Eidži Jošikawa
japonská, 1892 - 1962
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Musaši
„Nechala jsem to trošku uzrát a hodnotím s odstupem asi jednoho měsíce po přečtení. Kromě toho, že to bylo neuvěřitelně dlouhé čtení (mně to zabralo něco přes měsíc), jsem po dočtení zrovna nadšením neoplývala. Překlad ze začátku trochu pokulhával, ale mělo to vzestupnou tendenci. Postavy jsou poměrně jednoduché, jejich jednání je předvídatelné, prostředí, ve kterém se pohybují, je podle mě dosti zidealizované (více mě oslovily třeba knihy Jamese Clavella). Děj se dosti táhne, postavy se nerealisticky potkávají a zase míjejí, ztrácejí a neustále nacházejí, někdy podivně jednají a uvažují (což ale může být i dílem nám přece jen vzdálené kulturní tradice). Na druhou stranu i staré pověsti české asi nejsou úplně realistické a toto bychom měli hodnotit v obdobném kontextu. Zkrátka zanechalo to ve mně obraz barevného zeleného ostrova plného rozkvetlých sakur a jabloní, samurajů a žen v barevných kimonech, krásných zahrad s potůčky a majestátních domů a hradů. Znovu to číst nebudu, ale nepovažuji to za promrhaný čas.“... celý text
— jfialova
Taiko
„Nejdříve jsem shlédl seriál Zajatec japonských ostrovů s Richardem Chamberlainem v hlavní roli, pak jsem četl Šóguna od Jamese Clavella a nemůžu se ubránit dojmu, že jak knížka, tak seriál byly ušity Evropanům na míru - hezké, táhlé, příběh, atd. Co mě ale nejvíce zklamalo, tak to nejdůležitější - na konci jedna kapitola, aby se neřeklo, jak to vlastně nakonec dopadlo. Do té doby člověk četl/sledoval, kam to dospěje a konec jako ve Hře o trůny... Saipan - to samé v bledě modrém - román pro výdělek. Naproti tomu knížka Taiko od Eidži Jošikawy nádherně popisuje ucelený příběh sjednotitele japonských ostrovů od jeho dětství, trasující jeho postupný vzestup na vrchol, ale zároveň popisující japonskou mentalitu té doby, intriky a smýšlení. Ano, u všech těch jmen jsem se zapotil, ale celkový výsledek vnímám jako úžasně napsané dílo, po jehož přečtení si člověk může říci - aha, tak takhle to bylo, oproti Clavellovým románům. Výborná kniha, skvělý zážitek.“... celý text
— Nikola048
Musaši
„V epicky pojatém klasickém díle japonské literatury sledujeme osudy jednoho chudého hocha z malé vísky, který měl ale velké odhodlání a víru dosáhnout toho, čeho si umanul: stát se tím nejlepším. Výborně vykreslené jsou i ostatní postavy, hlavně Musašiho konkurenti a přátelé. I dívky a ženy jeho života mají duši a i když se často kolem hlavního hrdiny jen mihnou, mají v ději své pevné místo.“... celý text
— jitka8667
Musaši
„Rozmáchlé dílo, které nění tal lyrické jako klasičtí japonští autoři, ale poetiku v sobě přesto má. Trochu mi vadilo dělení na kapitoly uprostřed děje nebo rozhovoru, ale jinak musím dát maximální hodnocení.“... celý text
— DanaB5
Taiko
„Já tuhle knihu s přestávkami četla tři roky. Takže velký rekord. Je to tím, že kniha mi přišla skvělá, ale zároveň náročná. Tolik jmen, míst, intrik a sebevražd. Nechtěla jsem čtení uspěchat a opravdu všechno poctivě dočíst. První část, kde hrdina dospívá mě tolik nezaujala, část kde se prokousává hierarchií nahoru byla úžasná, poslední část byla hlavně o bitvách a strategiích (a nebýt dovolené a rýžových polí kolem, tak to snad nikdy nedočtu). Tuhle poslední část bych brala o kapku kratší.
Japonská mentalita je o oddanosti. Žijete pro pána, válčíte a když padne, tak se zabijete. Samurajové píšou básně a pak páchají seppuku s celými rodinami. Pro Evropana dost zvláštní čtení. Pořád jsem si říkala, že se divím, že vůbec nějací Japonci zbyli.“... celý text
— tereza1198
Žánry autora
Literatura světová Romány Historické romány
Štítky z knih
Japonsko životopisy, biografie 16. století 17. století japonská literatura samurajové Japonci historické romány
Jošikawa je 42x v oblíbených.