Eidži Jošikawa

japonská, 1892 - 1962

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Musaši Musaši

Nechala jsem to trošku uzrát a hodnotím s odstupem asi jednoho měsíce po přečtení. Kromě toho, že to bylo neuvěřitelně dlouhé čtení (mně to zabralo něco přes měsíc), jsem po dočtení zrovna nadšením neoplývala. Překlad ze začátku trochu pokulhával, ale mělo to vzestupnou tendenci. Postavy jsou poměrně jednoduché, jejich jednání je předvídatelné, prostředí, ve kterém se pohybují, je podle mě dosti zidealizované (více mě oslovily třeba knihy Jamese Clavella). Děj se dosti táhne, postavy se nerealisticky potkávají a zase míjejí, ztrácejí a neustále nacházejí, někdy podivně jednají a uvažují (což ale může být i dílem nám přece jen vzdálené kulturní tradice). Na druhou stranu i staré pověsti české asi nejsou úplně realistické a toto bychom měli hodnotit v obdobném kontextu. Zkrátka zanechalo to ve mně obraz barevného zeleného ostrova plného rozkvetlých sakur a jabloní, samurajů a žen v barevných kimonech, krásných zahrad s potůčky a majestátních domů a hradů. Znovu to číst nebudu, ale nepovažuji to za promrhaný čas.... celý text
jfialova


Taiko Taiko

Nejdříve jsem shlédl seriál Zajatec japonských ostrovů s Richardem Chamberlainem v hlavní roli, pak jsem četl Šóguna od Jamese Clavella a nemůžu se ubránit dojmu, že jak knížka, tak seriál byly ušity Evropanům na míru - hezké, táhlé, příběh, atd. Co mě ale nejvíce zklamalo, tak to nejdůležitější - na konci jedna kapitola, aby se neřeklo, jak to vlastně nakonec dopadlo. Do té doby člověk četl/sledoval, kam to dospěje a konec jako ve Hře o trůny... Saipan - to samé v bledě modrém - román pro výdělek. Naproti tomu knížka Taiko od Eidži Jošikawy nádherně popisuje ucelený příběh sjednotitele japonských ostrovů od jeho dětství, trasující jeho postupný vzestup na vrchol, ale zároveň popisující japonskou mentalitu té doby, intriky a smýšlení. Ano, u všech těch jmen jsem se zapotil, ale celkový výsledek vnímám jako úžasně napsané dílo, po jehož přečtení si člověk může říci - aha, tak takhle to bylo, oproti Clavellovým románům. Výborná kniha, skvělý zážitek.... celý text
Nikola048


Musaši Musaši

V epicky pojatém klasickém díle japonské literatury sledujeme osudy jednoho chudého hocha z malé vísky, který měl ale velké odhodlání a víru dosáhnout toho, čeho si umanul: stát se tím nejlepším. Výborně vykreslené jsou i ostatní postavy, hlavně Musašiho konkurenti a přátelé. I dívky a ženy jeho života mají duši a i když se často kolem hlavního hrdiny jen mihnou, mají v ději své pevné místo.... celý text
jitka8667



Musaši Musaši

Rozmáchlé dílo, které nění tal lyrické jako klasičtí japonští autoři, ale poetiku v sobě přesto má. Trochu mi vadilo dělení na kapitoly uprostřed děje nebo rozhovoru, ale jinak musím dát maximální hodnocení.... celý text
DanaB5


Taiko Taiko

Já tuhle knihu s přestávkami četla tři roky. Takže velký rekord. Je to tím, že kniha mi přišla skvělá, ale zároveň náročná. Tolik jmen, míst, intrik a sebevražd. Nechtěla jsem čtení uspěchat a opravdu všechno poctivě dočíst. První část, kde hrdina dospívá mě tolik nezaujala, část kde se prokousává hierarchií nahoru byla úžasná, poslední část byla hlavně o bitvách a strategiích (a nebýt dovolené a rýžových polí kolem, tak to snad nikdy nedočtu). Tuhle poslední část bych brala o kapku kratší. Japonská mentalita je o oddanosti. Žijete pro pána, válčíte a když padne, tak se zabijete. Samurajové píšou básně a pak páchají seppuku s celými rodinami. Pro Evropana dost zvláštní čtení. Pořád jsem si říkala, že se divím, že vůbec nějací Japonci zbyli.... celý text
tereza1198