. A kolik nových opevnění a dalších jiných staveb vznikalo... Staří vládcové v Japonsku asi měli bezednou kapsu se zlaťáky. Asi už skončím. Mrzí mě, že jsem si knihu skoro vůbec neužila. Přibližně v poslední čtvrtině je děj konečně poněkud zajímavější, barvitější, postavy konečně připomínají živé lidi a ne cínové vojáčky. Přečetla jsem, ale... Moje fascinace starým Japonskem nepolevuje, možná zkusím autorovu druhou knihu, Musaši... Pokud to ale bude na stejné brdo jako Taiko...... celý text

Plavba do Sarantia 2010, Guy Gavriel Kay

Jak vidím, Guy Gavriel Kay je na DK celkem málo známý a ještě méně čtený autor. Ale ne pro mě! Pro mě to neplatí, dávno o něm vím a naštěstí mi ještě nějaké jeho věci zbývají ke čtení a některé se teprve musím pokusit získat. Budu stručná: děj je poměrně spletitý. Autor hodně přeskakuje sem a tam, hodně mlží, jen naznačuje... Všechno se vyvíjí... aby se později vyjasnilo. Jde o fantasy, ale podstatou příběhu je politika a mezilidské vztahy. Fantastických prvků tady rovněž něco najdeme, na nebi vidíme dva měsíce například a poznáme také starodávné monstrum... ale je to prostě o něčem jiném. Je to velmi dobré čtení! Je skvělé! Jsem moc ráda, že jsem tuto sérii dostala jako dárek od kamaráda z DK - a maximálně jsem si ji užila. Nádhera! Paráda! Super věc!... celý text

Pán císařů 2011, Guy Gavriel Kay

Druhá část Sarantské kroniky je ještě lepší, ještě napínavější, a konec, kterým se všechno uzavře, korunuje dílo! Mám pár oblíbenců, které chci občas potkat znovu, prostě někdy sáhnu po věcech již přečtených a dám si opáčko, se stejným potěšením jako dřív. Možná je opakované čtení ještě lepší, neboť se komplikovaný děj dodatečně vyjasní. Skvělé! Autore, k tobě se určitě vrátím a to nejen do Sarantia :-).... celý text

Jen 27 dnů 2018, Alison Gervais

Anotace napovídá, příběh samotný je potřeba si přečíst a zjistit, o co kráčí. Konstatuji, že jsem, jako už víckrát, šlápla vedle. Nejde o to, že nejsem cílová skupina, že kniha je podle mého určena pro velmi mladé dívky... Námět není veskrze špatný, i když ne premiérový. Představa, že je možné změnit věc, která je tak definitivní, tak nezvratná, jako je smrt, k lidem patří odjakživa. To mě zaujalo, to rozhodlo o přečtení. Očekávání se ale nesplnilo. Přesto příběh úplně nezavrhuji. Už mnohokrát mě kniha přivedla k zamyšlení, tentokrát o tom, proč někteří lidé, všech věkových skupin, volí dobrovolný odchod ze života. Proč? Pravděpodobně, kdyby mohli vysvětlit, co je vedlo k sebevraždě, poznali bychom desítky nejrůznějších příčin. Jenže oni už nic nevysvětlí. Neomluví se svým blízkým za bolest... A možná je jim nakonec i jedno, že do morku kostí zranili své rodiče, sourozence, partnery, děti, přátele... Oni by svá rozhodnutí sami před sebou dokázali obhájit... ale já se domnívám, že všechno by bylo jinak, kdyby... Kdyby měli možnost vrátit se z nebytí a znovu se rozhlédnout po světě, jak by se rozhodli tentokrát? Je těžké někoho soudit a nemožné někomu radit. V té chvíli je prostě člověk rozhodnutý ke krajnímu řešení, které definitivně smaže všechny jeho problémy, ať jsou to dluhy, deprese, nešťastná láska, nesnesitelné stáří, krutá nemoc, která tělu nedá spočinout... Snažím se chápat, že někdy je víc než zle. Ale častokrát je na výběr víc než jen ten poslední krok...... celý text

Nemusí být vždycky kaviár 1992, Johannes Mario Simmel

Náhoda či osud občas přihraje bezradné, mezi spoustou knih tápající čtenářce, nádherně vtipnou knihu, která jí na několik dní přinese výbornou zábavičku... A ani nemusí pokaždé být ke svačině kaviár :-). Od autora jsem znala až doteď pouze dramatický román Láska je jen slovo. Spoiler není žádoucí a tak mohu jen konstatovat, že Kaviár je z úplně jiného soudku a až na to, že se odehrává převážně v pochmurné době 2WW, je to v podstatě komedie, někdy plná omylů :-). Thomas Lieven, hlavní hrdina knihy, prochází svým životem díky svým parádním schopnostem, ale tak trochu též se štěstím. Jiný člověk by pravděpodobně neobstál v situacích, ze kterých Thomas dokázal bravurně vybruslit... Byl vězněn a bit a týrán. Stokrát zbohatl a stokrát o všechno přišel. Byl mnohokrát milován krásnými ženami, ale tu, kterou prý miloval doopravdy, ztratil. Pomáhal lidem v nouzi, byl ale nemilosrdný k četným padouchům, ovšem, vždycky hledal cestičky, po kterých chodí spravedlnost a pomstu nikdy nebral do svých rukou... No, prostě takový mnoha věcí znalý Robin Hood, křížený s Jamesem Bondem a v neposlední řadě s postelovým supermanem... V knize jsou zabudovány odkazy na historické události a místy zřejmě i reálné postavy. V závěru se dozvídáme, že Thomas Lieven, mistr vynikající kuchyně, skutečně existoval... Nebo že by to celé byla mystifikace??! Co vy na to, vážený autore? Jak to tedy je? Střílíte si z nás, nebo ten Pan dokonalý opravdu nakonec našel svou lásku, rozvinul svoje kuchařské umění do nebetyčných výšin... a navždy se dokázal vyvléct z osidel tajných služeb několika zemí, které by ho tak rády i v době míru využívaly jako svého agenta? Nevím... T. L. prý žije nenápadným mírumilovným životem kdesi za velkou louží a žádná další dobrodružství nečekají ani jeho, ani zvědavé čtenáře... Naštěstí autor ale vkomponoval do knihy i množství jeho receptů, které lze vyzkoušet a aspoň takto je možné přiblížit se mistru mnoha zvláštních umění... P. S. Musela jsem se vrátit na začátek, abych si osvěžila, jak se vlastně T. L. stal tím, čím se stal, aniž by si to přál, protože kniha je hodně dlouhá a hodně propletená a pestrá, se spoustou jmen a událostí. Skvělé čtení, fakt jsem se pobavila! :-)... celý text

Umění francouzské kuchyně 2 2015, Julia Child

Dnes mi přibyla k první části francouzské kuchařky její mladší sestřička. Už to není 900 stran, jen necelých 800 :-). Po prolistování jsem kladně ohodnotila velké zlepšení. Podrobné návody doprovázejí skvěle provedené ilustrace. Samozřejmě, že jsem tuto další obří kuchařskou knihu ani omylem nepřečetla, ba ani nečetla, když pominu úvod. Prolistovala jsem ji a hodlám v ní listovat dál! Kuchařky se prostě nečtou slovo od slova jako napínavé romány... I když vaření bývá činnost velice často napínavá... První pokus, hovězí po Burgundsku (zdroj - 1. díl) nebyl vůbec tak složitý, jak se zdálo na první pohled při čtení receptu. A když jsem do kastrolu lila červené víno z láhve, připadala jsem si úplně jako Julie z filmu Julie a Julia a cítila jsem se... přímo skvěle! Člověk se učí, dokud je živ! Doufám, že zvládnu a využiju alespoň některé recepty z mnohých, které nám Julia Child v obou knihách nabízí. Protože ale nejsme na stránce o vaření, tak dosti již o tom. Pouze konstatuji, že maximálně záleží na kvalitě použitých surovin, to je základ všeho. Pokud člověk není analfabet a dokáže dodržet recept, dílo se musí podařit. Takže i když u mě tentokrát nefiguruje kvalitní burgundské víno, nýbrž chuť Francie měl dodat laciný patok, který má bohužel jen hezkou etiketu, ale nic víc, ani jsem neměla 12 až 16 malých cibulek, tak jsem je vynechala, doufám, že na první pokus... to bude k jídlu :-). Bon apetit! :-)... celý text

Umění francouzské kuchyně 2014, Julia Child

Nešlo to jinak, po drobném zápolení se sebou samotnou, neboť kupování knih jsem velmi omezila, jsem si pořídila francouzskou kuchařku! A do neuspořádané sbírky knih receptů, kterých mám možná i víc než třicet, a bezpočtu sešitových vydání a kuchařských časopisů... přibyla nová, rozkošně baculatá - téměř 900 stran! - přítelkyně :-). V popisu knihy je uvedeno stran 720, ale to, co držím v ruce jich má bezmála opravdu 900! Jak jsem se k této parádě vůbec dobádala? Jakou cestou? Přítelem z DK (díky, kámo!) mi byl vřele doporučen životopisný seriál Julia (2022-23) o autorce této oblíbené, proslavené a mnohokrát vydávané kuchařské knihy. Naštěstí, vydané i u nás! Seriál se mi moc líbil, hlavně díky skvělé hlavní představitelce, ale též četným dalším postavám - přestože jsem si téměř jistá, že si autoři popisovaný úsek Juliina života trochu upravili. Budiž! Samozřejmě nešlo vynechat ani film Julie & Julia (2009), ovšem ani seriál, ani film tady nemám v úmyslu popisovat. Díky tomu jsem se ale rozhodla, že musím... Musím ji mít! Co tedy říci ke kuchařské knize, ke které doufám brzy přicestuje i druhý díl. Je hodně objemná, bez dnes využívaných fotografií jídel, jsou to prostě strany plné textu... Plné receptů, které asi všechny nevyzkouším. Rozhodně vynechám humra a vůbec mořské plody, ale jinak zkusím, co to jen půjde. Už teď, když v ní jenom listuji a čtu, mám pocit... že začínám nasávat atmosféru... Mám pocit, že když ne úplně, tak aspoň zčásti odhaluji a věřím, že po čase odhalím to úžasné nádherné umění... Umění francouzské kuchyně! :-) Bohužel mi k naprosté radosti a spokojenosti schází její životopisná kniha Můj život ve Francii, ale doufám, že ji také časem získám. P. S. Na you tube jsou k vidění originální černobílé filmečky, které Julia natáčela pro TV. Většina je starších, něco málo novější... Má svérázný styl, podle mě si vůbec nehraje na nějakou celebritu. Jednoduše řečeno, učí americké hospodyňky vařit francouzské dobroty. Bon apetit! :-)... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Tuto knihu jsem četla kdysi v dávném 20. století... Nastal čas si ji připomenout, nelituji ani omylem. Myslím, že teprve teď jsem si ji opravdu užila. Kdysi jsem viděla film podle ní natočený a ten nedoporučuji. Začátek, než dojde na den D, je trochu zdlouhavý, potom zjistíme, že z obyčejného každodenního života nás autor hodil do víru nečekaně tragických a nebezpečných událostí. Některé věci, není jich mnoho, si poněkud přizpůsobil, tak už to ale bývá. Budiž mu odpuštěno. Nebudu uvádět příklady, při čtení si jich doufám každý povšimne a věřím, že pro většinu čtenářů jsou to víceméně prkotiny. Nějak jsem ještě stále plná dojmů ze čtení.... To, že zanikla civilizace, je už vícekrát literárně i ve filmu zpracované téma, dá se říct, že žádná novinka. Ovšem, který dospělý člověk není úplně naivní, dokáže si připustit, že se případná zkáza - z nejrůznějších příčin - může přihodit i v realitě. Podstatná otázka je, jak by to vypadalo potom, jak by se s nastalou situací poprali přeživší. Autor Malevilu si s tím poradil, podle mě, velice dobře a předhodil nám množství napínavých a dramatických dějů a samozřejmě přehlídku nejrůznějších charakterů... Někdo, pod vlivem okolností, ze sebe dostane to nejlepší. Někdo zas naopak, to nejhorší. Tak to prostě je, protože takoví jsou lidé. Kdybychom jako jeden ze základních kamenů postapo literatury umístili na nejvyšší příčku Den trifidů, tak Malevil (a ještě pár dalších) by tam měl rozhodně také svoje právoplatné místo. Skvělá kniha! :-)... celý text

Ve zlomku vteřiny 2007, David Baldacci

To tedy byla opravdu bída! Aspoň podle mého názoru. Nesmyslný, nemožný, vykonstruovaný, z prstu vycucaný motiv. Nemožné situace, jako kdyby padouch a jeho pomocníci byli téměř všemocní... Nezábavné... Nezaujalo... Ztráta času! Čekala jsem něco a vyšlo z toho houby, zlatá rybko. Pochybuji, že se s touto dvojkou ještě někdy budu chtít potkat.... celý text

Divoženka 2006, Mary Jo Putney

Už nevím, co ještě více bych napsala na obranu knih "pro ženy"... Či snad, nebylo by lepší a přitažlivější nazývat je "rozkošnými romancemi"? :-) Divoženku, z potřeby zase se na chvíli vrátit k příběhu s dobrým koncem, jsem přečetla na jeden zátah... Takže snad mě nikdo neobviní, že tady píšu spoiler, když zkonstatuji: dopadlo to, jak mělo. Konkrétně tato autorka si vybírá zajímavá témata, která mají souvislost s dalekými kraji na východě. U Divoženky je to Indie, ačkoliv jinak se příběh samozřejmě odehrává ve staré dobré Anglii. A máme tady i jednoho padoucha, o jéje! Naštěstí jen jednoho, zato pořádného. Tušila jsem, že se něco takového vyvrbí a přesně tak se i stalo téměř v úplném závěru románu. Můžeme počítat s tím, že alespoň v romancích je zlo nakonec vždycky potrestáno! Chcípni, padouchu, dostals, co sis zasloužil! :-)... celý text

Travič z Ptahova chrámu 2008, Paul Doherty

Hodně zajímavá kniha, četla se mi velmi dobře. Vůbec není na závadu, že je už šestá v sérii a že jsem prozatím o kriminálních případech starověkého soudce neměla pojem. Příběh je uzavřený, bez odkazů na dobu minulou. Prostředí se vším všudy je popsané dokonale, kriminální příběh je až do konce spletitý a závěr překvapí. Tak jak je tato kniha barvitá, je můj dnešní komentář k ní nemastný a neslaný, a bez chuti a bez zápachu. Soudce Amerotke a všichni a všechno kolem si to nezaslouží, ale někdy prostě... není sil dát komentáři ten správný náboj, použít správná slova a věty, aby jasně vyplynulo: ten, kdo má rád historické detektivky si toto čtení určitě užije! :-)... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

V amerických zábavních parcích (znám pouze zprostředkovaně obrazem) mají asi nejšílenější horské dráhy na světě. Do toho vozíčku, co se řítí nahoru a dolů a chvílemi vzhůru nohama, bych nevstoupila, protože vím, že ven by mě museli vynést... Proč o tom ale tady píšu, mám přece psát o Vyhlídce na věčnost! Jo, Vyhlídka... tak tohle byla přesně ta šílená horská dráha! Autor má nejen neskutečnou představivost, on ji dokáže navíc tak mistrně přiodít do slov, vět, do stránek... a díky tomu stvořit knihu, která, přiznám se, mě fakt hodně pobavila, ale taky mi dala zabrat! Nelze napsat než: kdo jsi nečetl, jdi do toho! Nemá to chybu! Ovšem: děj je dosti spletitý, s přeskoky v čase, což mě trochu mátlo. A slabší povahy - pozor! Exkurze do pekla je drsně naturalistická... Tuším, že bych se měla nad sebou zamyslet, prozkoumat svoje hříchy a pokusit se je ještě na tomto světě odčinit... Ne, tam dolů opravdu nechci! Další trefa, další skvělá kniha.... celý text

Mezi koly 2007, Dick Francis (p)

Mezi koly je příběh o bývalém žokejovi, nyní majiteli zavedené a vyhledávané transportní firmy, která se specializuje na převoz koní... Už toto samotné bylo zajímavé. A pak se do všední pracovní každodennosti zaplete kriminální linka... Padouchové bývají různí, jak ve skutečnosti, tak v literatuře... Tady je padouchů povícero, ale jeden je fakt echt! Knihy Dicka Francise nemám načtené, jak bych si přála, protože je toho ke čtení opravdu přehršle... Po čem má člověk sáhnout dřív, čemu dát přednost? Přiznám, že jsem nechala plavat povinnosti, zvolila jsem zábavu a nelituji. Bylo to dobré čtení, spletité a hodně napínavé. Snad mohu prozradit, že v úplném závěru, na pár řádcích, se nám rýsuje šťastná romance - a nyní očekávám, že mi bude nahlášen... SPOILER :-))).... celý text

Potkat Vás znovu 2006, Marc Levy

Potkáno neúmyslně. Ve čtečce mám sem tam nasáčkované i nějaké knihy pro strýčka Příhodu, o kterých mnoho nevím. Občas něco otevřu... přečtu... nepřečtu... Až když jsem přečetla Potkat vás znovu a konečně jsem nahlédla do DK, o co vlastně kráčí, zjistila jsem, že jde vlastně o druhou část, a před dvěma lety jsem už četla tu první - dnes úplně zapomenutou. Proto jsem netušila, která bije... haha! Proto byl pro mě příběh dosti zmatený. Těch nesmyslných náznaků a spousty peripetií kolem a kolem... Kniha se ale skvěle četla a když přihlédnu k faktu, že některé souvislosti mi unikaly, jinak mě zaujala a pobavila. Dva hlavní hrdinové, ona a on, nemají chybu a také ostatní postavy, především kamarád Paul, jsou fajn. Každopádně, když porovnám,, kolik rozečtených knih jsem opustila, tuto jsem dočetla :-).... celý text

Zimní hrob 2024, Peter May

Kriminální část je hodně napínavá! Padouch vraždí jako na běžícím pásu... a další padouchové, mnohem větší a nebezpečnější, si zatím mnou svoje zdánlivě čisté ruce... Takže mohu doporučit. Kniha opravdu stojí za přečtení. Třešinka na dortu: jako obvykle musím zdůraznit autorův dar popsat prostředí, roční období, krajinu, počasí... Tohle dává jeho příběhům neskutečný rozměr. Neskutečně živý. Skotsko, napůl zaplavené mořem, prudké deště, ještě prudší sněhové bouře, vichřice, zima, zasněžené horské svahy, laviny, rozbouřené řeky... Úžasné! Stálo to za to. Jsem moc ráda, že do mojí sbírky, kterou tvoří díla Petera Maye, přibyl i Zimní hrob... Dárek od přítele z DK. Díky, kámo! :-)... celý text

Příchod noci 1993, Isaac Asimov

SPOILER!! Tento příběh jsem kdysi četla v překladu do jiného jazyka, podrobnosti odvál čas. Lidská paměť je krátká. Přesto mám pocit, že to byla buď povídka, ze které pak následně mohla vzniknout tato kniha, nebo šlo jen o část knihy - protože pokud se nepletu, závěr byl, že s příchodem Tmy se objevily Hvězdy a poděšení lidé spálili co se dalo a tím zničili všechno, co jejich společnost do té doby vybudovala... Bylo by žádoucí prokousat se košatým dílem autora a ověřit si svoje dojmy... Snad jindy... :-) (Nalezeno! Povídka Soumrak - to je ono!) Nyní tedy k tomu, co jsem včera konečně dočetla. Málokdy se snažím za každou cenu číst něco, co mě skoro nebaví. Tady mě k tomu donutila zvědavost, co z toho nakonec bude... Nápad je podle mě geniální. Vymyslet svět ozářený střídavě až šesti slunci, kde nikdy není tma, takže šok nastávající při periodickém zatmění po víc jak 2000 letech způsobí rozvrat civilizace - která se těch 2000 let rozvíjela... Dokonce tomu dát i solidní vědecký rámec, srozumitelný a hodně vysvětlující. Měla jsem pocit, že "toto je fakt možné". Ovšem, to zpracování! Renomovaní autoři, klasikové žánru sci-fi! I polovina by podle mého stačila! Je to strašně zdlouhavé a poněkud nudné, jinak se k obsahu nic víc říct nedá. A ti lidé... působili na mě jako figurky, nemastní a neslaní, bez výrazně popsaných pocitů a citů. A přitom se z toho dalo vytěžit opravdu hodně. Vyhrát si se slovy, přiblížit strach, panickou hrůzu, dát lidem barvitější obrysy, vyhrát si se vším... Je to suché, je to mrtvé, je mi to hrozně cizí... Přemýšlela jsem, zda opravdu může zatmění způsobit katastrofu popsaných rozměrů. Ale vida, asi může! Víme, že naši předkové prožívali s hrůzou zatmění Slunce, když se den nakrátko změnil v noc, a považovali to za trest bohů a podobně. Takže jak by mohli vnímat obyvatelé Kalgaše situaci, se kterou se nikdy dosud nesetkali a drtivá většina o ní neměla žádné informace? Svět, kde vždy bylo světlo, silnější, nebo slabší, podle toho jak se šest sluncí střídalo na nebi. Ano, existovalo něco jako stmívání, když svítil jenom malý narudlý Dovin... Ovšem Tma... Ani já se necítím dobře v úplné tmě, natožpak kdyby po nikdy nekončícím denním světle měla trvat více hodin. A Hvězdy... tak to je ještě něco úplně jiného! Něco mnohem silnějšího! Černé nebe, dosud nikdy nespatřené, a na něm miliony zářících bodů! Studený svit, který děsí! Takže připouštím, že slabším jedincům z toho "ruplo v bedně". Chápu, že zapálili co jen našli, aby vrátili zpět aspoň jakés takés světlo, nevěda většinou, že kdyby vydrželi, tak po krátkém čase vyjde největší a nejzářivější Onos a všechno bude jako dřív... Snad při příštím zatmění... Snad nebude těch 2000 let tak dlouhá doba, aby se na noc hrůzy a děsu zapomnělo, jako tomu bývalo dosud... O konci světa bylo (zatím naštěstí) napsáno hodně knih. Nastává z mnoha příčin. Jaderná válka, bakterie, viry, houby, útok mimozemšťanů, zničení lidstva umělou inteligencí... Zde je použitá jiná myšlenka, jiná příčina a je to, podle mě, opravdu originální. A ještě je tu nadstavba: situace, kdy se po návratu do normálu, aspoň co se sluncí týče, začínají vytvářet organizované skupiny. Některé za účelem dalšího ničení, zotročování či vraždění, jiné ale s úmyslem nastolit v rozvrácené společnosti řád a vrátit se do civilizace. Něco mi v příběhu ale dost nesedí. Představme si tu situaci, to nesmírné zděšení, hrůzu, šok, představme si Tmu a drtivou zář Hvězd, útočící na smysly obyvatel Kalgaše. Všechno je popsáno, všechno je jasné... až na to, že nevíme nic o dětech! Na stránkách figurují jen dospělí, zmíněno je jen pár odrostlých spratků, kteří se snaží přežít, když vše bylo zničeno - protože i s nástupem světla mnozí lidé, z různých příčin, pálí a ničí všechno, co v noci hrůzy zničeno nebylo. Kde jsou ale děti? Děti od novorozených, přes batolata, školkový věk, děti, které jsou ještě plně závislé na rodičích a pro rodiče znamenají vůbec to nejdůležitější v jejich životech? O těch není v knize jediná zmínka! Podle mého jakákoliv hrůza a zděšení by nemělo aspoň většině rodičů dovolit zbláznit se... Měli by se za každou cenu snažit přežít, zachránit sebe a svoje zázemí - proto, aby se mohli postarat svoje děti! Tam je, zdá se mi, ta hlavní chyba knihy. Nedostatek empatie, základních lidských vazeb, téměř žádné city... Přes zničené ulice, hořící domy, všechno takové suché a strašně studené. Stejně, jako světlo Hvězd. P. S. Musím připodotknout, že žádná z postav nevzpomněla, nezmínila ani svoje rodiče, sourozence či jiné příbuzné, nikdo nevyjádřil starost, zda žijí nebo ne. Napadlo mi, že Asimov byl odborník přes roboty. Ano, tak mi ti lidé také připadali - jako roboti :-). Knihu v žádném případě nezavrhuji, možná někoho dokonce i nadchne. Pro mě, bohužel, zklamání.... celý text